Big_loader_ajax

Lidé si řeknou, že takhle to dál nejde, varuje poslance ANO Luděk Niedermayer

21.11.2018

ROZHOVOR Nikdo podle europoslance Luďka Niedermayera nepochybuje o tom, že hnutí ANO vyhrálo volby a že má plné právo, pokud se mu podaří sestavit nějakou koalici, vládnout. „Ale jde o zpochybnění morálních kvalit pana premiéra a zároveň o velkou obavu, když se ukazuje, jak daleko je schopen zajít dokonce ve vztahu ke svým rodinným příslušníkům, jestli by se nemohl pokusit ovlivňovat konání policie a soudů,“ říká ke kauze premiéra Andreje Babiše a jeho syna europoslanec za TOP 09. Jednání Andreje Babiše vůči synovi považuje z morálního hlediska za hodně diskvalifikující pro nějakou významnou veřejnou funkci.
Bude aktuální problém kolem údajného únosu Andreje Babiše juniora podle vás znamenat konec jeho otce Andreje Babiše v křesle premiéra? Jsou pádné důvody, aby ve funkci skončil, když se objevilo v této souvislosti podezření, že se premiér snaží mařit vyšetřování dotačního podvodu farmy Čapí hnízdo?
O tom budou muset rozhodnout poslanci, eventuálně sám pan premiér. Člověk musí uvažovat o robustnosti informací, které byly zveřejněny. Já tuto věc nechci posuzovat z právního hlediska, ale morální a etická rovina se mi zdá natolik problematická, že nevím, jestli člověk, který je schopen takového způsobu jednání se svými dětmi, mám na mysli to, že jeho syn, o kterém mluví jako o závažně nemocném, byl poslán na Krym, do Ruska a na Ukrajinu. To mi z morálního hlediska připadá jako věc hodně diskvalifikující pro nějakou významnou veřejnou funkci. Ale určitě morální pravidla má každý nastavena jinak, takže možná to někdo vidí jinak.
 
Jedná se, vzhledem k okolnostem, které jste zmínil, o pád politické kultury na mafiánskou úroveň, jak říká opozice? Je tu cesta na okupovaný Krym po zahájení trestního stíhání v kauze farmy Čapí hnízdo, o které syn Andreje Babiše mluví jako o svém únosu a v této věci se dokonce obrátil i na českou policii. Jak věrohodně na vás působí vysvětlování premiéra, že jeho syn byl s jakýmsi Rusem Protopopovem, manželem jeho psychiatričky a zaměstnancem Agrofertu, dobrovolně na prázdninách na okupovaném Krymu, protože tam je teplo, našel si tam dívku, teď je to jeho snoubenka?
Na mne osobně to působí naprosto nevěrohodně a všechno to vyvolává dojem, že jednu lež je třeba překrýt další lží. A kdyby to odpovídalo pravdě, tak je to možná ještě horší.
 
Zmínil jste morální a etickou rovinu toho poměrně těžko uvěřitelného příběhu. Jak se díváte na to, že premiér Andrej Babiš sice tvrdí, že by za své děti položil i život, ale proto, aby pravděpodobně sám sebe chránil, mluví podrobně o zdravotních diagnózách svých dětí, v případě syna dokonce téměř o jeho nesvéprávnosti. Jak se díváte na to, že někdo dává do veřejného prostoru velmi citlivé osobní informace o svých dospělých dětech, ale novináře, kteří s nimi mluvili a rozhovor zveřejnili, nazývá hyenami?
Pro mě je to z lidského hlediska naprosto nepochopitelné. A všechno to vypadá jako snaha zahladit důsledky jeho jednání ve věci, kterou vyšetřuje policie.
 
