Island odmítl nevýhody evropské regulace, míní Dostál. Niedermayer: Ukazuje nesmírně krátkou paměť
02.09.2026
Čím si vysvětlujete, že Islanďané většinově nestojí o členství v Evropské unii?
Luděk Niedermayer (TOP 09): Ten rozdíl, který byl relativně těsný, myslím není úplně překvapivý. Island je velmi speciální ekonomika. Patří mezi nejbohatší a zároveň nejdražší země na světě, zároveň je velmi silně propojena s Evropskou unií.
Jednak je součástí našeho jednotného trhu, je součástí schengenského systému, jeho bezpečnost je garantovaná pomocí NATO. A holt mírná většina občanů se rozhodla, že prohlubovat partnerství s Evropskou unií není zřejmě úplně zásadní nebo není v jejich zájmu.
Myslím si, že velkou roli sehrála otázka rybolovu, ke které se asi dostaneme.
Pane Dostále, váš pohled?
Ondřej Dostál (nez.): Referendum ukázalo, že Evropská unie je nástroj, mezinárodní organizace, která má výhody, ale i nevýhody. A každý stát, ať už vstupuje, nebo je členem, si musí průběžně hodnotit, zda výhody členství převyšují nevýhody.
Island si ponechal výhody, ale odmítl nevýhody evropské regulace a omezení, příspěvky do většiny rozpočtů a podobně. Přitom je členem Schengenu, je členem NATO, jak bylo správně řečeno, je členem Evropského hospodářského prostoru, takže je vázán pravidly jednotného trhu.
Má svobodný pohyb zboží, osob, služeb, ale není vázán pravidly mimo EHS (Evropské hospodářské sdružení), tedy například v oblasti rybolovu, jak bylo správně řečeno, zemědělství nebo zahraniční politiky. Také, pokud se nemýlím, tak je součástí FTA (Free Trade Agreement), ale není součástí celní unie, takže má volnou celní politiku vůči třetím zemím.
Pro bohatou zemi může dávat smysl, aby si nechali tento status, ale dále ho neprohlubovali.
Varování pro EU?
Pane Niedermayere, není to pro Evropskou unii varovné, že podle všeho si na Islandu vyhodnotili, že převažují nevýhody u případného členství v Unii?
Niedermayer: Zajímavé bylo, že jsem nezaznamenal velkou diskuzi ani v Bruselu, ani v České republice o tom, jestli bychom si přáli, aby se Island stal členem Evropské unie, nebo jestli bychom si to naopak nepřáli. Čili myslím si, že to bylo relativně okrajové téma.
Když se dívám na dnešní populismem dominovanou dobu, tak bych si úplně netroufl soudit, že to referendum říká, že občané pečlivým způsobem a s akademickou přesností zvažovali výhody a nevýhody.
Ale ze strany islandské vlády zaznělo, že referendu předcházela dost robustní demokratická debata, ve které zazněly nejrůznější argumenty.
Niedermayer: To je otázka, jaký byl zájem o přesnost těch argumentů. Znovu se vracím k otázce rybolovu, který je pro Island zřejmě zcela zásadní, je to druhý největší sektor tamní ekonomiky. A má desetiletá zkušenost v evropské politice říká, že ryby jsou opravdu peklo.
Dohadování o tom, kdo má jaká práva, kde lovit, jakým způsobem se dá lovit, je nesmírně kontroverzní – jakkoliv ten zájem je naprosto odůvodnitelný, protože politika se snaží o to, aby i nadále bylo co lovit.
Mám pocit, že tento argument rybolovu, když je správně podán, převáží ostatní argumenty. Ale myslím si, že je důležité to rámovat tím, že Island je opravdu velmi bohatá země, ve které se skvěle žije a která je zároveň velmi malá, má méně než 400 tisíc obyvatel. To znamená, že pro ně by to členství v Evropské unii z hlediska zapojení do institucí byl úplně jiný úkol než pro zemi, která má 10 nebo 40 milionů obyvatel.
