Krávy bučí, stromy pučí, svět nekončí
30.06.2020
Znovuobjevení našeho nejbližšího okolí, ke kterému nás přiměla epidemie, by nás mohlo přivést k větší vnímavosti k zacházení s krajinou a životním prostředím vůbec. Projevit by se to mělo nejen ve vzácných přírodních oblastech, jako jsou národní parky, také na zemědělských lánech, v hospodářských lesích a také ve městech.
Mezi velké objevy doby koronavirové patřila možnost chodit do přírody. Pobyt stranou od lidských sídel mohl v někom vyvolávat až omamné stavy: „Krávy bučí, stromy pučí, svět nekončí!“ jásal člověk, vyděšený panikou z virové apokalypsy. Nadechnout se bez roušky byla úleva k nezaplacení.
V prvních dnech ještě většina z nás zůstala zabarikádována doma. „Krajina přišla o lidské návštěvníky ze zahraničí, ale i Češi v naprosté většině přestali jezdit na delší výlety – mimo jiné v důsledku kontrol na parkovištích a prořídnutí jízdních řádů,“ říká Jakub Kašpar, náměstek ředitele správy Krkonošského národního parku. „Frekventované turistické cesty si okamžitě vzala zpět zvířata. Už po týdnu hlásili krkonošští boudaři, že jeleni jim nakukují i přes den doslova do jídelny,“ popisuje ochranář Jakub Kašpar.
Místo výletů do hor jsme tedy nejprve začali prozkoumávat nejbližší okolí. „Zjistili jsme, že nějaký kus přírody máme za domem skoro všichni, a docela hojně jsme toho využívali. Stezka, kam chodím běhat, byla najednou plná lidí na procházkách,“ všiml si Jakub Kašpar z KRNAP, který bydlí ve Vrchlabí. Může tenhle zážitek nějak změnit náš přístup ke krajině? „Jsem skeptik a kloním se k tomu, že se proměňujeme spíš dlouhou evolucí než revolučními zlomy. A koronapauza byla z tohoto pohledu opravdu krátká, ostatně po turistických trasách v Krkonoších se už zase valí davy a jeleni se vrátili do lesů.“
Určitou naději si však bývalý šéf odboru komunikace ministerstva životního prostředí přece jen hýčká: „Dostali jsme šanci si uvědomit, co máme za rohem. A zjistit, že to pro nás má hodnotu: máme se kam jít provětrat, je tam stín, vláha, můžeme tam zažít příjemné chvíle. Kéž bychom díky tomu začali být citlivější k tomu, co s krajinou chtějí udělat ti, kteří se ucházejí o naše volební hlasy.“
Ozeleňování místo hladových zdí
Epidemie nás potkala v době, kdy se potýkáme s několika jevy, které dlouhodobě sužují českou krajinu: snižováním hladiny spodních vod, umíráním jehličnatých lesů či zoufalým stavem zemědělské půdy. K tomu můžeme připočíst ještě jedno velké téma, a to je budoucnost energetiky. Jak může tuto agendu ovlivnit koronavirus?
„Přepokládám, že dojde k velkému propadu investic,“ říká bývalý viceguvernér České národní banky a dnes europoslanec Luděk Niedermayer, který tento výpadek navrhuje nahradit státními intervencemi.
„Je třeba poslat do ekonomiky nějaký stimul. A ten by měl jít směrem, který odpovídá našemu strategickému cíli, což je udržitelnost. Krize související s epidemií nás bude provázet dva tři roky, zatímco témata, jako je dekarbonizace energetiky, posílení biodiverzity či cirkulární ekonomika, to všechno jsou výzvy na dlouhá desetiletí,“ nastoluje absolvent oboru teorie systémů na Masarykově univerzitě odklon od spalování uhlí a plynu či větší důraz na druhovou pestrost a recyklaci. „Bude to efektivnější než stavět nějaké hladové zdi,“ dodává.
Kdyby se vize zastánců masivního ozeleňování začaly naplňovat, znamenalo by to větší rozmach obnovitelných zdrojů, radikálnější a detailní plán na zadržování vody v krajině, což pomůže při suchu i při povodních, nebo třeba kombinování zemědělství se sadařením a energetikou – mezi obilím či jetelem by rostly ovocné stromy, případně by tam byly panely s fotovoltaikami.
Pandemie do voličských preferencí může promluvit, neboť i cyničtějším z nás mohlo dojít, jak důležité je zdravé životní prostředí. Že když například přestanou jezdit kamiony kvůli zavřeným hranicím, potřebujeme víc české zeleniny a ovoce. Že erozi zemědělské půdy nevyřeší přehrady. Nebo že i města mohou být přívětivější k životu, abychom z nich každý horký víkend neprchali na venkov. „Adaptace na klimatickou změnu je nutná,“ říká Ondřej Boháč, šéf pražského Institutu plánování a rozvoje. „To znamená více zeleně v parcích i na ulicích, méně individuální dopravy, lepší hospodaření s dešťovou vodou.“ To nezní špatně, co myslíte?
Celý report "Nové Česko" si můžete přečíct zde (pouze pro předplatitele).