Europoslanci chtějí zavést digitální daň. Najít shodu mezi státy ale nebude snadné
04.06.2018
V Evropské parlamentu se čeká na začátek jednání o tzv. digitální dani, kterou Komise představila v březnu tohoto roku. V rámci Rady se už tímto návrhem sice zabývala pracovní skupina zaměřená na daňovou problematiku, zatím to však vypadá, že najít v této otázce shodu mezi členskými státy bude složité. Mezi europoslanci by se však dohoda ohledně digitální daně mohla hledat snáz. Evropský parlament totiž už v prosinci 2015 přijal usnesení, ve kterém po zavedení nějaké formy digitální daně volá.
A v čem návrh Komise na zdanění digitálního odvětví vlastně spočívá? A proč v rámci EU budí takové rozpaky? Hlavním cílem nové legislativy je zajistit spravedlivé zdanění podniků, které v rámci EU působí v digitálním prostředí. Doposud je praxe taková, že internetové společnosti typu Facebook, Airbnb, Uber nebo Spotify jsou povinny platit daně z příjmů právnických osob pouze tam, kde mají své oficiální sídlo. Podle návrhu Komise by však tyto společnosti nově podléhaly zdanění v každé zemi, kde vykazují interakci s uživateli. Zjednodušeně řečeno by se dalo říct, že společnosti by tak byly nově daněny všude tam, kde vytváří hodnotu, a nikoli pouze tam, kde mají fyzické sídlo.
Smysl nové legislativy je nasnadě. Internetové společnosti (ať už sociální sítě, online platformy propojující uživatele a poskytovatele služeb či poskytovatelé on-line obsahu) se na nové digitální prostředí adaptovaly velice rychle, spoluvytvářejí jej a generují v něm obrovské zisky. Současná legislativa s tímto obchodním modelem ovšem nepočítá a platná daňová pravidla do digitálního prostředí nedosáhnou. Komise rovněž argumentuje, že 9 z 20 největších společností na světě v současnosti působí v digitálním prostředí. Změnit pravidla pro jejich zdanění je tak podle ní v zájmu každého státu.
Návrh Komise by tak měl členským zemím umožnit zdaňovat zisky vytvořené společností na jejich území na základě tzv. digitální přítomnosti, tedy aniž by taková společnost byla v tomto státě fyzicky přítomná. Podle Komise by členské státy mohly danit zisky generované na svém území za předpokladu, že příjmy z digitální aktivity dané společnosti v členském státě přesahují 7 milionů eur, společnost má v dané zemi více než 100 tisíc uživatelů nebo pokud za daňové období s uživateli uzavřela více než 3 tisíce obchodních smluv na poskytování digitálních služeb. K možnosti zdanit takovou společnost by tedy stačilo, aby byla splněna pouze jedna z těchto podmínek.
Tento návrh zdanění digitálních aktivit, který by poskytl trvalé řešení a reflektoval vývoj nových obchodních modelů digitalizovaných trhů, je však navázán na dřívější návrh společného konsolidovaného základu daně z příjmu firem, který naráží na zásadní odpor v Radě. Evropský parlament, který ve věci daní hraje poradní roli, již schválil své stanovisko, kde reflektuje i zdanění digitální ekonomiky. Parlament také Radu vyzval k urychlení jednání o společném konsolidovaném základu, který by výrazně pomohl v boji proti erozi základu a přesouvání zisků firem.
V rámci snah o reformu zdanění digitální ekonomiky tedy Komise představila ještě jeden návrh, který reaguje na volání některých členských států a jehož cílem je možnost zdanění některých digitálních aktivit. Taková daň by se týkala například příjmů z prodeje reklamy na internetu, z prodeje dat získaných od uživatelů nebo z digitálních platforem poskytujících interakce svých uživatelů. Daně z příjmů z takových aktivit by pak byly vybírány podle toho, kde se daný uživatel nachází. Ušetřeny by však měly být menší společnosti, které nedosahují celosvětových příjmů ve výši 750 milionů eur a unijních příjmů ve výši 50 milionů eur. Tato forma zdanění by však měla existovat pouze po přechodnou dobu, dokud nebude zavedena výše zmíněná obecná a komplexní reforma zdanění digitálního prostředí.
Otázkou ale zůstává, jak se k novému návrhu postaví členské státy jako Irsko, Lucembursko, Malta nebo Dánsko. Jejich právní řády totiž umožňují internetovým společnostem platit u nich velmi nízké korporátní daně, čímž je lákají, aby měly své fyzické sídlo právě v jejich zemi. Případná unijní reforma by je ale o tuto komparativní výhodu připravila. Stejně tak bude v rámci Rady složitá i debata ohledně kritérií, které Komise navrhla. Ne každému členskému států se totiž navržená pravidla a mechanismy zamlouvají.