Problémy Evropské unie
09.02.2017
Luděk Niedermayer byl hostem pořadu 90' ČT24.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor--------------------
A pojďme se teď na britské odcházení z Unie podívat z opačného pohledu, tedy z toho unijního a především z hlediska obavy, že Británii budou následovat i další státy. Kateřina Jirovská řekne víc.
Kateřina JIROVSKÁ, redaktorka
--------------------
Začněme Francií a krajně pravicovou Národní frontou. Strana Marine Le Penové se v posledních letech dostává mezi rozhodující politické síly v zemi. Před třemi lety vyhrála volby do Evropského parlamentu a nejvíc hlasů získala i v prvním kole následujících regionálních voleb. Samotná Le Penová patří i k favoritům nadcházejících prezidentských voleb. Kromě zrušení eura a prosazování odchodu z Unie strana taky odmítá migranty. Na protiuprchlické politice staví i nizozemská pravicově populistická strana Strana pro svobodu. Její šéf Geert Wilders volá taky po takzvaném nexitu. V parlamentu má teď strana 12 poslanců z celkových 150, vede ale v předvolebních průzkumech. Volby se v Nizozemsku budou konat v polovině března. K referendu o členství v Evropské unii vyzvala i Dánská lidová strana. V parlamentu je druhá nejsilnější, v poslední době ale podle komentátorů svou kritiku Unie a tvrdé postoje k uprchlické politice mírní. Část jejich voličů se zřejmě i proto přesouvá k takzvané Nové pravici. Straně, která byla založena teprve před 2 lety a která svůj program postavila na ostré kritice Unie nebo na požadavku na přísnější ochranu hranic. Mezi euroskeptiky se řadí také italské Hnutí pěti hvězd vedené bývalým komikem Beppem Grillem. To se po volbách stalo druhým nejsilnějším v zemi. Své zástupce má hnutí i v Evropském parlamentu. Před měsícem chtěli přejít do frakce evropských liberálů, nakonec ale zůstali zařazeni mezi protievropskými stranami. Do sporu s Evropskou unií se teď dostávají ale i další státy, třeba Maďarsko, které se dlouhodobě neshoduje na řešení migrační krize.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Kateřina Jirovská, pro tuto chvíli děkuju. Pěkný večer. Pane Žantovský, spustí odchod Velké Británie z Unie dominový efekt? To je to, co zajímá i diváky. Standa se ptá: "Jaký bude mít brexit podle vás dopad na situaci v Evropě?" Hrozí dominový efekt?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Kdyby byla situace v 27 zbývajících zemích Evropské unie stabilní nebo neproblémová, tak si myslím, že brexit sám o sobě by velký otřes nevyvolal, ale jak jsme právě slyšeli. Ta nespokojenost s vývojem v Evropské unii, nespokojenost s řešením migrační vlny a tak dále, se šíří po více zemích Evropské unie, a to včetně některých z těch velmi tradičních, a tady skutečně potom je riziko, že se z těch jednotlivých jevů nespokojenosti vytvoří jakási vlna, která bude mít větší následky.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Hrozí to už teď a nebo to bude hrozit spíše až poté, kdy bude jasné, jak to s britským odcházením dopadne? Jinými slovy, kdo bude více tratit? Británie, či Unie, potom to riziko, předpokládám, ještě může být potenciálně vyšší, nebo ne?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
No, víte, já si myslím, že nebudeme vědět celou řadu let, kdo více tratil na tom odchodu, na tom rozchodu, jestli Británie nebo Evropská unie a ...
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Na konci toho vyjednávání to nebude jasné?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
To nebude jasné, a také se budeme dozvídat, jak je běžné v takových případech nejrůznější čísla založená na nejrůznějších statistikách a ta čísla si budou do jisté míry vzájemně odporovat. Já si myslím, že jasný verdikt se těžko můžeme, jasného verdiktu se těžko můžeme nadít dříve, než dejme tomu, za 10 let. Volby ve Francii, v Nizozemí jsou za 2 měsíce nebo ještě méně a pokud by výsledek těchto voleb byl jako, znamenal jasný nesouhlas s tím dosavadním směřováním v těch dvou zemích, tak pak se ocitáme v kritické situaci v Evropské unii bez ohledu na to, jak dlouho bude trvat vyjednávání o brexitu.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
No, a právě v tom momentu, kdy jsme těsně před těmi klíčovými volbami, ať už v Nizozemí a nebo ve Francii a v kontextu toho, že po referendu o brexitu už uplynulo víc než půl roku. Tak vyvodili z toho reálně evropští politici nějaké konsekvence? Pavel se ptá, zda si myslíte, že je naděje, že se Evropská unie chytne za nos? Chytli se za nos?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
No, tak ta reakce všech těch hlavních aktérů na to, co se stalo, není vlastně úplně racionální nebo je v ní těžko vysledovat racionalitu. Celá řada pozorovatelů okamžitě po brexitu tvrdila jak obrovsky to poškodí Velkou Británii ekonomicky, zatím ekonomika Velké Británie roste, i když velmi mírně a ty předpovědi, jestli bude poškozena hodně nebo málo nebo vůbec ne, se, se velmi liší.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Dokonce říkali, že musí Británie pykat víc než Evropská unie. To tvrdil třeba Donald Tusk, šéf Evropské rady, protože jinak by to podle něj mohlo fungovat jako precedent pro ty ostatní státy. To byla chyba?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Vidíte, a to je právě ta, to je právě ta iracionalita. To je, když se dva lidé rozcházejí a místo toho, aby se dohodli co nejlépe na tom, jak se postarají o děti, jak se postarají o to, co měli společně, a tak dále, tak aby co nejmíň škody jaksi napáchali, tak si začnou říkat: "Počkej, ale já tě potrestám, ty budeš pykat, jo.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
No, a proč tomu tak bylo? Jarin se ptá: "Proč špičky Evropské unie řeší jen, jak Velkou Británii co nejrychleji vyšoupnout za dveře a zabouchnout místo úvah, proč tak ekonomicky a politická silná země už nechce být součástí tohoto skvělého projektu." V tom je možná trochu ironie.
