Malý letní průvodce po evropských no-go zónách
29.07.2017
A naše média o tom zase mlčí? Mlčí. A přestože z různých důvodů nejsou schopna pokrývat všechna důležitá témata, většinou toto podezřelé mlčení znamená prosté: ve skutečnosti se nic neděje. Stejně je tomu v tomto případě, neboť za A) k žádnému povstání se v Aarhusu neschyluje a za B) nic jako no-go zóny v současné době na území Dánska a ani jinde v Evropské unii není.
Postupně: Aarhus problémy skutečně má. V tomto konkrétním případě se ale nejedná o muslimské povstání, nýbrž o něco, co by se lidovým jazykem dalo nazvat jako „válka gangů“. Kodaňská skupina Loyal to Familia se snaží rozšířit své působiště a proniknout do Brabrandu, čtvrti v Aarhusu. To se ale nezamlouvá místním kriminálním živlům. Čtvrť tak v důsledku v posledních měsících sužuje zvýšená míra kriminality, včetně občasných přestřelek (byť naštěstí málokdy vedly k vážné újmě). K zavedení kontrol skutečně došlo, a právě v reakci na střelbu: policie namátkově kontroluje pěší i vozidla a hledá zbraně. Rozhodně se ale nepodobají militarizovaným izraelským checkpointům.
Informacemi mi potvrdili tři různí Dánové, dva přímo z Aarhusu. Jeden nezapomněl podotknout, že tyto problémy se obyvatel žijících mimo Brabrand dotýkají spíše vzácně, ne-li vůbec (jejich nepřímý dopad, to je samozřejmě věc jiná). Podobně mimochodem mluví letošní report amerického úřadu diplomatické bezpečnosti, podle nějž se skupiny organizovaného zločinu v Dánsku sice vyskytují, ale na „průměrné“ obyvatele jejich činnost dopadá jen sporadicky.
Z tohoto krátkého exkursu by mělo vyplývat, že problém v tomto případě (nechme stranou bojovníky odcházející do Sýrie, to je zase věc jiná) není náboženské ani politické povahy, nýbrž ryze kriminálního charakteru. Pravdou je, že část členské základny dánských zločineckých skupin tvoří etnicky „nedánští“ obyvatelé, často žijící v horších socioekonomických podmínkách. To při použití oblíbených demagogických zkratek může navodit dojem, že náboženství přeci musí hrát nějakou roli. Konflikt se ale točí kolem zisku, nikoli věrouky, proto by bylo příhodnější – byť stále přitažené za vlasy – spíše mluvit o radikálním kapitalismu než islamismu. Na okraj se také hodí podotknout, že Dánsko trápí i problémy s motorkářskými gangy.
Přes to přese všechno, je aarhuský Brabrand no-go zóna? Význam pojmu bývá málokdy přesně vysvětlen, což věc neulehčuje. Do velkoryse pojaté definice lze zahrnout leccos. Držme se ale populárních představ, dle kterých se jedná o čtvrti, kam se policejní složky neodváží (a sekundárně, kde místo zákona „vládne šarí’a“). Je Brabrand takovou čtvrtí? Nikoli. Je faktem, že policejní složky mohou přijímat zvýšená opatření, např. patrolují ve dvou jednotkách nebo provádějí právě výše popsané kontroly, situace ale nikdy nedospěla do takového bodu, aby se do čtvrti neodvážily. Naopak, např. švédští policisté tyto oblasti překřtili na „go-go zóny“ - vydává se do nich dvakrát vyšší počet strážníků. Představa o vládě práva šarí’a je pak již zcela z roviny fantazie.
To samé ale platí i pro zbytek Evropské unie. Přestože některé čtvrti skutečně mohou být z určitých hledisek problematické a nebezpečné, zdaleka žádná v tomto ohledu nedosahuje takových kvalit, aby se dala označit za no-go zónu. Autoři příběhů o takových lokalitách snad neberou v potaz podstatu skutečných problémů daných oblastí (viz případ Aarhusu), nechali se uvést v omyl strojovým překladem z místních jazyků, nebo tyto mystifikace konstruují záměrně. Problematická nakonec ale mohou být i osobní svědectví: vzpomeňme, co se říkává o brněnském Cejlu a co o něm říkají data městské policie. Koneckonců, i to, co vidíme na vlastní oči, je věcí interpretace.
