Big_loader_ajax

Nedohoda v EU by nás hodně poškodila

19.06.2020

Text byl sepsán jako reakce na článek pana Alexandra Vondry s názvem " Plán Evropské komise je pro nás nevýhodný", ze dne 11.06.2020.


Podle analýzy OECD pocítí naše země díky pandemické krizi jeden z největších poklesů ekonomiky. Stojí za tím jak struktura ekonomiky, tak propad poptávky po vývozech. Naše vláda tomu čelí „protikrizovými opatřeními“ (bohužel více na papíře, než v ekonomice). Krizí je těžce zasažena celá Unie a s návrhem na „podporu obnovy“ přišla i Evropská komise. Navrhuje, aby speciální „rozpočet“, který v řádu 3 % HDP ekonomiky Unie (750 miliard euro) co nejrychleji podpořil zasažení ekonomiky.

Český premiér nejprve návrh ostře odmítl, ale poté se k němu začal stavět pozitivně. Opačným vývojem prošel můj kolega, europoslanec za ODS, Alexandr Vondra. Dnes tvrdí, že návrh je pro nás nevýhodný a máme ho odmítnout.

Své argumenty zveřejnil i na stánkách tohoto listu, bohužel argumenty neoplývají přesností. A jeho závěr, kdy radí vyhrožovat vetem v určitých tématech, by byl chybou a bylo by to především proti našim zájmům. Na začátku jeho textu stojí 4 důvody, proč plán „není o záchraně EU, ale jejím uvržením do hlubší krize.“

Údajně jde „o zelenou revoluci“ (jen 11 % balíku na „boj s krizí“ a 75 % na „zelenou revoluci“). Není to tak, neb se jedná pouze o dělení, na část, která se odvíjí od krátkodobých ekonomických indikátorů (React EU) a na část, týkající se obnovy ekonomik (Recovery and Resilience). Jejich cílem jsou i dlouhodobé reformy (u nás třeba změny na pracovním trhu či rozvoj podnikání), které by měly pomoci ekonomikám restartovat růst, ale nikoliv jen v oblasti „zelené“ (apropó na tomto směru se lídři Unie, jíž dříve jednomyslně shodli). Hlavní jsou nejen investice klimatické, ale také investice do digitalizace či zdravotnictví. Kolik peněz kam půjde není dnes zcela jasné.

Tvrzení pana poslance, že 75 % půjde na „zelenou revoluci“ tedy nesedí, i když osobně bych byl upřímně rád, kdyby podstatná část peněz šla na snížení klimatického rizika a zlepšení životního prostředí. Nyní umírá ročně v Unii mnoho set lidí kvůli špatnému životnímu prostředí. Klimatická rizika, jako je sucho, rostou, a proto lídři EU, s podporou občanů, začínají konat. Logika unijní podpory – oživení ekonomie, stojí na urychlení investic (které dnes neprovádí firmy a občané), dává smysl investovat právě v oblasti, kde se chceme posunout kupředu.

Rozdělení peněz je pro nás prý také nevýhodné. Dostáváme proti ostatním „málo“ (dle ilustrativního propočtu na grantech, dostáváme méně, než je podíl na budoucím splácení). Zvážit bychom měli, že naše země je již vysoko nad 90 % průměru Unie (v paritě kupní síly), a přesto návrh rozpočtu předpokládá, že z unijního 7letého rozpočtu dostaneme o mnoho set miliard korun více, než kolik zaplatíme. Jsem sice pro úpravy některých kritérií návrhu, či pro změnu parametrů, ale naše „ochota“ říkat vždy a všude, že chceme peněz víc (z kapes ostatních), i když některé země čelí mnohem větším problémům, se mi nelíbí.

Pan poslanec Vondra by chtěl více peněz i z „Fondu spravedlivé transformace (JTF)“, který pomůže regionům, kde dojde k útlumu těžby uhlí. Z něj dle návrhu získáme 90 miliard korun. Argumentuje i tím, že (díky chybnému rozhodnutí vlády a parlamentu) dotujeme obnovitelné zdroje 40 miliardami ročně. Požadavek, aby ostatní země Unie platily za naše špatná rozhodnutí, včetně toho, že zbytečně pokračujeme v devastaci naší krajiny nadměrným využíváním uhlí, snad není myšlen vážně.

V textu dále stojí, že „plán směřuje k dluhové a rozpočtové Unii“. Záleží na tom, co značí slovo „směřuje“. Možností, jak financovat unijní rozpočet (plán na 750 miliardovou podporu ekonomiky EU), a jak splatit jednorázově vzniklý dluh, je více. Země mohou zvýšit své příspěvky, nebo rozpočet Unie lze zmenšit, nebo se mohou zavést poplatky či daně, které rozpočet budou plnit. Jak bude dál Unie ekonomicky fungovat, rozhodnou v dalších letech společně a jednomyslně členské země.

O návrhu je třeba jednat, chytře prosazovat své zájmy, ale také naslouchat i argumentům ostatních (mimochodem též argument o „německém vyjednávání a porušování pravidel z textu neodpovídá realitě). Proti předchozím vyjádřením pan europoslanec Vondra ubral ve využití práva veta, které zde máme. Snad pochopil, že v tak velkém společenství, jako je dnešní společná Evropa, nelze vyjednávat vzájemnými výhrůžkami, zejména při schvalování něčeho, co je pro nás velmi důležité. Naše ekonomika potřebuje dnes jak vnitřní podporu, tak i to, aby se co nejrychleji postavilo na nohy hospodářství Unie (kam naše zboží prodáváme). A to je hlavním cílem unijního návrhu. Proto stojí, za to se zamyslet, jak moc velké škody by způsobily „nedohody,“ či dokonce jen zdržení se při nalezení dohody. A tyto škody se neměří jen penězi v miliardách, tisíci nezaměstnanými, ale hlavně dalším zpochybněním toho, že „společná Evropa“ je sto řešit „společné problémy společně“.

 

Odkaz na článek Alexandra Vondry zde.

Autor článku : Luděk Niedermayer
Zdroj : Otištěno dne 19.06.2020, deník Právo, str. 6