Každým kubíkem plynu financujeme válku. Odstřihněme Rusy od SWIFT, i když nás to zabolí, vyzývá Niedermayer
25.02.2022
Jako ekonom a bývalý viceguvernér České národní banky vysvětluje možné dopady už uvalených sankcí vůči Rusku, které jsou podle něj nedostatečné.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- Proč západní sankce Rusko nejspíš neodradí od dalších bojů na Ukrajině.
- Jaký je jejich skutečný cíl.
- Kde jsou v omezeních vůči Rusku mezery.
- Proč je vyloučení Ruska z mezinárodního platebního systému SWIFT důležité především symbolicky.
Americký prezident Joe Biden včera vyhlásil nové protiruské sankce za útok na Ukrajinu. V pátek nad ránem nová omezení vůči Rusku zveřejnila také Evropská unie. Jak toto nové kolo sankcí hodnotíte?
Dobrou zprávou je, že se Evropská unie, Spojené státy nebo Velká Británie dokážou na společném postupu směrem k chování Ruska dohodnout. Ne vždy to bývá zvykem, takže jde o obrovský úspěch. Už menší úspěch ale představuje malá razance přijatých opatření. Možná to vyplývá z logiky fungování západních demokracií. Než se na něčem dokážeme shodnout, už jsme za Ruskem pozadu. Kroky, které jsme přijali teď, by byly fajn před dvěma třemi dny. Dnes nevypadají dobře a v dalších dnech nad nimi možná zavládne zklamání. Teď jsme v situaci, kdy v sankcích postupujeme správným směrem, ale měli jsme udělat víc.
Mohl byste konkrétně zhodnotit některé z nových sankcí? Evropská unie i Spojené státy například mluví o zmrazení aktiv vybraných ruských bank na Západě. Jak moc to může ruský režim zabolet?
Já bych zdůraznil, že žádné finanční, politické nebo diplomatické sankce nezastaví to, co se teď děje na Ukrajině. Sankcemi bojujeme o to, abychom [v horizontu týdnů a měsíců Rusku za jeho naprosto šílené chování způsobili co největší ekonomické škody. Pokud někdo čeká, že máme v rukávu nějaké zázračné řešení, které nám umožní vrátit se rychle do bodu, kdy tu žádná válka nebyla, tak se mýlí.
V tomhle směru je nejpřesnější výrok amerického prezidenta Bidena. Ten řekl, že cílem je v co největší míře vyloučit Rusko ze světové ekonomiky. Na tom podle mě už určitá shoda je. Problém je, jak jsme na Západě historicky k uvalování sankcí přistupovali. Někdy jsme až na lékárenských vahách zvažovali, jakou škodu naše opatření přinesou danému škůdci a kolik bude domácích firem, které si budou stěžovat, že je sankce postihly a musí být odškodněny. To nás často vedlo k takovému nemastnému neslanému jednání, na jehož konci máme Putina, který střílí rakety na Ukrajinu a posílá vojáky, aby zajali tamní vládu. Dosavadní systém sankcí zkrátka selhal.
Vedle shody na co největší izolaci Ruska, která bude pro tak zaostalou ekonomiku velký problém, si musíme říct, že nás takové kroky budou něco stát. A to opravdu budou, pokud nechceme, aby se podobná situace brzy neopakovala. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová má na jednu stranu pravdu v tom, že nyní jednáme o bezprecedentně radikálních sankcích. Stejně tak ale mají pravdu ti, kteří říkají, že musíme zasáhnout více. Podívejme se přece, co se teď děje v Kyjevě a na celé Ukrajině.
Teď jste nabídl řekněme politické zhodnocení. Co váš pohled ekonoma?
Znovu bych chtěl zopakovat: zásadní je si uvědomit, že ze dne na den sankce nic nepřinesou. Je čím dál více indicií potvrzujících, že Rusové se na takový scénář velmi dobře připravili. Pokud jde o finanční sankce, Rusko má vysoké devizové rezervy (zahraniční měny v bezhotovostní formě, pozn. red.), objevují se zároveň zprávy, že má hodně valut (zahraniční měny v hotovosti, pozn. red.). Takže než sankce způsobí větší problémy jejich finančnímu systému, bude to nějakou dobu trvat.
Rusko má relativně nízký státní dluh, který navíc z většiny financuje doma. Omezení jeho přístupu na západní finanční trhy, což je jedna ze zavedených sankcí, tak nebude sehrávat zásadní roli. Se svými vysokými devizovými rezervami může Rusko velmi dlouho podporovat svůj trh, aby nedošlo k výraznému oslabení kurzu rublu. To by zvýšilo inflaci a úrokové sazby.
Rozšířil se okruh lidí, na které míří sankce v podobě zmrazení jejich majetku na Západě a zákazu tam cestovat. Vedle toho Američané zakázali ruským bankám obchodovat v dolarech. Nezůstávají ale v sankcích pořád skuliny umožňující Rusům, aby nová omezení mohli stále obcházet? Ve čtvrtek například proběhla zpráva, že na sankční seznam nově zařazená ruská banka VTB rychle prodala podíl v jedné bance se sídlem na Kypru, aby tím dopad sankcí na svůj byznys zmírnila.