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Já bych nechtěl špičkám Evropské unie úplně křivdit. Z Bruselu se ozývá víc hlasů, některé jsou velmi rozumné, velmi racionální, ale některé z těch prvních výroků především pana předsedy Junckera a i tento výrok pana Tuska nebyly úplně uvážené.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
No, a nebylo v tom přece jenom kus racia? Opravdu nemůže zafungovat hypoteticky, kdyby se ukázalo, že Británie si polepšila, nemůže to zafungovat jako precedent?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
No, ono to racionální jádro v tom bylo, že samozřejmě vedení Evropské unie chce jaksi zabránit tomu, aby se jaksi vlna šířila dál, a proto jaksi zdůrazňuje ty negativní nebo ty potrestané aspekty odchodu Velké Británie. Současně ovšem nelze nevidět, že tím trošku chrání také vlastní posty.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Referendum o brexitu ovšem není jediná krize, kterou musí řešit Evropská unie a kterou musela řešit v poslední době. Které byly ty další, řekne Kateřina Jirovská.
Kateřina JIROVSKÁ, redaktorka
--------------------
Celosvětová krize odhalila finanční problémy řady evropských zemí. Asi nejvíc se projevila v Řecku. Země se dostala na pokraj bankrotu, který odvrátily jen další půjčky od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Zvítězilo politické rozhodnutí nad ekonomickým. Řada ekonomů totiž upozorňovala, že půjčky problém neřeší, pouze ho oddálí. Od řecké ekonomiky postupně v rámci tří záchranných, do řecké ekonomiky postupně v rámci tří záchranných balíčků přiteklo 326 miliard eur a část dluhu byla odpuštěna. Situace se ale příliš nelepší. Reformy, které, reformy, kterými jsou půjčky podmíněny, se zavádějí pomalu a ekonomika se příliš nerozjela. Mezinárodní měnový fond v minulých dnech označil řecký dluh za neudržitelný a s další pomocí váhá. Evropská unie je ale opačného názoru. Fond prý zbytečně panikaří.
Christine LAGARDOVÁ, generální ředitelka, Mezinárodní měnový fond
--------------------
Část reforem je stále pouze ve fázi příprav, a to je věc, která se nám hrubě nelíbí. Hospodářský výsledek, který měly přinést, se ještě v Řecku nedostavil.
Kateřina JIROVSKÁ, redaktorka
--------------------
Od jara 2015 čelí Evropská unie dalšímu problému. Miliony uprchlíků proudí přes evropské břehy dál do vnitrozemí. Podle kritiků se právě v tomto bodě ukázala nízká flexibilita velkého byrokratického aparátu Unie. Než vůbec začala jednat, byli uprchlíci až v severní Evropě. Maďarsko staví plot, aby proudy lidí zastavilo a je za to hlasitě kritizováno. Postupně s plotem či jinou formou bariér přicházejí i další země. V posledních dvou letech požádalo o azyl v Evropě pokaždé přes milion lidí. V září 2015 schválila Unie migrační kvóty. S těmi ale mnohé státy v čele s Českou republikou nesouhlasí. V březnu loňského roku uzavřela Unie dohodu s Tureckem. To vrací zpátky po moři nelegální uprchlíky. Podle kritiků ale ne tak, jak by mělo. A problém je i s vracením neúspěšných žadatelů o azyl. Unie nemá často ani představu o tom, kde se nacházejí. Situaci se její lídři snažili vyřešit na několika summitech, ten poslední se konal minulý týden. Výsledkem je mimo jiné dohoda na bližší spolupráci s Libyí.
Cyril SVOBODA, bývalý ministr zahraničí /Události, komentáře, 8. 2. 2017/
--------------------
Libye jako stát neexistuje, to jsme tedy řekli, řekli jsme, že to je rozdělený buď na dva státy, já si dokonce myslím na tři státy, že vláda, se kterou jedná Evropská unie, je schopna kontrolovat pouze část hranic, takže to není řešení.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Bankovní krize, řecká krize, migrační krize, brexit, není toto vlastně modus vivendi, ve kterém se Evropská unie pohybuje neustále? Není minimálně v poslední době, v posledních 10 letech existence Evropské unie jedna velká krize?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
No, ona se v té krizi svým způsobem pohybuje daleko déle, ale byly to, byl to jiný druh krize, byly to krize konstruktivní po dlouhou dobu, které vedly k řešení nějakých problémů k objevení nových forem spolupráce mezi členskými zeměmi Evropské unie, ale ty krize v těch posledních 10 letech tam bez výjimky vlastně volila Evropská unie vždycky ten postup, anglicky se tomu říká nakopnout tu plechovku dál, jo, a neřešit tedy ty příčiny té krize, ale řešit jenom ty momentálně symptomy tý krize, no, a potom samozřejmě ty krize se akumulují a nakonec se ukazují být jako takové neřešitelné klubko.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Dokážete ten problém toho rozhodování popsat možná ještě podrobněji? Je to v tom, že Unie a její politici se snaží hledat pokud možno bezbolestné řešení, které nutně nemusí být to nejlepší?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Já si myslím, že ale leckdo v tom se mnou nebude souhlasit, že jedna z hlavních příčin toho problému je, že příliš mnoho té rozhodovací pravomoci se přesunulo na tu unijní úroveň, to znamená, na úroveň Evropské komise a Evropského parlamentu a některé členské státy a voliči v členských státech přestali mít pocit, že Evropská unie odráží vlastně jejich představy, jejich očekávání a ten kritický zlom podle mého názoru nastal s Lisabonskou smlouvou, která vlastně vzala evropským zemím to právo, které měli do té zemi zablokovat, rozhodnutí Evropské unie nesouhlasem.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Europoslanec Luděk Niedermayer zvolený za TOP 09 by teď měl být u telefonu. Pane europoslanče, dobrý večer.
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Dobrý večer z Londýna.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
To, co teď říkal Michael Žantovský, koneckonců v rozhovoru pro aktuální vydání týdeníku Respekt, říká taky Marek Mora, nový člen Bankovní rady České národní banky, ten doslova říkal, že jsme to přepálili v některých aspektech s evropskou integrací, souhlasíte? Je v tom ten hlavní problém a aktuální důvod všech těch současných krizí?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Já bych nejdřív reagoval na to, co před pár vteřinami řekl pan Žantovský. A tam je jedno slůvko, které řekl nepřesně. O Evropské unii nerozhoduje Evropská komise a Evropský parlament, ale Evropská rada a Evropský parlament a Evropská rada jsou ministři členských zemí a ti mají stále tu největší moc potom rozhodovat o Evropské unii a bohužel to, že ti ministři velmi těžko hledají dohodu, protože se dívají zejména na to, jak ta dohoda bude prezentovatelná svým občanům, které dlouhodobě přesvědčují o tom, že oni jsou ti hodní a Brusel, to znamená, ta jejich druhá reinkarnace jsou, jsou ti zlí, tak to je prostě jádro tady tohohle problému a já si opravdu nemyslím, že ...
