Roušková diplomacie

Ještě před pár týdny to vypadalo, že mise čínského velvyslance v Praze Čang Ťien-mina skončí předčasně a s ostudou. Vyšlo najevo, že diplomat se svými podřízenými vyhrožoval nedávno zesnulému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi a podnikatelům kvůli jejich plánované cestě na Tchaj-wan, který vláda v Pekingu považuje za „svoji“ vzbouřeneckou provincii. Vrcholní politici včetně premiéra Andreje Babiše po medializaci dopisu požadovali odvolání čínského ambasadora. Koronavirus ale promíchal karty, vyhrožování je zapomenuto a na Čang Ťien-mina dnes premiér Babiš, ministr vnitra Jan Hamáček a další členové české vlády nedají dopustit.

 

„Premiér Babiš vysoce ocenil efektivní práci Číny v prevenci a kontrole epidemie Covid-19 za vedení prezidenta Si Ťin-pchinga. Premiér Babiš řekl, že Česká republika s maximálním úsilím bojuje proti epidemii a ráda posiluje komunikaci a spolupráci s Čínou v prevenci a kontrole epidemie, léčebných zkušenostech a dalších oblastech. Premiér Babiš poděkoval čínské straně a čínské ambasádě za jejich aktivní úsilí v této souvislosti,“ popsala v polovině března na svém webu čínská ambasáda v Praze průběh schůzky velvyslance Čang Ťien-mina a Andreje Babiše.

 

V té době v Česku začalo raketově přibývat nakažených a politici zjistili, že pro zdravotníky, policisty, lidi v domovech důchodců a další ohrožené nemají dostatečné množství respirátorů a roušek. Vláda narychlo našla spásu právě v Číně, odkud prostřednictvím leteckého mostu začala nedostatkové zboží masivně dovážet. Přílet prvního letadla čínské aerolinky China Eastern s milionem a sto tisíci respirátory na Letišti Václava Havla vítali premiér i ministr vnitra a po boku jim stál usmívající se čínský velvyslanec. Do dnešního dne bylo takto z Číny dopraveno celkově 24,5 milionu roušek, pět milionů respirátorů, čtyři miliony rukavic a 167 tisíc ochranných obleků. Dalších 120 tun zdravotnického materiálu státu nabídl v Číně dobře zasíťovaný koncern PPF.

Přestože čeští politici mluví o „čínské pomoci“, jde ve skutečnosti o byznys. Čína si takřka všechny dodávky nechává platit vysokými cenami. Vláda přitom až donedávna nenakupovala od českých firem s argumentem, že se nechce zdržovat menšími nákupy, když potřebuje zdravotnický materiál hned a ve velkém.
Celkové výrobní kapacity tuzemských firem se odhadují složitě. Nejjednodušší produkty, jako jsou ústenky, je schopná vyrábět zhruba stovka firem, u složitějších, například respirátorů, počty klesají na pár desítek. Pokud by ovšem někdo dokázal výrobu malých i velkých českých firem zkoordinovat, měsíčně by získal statisíce až miliony kusů jednotlivých výrobků. Pro představu, jeden z velkých domácích výrobců zdravotnických potřeb, červenokostelecká firma Batist Medical, je měsíčně schopna vyrobit právě milion ústenek. I kdyby ovšem vláda tuzemskou výrobu lépe podpořila, tak by dovoz z Číny stejně potřebovala. Navíc i některé české firmy nakupují materiál na výrobu svých roušek v Číně. Česko v tomto směru není samo: na komunistické „říši středu“ je momentálně závislý prakticky celý svět.

Plody závislosti

Již před vznikem současné epidemie Čína vyráběla většinu světové spotřeby roušek a respirátorů. A tato dominance se v posledních dvou měsících jen dále zvýšila. Po lednovém tragicky opožděném přiznání čínské vlády, že v tamní provincii Chu-pej zuří epidemie nového viru, napnula země do výroby zdravotnického materiálu všechnu sílu. Denní výroba roušek jen během února stoupla z deseti milionů na 115 milionů kusů a koncern BYD, jinak světový lídr ve výrobě elektrických autobusů a baterií, se náhle stal globálním šampionem v produkci ústenek.

