Kdo by "to" zaplatil?
08.08.2014
Na dnešní titulní stránce se deník Právo velkými písmeny ptá: Kdo to zaplatí? Míní tím dopady Ruských sankcí na dovoz potravin z EU, tedy i od nás. A jistě bude mnoho firem, které přijdou o zisky z milionových vývozů. Deník tak sugestivně podsouvá čtenáři názor, že "sankce jsou špatné“ anebo měly být takové, aby slovy premiéra "nás nepoškodily".
Zajímalo by mne, jak si to autoři těchto myšlenek představují a co vlastně západu, konfrontovanému s bezprecedentní agresí vůči státu, jehož územní celistvost před pár lety garantoval, radí.
Především, škody, které by způsobila tolerance toho, že jeden silnější stát prostě ukradne majetek ve formě území, majetku i občanů státu druhému, jsou obrovské. Nejen bezpečnostní. Takový postup zásadně zpochybňuje právní principy, na kterých obchod stojí.
Doufám, že to chápou i politici, kteří v minulých letech "silně doporučovali" podnikům, aby se místo dle nich problematických evropských trhů orientovali například na Rusko, i když hlavní odpovědnost za rozhodnutí vyvážet či investovat nesou firmy samy. Rusko svým postupem dokázalo, že vyznává jiné hodnoty než "západ" a to má značné důsledky. I pro obchod.
Postup Unie ve vztahu k Rusku byl sice podle mne pomalý, ale selektivní s jasnou snahou postihnout osoby a firmy, přímo spojené s vedením Kremlu, které za anexi Krymu i rozpoutání konfliktu na východní Ukrajině nese jasnou odpovědnost. Snaží se tedy v malé míře postihnout životy lidí a s režimem v Rusku nespojené podniky. Oproti tomu odpověď z Ruska nejen stopnutím dovozů potravin, ale třeba i zákazem přeletu ukrajinských letadel, má povahu obchodní války, zřejmě jdoucí mimo pravidla Světové obchodní organizace. Ale tato praxe je Rusku blízká - podobně, zvýšením cel, sankcionuje země, které se nechtějí připojit do vznikajícího nového Rusko-Sovětského bloku, o pokutování zemí zvýšením ceny ropy či plynu ani nemluvě.
Zaměření Ruských opatření zřejmě vyvěrá z povahy ruské ekonomiky. Ta ke své škodě nevyužila obrovských příjmů z exportu surovin na modernizaci, a je jak technologicky zastaralá v řadě oblastí (ne-li většině), tak závislá na dovozu. Rozměr sankčního listu je tak poměrně omezený, ale i tak zasáhne do života Rusů (což třeba pravoslavná církev, stále více spojená s Kremlem vítá, ale řada občanů odmítá). A je nereálné, aby Rusové rychle a efektivně tyto komodity začali produkovat, i když řada oligarchů se o to jistě pokusí, a s podporou Kremlu na úkor ruských peněženek, zbohatne.
V demokratické a exportně poměrně výkonné Evropě pochopitelně škody spojené se sankcemi budou, i když odhady hovoří o řádu desetin procenta HDP. Ale i tak se zájmové skupiny i postižení podnikatelé nechají slyšet a otázka, zda některé firmy, které by tímto byly těžce postiženy, mohou být veřejně podpořeny, se možná dostane na stůl. Ale s čísly je třeba zacházet opatrně - především objem vývozu se nerovná objemu zisku. A dle vyjádření u nás citovaného, sankcí postiženého podniku Hamé, je objem exportu z českých závodů firmy do Ruska 15% z vývozu do Ruska, který činí méně než 20 % produkce podniku (900 milionů). Jde tedy o zásah do českých podniků skupiny v řádu 3 % výroby, tedy méně než 150 milionů korun (k čemuž náleží zisk zřejmě o řád nižší).
Skutečnou hrozbou pro Evropu by byl zásah do dodávek surovin z Ruska, tedy hlavně plynu a ropy. Ten by sice během měsíců způsobil kolaps ruské ekonomiky (a nedostatek energie u nás), neboť pro ni jsou tyto příjmy zcela nepostradatelné, ale vzhledem k dosavadní linii Kremlu vyloučit zcela nejde. Evropa by proto měla maximálně urychlit investice, které ji na tuto hrozbu připraví. Což je konec konců jasný bod agendy nového šéfa Evropské komise Junckera.
Omezení obchodu mezi zeměmi je věc velmi nemilá. Dobrý a férový obchod je totiž to, co vytváří bohatství, stabilitu a prosperitu všech zúčastněných. Ale snaha zachování tohoto obchodu nesmí být nadřazena zachování elementárních pravidel, která by v 21. století měla formovat vztahy mezi státy a podporovat jasně vládu práva, bez které se ani obchod nemůže dodržitelně a k prospěchu všech rozvíjet. Rusko bohužel tato pravdila šokujícím způsobem porušilo. A západ na to reaguje. Dle mého názoru váhavě a pomalu, ale opatřeními jdoucími správným směrem. Reakce Ruska jsou v duchu nově nastoupeného politického kurzu a budou nepochybně směřovat i k podpoře hlasů, které zpochybňují a dezinterpretují to, co se kousek od nás na východě děje.
Pokud západ pod tímto tlakem začne měnit svůj přístup a bude ochoten pozvolna postup "nového Ruska" tolerovat, věřím, že přijdou škody, které budou řádově vyšší než ty, které na nás nyní dopadají. A je mnohem závažnéjší, že svět se tím zřejmě změní, bude méně bezpečný a stabilní. Což je náklad řádově vyšší pro všechny z nás.
Zajímalo by mne proto, kdy se autoři podobných textů, jako je ten v dnešním Právu, či proponenti „jiné cesty“ v reakci na chování Ruska zeptají, kdo by tento gigantický účet zaplatil.
Původní článek: http://niedermayer.blog.idnes.cz/c/421143/Kdo-by-to-zaplatil.html