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Promiňte, pane europoslanče, není to, není to obráceně? Není to spíše tak, že Evropská komise má stále více politické ambice? Že vystupuje politicky na místo úřednicky? Což by měla být její úloha?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Bezesporu komise může vystupovat, jak chce, ale nerozhoduje a my se divíme, že Evropská komise vystupuje politicky v okamžiku, kdy členské země do Evropské unie vyslaly několik bývalých premiérů, celou řadu vicepremiérů a špičky svého domácího politického života, tak oni je tam asi neposlali kvůli tomu, aby tam dělali úřednickou práci. Kdyby tam chtěli poslat někoho na úřednickou práci, tak by tam poslali technokraty, ale ty země, jejich vlády se rozhodly tam poslat špičkové politiky, ale to nic nemění na tom, že Evropská komise má jednu významnou pravomoc, to je pravomoc navrhovat, ale o tom, jak ty její legislativní návrhy dopadnou, o tom nerozhodne nikdo jiný, než ministři členských zemí a v případě, když je to rozhodování společné, Evropský parlament a komise s tím nic nenadělá.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Pane Žantovský, to, co teď říká pan europoslanec Niedermayer, opravdu to takto nefunguje? Opravdu ta realita je podle vás jiná?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Samozřejmě v teorii to tak je, ale tím, že podle Lisabonské smlouvy už v Evropské radě nemůže jeden členský stát zablokovat rozhodnutí Evropské rady, tak samozřejmě vzrůstá nebezpečí, že z Evropské rady budou se souhlasem Evropského parlamentu, budou vycházet rozhodnutí, která budou posilovat pravomoci Evropské komise, a to, jestli je někdo, některý evropský komisař, ve vší úctě k nim, bývalý premiér nebo ministr financí, to by nemělo rozhodovat. V této chvíli je to státní úředník a je zodpovědný jenom voličům, občanům těch 27 nebo ještě 28 členských zemí.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Pane Niedermayere, když se znovu s dovolením vrátím k tomu rozhovoru, který Respektu dal Marek Mora. Mimochodem ještě nedávno velmi zásadní úředník v evropských strukturách. On v něm mimo jiné říká i toto: "Teď je doba na to ubrat plyn, jít zpátky k členským státům a prodávat Unii, aby se s ní lidé víc ztotožnili. Dělat jenom věci, které zvládneme a neslibovat něco, čeho nejsme schopni." Je toto recept na větší identifikaci občanů Evropské unie s Evropskou unií?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Bezesporu, s tím já souhlasím. Dělejme ty věci, které zvládneme, ale dělejme ty věci, které jsou nejdůležitější. Ale pan Žantovský, a omlouvám se znovu, řekl jednu jako velmi nebezpečnou nepřesnost. On říká, že tím většinovým rozhodnutím se mohou posilovat pravomoci Bruselu. To není pravda, protože ty pravomoci Bruselu určují zakládací smlouvy a ty zakládací smlouvy se mohou změnit pouze na základě konventu, na základě přepisu těchhle zakládacích smluv, jako to například udělala Lisabonská smlouva a s tou změnou musí souhlasit všechny členské země, dokonce tou velmi tvrdou formou, to znamená souhlasem jejich národních parlamentů v některých zemích, referendy a tak dále. A ta Lisabonská smlouva, pokud se teďka někdo diví ...
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Dobrá. Promiňte, pane europoslanče, nezlobte, pojďme se, prosím, vrátit k tomu ubrání plynu. Mě by zajímalo, kde by měla Evropská unie ubrat plyn tak, aby byla přijatelnější pro občany členských států, v čem?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
No, to by právě měli říct, to by měli říct proponenti tohoto nápadu. Já dokonce i z českých politických kruhů spíše zaslechl, zaslýchám názory, že abychom vyřešili například migrační krizi, tak potřebujeme pořádnou ochranu společných hranic. Potřebujeme společné informační systémy, abychom snižovali hrozbu terorismu, potřebujeme větší spolupráci tajných služeb. Já se pohybuju v ekonomické oblasti, abychom potírali daňové úniky a lépe vybírali daně, potřebujeme větší spolupráci v oblasti daňové politiky, potřebujeme pravděpodobně sjednotit daňový základ a tyhle věci. Čili když se podíváme na ty jednotlivý výzvy, koneckonců bankovní sektor jsme hodně zastablizovali a zlepšili jeho fungování vznikem bankovní unie, tak bohužel na ty konkrétní věci ta odpověď je většinou, že potřebujeme postupovat více společně, ale bezesporu je pravda, že takový ten paušální přístup, že se podíváme okolo, co bychom ještě více poevropizovali a vrhněme se na to, ten je úplně špatný. My musíme vždycky analyzovat ty konkrétní problémy, které Evropa má a pak se podívat na ten zásadní princip subsidiarity, jestli ten problém je řešený, řešitelný na národní úrovni a nebo jestli je řešen na té evropské úrovni a nebát se ty problémy řešit. Opravdu v případě těch velkých problémů, kterým čelíme, vezměme si třeba hrozbu z Ruska, tak je naprosto zjevné, že odpověď na tuto hrozbu na úrovni reakcí jednotlivých 28 členských zemí nemůže být efektivní, musí být efektivní na úrovni celé Unie.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Pánové, budeme v tom ještě pokračovat. Pojďme se teď ale podívat možná na ekonomickou stránku věci. Pojďme si ukázat, s kolika penězi hospodaří Evropská unie. Na grafu si můžeme všimnout, že rozpočet se zvyšuje, před dvěma lety dosahoval zhruba 145 miliard eur. V listopad minulého roku schválila Evropská komise rozpočet na letošek. Ten by měl být přibližně 158 miliard eur. Počítá se v něm například i s prostředky na řešení uprchlické krize. Nejvíc peněz z rozpočtu na rok 2017 půjde do hospodářství a s ním spojených oborů, bude to zhruba 50 procent. Méně než 40 procent se použije na podporu udržitelného růstu a obnovitelných zdrojů. 6 procent pokryjí náklady na byrokratická aparát Unie. Utratí se za něj asi 9,5 miliardy eur. No, a 3 procenta Unie investuje do bezpečnosti, tedy do ochrany svých občanů a boji proti terorismu. Ještě připomínám, že Evropská unie zaměstnává celkově asi 55 tisíc úředníků a dalších lidí. Nejvíc jich pracuje v Evropské komisi, asi 33 tisíc, v Evropském parlamentu potom asi necelých 7 tisíc. V evropských institucích je zaměstnáno například velké množství tlumočníků, kteří překládají do 24 úředních jazyků. Podle britské BBC se plat evropských úředníků pohybuje mezi 2400 a 18 tisíci eury. Luděk Niedermayer, europoslanec zvolený za TOP 09, je s námi stále ve spojení. Odchod Velké Británie, pane europoslanče, bude mimo jiné znamenat i velký výpadek v příjmech Evropské unie, není to nebo neměl by to být impuls k chudší Unii, která by neměla zasahovat do tolika záležitostí jako dosud? Není i ten, ten ekonomický aspekt impuls k této redukci?