Pekingská vláda skupovala veškerou produkci v Číně, i tu z továren vlastněných zahraničními firmami. Podnikatelé, asociace čínských krajanů a aktivní jednotlivci současně skupovali zásoby na celém světě a posílali je domů do vlasti. Podle minulý týden zveřejněných údajů čínských celních úřadů byly mezi 24. lednem a koncem února dovezeny dvě miliardy roušek. Podle zjištění Respektu takto čínští krajané nakupovali materiál i v Česku, vládu na to upozornila kontrarozvědka BIS.

 

Od konce února se však mapa epidemie zcela proměnila. V Číně se nákazu podařilo zastavit, vinou počátečního zatajování se ale rozšířila z jejího území do celého zbytku světa.

Vlády demokratických i autoritářských států se po nedostatkových zdravotnických potřebách logicky ohlížejí do Číny, která jde poptávce vstříc. Čína a čínské firmy do světa prodávají tisíce tun zdravotnických potřeb. Při videokonferencích čínští lékaři konzultují méně zkušené kolegy od Estonska přes Irák až po Jihoafrickou republiku.

Nedostatky, které občas doprovázejí lacinou čínskou produkci, se již projevily i u dodávek zdravotnického materiálu. Španělsko a Turecko vrátily nekvalitní výrobky, Nizozemsko za vadnou označilo skoro polovinu z 1,3 milionu respirátorů nakoupených pro nemocnice. Vady nemusí být důsledkem zlé vůle, spíše odrážejí povahu čínského kapitalismu. Tisíce provozů po celé zemi začaly bleskově vyrábět nově žádané zdravotnické zboží a příliš nehledí na kvalitu.

Tuto slabinu půjde odstranit, čínské úřady zavřely tisíce obchodů s padělky a ministr obchodu již slíbil lépe kontrolovat kvalitu vývozu do Evropy. Hůře se bude překonávat jiný důsledek obrovské závislosti na čínské výrobě. Čína se v minulých třech týdnech vzhledem ke své dominanci na trhu se zdravotnickými potřebami poprvé stala vůdčí zemí v reakci na globální humanitární krizi a zcela zastínila v tomto směru obvykle aktivní Spojené státy a Evropskou unii. Podle dat uvedených deníkem The Wall Street Journal darovaly čínské nadace, firmy a vládní agentury 26 milionů masek a 2,3 milionu testů do 89 zemí, včetně například všech 54 států Afriky. O řád více masek a roušek Čína a tamní firmy běžně do světa prodávají – tak jako se to děje v dodávkách Česku.

„Čína zkouší vytvořit obraz odpovědné mocnosti, která ve chvílích nouze pomáhá. A změnit tak pověst země, kde epidemie začala,“ řekla Respektu Francesca Ghiretti, italská specialistka na čínský vliv v Evropě. Její domovská Itálie se stala světově nejznámějším příkladem čínského angažmá. „Čínská ambasáda v Římě v podstatě nonstop vydávala prohlášení o solidaritě s Itálií a fotky čínských dodávek,“ popisuje Ghiretti. Jednalo se převážně o zakoupené roušky a respirátory, tedy o obchod, ačkoli čínští diplomaté i italští politici zprvu mylně používali slovo „pomoc“.

Italové čínské zásilky přijali s radostí a podobně asi bude na čínské angažmá reagovat chudší většina světa – v nouzi budou vděční každému, kdo pomůže. Francesca Ghiretti si ale nemyslí, že humanitární a reklamní kampaň nakonec vliv Číny v Itálii a na Západě nutně zvětší. „V Itálii nezměnila názor politiků, nejvíce ji vychvalují předáci z Hnutí pěti hvězd, kteří již dříve byli k Číně velmi vstřícní,“ říká. „Mezitím přichází pomoc také od jiných zemí a čínské PR tolik nerezonuje.“ Hledání nové globalizace Závislost na čínské výrobě se samozřejmě netýká pouze respirátorů a roušek, ale spousty dalšího zbytného i nezbytného zboží. Například léků. Devadesát procent amerických antibiotik se vyrábí v Číně, z Číny a Indie pochází 80 procent tzv. aktivních farmaceutických látek, z nichž doma léky vyrábějí americké firmy. „Kdyby Čína zavřela hranice vývozu léčiv, tak by naše lékárny byly během několika měsíců prázdné a zdravotní systém by zkolaboval,“ řekla Rosemary Gibson, autorka knihy China Rx o americké závislosti na čínských léčivech. Evropská závislost na čínském trhu s léčivy je jen o trochu menší.