Kvůli reportáži, která vyvolala velké pobouření na politické scéně i na veřejnosti, vyzvala horní komora Parlamentu i poslanci opozičních stran ve Sněmovně premiéra Andreje Babiše k odchodu z čela vlády, se stejným požadavkem se uskutečnily i masové demonstrace. Přesto šéf hnutí ANO prohlásil, že nikdy neodstoupí, ať si to všichni zapamatují, a prezident dokonce řekl, že i kdyby v pátek Poslanecká sněmovna vyslovila Babišově vládě nedůvěru, což nepředpokládá, znovu ho jmenuje premiérem. Co tomu říkáte?
Mně připadá ten výrok Andreje Babiše úplně neuvěřitelný. Myslím, že politik je v politice tak dlouho, dokud má politickou podporu. A měl by být také sám schopen posoudit, kdy jeho působení vytváří větší škody než výnosy. A tím, co by se dělo poté, kdyby eventuálně vláda podala demisi, se nechme překvapit. Ústava nějaký mechanismus předjímá, tak doufám, že by i prezident postupoval podle Ústavy – a ne nějakým kreativním způsobem. Jinak myslím, že hlavní odpovědnost je na poslancích, kteří se musí rozhodnout, jestli vládu podpoří. A to nejsou jen poslanci sociální demokracie a KSČM, na kterých vláda stojí, ale jsou to i poslanci hnutí ANO, kteří by si měli rozmyslet, kde jsou hranice, kdy si řeknou, že takhle to dál nejde, a budou hledat nějaké jiné řešení. Ona je ta kritika premiéra prezentována jako zpochybňování výsledku voleb. Ale tak to není. Nikdo nepochybuje o tom, že hnutí ANO vyhrálo volby a že má plné právo, pokud se mu podaří sestavit nějakou koalici, vládnout. Ale jde o zpochybnění morálních kvalit pana premiéra a zároveň o velkou obavu, když se ukazuje, jak daleko je schopen zajít dokonce ve vztahu ke svým rodinným příslušníkům, jestli by se nemohl pokusit ovlivňovat konání policie a soudů.
 
I předseda ČSSD Jan Hamáček zdůvodňoval váhání sociální demokracie a svoji podporu vládě tím, že opozice vyvolává hlasování o nedůvěře vládě, ale neví, jaký bude plán B, i když řada politiků říká to, co vy, že nezpochybňují volební vítězství hnutí ANO ve volbách, ale schopnost jedné konkrétní osoby, trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše vést vládu. A že je možné politickou krizi řešit tím, že hnutí ANO přijde s novým jménem premiéra, ostatně jak požadovala většina politických stran včetně ČSSD hned po volbách. Ostatně není vyloučeno, že kdyby v čele kabinetu byl někdo jiný z ANO než Babiš, otevřelo by se více možných variant koalic než jen menšinová vláda ANO s ČSSD a podporou komunistů.
Myslím, že bychom si měli zvyknout, že žijeme v parlamentní demokracii, ve které platí nějaká jednoznačná pravidla, která určuje Ústava. Například to, že když nějaká vláda ztratí důvěru třeba kvůli problému premiéra nebo z jiných důvodů, není to přece konec světa. Měli bychom se s touto situací smířit a řešit ji, jak předjímá Ústava. Pan prezident by měl pověřit člověka, který bude mít dostatečné předpoklady, aby získal většinovou důvěru v Parlamentu, aby sestavil vládu. A ta vláda by pak měla předstoupit před Parlament a požádat o důvěru. Když se jí to nepovede, bude další pokus, pak do hry vstoupí předseda Parlamentu, a kdyby ani tohle neuspělo, podle Ústavy dojde k předčasným volbám. Myslím, že bychom neměli předem předjímat, že tyhle mechanismy nefungují, že je to složité, že to nejde. Poslanci by teď měli udělat ten správný krok.
 
Navíc tu máme precedent z doby, kdy vládla sociální demokracie spolu s lidovci a unionisty. Nejdříve byl v čele kabinetu za ČSSD Vladimír Špidla, pak ho vystřídal Stanislav Gross a po pádu jeho vlády kvůli nepříliš křišťálově čistému financování vlastního bytu nakonec i Jiří Paroubek. Všichni ze sociální demokracie.
To je dobře, že to říkáte. Myslím, že bychom měli navázat na ty dobré příklady, kdy jsme se drželi ústavní praxe, a ne na ty špatné, které předvedl pan prezident Zeman v případě pádu Nečasovy vlády. A byla podle mne obrovská chyba, že jsme z toho nevyvodili nějaké důsledky, že takhle nechceme pokračovat, že to neodpovídá úmyslu zákonodárců, když sestavovali Ústavu. Měli bychom se vrátit k normální praxi a poslanci by se neměli bát tu normální praxi používat. Koneckonců Ústava je dokument, na základě kterého se do svých funkcí dostali.
 
