Big_loader_ajax

Niedermayer: Protikrizová opatření vlády jsou ve skutečnosti trvalá. Od sametu nebylo hůř

12.11.2020

V Česku nadále platí stav nouze a jasný datum rozvolnění opatření proti šíření koronaviru zatím vláda nezveřejnila. Už první vlna má přitom vést k navýšení zadlužení vůči HDP na padesát procent. „Obávám se, že už nenávratně ztratíme pozici země s velmi nízkým veřejným zadlužením,“ říká bývalý viceguvernér centrální banky, dnes europoslanec Luděk Niedermayer.

Už dva týdny je uzavřena většina obchodů a služeb a epidemiologická data se zatím příliš nelepší. Co to znamená pro veřejné finance? 
Je několik odvětví, která jsou fatálně zasažena. Není to jen cestovní ruch, jde i o restaurace, hotely, kulturu, různé služby a kamenné obchody všeho druhu. Tam jsou už dnes obrovské ztráty, které by měl v rámci kompenzačních opatření krýt státní rozpočet. Na druhou stranu lze určitě vidět zlepšení oproti jaru v tom, že logistické řetězce zatím fungují bez problémů. Je to dáno i tím, že pro vlády v Evropě je zachování této části ekonomiky priorita, což je dobře. 

Většina ekonomů se shoduje, že plánovaný deficit rozpočtu 500 miliard pro tento rok vláda nevyčerpá. S tím souhlasíte? 
Ano, to je téměř vyloučené. Tedy pokud se nestane nic mimořádně překvapivého. Dokonce si myslím, že kdyby nepřišla druhá vlna, tak by deficit mohl být i kolem 300 miliard. Nyní očekávám, že to bude méně než 400 miliard. Ale není to žádný úspěch. Když vláda schvalovala navýšení deficitu, nevěděla, na co peníze použije. 500 miliard bylo fiktivní číslo, které nebylo nikterak podložené. Mnohem znepokojivější je ale rozpočet na příští rok. 

Z jakého důvodu? 
Jsem přesvědčený, že snížení sazby daně pro zaměstnance je velice špatný nápad. Už nyní má rozpočet vysoký strukturální deficit a to tam toto opatření, které má vyjít na zhruba 80 miliard, není započítané. Nyní se počítá se strukturálním deficitem kolem tří procent hrubého domácího produktu. Když tam ale započteme i toto opatření, jsou to už zhruba čtyři procenta. Chci tím říci, že většina opatření, o kterých paní ministryně Schillerová mluví jako o protikrizových, je permanentní. A to je pro zdraví veřejných financí velice nebezpečné. Reálně tedy hrozí, že z této krize se dostaneme v nejhorším stavu, jaký jsme za 30 let zažili. 

Podle posledních zpráv však má být snížení daní pouze na dva roky, ne?

Tak bych to nebral. V takovém případě by příští vláda musela rozhodnutí, které bude vnímané jako zvýšení daní, učinit sama. Takových dočasných opatření jsme tu měli už spoustu a výsledek je velice podobný jako dočasný pobyt sovětských vojsk na našem území. Politicky je dodržení dočasnosti zkrátka stejně komplikované jako jakékoliv jiné zvýšení daní. Občanovi je totiž jedno, jak k tomu formálně došlo. On zkrátka vnímá fakt, že dosud měl určitý příjem a že nová vláda mu část z něho sebrala. 

Může dávat opatření smysl z hlediska podpory poptávky? 
To je druhá věc. I v tomto jsem ale přesvědčený, že opatření příliš smysl nedává. Kromě toho, že lze v krizových dobách vypozorovat, že lidé namísto spotřeby více spoří, je navíc problém i v tom, že jsme takzvaně malá otevřená ekonomika. Velká část zboží v obchodech není domácí. Byť na těch výrobcích může být částečně přidaná hodnota i z domácích podniků, například od subdodavatelů, je to většinou jen malá část finálního výrobku. Takže místo toho, abychom spotřebou zvýšili HDP, zvýšíme především schodek obchodní bilance. 