Tato závislost je neoddělitelnou součástí modelu globalizace, který se v posledních 40 letech po světě prosadil. Spočíval ve volném obchodu a otevření hranic kapitálu, který poté přesunul výrobu z Evropy a USA do míst s nejnižšími náklady v Asii. Zvláště v Číně se díky takto přesunutým továrnám z bídy vyprostily stovky milionů lidí. Díky levnému, masově dostupnému zboží rostl i materiální blahobyt na Západě, jenž tento způsob globalizace – například skrze požadavky Mezinárodního měnového fondu a Světové banky – dále prosazoval do zbytku světa.

Nyní se Západ začíná od tohoto modelu odvracet. Donald Trump byl se slibem návratu pracovních míst z Číny zvolen do Bílého domu a koronavirus může tento trend posílit. Trumpův silně protičínsky naladěný poradce pro otázky obchodu Peter Navarro – autor knih s názvy jako „Smrt Čínou“ nebo „Blížící se války s Čínou“ – považuje pandemii za „budíček“ a nachystal například zákon, který má nutit státní instituce k přednostnímu nakupování léků a zdravotnických potřeb vyrobených v USA. Navarrova nedůvěra k vnějšímu světu však nezahrnuje pouze Čínu: nechce být závislý ani na léčivech z Indie a Evropy. „V takovýchto krizích nemáme žádného spojence,“ řekl televizi Fox Business.

K posunu dochází i v Evropě. Emmanuel Macron v březnu řekl, že pandemie zpochybňuje model rozvoje, kterým se svět desítky let řídil. „Pandemie nám ukazuje, že jsou služby a produkty, které musíme postavit mimo zákony trhu,“ uvedl. Jeho ministr financí Bruno Le Maire upřesnil, že tyto strategické oblasti zahrnují „lékařský sektor, letecké technologie a jiné složky dodavatelských řetězců“. Podobným jazykem stále častěji mluví i němečtí politici a například Evropská komise momentálně apeluje na členské státy EU, aby do svých strategických zdravotnických firem nedovolovaly majetkový vstup cizích mocností.

 

Pro Evropu je hledání cesty ze závislosti na Číně o to těžší, že podpora volného, vzájemně výhodného obchodu je – mnohem více než v USA – základním principem EU. Debata na toto téma v Evropě teprve začíná. Jeden z jejích aktérů, europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09), nabízí možný směr úvah. „Musíme si zanalyzovat, v čem jsme příliš závislí a jak chceme tuto závislost zmenšit,“ říká. „Asi bychom také měli mít zmapováno, jaký máme počet továren, které by se daly v horizontu několika týdnů přepnout na výrobu potřebných věcí – jak rychle jsme schopni například vyrobit velké množství plicních ventilátorů.“

Rizikem může být třeba i naprostá závislost na čínských čipech, displejích a nespočtu dalších výrobků a součástek. O zranitelnosti, kterou způsobuje současná podoba dodavatelských řetězců, při videokonferencích nepochybně hovoří i vrcholní manažeři nadnárodních koncernů. Jako první z evropských farmaceutických firem na vzniklou situaci reaguje francouzský koncern Sanofi. V březnu oznámil založení dceřiné společnosti, která začne v Evropě vyrábět zmíněné tzv. aktivní farmaceutické látky, z nichž se vyrábějí běžné léky.

Podle Luďka Niedermayera spočívá riziko v tom, že se názorové kyvadlo posune příliš na druhou stranu. Tedy k protekcionismu a přílišnému posilování evropských koncernů bez ohledu na jejich konkurenceschopnost. „Největším úkolem bude hledání rozumné míry rizika, rovnováhy mezi určitou mírou bezpečnosti a vzájemně výhodným obchodem,“ říká.

Pod tlakem médií, kde se v posledních dnech začaly objevovat články upozorňující na přílišnou závislost na Číně, se debata pomalu rozjíždí i v Česku. Ministerstvo vnitra oznámilo, že vytvoří tým mapující možnosti nákupů ochranných pomůcek v Česku, a o něco podobného se pokouší i ministerstvo zdravotnictví. „Vnímáme jako velkou potřebu posílit soběstačnost Evropy ve výrobě léků, která je nyní z velké části v Číně. Zvedám toto téma na půdě EU při jednání ministrů zdravotnictví,“ sdělil Respektu ministr Adam Vojtěch. Na konkrétní dopady tohoto vnímání si ale musíme počkat.