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Já bych bezesporu přivítal, kdyby ty peníze šly na to, co jsou opravdu našimi priority, prioritami. Bohužel z rozhodnutí zemí velká část toho evropského rozpočtu je alokována do zemědělské politiky, což je věc, která se sice postupně stačí, snaží omezovat, ale je, stále hraje velkou roli a je to určitá výměna za to, že jednotlivé země nepodporují své zemědělce v nějaké míře, aby to nenarušovalo společný trh a druhá, druhý obrovský balík je společná kohezní politika, to znamená, přesun peněz od těch bohatých zemí k těm chudším, aby se jim dařilo dohánět životní úroveň, což zrovna není ta věc, kterou by naše země prosazovala výrazně redukovat. Ale ještě jednu věc bych chtěl říct nad těmi vysokými sumami, o kterých my mluvíme, si uvědomme, že evropským rozpočtem probíhá zhruba 1 procento evropského HDP a z toho drtivá většina těch peněz je předurčena předem na ty dvě největší politiky, kterými je kohezní politika a společná zemědělská politika, zatímco přes rozpočty národních zemí probíhá zhruba 40krát tolik, 40 procent HDP a my se dostáváme do bizarní situace, kdy na jednu stranu ministři členských zemí prosazují, aby se ten rozpočet v reálném, z reálného pohledu, to znamená k porovnání s velikostí ekonomiky snižoval, ale zároveň chtějí, aby stále více těch funkcí Evropské unie Evropská unie platila, například, například v té oblasti bezpečnosti, v oblasti naší vnější aktivity, například prevenci té migrační krize tak, že budeme poskytovat rozvojové, rozvojovou pomoc a jaksi tato schizofrenie není dále řešitelná. Musíme se rozhodnout, že buďto ten evropský, ty evropské peníze z toho evropského rozpočtu z některých agend budeme stahovat, ale pak, pokud ty agendy jsou důležité, budou financovat členské země a nebo ministři financí budou muset akceptovat, že do rozpočtů budou posílat více peněz, protože evropský rozpočet má ještě jednu důležitou vlastnost, on se nesmí zadlužovat.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Dobrá, pánové, v zásadě stále mluvíme o tom, kde ubrat, kde, kde možná zapojit zpátečku. Ještě jedna věc v této souvislosti by mě zajímala, pane Žantovský, zrušení schengenského prostoru. Pokud by konec Schengenu v zájmu možná větší, pocit větší bezpečnosti jednotlivých členských států měl být cenou za zachování Evropské unie jako takové, bylo by to myslitelné? Dávalo by to smysl?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Tak problém Schengenu není v první řadě problém ekonomický, i když samozřejmě má také ekonomické souvislosti, ale Schengen má dvě roviny, které jsou vzájemně od sebe neoddělitelné, a to si neuvědomuje mnoho lidí a bohužel si to neuvědomilo také celá řada evropských politiků bez kontroly těch vnějších hranic Evropské unie, a to je součástí té schengenské dohody. Neexistuje bezporuchový volný pohyb uvnitř té Evropské unie. To je cena, kterou za ten volný pohyb uvnitř Unie platíme a je pravda, že některé členské státy nedokáží ochránit svoje vnější hranice a je pravda, že dokonce, když přijde ze strany Evropské unie nabídka, že společnými silami pomůžeme ochránit její vnější hranice, tak to považuji za porušení své vlastní suverenity.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Čili je to nemyslitelná varianta ztratit Schengen, kdyby to mělo být v zájmu zachování Unie jako takové?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Schengen již v této chvíli nefunguje stoprocentně. Některé země přijala, přijaly přechodná opatření, která jsou v rámci té smlouvy dovolená, která jaksi neumožňují úplný volný pohyb osob. Pokud by se ta situace zhoršovala, tak samozřejmě je pravděpodobné, že se Schengen alespoň dočasně suspenduje nebo pozastaví. Neznamenalo by to konec Evropské unie, ale byla by to hodně nepříjemná věc.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Pojďme ještě v rychlosti za Luďkem Niedermayerem. Pane europoslanče, dotaz divačky Zvídalky: "Už je spočítáno, kolik bude brexit stát?" To se tedy vracíme zpátky k hlavnímu tématu, tedy odchod Velké Británie z Unie. Už tušíme, kolik to bude stát Unii?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Kolik to bude stát Unii nebo kolik to bude stát Británii?
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
V tuto chvíli Unii, Unii.
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Tak to je těžko říct, protože především součástí toho brexitu bude i nějaké rozpočtové vyrovnání, kdy ty politiky, které Britové pomáhali spoluzavádět v Evropské unii a které ještě nejsou profinancované. Jsou to třeba programy vědy a výzkumu a tak dále, takže Britové se na nich budou muset podílet, to bude prostě součástí té dohody, dohody o vystoupení. Ale ten náklad bude na konci ekonomický a bude záležet na tom, jaký bude ten ekonomický vztah Evropské unie a Velké Británie. Bohužel Velká Británie se rozhodla zvolit tu variantu tvrdého exitu, což znamená, že ty obchodní vazby budou, budou poškozeny, čili bude záležet na tom, jaké tam vzniknou celní režimy, jaké tam vzniknou režimy na omezení pohybu, pohybu zboží, což bude ten náklad, protože každé omezení obchodu je prostě nevýhodné pro obě strany. Zároveň to pro některé země bude mít výnosy, protože londýnské City se bude zmenšovat a část těch finančních služeb se bude posouvat na kontinent, což některým zemím krátkodobě vytvoří nějaké přínosy, čili je zatím velmi obtížné říct, kolik to na konci bude stát, protože koneckonců ten dvouletý proces ještě nezačala a až po tom dvouletém procesu se spustí mnohem komplikovanější mechanismus dohadování budoucího obchodního vztahu Evropské unie a Velké Británie.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Rozumíme tomu. Pane europoslanče, děkuju vám, hezký večer.
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Na shledanou.