Nejde o skuliny, ale o velké mezery. Připravit sankce je prostě komplikované. Podívejte se třeba jen na aktuální vyjádření české Sberbank (i ta je na sanknčním seznamu, pozn. red.). Ta říká, že tuzemská banka je vlastněná rakouskou matkou. Je tedy otázka, jak k ní v rámci sankcí přistupovat.
Podle mě ale máme ještě větší problém, než jak postihnout ruské banky. Zmínil bych ruské oligarchy a byrokraty. Řady těch nejviditelnějších symbolických figur se sankce prakticky nedotýkají. To je zejména problém Spojeného království, kde je několik takových lidí velmi pevně usazeno ekonomicky, ale i politicky. Jak pak máme věřit vyjádření, podle kterých hodlají západní státy proti okruhu Vladimira Putina zasáhnout, i když se viditelné kroky vůči takovým lidem prakticky nedějí?
Jsou tisíce ruských rodin, které si v Česku, Francii nebo v Londýně kupují drahé či extrémně drahé byty. Velká část z nich podle mě není schopná doložit, kde se jejich peníze vzaly. V Evropě máme jednu z nejlepších regulací praní špinavých peněz, ve vztahu k těmto lidem ovšem tento systém naprosto selhává.
Doufám, že si s nynější ukrajinskou tragédií uvědomíme, že není možné se jednomyslně dohodnout na velmi dobrých kvalitních pravidlech a poté jejich účinnost, řekl bych snad někdy až systematicky, podrývat.
Mluvili jsme o zmrazení majetku vybraných Rusů na Západě. Jak by podle vás vůbec mělo vypadat v praxi?
Přesné detaily evropských sankcí neznám, ostatně ještě nebyly zveřejněny. Během pátku věc ještě dolaďují ministři zahraničí. Pokud jde o to zmrazení, ideální by samozřejmě bylo, kdyby došlo také na prostředky ruské centrální banky. Pak by jí nezbylo nic jiného, než preventivně všechny peníze ze Západu směřovat do Číny nebo jiné spřátelené země.
Ďábel se skrývá v detailu. Myslím si ale, že zmražením aktiv ruských bank v zahraničí by se opravdu dalo lecčeho dosáhnout. Z hlediska možnosti průniku na západní trhy ale samozřejmě platí, že když nejsou sankcionovány všechny finanční instituce, bude přístup na trh stále bohužel otevřený přes banky, na které se sankce nevztahují.
Jak významný dopad může mít hospodářské embargo, podle něhož by Evropa či Spojené státy zakázaly do Ruska dovážet pokročilé technologie?
Tenhle krok podle mě bude velmi bolestivý, i když postihne i západní vývozce. To musíme takovým společnostem otevřeně říct a část z nich za to kompenzovat. Dalším je ale potřeba připomenout, že pokud někdo s Ruskem rozvíjel obchod po invazi na Krym, musel si uvědomovat, že jde do extrémního rizika. Nemohl předpokládat, že ho za něj ponesou daňoví poplatníci.
Podle mě je dobré, že se sankce snaží soustředit na zákaz dovozu západních technologií. To je věc, kterou Rusko opravdu potřebuje. Rusové to samozřejmě budou řešit tak, že velkou část technologií nakoupí v Číně. Jenže to jen zvýrazní jejich podřízené postavení. Jestli prezident Putin sní o návratu silného Sovětského svazu, asi to není slučitelné s tím, že Rusko bude fakticky vazalem Číny třeba právě prostřednictvím technologií.
Západní embargo podle mě může velmi dobře zafungovat třeba v letectví. Přes velké snahy Ruska i Číny neexistuje alternativa k západním výrobcům dopravních letadel, Airbusu a Boeingu. Zrovna před pár dny jsme se díval na to, jak vypadá flotila Aeroflotu. Z velké míry je tvořená těmi nemodernějšími západními letadly, jako je třeba Airbus A350. Udržet takové moderní stroje ve vzduchu bez přístupu k náhradním dílům a servisu ze strany výrobců bude podle mě pro Rusko velmi komplikované.
Tohle říkám s určitým smutkem, protože se to nedotkne těch největších prominentů. Sám Putin třeba létá letadlem ruské výroby. Dopad bude na normální lidi. Teď už jsme ale opravdu v situaci, kdy ohled na to, že se sankce dotknou běžných Rusů, nemůžeme brát. Stejně tak se tolik nemůžeme ohlížet na škody, které sankce způsobí některým našim firmám, protože vidíme, že jde opravdu o život.
Už jste řekl, že z vašeho pohledu jsou sankce málo razantní. Byl byste tedy pro vyloučení Ruska z mezinárodního platebního systému SWIFT? Tento krok se obecně považuje za nejdrastičtější zásah, který může Západ v ekonomické oblasti provést, ale zatím se k němu nemá.
