Niedermayer: Vraťme Evropu i naši zemi ekonomicky do první ligy
18.09.2023
Proč je dnes důležité postavit debatu o stavu unijní ekonomiky (a dovést ji k dohodě nad konkrétními kroky) na čelní místo politické agendy?
Evropa prošla v posledních nemnoha letech nejméně třemi závažnými šoky. Každý z nich měl potenciál uvrhnout ekonomiku Unie do vážného problému. Šlo o pandemii, bezpečnostní a obchodní šok spojený s agresí Ruska na Ukrajinu a následující energetickou krizi.
Pandemie a s ní spojené následné jevy znamenaly velký ekonomický šok, ale ten nesrazil na kolena ani společnost ani většinu firem. Státní podpory sehrály svou roli a nakonec, za pomocí vakcín a obrovské solidarity, koordinace i umu firem, byly důsledky menší, než se očekávalo.
Bezpečnostní a obchodní šok, kdy došlo k drastickému a rychlému omezení obchodu s Ruskem (dílem sankcemi a dílem rozhodnutím firem) měl nakonec také poměrně malé dopady. Naopak obrovské by mělo, kdyby Evropa nepřekonala tak úspěšně Kremlem rozpoutanou energetickou krizi.
Všechny tyto jevy se podepsaly na tom, že Evropané zažívají bezprecedentně vysokou inflaci (snad již pomalu odeznívající), která ujídá z jejich příjmů. Ačkoliv dnes Unie nečelí milionové nezaměstnanosti, což byl v minulosti hlavní projev slabosti ekonomiky, ale firmy naopak čelí nedostatku zejména kvalifikované síly, problémy, kterým čelíme a budeme čelit, nesmíme podcenit.
Obavy o kondici unijní ekonomiky jsou na místě
Proč je tedy na místě mít obavy o stav ekonomiky, když jsme zvládli obrovské šoky, inflace klesá a lidé mají práci? Nejen proto, že ačkoliv stav světa dnes nehrozí akutními šoky, vnější prostředí stále není „snadné“. Velké potíže čínské ekonomiky, spojené s agresivnějším kurzem tamní politiky, zle zasahují zahraniční obchod Unie. Hlavně ale platí, že vysokou inflací a jistou změnou struktury pracovních míst klesají příjmy části domácností, což negeneruje jen pokles poptávky, ale též obezřetné chování (sklon k úsporám) a obavy o budoucnost.
Není tajemstvím, že rychlý rozvoj technologií a potřeba převést ekonomiky na udržitelnější fungování má své náklady (ač jsou zjevně nižší než “náklady nekonání”). Tento proces povede k zániku některých pracovních míst a vzniku nových, um firem a dobře nastavené politiky mohou tento proces usnadnit. Ale i tak pro řadu lidí to může mít negativní dopady a bezesporu to bude zdrojem stresu. Je důležité, aby firem, které se včas v nových podmínkách nezorientují a mohou čelit až existenční hrozbě, bylo co nejméně.
V čemu musíme přidat?
Pohled na okolí Evropy jasně ukazuje, že náš kontinent v mnoha dnes klíčových oblastech vážně zaspal. Jde bezesporu o oblast IT a jistě též sektor dynamicky rostoucích start-upů. Nedisponujeme až na výjimky také špičkovým výzkumem a vývojem, který velmi často vzniká v USA či tam směřuje. Tento problém si uvědomuje řada zemí a mnoho z nich se úspěšně v této oblasti inspiruje.
Země Asie nás naopak "ohrožují" jak dominancí v některých produktech (třeba FVE v případě Číny), tak zlepšujícím se poměrem ceny a kvality produktů.
Jistě, toto není zdaleka úplný obrázek stavu ekonomiky a v mnoha oblastech, třeba infrastruktury a mnohde třeba energetiky, představuje Unie, její firmy a země jasnou světovou špičku. A je více než patrné, že v oblasti kvality života se jen těžko hledá pro „evropský životní styl“ v mnoha ohledech konkurence. Ale nelze pominout, že v řadě oblastí, které dnes vykazují nejvyšší dynamiku a nejvyšší přínosy pro ekonomiku, náš kontinent zrovna neexceluje. Pohled do tabulek třeba největších firem světa či nejlepších univerzit není pro Evropu lichotivý.
Ke zlepšení může dojít
Existuje řada indicií, že ke zlepšení může dojít. Například, jasný a srozumitelný plán dekarbonizace dává firmám jasné vodítko pro investice. Věřím, že se nám podaří se posunout v oblasti kvalitního, prakticky využitelného výzkumu (třeba nejlepší vakcína proti covidu byla „made in Europe“) a snad se i úspěšně utkáme s problémem snížení nákladů na podnikání pro malé a střední podniky. Ač není fiskální situace v řadě zemí nikterak skvělá, nelze nepřipomenout, že proti USA nebo třeba Japonsku je státní dluh naštěstí zatím docela dobře zvládnutelným problémem (a do budoucna by mohla pomoci i lepší fiskální pravidla, o kterých se jedná).
