Další festival nepřesností: Brusel prý bude vyvlastňovat e-shopy
27.03.2018
Slovy autora textu nařízení umožňuje vyvlastňovat e-shopy, a to bez náhrady a soudního přezkumu. Pravda je taková, že v důsledku evropské legislativy žádné znárodňování nehrozí a je evidentní, že použitím slovníku evokujícího praktiku komunistického režimu autor brnká na strunu nedůvěry k tomu, co přichází „ z Bruselu“, aby tím vyvolal neklid a podnítil protievropské nálady.
Zmiňované nařízené bylo přijato, protože předchozí nařízení č. 2006/2004 upravující tuto problematiku bylo již nadále nedostačující. Za 12 let od jeho přijetí se oblíbenost a využívání online nakupování posunuly mnohem dál. V dnešní době jsou e-shopy silnými konkurenty kamenných prodejen, ale zároveň jsou tyto nákupy pro spotřebitele mnohem riskantnější. Při běžném nákupu v obchodě dojde ke směně „z ruky do ruky“, a pokud se objeví vada zboží, spotřebitel ví, kam se obrátit s reklamací. V případě e-shopů je to komplikovanější, především pokud jde o vymáhání plnění v případech přeshraničního protiprávního jednání. Podvodní obchodníci využívají bílá místa v unijní legislativě například přesouváním sídla v rámci Unie. Aby bylo možné odhalit a nařídit ukončení takového protiprávního jednání a ochránit spotřebitele, bylo zapotřebí zvýšit úroveň harmonizace a tím celý proces zefektivnit.
APLIKACE NAŘÍZENÍ
Právní předpisy jsou koncipovány ze své podstaty značně obecně, aby je bylo možné aplikovat na co nejširší množství různých případů se všemi svými specifiky. V opačném případě by bylo nutné vytvořit zákon, nařízení atp. na každou jednotlivou potenciální situaci zvlášť, což by bylo nemožné. Může se zdát, že primárním cílem je potrestat co nejvíce osob, ovšem opak je pravdou. Právu jde o to ochránit co nejvíce osob, jímž bylo zasaženo do právem chráněných zájmů. Ustanovení čl. 3 odst. 2 nového nařízení, které stanoví, že „protiprávním jednáním se dle tohoto nařízení rozumí jakékoli jednání nebo opomenutí, které je v rozporu s právními předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů a které poškodilo, poškozuje nebo může poškodit společné zájmy spotřebitelů“, je tedy standardní dikcí v nikterak neobvykle širokém rozsahu.
Příslušné orgány k vymožení plnění stanoveného právním předpisem využívají donucovací prostředky různé intenzity. Většinou stanoví výčet možných opatření a sankcí, především peněžitých. Jako krajní možnost v momentě, kdy selže vše ostatní a je třeba zabránit protiprávnímu jednání, se uchýlí k přísnějším sankcím, kdy může dojít i k aplikaci čl. 9 odst. 4 písm. g) iii – „. Pravomoc členských států umožnit kontrolním orgánům nařídit registrátorům domén vymazat doménové jméno a umožnit dotčenému příslušnému orgánu toto jméno zaregistrovat“. Takto může příslušný orgán postupovat jen za podmínky, že k dispozici nejsou jiné účinné prostředky k ukončení nebo zákazu protiprávního jednání a s cílem zabránit riziku závažné újmy společným zájmům spotřebitelů. Tyto dvě podmínky by měly být z právního hlediska dostatečnou pojistkou proti zneužití této pravomoci např. v rámci konkurenčního boje mezi e-shopy.
Publikovaný článek interpretuje tato ustanovení tak, že „V EU bude od roku 2020 možné vyvlastňovat e-shopy. Bez náhrady a soudního přezkumu.“. Tato věta je skutečně festivalem nepřesnosti. Předně - vyvlastnění je odnětí nebo omezení vlastnického práva, zatímco internetové domény jsou e-shopy pouze drženy. Nejsou předmětem vlastnického práva, vztah k doméně je spíše podobný licenčnímu oprávnění. Ustanovení nařízení umožňuje příslušnému orgánu v krajním případě vymazat tuto doménu, což je logický krok. Pokud podnikatel prostřednictvím e-shopu páchá podvody, tedy trestnou činnost, a mírnější opatření k ukončení této činnosti nefungují, je zcela namístě odebrat mu přístup k prostředku, jímž je toto protiprávní jednání prováděno. To, že je ona zneužívaná doména poté zaregistrována na příslušný orgán má sloužit k tomu, aby ji nebylo možné znovu zaregistrovat a dále používat buď stejným, nebo jiným držitelem. Příslušným orgánem je navíc Česká obchodní inspekce, nikoliv EU, ani Brusel, ani komise, ani Jourová, jak autor v článku mnohokrát naznačuje. Proti každému rozhodnutí ČOI, jakožto orgánu státní správy, je možné se odvolat a samozřejmě také podléhá soudnímu přezkumu. Skutečně tedy nebude docházet k vyvlastňování ani znárodňování, majetek e-shopů zůstane nedotčen, a to ani tehdy, pokud dojde k použití tohoto sankčního prostředku. Stejně tak Ústava a demokratické zřízení České republiky a ostatních zemí EU nebudou přijetím tohoto nařízení ani v nejmenším dotčeny.
Doménovou adresu je možné z právního hlediska definovat jako tzv. jinou majetkovou hodnotu a nehmotný statek. Ačkoliv roční poplatek za registraci doménové adresy není vysoký, je nepopiratelné, že reálná hodnota toho, že se doména dostane do podvědomí lidí, může být často značná. Jak je však uvedeno výše, je nutné si uvědomit, že vymazání domény je jakási záchranná brzda v případě, kdy e-shop způsobuje závažnou újmu spotřebitelům a nepovedlo se toto protiprávní jednání zastavit jiným, mírnějším způsobem. Pokud by e-shop podváděl či okrádal své zákazníky, je správné, aby bylo proti němu možno zakročit i tímto způsobem, a to bez ohledu na to, da by sídlil na Vysočině, nebo v Paříži, zda by prodával vlněné ponožky, elektroniku, nebo kosmetiku a zda je velký nebo malý.
Zdroje