Brusel hledá způsob, jak zavřít brány do daňových rájů

Výroční zprávy dceřiných firem společnosti Apple v Evropě nabízejí kuriózní pohled. Irská pobočka vykazovala v letech 2003 až 2014 rekordní zisk, ale platila z něj – vzhledem k výši zisku – překvapivě nízké daně. A když letos v létě Evropská komise rozhodla, že benevolentní přístup irských finančních úředníků k Applu je v rozporu s unijním právem, šéf firmy Tim Cook se nebývale rozohnil. „Je to politická ptákovina,“ čertil se Cook a obvinil komisi, že maličké Irsko šikanuje.

 

Teď má však Irsko, občas označované za evropský daňový ráj, namále nejen v případě Applu. Evropská komise, exekutivní orgán EU, totiž vrací na stůl již několikrát odmítnutý návrh na takzvaný společný konsolidovaný základ daně (CCCTB). Jeho cílem je omezit možnosti daňové optimalizace mezi členskými státy, a zadělal by tak na problémy zemím, které ze současné situace těží. Příkladem je nejen Irsko, ale třeba také Lucembursko.

„Jde o klíčový krok v boji proti přesouvání zisků do daňových rájů,“ vysvětluje Ondřej Kopečný z analytického centra Glopolis. „Na něm se opravdu ukáže, jak silná je vůle států s tím něco dělat.“ Na přelévání zisků, jedné z nejčastějších forem daňové optimalizace, ztrácí Evropská unie podle komise každý rok až 70 miliard eur. V Česku se odhady celkové ztráty pohybují mezi šesti a 59 miliardami korun.

Jádro sporu s Irskem a dalšími evropskými daňovými ráji dobře ilustruje právě případ Applu. Ten totiž v Irsku neplatil nízké daně proto, že tamní korporátní daň činí na evropské poměry velmi nízkých 12,5 procenta. Ve skutečnosti firma odvedla v Irsku na daních méně než jedno procento zisku. Důvod? V každé zemi platí jiná pravidla pro výpočet takzvaného základu daně – tedy zisku pro účely zdanění. Ten se od účetního hrubého zisku (neboli zisku před zdaněním), který firma vykáže před investory, může radikálně lišit. Pro otázku, kolik bude muset firma na korporátní dani zaplatit, je výpočet základu daně důležitější než samotná sazba. Jinými slovy, 10 procent placených z toho, co firma doopravdy vydělala, může být o dost větší balík peněz než 12,5 procenta placených z vykostěného základu daně, do něhož se řada příjmů vůbec nepromítne.

S tímto rozporem by komise ráda skoncovala. Návrh na společný konsolidovaný základ daně totiž znamená, že by se pravidla pro jeho výpočet v celé unii sjednotila. „Bez toho, aby se harmonizovala pravidla, velmi těžko zamezíte motivaci zisky přesouvat,“ hájí návrh Kopečný. Sjednocený výpočet základu daně přitom ovlivní i tak rozdílné věci, jako jsou třeba stravenky či investiční pobídky. Obojí totiž v Česku spadá pod pravidla pro základ daně a se zavedením společného výpočtu tak buď skončí, nebo budou muset platit i jinde v unii.

Zcela zamezit přelévání zisků mezi jednotlivými pobočkami by pak měla druhá část návrhu, takzvaná konsolidace daňového základu. Ta spočívá v tom, že by se zisk nejen počítal podle stejných pravidel, ale rovnou by se za všechny země sčítal dohromady. Státy by si sice mohly ponechat, jestli zisk zdaní 12,5 nebo třeba 35 procenty.

Jak vysokou částku by však mohly zdanit, by určovalo to, jakou část celoevropského zisku by na ně rozpočítala pravidla. Zpět daňovým správám v konkrétních zemích by se totiž částka na zdanění vracela podle předem domluveného klíče. Ten by rovnocenně zohledňoval tržby, počet zaměstnanců a majetek. Opatření by tak postihlo například skupiny, které umísťují nehmotný majetek jako obchodní značku, patenty či know-how do zemí s nízkým zdaněním a do dané firmy odčerpávají zisk z ostatních poboček prostřednictvím vysokých licenčních poplatků. Prakticky by skončila možnost optimalizovat daně pomocí převodních cen, tedy transakcí uvnitř skupiny.