Ale podcenit náznaky toho, že má Unie problém s konkurenceschopností, a tedy budoucím růstem ekonomiky, který podmiňuje růst životní úrovně i zvládnutí dnes poměrně vysokých deficitů, by byla velká chyba. Jakkoliv je otázka ekonomické politiky dominantně v rukou vlád členských zemí, stabilní, udržitelný, a nikoliv nízký růst každé z nich je v zájmu všech. Strukturální reformy, efektivní fiskální politika, správné politiky podporující transformaci ekonomiky, jsou jen jednou z cest k tomuto cíli. Stejně tak je zřejmé, že efektivní politiky na úrovni Unie, zejména tam, kde vedou k lepšímu využití potenciálu společného trhu (na rozdíl od ekonomicky nevýhodné fragmentace), jsou též úkolem dne.
Česko skutečně unijní
Týká se to samozřejmě i naší země, dokonce lze říci, že mnoho problémů, které brzdí Unii, jsou u nás velmi dobře vidět. Bohužel. Například neschopnost rychle realizovat pro společnost důležité projekty. Nejen v energetice, ale i v případě velkých investic (bylo by u nás možné postavit továrnu tak rychle, jako to udělala Tesla u Berlína?) nebo bytů (proto jsou jejich ceny extrémní).
Nízká úroveň mezd, poměrně slušná infrastruktura, vzdělanost, levné suroviny, energie nebo relativně dobré reformy z počátku ekonomické transformace. Tyto zdroje nám umožnily začít dohánět bohaté země Evropy, ale už vzaly za své.
Musíme zásadně přidat hlavně v dekády stagnující energetice a najít cesty k tomu, aby naše prostředí nebylo pro firmy přinejmenším méně přátelské, než je obvyklé v EU. Musíme se naplno zapojit do souboje o nové, strategické investice, které mají jasnou perspektivu pro dekarbonizovanou ekonomiku (takzvané Net-Zero Industry). A udržet musíme co nejvíce z dnešní konkurenceschopné ekonomiky tím, že zjednodušíme podmínky pro podnikání, podpoříme investice i stávajících firem, a usnadníme jim tak transformaci.
Náš málo výkonný sektor vědy a výzkumu musí přinášet více výsledků použitelných ku prospěchu ekonomiky. Existuje jistě prostor pro zlepšení ve školství a nesmíme rezignovat na snahu dostat zpět i lidi, kteří odešli za studiem či zkušeností do jiných zemí. Což je jen malá část změn na pracovním trhu, který nesmí být brzdou rozvoje ekonomiky.
Čas na obrat k lepšímu jistě je. Obrovský objem peněz z rozpočtu EU, který má naše země a tato vláda k dispozici, může být rozhodujícím faktorem úspěchu. Ale jen, když budeme dělat věci dobře. Definování onoho „dobře“ je v EU usnadněno tím, že jasně vidíme, kde se kterým zemím daří a kde jiné zaostávají.
Ke zlepšení, nejen u nás, ale i v celé EU, to chce více exaktnosti, více čísel (abychom věděli, jak na tom jsme) a méně dojmologie. A s tím i konkrétní nápady, neb jen ty přinesou zlepšení.
Dobré nápady nesmí zůstat jen na papíře
Důvody proto, aby se otázka stavu unijní ekonomiky postupně probila na čelní postavení agendy EU, existují. Mé přání, aby hrála významnou roli v projevu předsedkyně Evropské komise o stavu Unie, bylo naplněno, jakkoliv to, co zaznělo, není řešením problému, ale spíše jen jeho popis. Ale nápad Komise vložit úkol situaci analyzovat do rukou Maria Draghiho, vynikajícího ekonoma, člověka, který v čele Evropské centrální banky zvládl asi nejtěžší zkoušky, kterým byla tato instituce vystavena, a člověka s politickou zkušeností premiéra jedné z „nejsložitějších zemí“, je skvělý.
Nepochybuji, že výsledkem bude velmi kvalitní analýza. Ale ta zdaleka k úspěchu nestačí. Již nyní je třeba připravit mechanismus, jakým budou klíčové unijní instituce, Rada a Evropský parlament, s tímto cenným dokumentem pracovat. A jak snížíme riziko, že dobré nápady, které v něm jistě zazní, zůstanou jen na papíře.
Ač se pod dojmem nízké nezaměstnanosti a zřejmě ustupující inflace může zdát, že zlepšení se „dostaví samo“, mám za to, že by to byla velmi drahá chyba. Takže, zlepšení konkurenceschopnosti unijní eḱonomiky je dnes jeden z nejdůležitějších úkolů, ve kterém musíme společně uspět. Vložit první kroky k jeho splnění do rukou člověka, který pronesl dnes již přinejmenším v ekonomii legendární výrok „whatever it takes“, je myslím opravdu ta nejlepší volba.