Ruská hrozba nekončí?
16.08.2016
Týden jsem začal 30 minutami v Interview ČT24 s paní Tvarůžkovou. K mému jistému překvapení jsme skoro všechen čas věnovali ruské hrozbě (v době, kdy si náš president balí kufr na cestu na Rhodos na "konferenci" Putinova přítele Jakunina, který více než 2 dekády působil v KGB a pak si na podobné libůstky, jako je tato "konference", asi vydělal v pozici šéfa ruských železnic).
Svět je dnes plný trablů a hrozeb a je dobře, abychom na to, co se děje na východ od nás, nezapomněli. Nejen proto, že prakticky denně umírají kvůli politice presidenta Putina na východě Ukrajiny lidé. Aktuální je to proto, že docela hodně lidí se obává, že pan president Putin opráší svou oblibu "malých srpnových válek". A jeho tsunami v řadách prominentů jeho režimu klidu nepřidává...
Fascinuje mne drzost, s jakou ruští představitelé zkoušejí přesvědčit svět o tom, že mají důkazy ukrajinské diverze na Krym - jak jsem v TV řekl, Krym není ruský, aspoň pro drtivou většinu "civilizovaného světa" je dále součástí Ukrajiny. A doufám, že přinejmenším tento stav setrvá i nadále (což ale nic nemění na tom, že diversní akce, navíc obvykle postihující nevinné, do tohoto světa stejně jako anexe území cizích států pro mne nepatří).
Věřím, že má "wishfull thinking", že nejde o přípravu něčeho hrozného, ale "jen" o kampaň, směřovanou jak domů (třeba k překrytí sportovního skandálu), tak i na politické kolbiště, kde se stále (naštěstí) Putinovi nedaří očistit ze svých činů, se naplní. Problémů ve světě je fakt i bez toho dost.
Můžeme tomu pomoci, pokud budeme pevní v našich postojích, které sice nebyly podle mne v reakci na anexi Krymu a podporu války na východě Ukrajiny dost razantní, ale jsou i tak účinné (a je snad jasné, že postoje, které někteří politici, včetně našeho presidenta dávají najevo, riziko pokračování nepřijetelného chování Ruska zvyšují, nikoliv naopak.
A vlastně to stejné bych upřednostnil i ve vztahu k Turecku. To, co se tam již léta děje, i reakce presidenta na poněkud nesrozumitelný puč, jasně ukazují, že Turecko se hodnotám, které by podle mne měly být Evropě vlastní, vzdaluje. Přesto však, a nejen z pragmatických důvodů, myslím, není čas na to házet demonstrativně Turecko "přes palubu". Otázka vstupu do EU je nyní zcela mimo realitu (Turci například neuzavřeli jedinou kapitolu vstupního jednání, většinu ani neotevřeli a navíc podle mne neplní ani Kodaňské kritéria), ale stejně jako pro mne neplatí rovnítko mezi presidentem Putinem a obyvateli Ruska, tak ani tamní president bezpochyby nerepresentuje názory všech obyvatel Turecka. Nepochybuji o tom, že mnoho milonů z nich by upřednostnilo "evropskou budoucnost". A ti musí vědět, že i tato možnost existuje, pokud pro ni opravdu hodně Turecko bude ochotno učinit...
Na celé mé vystoupení se můžete podívat zde.