Big_loader_ajax

Evropský parlament chce otevřít hranice přistěhovalcům? Reakce na lži šířící se internetem

29.05.2018

Server Parlamentní listy v minulém týdnu zveřejnil článek, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že Evropský parlament napomohl vyjednání dvou mezinárodních smluv, které „mají hranice EU a hranice jejích členských států zbavit všech překážek proti volnému příchodu migrantů ze třetích zemí“.

Stát se tak mělo 18. dubna, kdy poslanci schválili usnesení, kterým vyjádřili podporu sjednání tzv. Globálního paktu o bezpečné, řízení a legální migraci a Globálního paktu o uprchlících, jejichž vypracování má v rukou OSN. Podle redakce Parlamentních listů a následných reakcí na sociálních sítích se tím Evropský parlament postavil za otevření hranic EU i členských zemí. Jako obvykle je však toto tvrzení na hony vzdálené realitě. 

V první řadě je třeba říct, že přijaté usnesení ze dne 18. dubna je nezávazné a pouze informuje o pokroku ve vyjednávání zmíněných dvou paktů. Už to samo o sobě značí, že europoslanci v žádném případě k jakémukoli otevření hranic členské země nezavázali a ani zavázat nemohli. 

Pravdou ovšem je, že vyjádřili podporu jednání ohledně dvou zmíněných Paktů OSN. Myšlenka, že by tyto pakty měly „hranice EU a hranice jejích členských zemí zbavit všech překážek proti volnému příchodu migrantů ze třetích zemí“ je ale opět naprosto mylná. 

Pokud jde o ony mezinárodní Pakty, oba navazují na Newyorskou deklaraci OSN z roku 2016. Ta má za cíl zaměřit se na řešení celosvětové uprchlické krize, a to včetně přijímání běženců, jejich vzdělávání, legálního zaměstnávání či jejich repatriací. Vzhledem k vývoji problému globální migrace v posledních letech (ať už z důvodu válečných konfliktů, změny klimatu či špatné ekonomické a sociální situace v některých částech světa) a vzhledem k prognózám v této oblasti je zřejmé, že světové společenství musí být v tomto ohledu aktivnější a obezřetnější. V opačném případě by neřízená a rostoucí migrace mohla v budoucnu způsobit nedozírné následky, a to zdaleka nejen v Evropě. A právě z důvodu nutnosti konat v této otázce víc jsou v současné době na půdě OSN vytvářeny i dva zmíněné Pakty. 

Ty ovšem žádné zemi nenařizují, aby otevřela své hranice přistěhovalcům. A ani nemůžou, s mezinárodním právem to totiž není tak snadné. I kdyby v těchto Paktech byla taková ustanovení, součástí českého právního řádu by se taková mezinárodní smlouva stala pouze v případě, kdyby byla vyhlášena, k její ratifikaci by dal souhlas Parlament ČR a následně by ji ratifikoval prezident ČR. Rozhodování o udělení azylové ochrany bylo, je, a i nadále zůstává ve výlučné pravomoci členských zemí a ani OSN, ani EU v této otázce nemůže České republice nic diktovat. 

I přesto však i samotné usnesení Evropského parlamentu ve svém čl. 14 zdůrazňuje, že vyjednávané Pakty budou mít nezávaznou povahu a soustředí se především na návrhy v oblasti finanční podpory zemím, které přijímají velké množství uprchlíků, na humanitární pomoc či na znovuosídlování území. 

Zjednodušené, lživé a poplašné výklady nezávazných Paktů vyjednávaných na půdě OSN či nezávazných a nelegislativních usnesení Evropského parlamentu v žádném případě neprospívají racionální a věcné diskuzi o velice palčivém, důležitém a citlivém tématu, jakým (celosvětová) migrační krize zcela určitě je. Problém globální migrace bude navíc v příštích letech pravděpodobně sílit. Už z toho důvodu je proto navýsost důležité chopit se tohoto tématu bez lží, nepravd a senzacechtivosti.

Autor článku : Lukáš Hendrych, stážista v kanceláři Luďka Niedermayera