Jedna pravidla pro všechny

Ačkoliv tedy součástí návrhu není přímo sjednocení sazby korporátní daně, i přesto jde do velké míry o zásadní přesun pravomocí na evropskou úroveň, a budí tak emoce. Návrh na CCCTB už v minulosti několikrát neprošel, naposledy šlo o verzi z roku 2011. Tentokrát komise rozdělila opatření do dvou částí. Zatímco první z nich zahrnuje společná pravidla pro výpočet základu daně, teprve druhá by zaváděla konsolidaci daně.
„Jestli měl návrh někdy šanci na úspěch, tak je to teď,“ domnívá se Luděk Niedermayer, bývalý viceguvernér ČNB a dnes europoslanec za TOP 09. Návrhu podle něj nahrává nejen kompromisnější přístup Evropské komise, ale i nedávné skandály s využíváním daňových rájů jako LuxLeaks nebo Panama Papers.

V obou případech však má opatření platit pouze pro největší nadnárodní podniky – tedy ty, které mají obrat vyšší než 750 milionů eur (zhruba 20 miliard korun). Opatření by se tak vyhnuly malé a střední podniky, zcela jistě by ale dopadlo na většinu nadnárodních korporací. „V celé Evropě se opatření dotkne 10 až 15 procent společností,“ vysvětluje Ondřej Kopečný. Na ty však podle něj připadají zhruba dvě třetiny všech peněz, které evropské firmy jako celek za rok utrží.

Jenom v Česku překročí hranici 20 miliard zhruba 40 největších firem. Zprostředkovaně by se nicméně opatření dotklo i mnoha dalších firem. Třeba taková Coca-Cola měla v Česku loni obrat „jen“ 5,5 miliardy, za celou unii by však hranici 20 miliard korun hravě přesáhla. Podle Danuše Nerudové z Mendelovy univerzity, jež se vlivem evropské legislativy na daňové prostředí dlouhodobě zabývá, je ale hranice příliš nízká. „Bude tam řada firem, jichž se opatření nebude týkat a které budou moci i nadále daňové úniky plánovat,“ vysvětluje.

Menší firma by se však mohla pro výpočet podle společných pravidel rozhodnout dobrovolně. Znesnadnění daňové optimalizace totiž není jediné, co opatření přináší. Součástí společného základu daně je také možnost uplatnit napříč státy daňovou ztrátu nebo využít superslevu na daňový odpočet na výzkum a vývoj. To by mohlo být zajímavé například pro dravé technologické firmy, které od začátku podnikání působí globálně a masivně investují do inovací.

Návrh nyní dostane na stůl rada ministrů financí členských států, za Česko tedy bude u vyjednávacího stolu sedět vicepremiér a šéf ANO Andrej Babiš. „Největší odpor přijde ze zemí, které se snaží vydělávat na současném systému korporátních daní, tedy z Irska a Lucemburska, patrně i Nizozemska,“ vysvětluje Petr Ježek, europoslanec zvolený za hnutí ANO.

Druhou skupinu odpůrců pak budou tvořit státy, jež opatření vnímají jako diktát ze zahraničí. Podle kuloárních informací by se tak proti opatření mohlo postavit Polsko nebo euroskeptická vláda maďarského premiéra Viktora Orbána. „V Maďarsku není opatření prezentováno jako nástroj pro boj s daňovými úniky, ale zkrátka jako něco, co přikazuje Brusel,“ vysvětluje Danuše Nerudová z Mendelovy univerzity.
Postoj Česka zatím není známý. Ministerstvo financí na dotaz týdeníku Ekonom uvedlo, že návrh teprve analyzuje, a nemůže tak zaujmout konkrétní postoj. Jelikož jde o návrhy z daňové agendy, musí se ministři na jejich schválení shodnout jednohlasně. A to povede k ostrým sporům o to, v jaké podobě (a zda vůbec) návrhy projdou. Podle oslovených odborníků se svede těžký boj zejména o to, jak budou vypadat společná pravidla pro výpočet základu daně.

Dále se bude tvrdě jednat o podobě koeficientu, podle nějž by se konsolidovaná daň rozpočítávala dál do jednotlivých členských zemí. Odkdy by případně nová pravidla mohla platit, tak zatím není zřejmé.
Potřeba jednohlasnosti by však na Česko měla ještě jeden dopad. Každou další změnu v pravidlech pro výpočet základu daně by opět musela jednohlasně odsouhlasit rada ministrů financí celé EU. Vzhledem k tomu, jak často se pravidla pro výpočet daní v posledních letech měnila, by to tak pro mnoho podniků mohla být úleva. Návrh zavádí mimo jiné jednotná pravidla pro výpočet základu daně. Ovlivnit by to mohlo stravenky či investiční pobídky. Podle Evropské komise tratí členské státy na přelévání zisků každý rok až 70 miliard eur.