Přesto se zkazky o no-go zónách s podivuhodnou vytrvalostí objevují každých pár měsíců. Často zůstanou jen v klubu „alternativně“ smýšlejících, jindy ale prosáknou do povědomí širokého kruhu lidí a znejistí je.
Podhoubí pro tuto nejistotu dílem připravila média. Na příkladu bruselské čtvrti Molenbeek: útočník byl původem z Molenbeeku. Razie v Molenbeeku. Zbraně v Molenbeeku. Zatýkání v Molenbeeku. Děje se v tom Molenbeeku vůbec něco dobrého? (Autor těchto řádků tam každý víkend chodíval na oběd, takže ano.) Nedostatek dobrých zpráv vede k vytváření podvědomých map strachu, do kterých konspirační zprávy o no-go zónách zapadají jako dílky do skládačky. Molenbeek má své problémy a několik osob, které mají na svědomí útoky napříč Evropou (včetně madridského z roku 2004), touto čtvrtí prošlo. Není to ale no-go zóna, nevládne tam šarí’a. Lidé si žijí své životy a na ulici se na vás lidi nemračí víc než v jiných čtvrtích.
V souvislosti s no-go zónami bývají také často zmiňována předměstí francouzských měst. Fact-checkingový portál Snopes.com upozorňuje, že v tomto případě může být na vině zmatení pojmů. Francouzská vláda totiž do roku 2014 publikovala seznam tzv. „zones urbaines sensibles“ (ZUS), neboli „citlivých městských zón“ (celkem jich bylo 751 a jejich seznam i s mapami najdete zde). Typicky se jednalo o oblasti, které sužovala mj. vysoká míra nezaměstnanosti, chudoby a kriminality. Tento seznam však neměl sloužit jako varování před nebezpečnými ulicemi, nýbrž jako seznam oblastí, jimž měla být věnována speciální pozornost v oblastech sociální politiky a městské revitalizace a rozvoje. V některých těchto oblastech příležitostně dochází k různě rozsáhlým nepokojům, žádná se ale nekvalifikuje jako no-go zóna.
Takovýto výlet po no-go zónách by mohl pokračovat ještě dál, přes Německo, Švédsko, Spojené království atd. Situace je ale obyčejně podobná: skutečné projevy chudoby, (organizovaného) zločinu a pouličních násilností, sociálního vyloučení, mediální stigmatizace a speciálních policejních opatření někdo bez zájmu o porozumění kontextu složí do jednoho polopravdivého kompilátu a začne jej šířit jako zamlčovaný fakt. V některých případech se nachytá některé větší médium s nižšími nároky na ověřování faktů (viz tragikomický případ amerického „experta na terorismus“ Stevea Emersona, který za no-go zónu prohlásil britský Birmingham), od kterého zprávu přijmou další a další. Situaci nepomáhají ani seriózně se tvářící, leč vysoce kontroverzní think-tanky, jako je v této oblasti nechvalně proslulý Gatestone Institute. Odtud už vede krátká cesta na blogy českých autorů, vzrušených, že nalezli něco, o čem se nemluví.
Další čtení
Česky
Islamoložka Zora Hesová: Muslimové a mýty o jejich integraci do evropské společnosti
Anglicky
French mock UK tabloids and US far right's 'Paris no-go zones' but it's no laughing matter
Berlin 24/7: Problematic districts in the capital city
No-go zone? Here's how one of Sweden's roughest areas edged out its drug gangs
Police: There are no 'no-go zones' in Sweden
Why the Muslim 'No-Go-Zone' Myth Won't Die
Francouzsky
Aulnay-sous-Bois et le Marais : le retour des « no-go zones » en France