Chybí plán snižování deficitu. Z rozpočtových pravidel máme trhací kalendář, říká ke zprávě Moody’s Niedermayer
06.05.2021
HN:Překročily už české finance hranici udržitelnosti?
Poměrně velký schodek mě znepokojuje méně, protože naše země patří mezi nejpostiženější pandemií. Pak je takový schodek odůvodněný. Máme využívat fiskální politiku tak, abychom snížili dopady krize na ekonomiku i na některé sociální skupiny. Znepokojuje mě ale struktura schodku. A to je, myslím, také důvod, proč se k tomu agentura Moody’s vyjadřuje. Ministerstvo financí dobře ví, že problém rozpočtu není spojený s tím, že jsme se na začátku roku dostali do hluboké pandemické krize, ale že problémy rozpočtu jsou ve skutečnosti střednědobého, nebo dokonce dlouhodobého charakteru. To mě znepokojuje mnohem více. Dovedl bych si představit život s vysokým schodkem, pokud bych věděl, že v momentě, kdy se nám podaří zvládnout zdravotní část pandemie a nastartuje se ekonomika, většina toho schodku zmizí. Ale u nás je téměř jisté, že to se nestane.
HN:Víme proč?
Je férové říct, že exaktní kvalifikace toho, jak si stojíme s rozpočtem, není u nás ani v jiných zemích snadná. Střetávají se tři faktory. Jeden je klasický cyklický, v okamžiku, kdy ekonomika poklesne, klesnou příjmy a vzrostou výdaje. Druhá je skupina jednorázových výdajů spojených s pandemií. Jsou to různá podpůrná opatření, kterých je hodně a není snadné je kvantifikovat. A pak je třetí, nejvíce znepokojivá část schodku. Deficit, se kterým se vynoříme z krize. Bohužel, u nás je tato třetí část nejdůležitější. Způsobila ji v posledních dvou letech neuvěřitelně špatná rozpočtová politika vlády a také ekonomicky nepochopitelná rozhodnutí parlamentu.
HN: Můžeme být konkrétní?
Obrovskou roli hraje snížení daní v rozsahu, který je pro rozpočet dlouhodobě nezvládnutelný, a navíc má velmi nešťastnou strukturu. Ale těch věcí je více. Můžeme začít od jednotlivostí, jako je zrušení daně z nabytí nemovitosti nebo velká tolerance k růstu počtu lidí zaměstnaných státem a zvyšování jejich mezd. Velkou roli hrálo také navyšování důchodu, které neodpovídalo záměrům zajistit stabilitu důchodového systému. Zcela nesystémové bylo navýšení plateb za státní pojištěnce. Rozhodnutí to bylo správné, protože stát v této oblasti tuneloval státní zdravotní systém, za některé plátce platil méně, a proto ostatní musí platit více. Změna ale měla přijít v kontextu přenastavení zdravotního pojištění. Všechny tyhle změny vytvořily deficit nejméně 200 miliard. Ten zůstane i poté, co odezní krize a ekonomika začne dohánět ztrátu. Na naše poměry je to opravdu astronomické číslo. A to je 200 miliard ten neoptimističtější odhad, k jakému se můžu dobrat.
HN: Tuhle sumu tedy poneseme každý rok, dokud nezvedneme daně a neprovedeme důchodovou reformu?
Možností je víc. Můžeme také snížit výdaje. Musí to být mix opatření na příjmové a výdajové stránce. Nemohou to být opatření, která jsou třeba jen na rok, například že zmrazíte mzdy a za rok nebo za dva je zase odbrzdíte. Musí to mít trvalý charakter. Proto to bude velmi složité. Samozřejmě by nám pomohlo, kdybychom výrazně urychlili ekonomický růst. Pokud by se to podařilo například o jedno procento, při dnešních číslech by to znamenalo umazání zhruba 30 miliard. Ale to bychom museli vědět, jak ten růst urychlit.
HN: Co nám pomůže v krátkodobém horizontu?
Významný je příliv peněz z rozpočtu Evropské unie. V rámci politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti unie se dostaneme k mnoha stům miliard, krátkodobě se také dostaneme k dalším stovkám miliard z krizového fondu. K němu jsme měli předložit plán, jenže jsme ho zatím nepředložili, pokud vím. Zároveň to vytváří lákadlo, že můžeme problémy vyřešit tím, že krátkodobě ubereme peněz na investice a nahradíme je evropskými penězi. To je ale přesně to, co bychom dělat neměli. Vzdáme se tím možnosti posunout ekonomiku k vyššímu růstu.
HN: Ministryně financí Alena Schillerová říká, že plán má. Uvádí i konkrétní kroky: komplexní revizi daní, redukci výjimek a snížení provozních výdajů. Je to cesta ke snížení schodku?
Pro mě je to naprosto nedůvěryhodné. Paní ministryně mluví jen v obecných formulacích a slibuje v nich přesný opak toho, co dosud dělala. Je tu problém této obecnosti a je tu problém důvěryhodnosti. Formulace neodpovídají závažnosti problémů, do jakých nás vláda dostala. Vypadá to, jakože něco lehce upravíme a ono nám to vyjde. Ale umazávání v řádu 200 miliard je něco, co naše země ještě nezažila.
HN: Rozpočet na příští rok bude ale sestavovat a schvalovat tato vláda. Co od ní můžeme čekat?
Bude se schovávat za doporučení institucí, že podpora ekonomiky po pandemii se nemá odstraňovat příliš brzy. Je správná strategie podpořit ekonomiku do doby, než bude dostatečně zřejmé, že se vrací k intenzivnímu růstu a začne umazávat ztráty. Předpokládám, že se vláda schová za toto doporučení a řekne, že autority počínaje Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou komisí nebo OECD označují příliš časné zpřísnění fiskální politiky za špatné. Předpokládám také, že to bude vládní komunikační strategie. Problém je, že náš deficit nebude mít původ v podpoře ekonomiky, ale jen s sebou ponese obrovský balík špatných rozhodnutí z posledních dvou let.