Zajímalo by mne, protože teď jste v Bruselu, jestli se o situaci, která nyní nastala v České republice kolem premiéra, v kuloárech Evropského parlamentu mluví, nebo jestli europoslanci spíš žijí jinými tématy, jež jsou pro existenci EU klíčová jako například dohoda o brexitu. Znáte názor europoslanců z hnutí ANO, někdy se jejich postoje trochu liší od postojů jejich kolegů v českém Parlamentu, nebo zástupců z dalších členských zemí EU?
Já jsem nemluvil s kolegy z hnutí ANO čili nevím, jaké mají názory na tuto kauzu. Zaznamenal jsem, že v případě rezoluce v Maďarsku hlasovali jinak, ale jinak jsem neviděl nějaký velký odstup od chování pana premiéra. Řada poslanců z jiných zemí mi říká, že kauzu sleduje, že o ní ví, ale prostě nejsme zdaleka středem světa a není to nejdůležitější věc, která se v dnešním světě odehrává. Je to spíš další střípek do mozaiky o tom, jak dnešní společnost vypadá, jak pohlíží na demokracii, na pravidla, na hodnoty a morálku, na které by společnost měla stát. A je to střípek, který není úplně pozitivní a bohužel ne jediný. Tohle není záležitost Evropské unie, to je naše záležitost. A byl bych rád, kdybychom ji řešili v kontextu, na kterém společná Evropa stojí. To znamená na principu nějakých hodnot, morálky a etiky. Zatím se nám to moc nedaří.
 
Premiér Andrej Babiš a jeho zastánci kritizují autory reportáže, Slonkovou a Kubíka, za to, že natáčeli jeho nemocného syna skrytou kamerou a rozhovor zveřejnili. I když se představili jako novináři a syn premiéra s nimi komunikoval i po zveřejnění reportáže, dokonce je později žádal o pomoc při zprostředkování kontaktů na policii. Navíc nejde o dítě, jak stále tvrdí premiér i kritici novinářů, ale o dospělého muže, který je také trestně stíhán v kauze dotačního podvodu. Je podle vás v takových případech veřejný zájem důležitější než ochrana soukromí? A jak to bylo v tomto případě?
Netroufám si hodnotit tuhle situaci. Z mého pohledu zjištění, ke kterým média přišla, byla velmi závažná a společnost by o nich měla vědět. Ale určitě existují situace, v nichž bych měl názor, že je to neadekvátní. Já se zabývám otázkou daňových podvodů, což je obrovská agenda, ve které létají stovky miliard europeněz, kterých využívají různí kriminálníci a podvodníci. A velmi mnoho kauz, které se dostaly na světlo světa a které ovlivnily to, že Evropská unie koná, vychází z chování tzv. whistleblowerů, česky oznamovatelů, což jsou lidé, kteří zevnitř některých firem, například bank, vynesou informace o činech, které jsou přímo v rozporu se zákonem, obcházejí zákon, nebo jsou eticky naprosto nepřijatelné. A právě se vede velká diskuse, do jaké míry mají být tito lidé oceňováni nebo do jaké míry by mohli být pronásledováni za to, že informace vynesli. Musím říci, že převládá názor, že konání těch lidí v případech, které vidíme, je naprosto zásadní a jejich perzekuce by v žádném případě neměla být taková, aby je od takového jednání odrazovala. Demokracie a nějaké slušné chování ve společnosti samo o sobě nepřetrvá, pokud ti, kteří dělají špatné věci, nebudou vystaveni aspoň nějakému riziku, že to na ně praskne. A k tomu slouží novináři a whistlebloweři. V případě, kdybychom dramaticky omezili jejich práva, tak společnost a koneckonců i demokracie v každé zemi dříve či později zvlčí. Čili bez kvalitní práce nezávislých novinářů, bez fungování oznamovatelů v těch kritických případech, kdy opravdu není jiná možnost než ta, že se člověk obrátí na média, by se společnost dostávala do problémů, protože lidi, kteří dělají špatné věci, by neměli žádnou obavu, že za to budou čelit následkům.
 
Původní článek si můžete přečíst zde
Autor článku : Libuše Frantová
Zdroj : parlamentnilisty.cz