Jak moc je loňský přebytkový rozpočet zásluhou Andreje Babiše a jak by se mělo s přebytkem naložit?
09.01.2017
Zdeněk Kudrna, Universität Salzburg
Díky, Španělsko!
Přebytek rozpočtu je důsledkem příznivých okolností, nikoli významných strukturálních reforem. S trochou nadsázky lze říci, že je to dárek od EU. Děkovat bychom měli především Španělům, kteří před 30 lety vyjednali kohezní a regionální fondy. Správně tušili, že v rámci jednotného trhu potečou dividendy do vyspělejších zemí na severu, proto trvali na zavedení kompenzačních mechanismů. Do českého rozpočtu loni z EU přiteklo o 65 miliard více, než ministerstvo plánovalo, což celkovému výsledku hodně pomohlo. Dosažením přebytku se stát posunul z role strýčka, který dalším generacím zanechá jen dluhy. Lepší je ale dědit po strýčkovi, po němž zůstane řada dobře rozjetých firem, byť s nějakým zadlužením. K dosažení této mety by ministr financí musel najít způsob, jak zainvestovat z veřejných zdrojů projekty s vysokou návratností. Investice do infrastruktury, vzdělávání či výzkumu takové příležitosti nabízí, ovšem jen pokud se jejich přínosy neutopí v přehnaném politikaření či korupci.
Marek Dřímal, Komerční banka
Souhra mimořádných vlivů
Rozpočet dosáhl přebytku hlavně díky souhře několika mimořádných vlivů, které byly převážně mimo přímou kontrolu ministerstva financí. Zaprvé šlo o obrovský příliv peněz z fondů EU, a to především zpětně za minulé programové období 2007– 2013. Zároveň jen pomalu nabíhá nové programové období 2014–2020, takže na straně výdajů prudce poklesly investice na projekty spolufinancované z EU. Třetím faktorem je růst ekonomiky – zvýšil se tak výběr daní z příjmů díky lepší situaci na trhu práce a zvýšené ziskovosti firem (a to i zpětně za rok 2015). Inkaso daně z přidané hodnoty rostlo rychleji než spotřeba, což naznačuje zlepšení jejího výběru. Podíl efektivnějšího fungování systému však nelze bez podrobných údajů zjistit.
Co s přebytkem? Dluh vlády se loni snížil o 60 miliard korun. Stát už tedy příznivý rozpočtový výsledek v podstatě využil a debata „co teď s ním?“ je jen hrou s čísly. A letos nás čeká návrat ke klasickému schodkovému hospodaření.
David Marek, Deloitte
Ano, úspěch. Ale…
Současná vláda nese zodpovědnost za poslední dva rozpočty. V roce 2014, kdy zahájila svou činnost, zdědila rozpočet připravený předchozím kabinetem. V roce 2015 došlo k uvolnění fiskální politiky a cyklicky očištěné primární rozpočtové saldo, které objektivně ukazuje působení vlády, se zhoršilo o 64 miliard korun. Za rok 2016 zatím máme k dispozici jen pokladní plnění státního rozpočtu (a nikoli data za zbytek veřejných financí), je ale velmi pravděpodobné, že i celkové saldo bude kladné. Zlepšení v roce 2016 bylo nejspíše výraznější, než bylo uvolnění v roce 2015. Za lepšími výsledky stojí pozitivní vývoj ekonomiky i fiskální politika.
To ale neznamená, že je vše ideální. Máme jedno z nejvyšších zdanění práce v Evropě a dohromady se sociálními dávkami vytváříme pro určitá příjmová pásma pasti neaktivity. Plánujeme snížit DPH na pivo, jehož dopady na zdraví zároveň považujeme za negativní externalitu, a proto na něj uvalujeme spotřební daň? Finální číslo není vše, dost práce je i v podpalubí. Jaroslav Ungerman, Českomoravská komora odborových svazů
Méně podvodů
V hodnocení rozpočtu 2016 platí ono známé „úspěch má mnoho otců a neúspěch jednu zlou macechu“. Je-li přebytek úspěchem, lze sotva tvrdit, že to není zásluha Andreje Babiše.
Pokud si odmyslíme vlivy nezávislé na nás, tj. příliv peněz z EU a růst ekonomiky, pak zůstane markantní vzestup inkasa daní, především DPH. Důvodem je mimo jiné zavedení kontrolního hlášení a to prosadil právě ministr financí. Bohužel zatím málokdo jeho význam doceňuje, přitom zhruba polovina zvýšení inkasa byla důsledkem tohoto opatření. Moje poznatky z praxe ukazují, že zabírá až neuvěřitelně. Zkuste si o tom promluvit s účetními a daňovými poradci z menších firem – mně říkají, že si firmy dnes nedovolí posílat pochybné faktury, jako tomu bylo dřív. Zlepšila se také činnost finanční správy, i to je Babišova zásluha.
Jak naložit s přebytkem? Nesporně ho použít na snížení dluhu. Návrh dát ho na investice je ve skutečnosti jen snaha o mimorozpočtové financování. A to bude nevyhnutelně nehospodárné, protože tam bude především snaha utratit peníze. Jsem proti.