HN: Nač bychom měli čekat?
Po odstranění podpor firem začne docházet k vlně bankrotů, ekonomika se začne restrukturalizovat a růst nebude. Ale už by to chtělo minimálně náznaky korekce v oblastech, kde není důvod na nic čekat. Například restrukturalizace sektoru státních zaměstnanců by měla začít opravdu rychle, už jen s ohledem na to, že máme velmi nízkou nezaměstnanost. U nás krize navíc nepřinese značné zhoršení nezaměstnanosti. Ale nemyslím, že na programu dne je dramatické snížení schodku hned v příštím roce. Plán by měl být tak na čtyři roky a každý rok by se mělo něco odehrát, abychom se dostali na přijatelný deficit.
HN: Nemělo by být cílem snižovat schodek tak, aby nenastal náraz do dluhové brzdy?
Obávám se, že kdyby hrozil náraz do dluhové brzdy, tak se v parlamentu najde většina, která tu brzdu změní. Rozhodování o rozpočtu je politické handrkování o to, co která kapitola dostane v příštím roce, chybí nám střednědobé ukotvení rozpočtu. Pokud se to nezmění, tak se obávám, že limit naší dluhové brzdy nebude mít dlouhý život. Pokud bychom se za dnešní situace blížili k těm 55 procentům, bude obrovský tlak na to, aby se neměnila fiskální politika, ale posunula dluhová brzda.
HN: Jaké poselství si v tomto ohledu máme vzít ze zprávy agentury Moody’s?
Myslím, že musí být jasná cesta snižování deficitu. Neříkám hned od 1. ledna v příštím roce, ale musí začít v okamžiku, kdy ekonomika už nebude potřebovat podporu ze státního rozpočtu. Měli bychom zpevnit fiskální pravidla, aby byla opravdu závazným rámcem, a ne trhacím kalendářem. U nás spousta věcí funguje na principu Potěmkinovy vesnice. Jsou sice na papíře, ale nefungují. Vůbec se proto nedivím, že ratingová agentura vyjadřuje znepokojení. Koneckonců rychlejší byly dluhopisové trhy. Rozdíl mezi úroky, které jsme v březnu platili na státní dluh proti ostatním zemím Evropské unie, o něčem svědčí. Je to indikace určitého problému. To, že v únoru Slovensko platilo záporný úrok a my dvě procenta, prostě o něčem vypovídá.
HN: Koalice Spolu, jejíž součástí je i TOP 09, slibuje ve svém volebním programu snížení strukturálního schodku do konce volebního období na 1,5 procenta HDP a zároveň snížení povinných odvodů o dvě procenta. Není to v rozporu?
Stojím za tím, že bychom měli být zemí s nízkým zdaněním práce. To by měla být priorita. A my jsme v situaci, kdy práci ani tak nedaníme, ale zatěžujeme velkými odvody. Cesta k opravdu nízkému zdanění práce, tedy k příznivému poměru mezi tím, co platí zaměstnavatel, a tím, co si lidé nesou domů, opravdu nevede pouze přes pohled na daňovou sazbu, ale také na odvody. Pokud si řeknu, že to je priorita, přestože je rozpočtová situace napjatá, tak podle mě ostatní rozpočtové věci musí ustoupit. Ale nyní je složité situaci hodnotit, protože nevíme, s jakým deficitem se z krize vynoříme, zda to bude 200 miliard, což není tak hrozivé číslo, i když obrovské, nebo to bude číslo výrazně vyšší. Tato nejistota tady je. Ale prioritou by mělo být nízké zdanění práce.
HN: Jak mám tedy rozumět tomu, že kritizujete způsob, jakým vláda snížila daně, a na druhou stranu říkáte, že je potřeba udržet nízké zdanění?
Pokud se pamatuji, tak poslanci TOP 09 proti snížení daní ve sněmovně vystoupili. Je totiž drahé a jeho struktura je nešťastná. Otvírá cestu k tomu, že ten, kdo na tom prodělá, je střední vrstva – a to je špatně. Má preference, jak snížit cenu práce, by právě vedla přes zmíněné odvody. Proto jsem zmiňoval, že zvýšení plateb za státní pojištěnce byla správná volba, ale zároveň to byla cesta, jak snížit odvody. Tohle byla promarněná příležitost.
HN: Souhlasíte s názorem, že účast v příští vládě bude nevděčná úloha, protože bude muset vyvést zemi z krize, do které nás nedostala, a pokud se jí to povede, sklidí úspěchy vláda následující?
Bude to strašně těžká práce a obdivuji lidi, kteří usilují o to, aby to mohli dělat. Zdědit zemi s tímto schodkem bude bezprecedentní. Ale myslím si, že je tady ještě jeden problém, o kterém se nemluví. Krize ukázala, že v naší zemi nefungují instituce. A to je velký problém. My jsme si rychle zvykli na to, že se u nás silnice staví 15 let a jiné věci prostě nejdou, protože je to u nás normální. Ale pandemie ukázala, že nefungují instituce typu hygienických stanic, státních hmotných rezerv, neschopnost do státního rozhodování zahrnout lidi z akademického prostředí nebo ze soukromého sektoru. To je koktejl, který může způsobit škody, jaké si vůbec neumíme představit. Obávám se, že fiskální reforma bude jednodušší než renesance fungování státních institucí, bez nichž má stát na kolbišti 21. století velké problémy uspět.