A pojďme se teď na britské odcházení z Unie podívat z opačného pohledu, tedy z toho unijního a především z hlediska obavy, že Británii budou následovat i další státy. Kateřina Jirovská řekne víc.
Kateřina JIROVSKÁ, redaktorka
--------------------
Začněme Francií a krajně pravicovou Národní frontou. Strana Marine Le Penové se v posledních letech dostává mezi rozhodující politické síly v zemi. Před třemi lety vyhrála volby do Evropského parlamentu a nejvíc hlasů získala i v prvním kole následujících regionálních voleb. Samotná Le Penová patří i k favoritům nadcházejících prezidentských voleb. Kromě zrušení eura a prosazování odchodu z Unie strana taky odmítá migranty. Na protiuprchlické politice staví i nizozemská pravicově populistická strana Strana pro svobodu. Její šéf Geert Wilders volá taky po takzvaném nexitu. V parlamentu má teď strana 12 poslanců z celkových 150, vede ale v předvolebních průzkumech. Volby se v Nizozemsku budou konat v polovině března. K referendu o členství v Evropské unii vyzvala i Dánská lidová strana. V parlamentu je druhá nejsilnější, v poslední době ale podle komentátorů svou kritiku Unie a tvrdé postoje k uprchlické politice mírní. Část jejich voličů se zřejmě i proto přesouvá k takzvané Nové pravici. Straně, která byla založena teprve před 2 lety a která svůj program postavila na ostré kritice Unie nebo na požadavku na přísnější ochranu hranic. Mezi euroskeptiky se řadí také italské Hnutí pěti hvězd vedené bývalým komikem Beppem Grillem. To se po volbách stalo druhým nejsilnějším v zemi. Své zástupce má hnutí i v Evropském parlamentu. Před měsícem chtěli přejít do frakce evropských liberálů, nakonec ale zůstali zařazeni mezi protievropskými stranami. Do sporu s Evropskou unií se teď dostávají ale i další státy, třeba Maďarsko, které se dlouhodobě neshoduje na řešení migrační krize.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Kateřina Jirovská, pro tuto chvíli děkuju. Pěkný večer. Pane Žantovský, spustí odchod Velké Británie z Unie dominový efekt? To je to, co zajímá i diváky. Standa se ptá: "Jaký bude mít brexit podle vás dopad na situaci v Evropě?" Hrozí dominový efekt?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Kdyby byla situace v 27 zbývajících zemích Evropské unie stabilní nebo neproblémová, tak si myslím, že brexit sám o sobě by velký otřes nevyvolal, ale jak jsme právě slyšeli. Ta nespokojenost s vývojem v Evropské unii, nespokojenost s řešením migrační vlny a tak dále, se šíří po více zemích Evropské unie, a to včetně některých z těch velmi tradičních, a tady skutečně potom je riziko, že se z těch jednotlivých jevů nespokojenosti vytvoří jakási vlna, která bude mít větší následky.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Hrozí to už teď a nebo to bude hrozit spíše až poté, kdy bude jasné, jak to s britským odcházením dopadne? Jinými slovy, kdo bude více tratit? Británie, či Unie, potom to riziko, předpokládám, ještě může být potenciálně vyšší, nebo ne?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
No, víte, já si myslím, že nebudeme vědět celou řadu let, kdo více tratil na tom odchodu, na tom rozchodu, jestli Británie nebo Evropská unie a ...
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Na konci toho vyjednávání to nebude jasné?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
To nebude jasné, a také se budeme dozvídat, jak je běžné v takových případech nejrůznější čísla založená na nejrůznějších statistikách a ta čísla si budou do jisté míry vzájemně odporovat. Já si myslím, že jasný verdikt se těžko můžeme, jasného verdiktu se těžko můžeme nadít dříve, než dejme tomu, za 10 let. Volby ve Francii, v Nizozemí jsou za 2 měsíce nebo ještě méně a pokud by výsledek těchto voleb byl jako, znamenal jasný nesouhlas s tím dosavadním směřováním v těch dvou zemích, tak pak se ocitáme v kritické situaci v Evropské unii bez ohledu na to, jak dlouho bude trvat vyjednávání o brexitu.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
No, a právě v tom momentu, kdy jsme těsně před těmi klíčovými volbami, ať už v Nizozemí a nebo ve Francii a v kontextu toho, že po referendu o brexitu už uplynulo víc než půl roku. Tak vyvodili z toho reálně evropští politici nějaké konsekvence? Pavel se ptá, zda si myslíte, že je naděje, že se Evropská unie chytne za nos? Chytli se za nos?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
No, tak ta reakce všech těch hlavních aktérů na to, co se stalo, není vlastně úplně racionální nebo je v ní těžko vysledovat racionalitu. Celá řada pozorovatelů okamžitě po brexitu tvrdila jak obrovsky to poškodí Velkou Británii ekonomicky, zatím ekonomika Velké Británie roste, i když velmi mírně a ty předpovědi, jestli bude poškozena hodně nebo málo nebo vůbec ne, se, se velmi liší.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Dokonce říkali, že musí Británie pykat víc než Evropská unie. To tvrdil třeba Donald Tusk, šéf Evropské rady, protože jinak by to podle něj mohlo fungovat jako precedent pro ty ostatní státy. To byla chyba?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Vidíte, a to je právě ta, to je právě ta iracionalita. To je, když se dva lidé rozcházejí a místo toho, aby se dohodli co nejlépe na tom, jak se postarají o děti, jak se postarají o to, co měli společně, a tak dále, tak aby co nejmíň škody jaksi napáchali, tak si začnou říkat: "Počkej, ale já tě potrestám, ty budeš pykat, jo.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
No, a proč tomu tak bylo? Jarin se ptá: "Proč špičky Evropské unie řeší jen, jak Velkou Británii co nejrychleji vyšoupnout za dveře a zabouchnout místo úvah, proč tak ekonomicky a politická silná země už nechce být součástí tohoto skvělého projektu." V tom je možná trochu ironie.
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Já bych nechtěl špičkám Evropské unie úplně křivdit. Z Bruselu se ozývá víc hlasů, některé jsou velmi rozumné, velmi racionální, ale některé z těch prvních výroků především pana předsedy Junckera a i tento výrok pana Tuska nebyly úplně uvážené.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
No, a nebylo v tom přece jenom kus racia? Opravdu nemůže zafungovat hypoteticky, kdyby se ukázalo, že Británie si polepšila, nemůže to zafungovat jako precedent?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
No, ono to racionální jádro v tom bylo, že samozřejmě vedení Evropské unie chce jaksi zabránit tomu, aby se jaksi vlna šířila dál, a proto jaksi zdůrazňuje ty negativní nebo ty potrestané aspekty odchodu Velké Británie. Současně ovšem nelze nevidět, že tím trošku chrání také vlastní posty.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Referendum o brexitu ovšem není jediná krize, kterou musí řešit Evropská unie a kterou musela řešit v poslední době. Které byly ty další, řekne Kateřina Jirovská.