„Zavřené dveře“
Podruhé zaznělo, že důležitým tématem islandského referenda byl rybolov. Pane Dostále, nelze ten výsledek vnímat tak, že se Islanďané zkrátka zalekli toho, že by do jejich vod měli přístup i rybáři z jiných zemí Evropské unie? A že nebýt této obavy, tak by referendum bývalo třeba dopadlo jinak, ve prospěch Unie?
Dostál: Myslím, že to tak je. Island má klíčovou oblast, což je rybolov, a v této oblasti si chce podržet co největší kontrolu, dá se říct suverenitu. Pokud se jedná o ekonomiku s počtem obyvatel, řekněme, jako je Brno, a ta se zabývá zejména rybami, proč ne – a jinak jsou bohatí.
Ještě jedna věc mi přijde zajímavá, nejenom ve vztahu k Islandu. Dost dobře nejde být součástí více celních unií současně. To znamená, že pokud vstoupíte do poměrně hodně sevřené unie, jako je Evropská unie, tak si tím současně zavíráte dveře k volnějšímu obchodu s jinými ekonomikami, asijskými, americkými a podobně.
A možná i toto, byť to možná lidé na Islandu úplně nezvažovali, je důležitá otázka pro každou přistupující zemi.
Pane Niedermayere, nezavřel by si Island dveře ke spolupráci s jinými částmi světa, kdyby vstoupil do Evropské unie? Nemohlo i toto v referendu hrát roli?
Niedermayer: Já mám pocit, že samotná účast na společném jednotném trhu, který znamená, že ta pravidla země musí pasivně přejímat, výrazným způsobem formuje podobu ekonomiky.
Island má tři sektory, jsou to turismus, rybolov a, tuším, energetiku, je to nesmírně ekologicky, klimaticky čistá země. Čili já bych tam tento argument úplně neviděl v situaci čtyřsettisícové země.
Zajímavé bylo ještě druhé téma, které tam viselo, a to je otázka eura. Tady si myslím, že rozhodnutí Islanďanů – já ho nechci hodnotit, jestli je dobré, nebo špatné – ukazuje na nesmírně krátkou paměť, protože Island byl jednou ze zemí nejhůř a nejrychleji postižených světovou finanční a ekonomickou krizí v roce 2008.
Island byl dokonce zachraňován Mezinárodním měnovým fondem, spousta lidí přišla o velké množství peněz. Pokud si to dobře pamatuji, tak HDP kleslo o nějakých deset procentních bodů.
Za touto krizí hodně stála islandská měna a spekulace na kurz této měny, čerpání cizoměnových úvěrů s nižšími úrokovými sazbami a tak dále. A je zajímavé, jak se to úplně vykouří z historické paměti.
Zastánci obnovení přístupových rozhovorů v Evropské unii před islandským referendem argumentovali i možností přijetí eura. Není to, pane Dostále, překvapivé? Nebyla by společná měna něčím, co by takové malé ostrovní ekonomice, byť velmi bohaté, pomohlo, stabilizovalo ji a třeba ji ochránilo před finančními krizemi, jako byla ta z roku 2008?
Dostál: To je složitá otázka, zda je lepší věřit společné měně, nebo vlastní měně, případně se orientovat ještě na třetí měnu.
Pokud by euro bylo skutečně nejsilnější měnou na světě, bylo rezervní měnou – já nejsem odborník na tyto oblasti, ale zatím bohužel se to tak neděje, přestože k tomu náběh byl – tak by třeba to hodnocení bylo jiné.
Ale úplně to tak v tento moment není. A je to otázka nejenom pro Island, ale i pro Českou republiku a další země, které eurem v tento moment neplatí a zvažují, jestli to tak bude, či nebude.
Co dnes Unie nabízí zemím, které stojí mimo ni, a co naopak očekávají její členové? Měla by se Evropská unie dál rozšiřovat, i když se už dnes obtížně shoduje na některých zásadních otázkách? A jak se bude muset změnit? Poslechněte si celou diskuzi europoslanců v audiu.