Co by tedy vláda měla dělat? 
Není to nic složitého. Více protikrizových, tedy jednorázových opatření. Méně těch, která jsou dlouhotrvající. Nyní by vláda měla – opět jako na jaře – plošně podporovat sektory, jejichž byznys je pandemií ochromen a které jsou finančně na dně. Poté, až se situace uklidní, by měly přijít investiční stimuly. Už v příštím roce by měly být dostupné peníze z unijních fondů, v nichž jsou stovky miliard. Ty by měly být využity smysluplně z hlediska budoucnosti ekonomiky. Tak, abychom s jejich pomocí pouze nezakonzervovali starou strukturu ekonomiky, ale naopak ji zmodernizovali. 

Vraťme se ještě k rozpočtu na příští rok. Když odhlédneme od toho, že chybí započítat efekt snížení daní, je plánovaný deficit realistický? 
Věřím, že ekonomika by se v příštím roce už měla zotavovat, takže by deficit měl být snad nižší. Jsem přesvědčený, že by šlo sestavit rozpočet s mnohem nižším schodkem, například slevy na jízdné v dnešním kontextu považuji za naprosto nesmyslné a měly by se zrušit. 

Když předpokládaný vývoj kondice veřejných financí shrneme, jaké očekáváte zadlužení vůči HDP? 
To lze těžko odhadovat. Nikdo neví, kdy skončí druhá vlna a zda nepřijdou nějaké další. Národní rozpočtová rada má nejčerstvější predikci, která počítá pouze s první vlnou, a ta hovoří o tom, že kolem roku 2025 bude zadlužení nad 50 procenty HDP. Bohužel se obávám, že už nenávratně ztratíme pozici země s velmi nízkým veřejným zadlužením. 

Řeckým scénářem se strašilo i v minulé krizi a nakonec se velmi rychle podařilo snížit relativní zadlužení o téměř 15 procentních bodů. V čem je to tentokrát jiné? 
To se musím znovu vrátit k tomu strukturálnímu deficitu, o kterém jsem mluvil na začátku. Nyní je plánovaný na 200 miliard, přičemž snižování má být zhruba 25 miliard ročně. A i to se lidem samozřejmě nebude líbit. Je možné, že příští vláda zavede stejně tvrdá opatření jako tehdy Nečasův kabinet a veřejné finance se skutečně mohou uzdravovat rychleji. Takové počínání se ale rovná téměř politické sebevraždě. I z dnešního pohledu se tehdejší restriktivní opatření jeví jako velmi tvrdá. Znamená to drastické škrtání investic, zmrazení mezd, důchodů a podobně. 

Když v pohledu na veřejný dluh zajdeme ještě dál a podíváme se na finanční trh, jak velké je riziko, že vládní dluhopisy razantně zdraží? V krizích se kapitál přesouvá do stabilnějších trhů, tedy zejména do Spojených států a eurozóny. 
Věřím, že ne příliš velké. Respektive zdražení by nemělo být nijak nebezpečné. I když zadlužení roste, stále patříme mezi méně rizikové země. Tuto rizikovou přirážku budou řešit hlavně státy, které mají zadlužení třeba dvojnásobné. I kdyby se úroky zvýšily třeba na jedno procent a my měli dluh 50 procent vůči HDP, dluhová služba by stála jen půl procenta HDP, což není tak strašné. Hůře jsou na tom země, jejichž dluh dosahuje 100 procento velikosti ekonomiky. Ty mohou mít velké problémy. 

Jak do toho zapadá skutečnost, že si ČNB při první vlně pandemie nechala schválit možnost odkupu firemních dluhopisů? 
Přiznám se, že tomuto kroku příliš nerozumím. Možnost kupovat státní dluhopisy, které jsou pro stabilizaci ekonomiky důležitější, už má. Vnímám to tak, že si centrální banka chtěla otevřít tuto možnost do budoucna jako pojistku, kdyby nastalo něco nečekaného. Nehledal bych za tím nic nekalého. 

A odkup státních dluhopisů by v případě odlivu kapitálu dával smysl? 
To je velice složité předjímat. Kdyby se totiž do této strategie centrální banka v nějaké větší míře pustila, byl by to jen další signál o nízké kredibilitě koruny. Je možné, že by se to odrazilo na hodnotě koruny, která by tím oslabovala. Je určitě dobré tento nástroj mít k dispozici, ale doufejme, že jej nebude třeba použít.  Dočasných opatření jsme tu měli už spoustu a výsledek je velice podobný jako dočasný pobyt sovětských vojsk na našem území.

Článek si můžete přečíst zde.

Autor článku : Ondřej Souček
Zdroj : E15.cz