Kateřina JIROVSKÁ, redaktorka
--------------------
Celosvětová krize odhalila finanční problémy řady evropských zemí. Asi nejvíc se projevila v Řecku. Země se dostala na pokraj bankrotu, který odvrátily jen další půjčky od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Zvítězilo politické rozhodnutí nad ekonomickým. Řada ekonomů totiž upozorňovala, že půjčky problém neřeší, pouze ho oddálí. Od řecké ekonomiky postupně v rámci tří záchranných, do řecké ekonomiky postupně v rámci tří záchranných balíčků přiteklo 326 miliard eur a část dluhu byla odpuštěna. Situace se ale příliš nelepší. Reformy, které, reformy, kterými jsou půjčky podmíněny, se zavádějí pomalu a ekonomika se příliš nerozjela. Mezinárodní měnový fond v minulých dnech označil řecký dluh za neudržitelný a s další pomocí váhá. Evropská unie je ale opačného názoru. Fond prý zbytečně panikaří.
Christine LAGARDOVÁ, generální ředitelka, Mezinárodní měnový fond
--------------------
Část reforem je stále pouze ve fázi příprav, a to je věc, která se nám hrubě nelíbí. Hospodářský výsledek, který měly přinést, se ještě v Řecku nedostavil.
Kateřina JIROVSKÁ, redaktorka
--------------------
Od jara 2015 čelí Evropská unie dalšímu problému. Miliony uprchlíků proudí přes evropské břehy dál do vnitrozemí. Podle kritiků se právě v tomto bodě ukázala nízká flexibilita velkého byrokratického aparátu Unie. Než vůbec začala jednat, byli uprchlíci až v severní Evropě. Maďarsko staví plot, aby proudy lidí zastavilo a je za to hlasitě kritizováno. Postupně s plotem či jinou formou bariér přicházejí i další země. V posledních dvou letech požádalo o azyl v Evropě pokaždé přes milion lidí. V září 2015 schválila Unie migrační kvóty. S těmi ale mnohé státy v čele s Českou republikou nesouhlasí. V březnu loňského roku uzavřela Unie dohodu s Tureckem. To vrací zpátky po moři nelegální uprchlíky. Podle kritiků ale ne tak, jak by mělo. A problém je i s vracením neúspěšných žadatelů o azyl. Unie nemá často ani představu o tom, kde se nacházejí. Situaci se její lídři snažili vyřešit na několika summitech, ten poslední se konal minulý týden. Výsledkem je mimo jiné dohoda na bližší spolupráci s Libyí.
Cyril SVOBODA, bývalý ministr zahraničí /Události, komentáře, 8. 2. 2017/
--------------------
Libye jako stát neexistuje, to jsme tedy řekli, řekli jsme, že to je rozdělený buď na dva státy, já si dokonce myslím na tři státy, že vláda, se kterou jedná Evropská unie, je schopna kontrolovat pouze část hranic, takže to není řešení.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Bankovní krize, řecká krize, migrační krize, brexit, není toto vlastně modus vivendi, ve kterém se Evropská unie pohybuje neustále? Není minimálně v poslední době, v posledních 10 letech existence Evropské unie jedna velká krize?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
No, ona se v té krizi svým způsobem pohybuje daleko déle, ale byly to, byl to jiný druh krize, byly to krize konstruktivní po dlouhou dobu, které vedly k řešení nějakých problémů k objevení nových forem spolupráce mezi členskými zeměmi Evropské unie, ale ty krize v těch posledních 10 letech tam bez výjimky vlastně volila Evropská unie vždycky ten postup, anglicky se tomu říká nakopnout tu plechovku dál, jo, a neřešit tedy ty příčiny té krize, ale řešit jenom ty momentálně symptomy tý krize, no, a potom samozřejmě ty krize se akumulují a nakonec se ukazují být jako takové neřešitelné klubko.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Dokážete ten problém toho rozhodování popsat možná ještě podrobněji? Je to v tom, že Unie a její politici se snaží hledat pokud možno bezbolestné řešení, které nutně nemusí být to nejlepší?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Já si myslím, že ale leckdo v tom se mnou nebude souhlasit, že jedna z hlavních příčin toho problému je, že příliš mnoho té rozhodovací pravomoci se přesunulo na tu unijní úroveň, to znamená, na úroveň Evropské komise a Evropského parlamentu a některé členské státy a voliči v členských státech přestali mít pocit, že Evropská unie odráží vlastně jejich představy, jejich očekávání a ten kritický zlom podle mého názoru nastal s Lisabonskou smlouvou, která vlastně vzala evropským zemím to právo, které měli do té zemi zablokovat, rozhodnutí Evropské unie nesouhlasem.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Europoslanec Luděk Niedermayer zvolený za TOP 09 by teď měl být u telefonu. Pane europoslanče, dobrý večer.
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Dobrý večer z Londýna.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
To, co teď říkal Michael Žantovský, koneckonců v rozhovoru pro aktuální vydání týdeníku Respekt, říká taky Marek Mora, nový člen Bankovní rady České národní banky, ten doslova říkal, že jsme to přepálili v některých aspektech s evropskou integrací, souhlasíte? Je v tom ten hlavní problém a aktuální důvod všech těch současných krizí?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Já bych nejdřív reagoval na to, co před pár vteřinami řekl pan Žantovský. A tam je jedno slůvko, které řekl nepřesně. O Evropské unii nerozhoduje Evropská komise a Evropský parlament, ale Evropská rada a Evropský parlament a Evropská rada jsou ministři členských zemí a ti mají stále tu největší moc potom rozhodovat o Evropské unii a bohužel to, že ti ministři velmi těžko hledají dohodu, protože se dívají zejména na to, jak ta dohoda bude prezentovatelná svým občanům, které dlouhodobě přesvědčují o tom, že oni jsou ti hodní a Brusel, to znamená, ta jejich druhá reinkarnace jsou, jsou ti zlí, tak to je prostě jádro tady tohohle problému a já si opravdu nemyslím, že ...