Luděk Niedermayer, europoslanec TOP 09, bývalý viceguvernér ČNB
Povinná jízda
Každý ministr financí má určitou zásluhu na tom, jak rozpočet dopadl. Někdy je výsledkem vědomé akce, někdy vznikne jaksi „omylem“. V případě loňského rozpočtu představují de facto celou výši přebytku peníze, které jsme „navíc“ získali z EU na dočerpání minulého období. Další část, která rozpočtu pomohla, je nízké čerpání výdajů a nižší objem investic. Zásadní pro rozpočet bylo to, že pokračující růst ekonomiky postupně zvyšuje mzdy a zisky firem. Takže moc konkrétních zásluh ministerstva, nad rámec u nás již tradiční a pro tento úřad „povinné“ snahy brzdit utrácení ostatních ministrů, nenalézám.
Pokud je můj pohled na loňský výsledek správný, bezesporu není žádný důvod použít těch pár desítek miliard na cokoli jiného než na snížení dluhu. Prostor pro navýšení výdajů moc nevidím, i když některé investice (zejména do infrastruktury) by byly namístě. Dokonce ani na velmi potřebné snížení daní a odvodů z mezd zřejmě v rozpočtu prostor není. Jedinou akcí, kterou bych rád viděl, by bylo snížení plánovaného schodku na letošní rok.
Pavel Sobíšek, UniCredit Bank
Předčasné porcování medvěda
Andreji Babišovi nelze upřít zásluhu na zlepšení stavu veřejných financí v roce 2016. Jednak tím, že ministerstvo financí nepřipustilo neodůvodněné čerpání běžných výdajů, které tak zůstaly pod úrovní rozpočtového plánu. A jednak zavedením opatření proti daňovým únikům, jehož dopad (odhadovaný samotným ministerstvem na 10–12 miliard) je obtížné kvantifikovat, nelze ho ale zpochybnit: celostátní výběr DPH loni meziročně stoupl o 5,4 procenta, což je víc, než by odpovídalo výkonu ekonomiky. Přes nesporné zásluhy Andreje Babiše ale platí, že ovlivnil jenom zlomek z vykázaného přebytku. Jeho výši navíc beru trochu s rezervou do okamžiku, než stav státní kasy potvrdí zveřejnění druhé, důležitější účetní metodiky podle pravidel EU. Je možné, že státu zbyly na účtu prostředky, které mu de facto nepatří. Což by mělo vrátit do reality všechny porcovače medvědů, kteří se mezi politiky okamžitě objevili.
Jaromír Šindel, Citibank
Fond na horší časy
Nejdříve je nutné se podívat, co stálo v roce 2016 za překvapujícím pozitivním rozdílem 132 miliard vůči původně schválenému deficitu. Polovina překvapení odráží větší příliv – dříve pozastavených – fondů EU, zatímco nižší běžné výdaje a větší výběr daní přispěly k druhé polovině překvapení. Větší přebytek státního rozpočtu umožnil prakticky v roce 2016 nečerpat prostředky ze státní pokladny a vklady centrální vlády tak na konci roku nejspíš stále přesahovaly 200 miliard korun. S ohledem na to, že vláda nemá připravené rozsáhlejší reformy zdravotnictví, školství či penzí, a vzhledem k tomu, že v letošním roce bude pozitivní u státního rozpočtu asi znatelně menší, zbývají dvě možnosti. A to menší vydání dluhopisů v roce 2017 při větším zapojení zdrojů ze státní pokladny (to by mohlo pomoci omezit růst úroků státních dluhopisů, s nímž je asi letos nutné počítat kvůli avizovanému zrušení kurzového závazku 27 korun za euro). Druhou možností je, s ohledem na fázi ekonomického cyklu, vytvoření stabilizačního fondu, který tak citelně chyběl v roce 2009, což vedlo k negativním daňovým změnám a politické nestabilitě v následujících letech. Ovšem vytvářejte ho, když výnosy jsou tak nízké.
Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru a ekonom České spořitelny
Konec žní
Zásluha ministra Babiše nepochybně spočívá v nastolení rétoriky směřující k větší rozpočtové obezřetnosti. Je otázka, zda tato rétorika nebyla cíleně vytvořena při vědomí očekávání fiskálního hospodaření – tak jako tak – v zásadě daného. Vzhledem k vysokému podílu rozpočtu EU na našich veřejných financích a díky tomu, že léta 2015 a 2016 z tohoto pohledu představovala žeň, musela tato situace svým způsobem nastat automaticky (samozřejmě při úsilí jednotlivých rezortů prostředky z období 2007–2013 vyčerpat). Každopádně lze říci, že výsledek je odrazem nespojitého vývoje čerpání evropských fondů u nás a je těžko opakovatelný v daném rozsahu a z obdobných důvodů. Navíc čerpání prostředků za období 2014–2020 je dosud zcela zanedbatelné. Naštěstí u nás netrpíme chronicky vysokou výší veřejného zadlužení, takže si můžeme dovolit přebytek využít produktivně cíleným adresným zaměřením na strategické investice.
Zpátky do minusu Schodek či přebytek rozpočtu, tedy částka, kterou si vláda v každém roce půjčila nebo ji ušetřila. Součet deficitů za minulé roky dává dohromady státní dluh, který se loni díky přebytku mírně snížil na 1,6 bilionu korun.
Údaj za rok 2017 je předpoklad podle schváleného zákona o státním rozpočtu ZDROJ: ČSÚ, MF