Z různých komentářů a příspěvků na sociálních sítích vidím, že je teď SWIFT vnímaný jako symbolická záležitost. Že z něj zatím nechceme Rusy vyloučit, vypadá tak, že Západ do pomoci Ukrajině příliš nejde. Tím, že jsme tento krok zatím neudělali, dává Rusku signál, že si ho šetříme až na chvíli, kdy se situace ještě zhorší. Jenže to je podle mě v dnešní situaci jednoznačně chybný pohled.
Jak významný dopad by mohlo mít odstřižení Ruska od SWIFT?
Spousta lidí teď cítí rozhořčení, že jsme tento krok zatím neudělali, což naprosto chápu. Je ale třeba říci, že SWIFT není nic jiného, než systém, který podporuje mezinárodní bankovní platby. To znamená, že vyloučení Ruska ze SWIFT mu nezabrání realizovat zahraniční platby, spíše je pouze ztíží.
Ano, z technického hlediska má tento krok určitý potenciál. Výsledkem by mohlo být další významné omezení ruského obchodu. Ale v dnešních dnech je podle mě mnohem zásadnější symbolická rovina. Myslím si, že spousta Ukrajinců je z chování Západu zklamaná. Řada lidí asi chápe naši zdrženlivost ve vojenské oblasti, ale tohle se prostě vysvětlit nedá.
Zaznívají hlasy, že by vypnutí SWIFT mohlo minimálně zpomalit ruský postup, protože by to Rusům alespoň ztížilo provádění zahraničních plateb a financování války. Co si o tom myslíte?
V horizontu hodin to nic nezmění. Nemyslím si, že ruští vojáci, kteří z helikoptér střílí rakety na vojenské a někdy i civilní cíle, řeší, co je to SWIFT.
Držením Ruska v tomto systému mu vysíláme signál, že může jít ještě dál. A to je prostě špatně. Ano, z pohledu NATO by bylo mnohem vážnější, kdyby Rusové omylem, nebo i úmyslně atakovali území aliance. Ale z hlediska EU jsme podle mě za všemi červenými liniemi. Je dobré říct, že už žádná další není.
Nemáme důvod si v záloze nechávat další sankce. Čtvrteční jednání o unijních sankcích bylo poznamenané tím, že je málokdo schopný srozumitelně říct, co by odpojení Ruska od SWIFT znamenalo a co by to přineslo.
Vedle toho si dovedu představit, že řada premiérů takový krok odmítla, protože jejich banky mají v ruském finančním systému zainvestováno a takové opatření by je evidentně poškodilo. Obecně si ale myslím, že se na jednání Rady EU podcenila symbolická rovina odstřižení od SWIFT. Se vší nejistotou o dopadu toho kroku bych preferoval, abychom ho udělali.
Může se postoj členských států ještě změnit? Dojde nakonec na odstřižení Ruska od SWIFT?
Určitě se o tom bude ještě diskutovat a já bych to nevylučoval. Vezměte si, jak v posledních dnech otočili Němci. Současná i předchozí německá vláda dlouho bránily projekt rusko-německého plynovodu Nord Stream 2. A před pár dny kancléř Scholz spustil kroky, které jeho spuštění zablokovaly.
K podobnému obratu může dojít i v případě postoje k odpojení od SWIFT. V europarlamentu naše frakce (Evropská lidová strana, početně nejsilnější frakce, pozn. red.) podporuje co nejsilnější sankce včetně opatření týkající se SWIFT. Předpokládám, že se to odrazí v rezoluci Evropského parlamentu, o které se bude hlasovat na mimořádném jednání v úterý.
Odříznutí Ruska od mezinárodního platebního styku je podle vás nutný symbolický krok. Má se k němu ale Evropa odhodlat? Bývalý ruský premiér Dmitrij Medvěděv před dvěma lety pohrozil, že odstřižení jeho země od SWIFT by se rovnalo vyhlášení války. A v posledních dnech z Ruska zaznívá, že by v takovém případě přerušilo dodávky ropy a plynu do unie, která je na nich závislá.
Uvědomme si, že každý kubík ruského plynu, který zaplatíme, a každý litr ruského benzínu, který si teď koupíme, obrazně řečeno financuje tenhle šílený konflikt na Ukrajině.
Část zemí stále doufá, že k omezení dodávek ruské ropy a plynu nedojde. Podle analýz Evropské komise bychom je zvládli umíme nahradit, ale určitě ne za stejnou cenu, za kterou se prodávají nyní. Není ale možné volat po tvrdém potrestání Ruska a zároveň doufat, že si zároveň zachováme rádoby levné dodávky ruského plynu. Musíme se zkrátka rozhodnout. Část lidí si ale bohužel nechce připustit, že takové rozhodnutí musí padnout.
Původní článek k nalezení zde,