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Promiňte, pane europoslanče, není to, není to obráceně? Není to spíše tak, že Evropská komise má stále více politické ambice? Že vystupuje politicky na místo úřednicky? Což by měla být její úloha?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Bezesporu komise může vystupovat, jak chce, ale nerozhoduje a my se divíme, že Evropská komise vystupuje politicky v okamžiku, kdy členské země do Evropské unie vyslaly několik bývalých premiérů, celou řadu vicepremiérů a špičky svého domácího politického života, tak oni je tam asi neposlali kvůli tomu, aby tam dělali úřednickou práci. Kdyby tam chtěli poslat někoho na úřednickou práci, tak by tam poslali technokraty, ale ty země, jejich vlády se rozhodly tam poslat špičkové politiky, ale to nic nemění na tom, že Evropská komise má jednu významnou pravomoc, to je pravomoc navrhovat, ale o tom, jak ty její legislativní návrhy dopadnou, o tom nerozhodne nikdo jiný, než ministři členských zemí a v případě, když je to rozhodování společné, Evropský parlament a komise s tím nic nenadělá.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Pane Žantovský, to, co teď říká pan europoslanec Niedermayer, opravdu to takto nefunguje? Opravdu ta realita je podle vás jiná?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Samozřejmě v teorii to tak je, ale tím, že podle Lisabonské smlouvy už v Evropské radě nemůže jeden členský stát zablokovat rozhodnutí Evropské rady, tak samozřejmě vzrůstá nebezpečí, že z Evropské rady budou se souhlasem Evropského parlamentu, budou vycházet rozhodnutí, která budou posilovat pravomoci Evropské komise, a to, jestli je někdo, některý evropský komisař, ve vší úctě k nim, bývalý premiér nebo ministr financí, to by nemělo rozhodovat. V této chvíli je to státní úředník a je zodpovědný jenom voličům, občanům těch 27 nebo ještě 28 členských zemí.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Pane Niedermayere, když se znovu s dovolením vrátím k tomu rozhovoru, který Respektu dal Marek Mora. Mimochodem ještě nedávno velmi zásadní úředník v evropských strukturách. On v něm mimo jiné říká i toto: "Teď je doba na to ubrat plyn, jít zpátky k členským státům a prodávat Unii, aby se s ní lidé víc ztotožnili. Dělat jenom věci, které zvládneme a neslibovat něco, čeho nejsme schopni." Je toto recept na větší identifikaci občanů Evropské unie s Evropskou unií?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Bezesporu, s tím já souhlasím. Dělejme ty věci, které zvládneme, ale dělejme ty věci, které jsou nejdůležitější. Ale pan Žantovský, a omlouvám se znovu, řekl jednu jako velmi nebezpečnou nepřesnost. On říká, že tím většinovým rozhodnutím se mohou posilovat pravomoci Bruselu. To není pravda, protože ty pravomoci Bruselu určují zakládací smlouvy a ty zakládací smlouvy se mohou změnit pouze na základě konventu, na základě přepisu těchhle zakládacích smluv, jako to například udělala Lisabonská smlouva a s tou změnou musí souhlasit všechny členské země, dokonce tou velmi tvrdou formou, to znamená souhlasem jejich národních parlamentů v některých zemích, referendy a tak dále. A ta Lisabonská smlouva, pokud se teďka někdo diví ...
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Dobrá. Promiňte, pane europoslanče, nezlobte, pojďme se, prosím, vrátit k tomu ubrání plynu. Mě by zajímalo, kde by měla Evropská unie ubrat plyn tak, aby byla přijatelnější pro občany členských států, v čem?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
No, to by právě měli říct, to by měli říct proponenti tohoto nápadu. Já dokonce i z českých politických kruhů spíše zaslechl, zaslýchám názory, že abychom vyřešili například migrační krizi, tak potřebujeme pořádnou ochranu společných hranic. Potřebujeme společné informační systémy, abychom snižovali hrozbu terorismu, potřebujeme větší spolupráci tajných služeb. Já se pohybuju v ekonomické oblasti, abychom potírali daňové úniky a lépe vybírali daně, potřebujeme větší spolupráci v oblasti daňové politiky, potřebujeme pravděpodobně sjednotit daňový základ a tyhle věci. Čili když se podíváme na ty jednotlivý výzvy, koneckonců bankovní sektor jsme hodně zastablizovali a zlepšili jeho fungování vznikem bankovní unie, tak bohužel na ty konkrétní věci ta odpověď je většinou, že potřebujeme postupovat více společně, ale bezesporu je pravda, že takový ten paušální přístup, že se podíváme okolo, co bychom ještě více poevropizovali a vrhněme se na to, ten je úplně špatný. My musíme vždycky analyzovat ty konkrétní problémy, které Evropa má a pak se podívat na ten zásadní princip subsidiarity, jestli ten problém je řešený, řešitelný na národní úrovni a nebo jestli je řešen na té evropské úrovni a nebát se ty problémy řešit. Opravdu v případě těch velkých problémů, kterým čelíme, vezměme si třeba hrozbu z Ruska, tak je naprosto zjevné, že odpověď na tuto hrozbu na úrovni reakcí jednotlivých 28 členských zemí nemůže být efektivní, musí být efektivní na úrovni celé Unie.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Pánové, budeme v tom ještě pokračovat. Pojďme se teď ale podívat možná na ekonomickou stránku věci. Pojďme si ukázat, s kolika penězi hospodaří Evropská unie. Na grafu si můžeme všimnout, že rozpočet se zvyšuje, před dvěma lety dosahoval zhruba 145 miliard eur. V listopad minulého roku schválila Evropská komise rozpočet na letošek. Ten by měl být přibližně 158 miliard eur. Počítá se v něm například i s prostředky na řešení uprchlické krize. Nejvíc peněz z rozpočtu na rok 2017 půjde do hospodářství a s ním spojených oborů, bude to zhruba 50 procent. Méně než 40 procent se použije na podporu udržitelného růstu a obnovitelných zdrojů. 6 procent pokryjí náklady na byrokratická aparát Unie. Utratí se za něj asi 9,5 miliardy eur. No, a 3 procenta Unie investuje do bezpečnosti, tedy do ochrany svých občanů a boji proti terorismu. Ještě připomínám, že Evropská unie zaměstnává celkově asi 55 tisíc úředníků a dalších lidí. Nejvíc jich pracuje v Evropské komisi, asi 33 tisíc, v Evropském parlamentu potom asi necelých 7 tisíc. V evropských institucích je zaměstnáno například velké množství tlumočníků, kteří překládají do 24 úředních jazyků. Podle britské BBC se plat evropských úředníků pohybuje mezi 2400 a 18 tisíci eury. Luděk Niedermayer, europoslanec zvolený za TOP 09, je s námi stále ve spojení. Odchod Velké Británie, pane europoslanče, bude mimo jiné znamenat i velký výpadek v příjmech Evropské unie, není to nebo neměl by to být impuls k chudší Unii, která by neměla zasahovat do tolika záležitostí jako dosud? Není i ten, ten ekonomický aspekt impuls k této redukci?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Já bych bezesporu přivítal, kdyby ty peníze šly na to, co jsou opravdu našimi priority, prioritami. Bohužel z rozhodnutí zemí velká část toho evropského rozpočtu je alokována do zemědělské politiky, což je věc, která se sice postupně stačí, snaží omezovat, ale je, stále hraje velkou roli a je to určitá výměna za to, že jednotlivé země nepodporují své zemědělce v nějaké míře, aby to nenarušovalo společný trh a druhá, druhý obrovský balík je společná kohezní politika, to znamená, přesun peněz od těch bohatých zemí k těm chudším, aby se jim dařilo dohánět životní úroveň, což zrovna není ta věc, kterou by naše země prosazovala výrazně redukovat. Ale ještě jednu věc bych chtěl říct nad těmi vysokými sumami, o kterých my mluvíme, si uvědomme, že evropským rozpočtem probíhá zhruba 1 procento evropského HDP a z toho drtivá většina těch peněz je předurčena předem na ty dvě největší politiky, kterými je kohezní politika a společná zemědělská politika, zatímco přes rozpočty národních zemí probíhá zhruba 40krát tolik, 40 procent HDP a my se dostáváme do bizarní situace, kdy na jednu stranu ministři členských zemí prosazují, aby se ten rozpočet v reálném, z reálného pohledu, to znamená k porovnání s velikostí ekonomiky snižoval, ale zároveň chtějí, aby stále více těch funkcí Evropské unie Evropská unie platila, například, například v té oblasti bezpečnosti, v oblasti naší vnější aktivity, například prevenci té migrační krize tak, že budeme poskytovat rozvojové, rozvojovou pomoc a jaksi tato schizofrenie není dále řešitelná. Musíme se rozhodnout, že buďto ten evropský, ty evropské peníze z toho evropského rozpočtu z některých agend budeme stahovat, ale pak, pokud ty agendy jsou důležité, budou financovat členské země a nebo ministři financí budou muset akceptovat, že do rozpočtů budou posílat více peněz, protože evropský rozpočet má ještě jednu důležitou vlastnost, on se nesmí zadlužovat.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Dobrá, pánové, v zásadě stále mluvíme o tom, kde ubrat, kde, kde možná zapojit zpátečku. Ještě jedna věc v této souvislosti by mě zajímala, pane Žantovský, zrušení schengenského prostoru. Pokud by konec Schengenu v zájmu možná větší, pocit větší bezpečnosti jednotlivých členských států měl být cenou za zachování Evropské unie jako takové, bylo by to myslitelné? Dávalo by to smysl?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Tak problém Schengenu není v první řadě problém ekonomický, i když samozřejmě má také ekonomické souvislosti, ale Schengen má dvě roviny, které jsou vzájemně od sebe neoddělitelné, a to si neuvědomuje mnoho lidí a bohužel si to neuvědomilo také celá řada evropských politiků bez kontroly těch vnějších hranic Evropské unie, a to je součástí té schengenské dohody. Neexistuje bezporuchový volný pohyb uvnitř té Evropské unie. To je cena, kterou za ten volný pohyb uvnitř Unie platíme a je pravda, že některé členské státy nedokáží ochránit svoje vnější hranice a je pravda, že dokonce, když přijde ze strany Evropské unie nabídka, že společnými silami pomůžeme ochránit její vnější hranice, tak to považuji za porušení své vlastní suverenity.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Čili je to nemyslitelná varianta ztratit Schengen, kdyby to mělo být v zájmu zachování Unie jako takové?
Michael ŽANTOVSKÝ, bývalý velvyslanec ČR ve Velké Británii
--------------------
Schengen již v této chvíli nefunguje stoprocentně. Některé země přijala, přijaly přechodná opatření, která jsou v rámci té smlouvy dovolená, která jaksi neumožňují úplný volný pohyb osob. Pokud by se ta situace zhoršovala, tak samozřejmě je pravděpodobné, že se Schengen alespoň dočasně suspenduje nebo pozastaví. Neznamenalo by to konec Evropské unie, ale byla by to hodně nepříjemná věc.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Pojďme ještě v rychlosti za Luďkem Niedermayerem. Pane europoslanče, dotaz divačky Zvídalky: "Už je spočítáno, kolik bude brexit stát?" To se tedy vracíme zpátky k hlavnímu tématu, tedy odchod Velké Británie z Unie. Už tušíme, kolik to bude stát Unii?
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Kolik to bude stát Unii nebo kolik to bude stát Británii?
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
V tuto chvíli Unii, Unii.
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Tak to je těžko říct, protože především součástí toho brexitu bude i nějaké rozpočtové vyrovnání, kdy ty politiky, které Britové pomáhali spoluzavádět v Evropské unii a které ještě nejsou profinancované. Jsou to třeba programy vědy a výzkumu a tak dále, takže Britové se na nich budou muset podílet, to bude prostě součástí té dohody, dohody o vystoupení. Ale ten náklad bude na konci ekonomický a bude záležet na tom, jaký bude ten ekonomický vztah Evropské unie a Velké Británie. Bohužel Velká Británie se rozhodla zvolit tu variantu tvrdého exitu, což znamená, že ty obchodní vazby budou, budou poškozeny, čili bude záležet na tom, jaké tam vzniknou celní režimy, jaké tam vzniknou režimy na omezení pohybu, pohybu zboží, což bude ten náklad, protože každé omezení obchodu je prostě nevýhodné pro obě strany. Zároveň to pro některé země bude mít výnosy, protože londýnské City se bude zmenšovat a část těch finančních služeb se bude posouvat na kontinent, což některým zemím krátkodobě vytvoří nějaké přínosy, čili je zatím velmi obtížné říct, kolik to na konci bude stát, protože koneckonců ten dvouletý proces ještě nezačala a až po tom dvouletém procesu se spustí mnohem komplikovanější mechanismus dohadování budoucího obchodního vztahu Evropské unie a Velké Británie.
Jiří VÁCLAVEK, moderátor
--------------------
Rozumíme tomu. Pane europoslanče, děkuju vám, hezký večer.
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec /nestr. za TOP 09/
--------------------
Na shledanou.
Zdroj
:
ČT 24