Evropská komise se připravuje na tažení proti neplacení daní velkých nadnárodních firem
23.08.2020
Viktor DANĚK, moderátor
Pozvání do Evropy Plus přijali ekonom z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Jánský, který se na daně a daňové ráje zaměřuje, dobrý den.
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
Dobrý den, děkuji za pozvání.
Viktor DANĚK, moderátor
A tímto tématem se rovněž dlouhodobě zabývá místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu Luděk Niedermayer z TOP 09, i vám hezký den.
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
Dobrý den.
Viktor DANĚK, moderátor
Začněme u toho sporu mezi Evropskou unií a Applem. On je poměrně složitý, ale když to zjednodušíme, jde v zásadě o to, že Evropská komise napadla rozhodnutí irských úřadů, které umožňovaly Applu dlouho od začátku devadesátých let v Irsku danit jen malou část celosvětových příjmů, přestože tam má Apple své evropské sídlo. Podle Evropského soudního dvora se ale ten nesprávný postup nepodařilo dostatečně Evropské komisi prokázat. Pane Jánský, v čem je podle vás ten spor zásadní? Nebo je vůbec zásadní?
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
Je symbolický, myslím, že není zásadní, ale je symbolický. Je z něj jasné, že jednalo se o velkou daňovou částku a výherci v tomto sporu jsou společnost Apple a irská vláda. Ten, kdo prohrál je Evropská komise a pokud si dovolím to trochu víc interpretovat, tak tím kdo prohrál je, jsou i zbývající evropské státy a občané evropští. Ale věcně kromě té symboliky, tak zas o tolik nejde. Ten soud nerozhodl o tom, že Apple se nevyhýbal daním, on jenom rozhodl o tom, že se nejednalo o neoprávněnou státní pomoc v podobě daňového rozdílu.
Viktor DANĚK, moderátor
Vlivná média sledující umění dění, jako je týdeník Politico anebo list Financial Times tu, ten výsledek sporu interpretoval jako významnou prohru Evropské komise a zejména prohru Margrethe Vestagerové místopředsedkyně Evropské komise. Ona si na tom přímo vybudoval reputaci, že se dokáže postavit největším světovým firmám, pokud jde o pravidla hospodářské soutěže, ale také právě placení spravedlivých daní. Pane europoslanče, je ten prohraný rozsudek prohrou i pro Margarethe Vestagerovou osobně, anebo to není tak zásadní, jak by se mohlo zdát?
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
Musíme si uvědomit, že to byla poměrně bizarní situace, protože Evropská komise chtěla, aby americká firma vrátila irské vládě obrovský objem daní. Zatímco irská vláda tvrdila, že ty peníze nechce, protože to nastavení toho systému bylo v pořádku, čili to je první věc, kterou je dobrý si uvědomit. Druhá věc, kterou ten spor charakterizuje je to, že Evropská komise zoufale hledá cesty, jakým způsobem do toho daňového problému Evropskou unii více zaangažovat, protože ten problém, kterému čelíme je, že jednotlivé členské země si konkurují z hlediska daňové politiky jak takovým tím korektním způsobem, to znamená, že jsou země které potřebují vybírat méně daní od firem a můžu si dovolit nastavit nižší daňové sazby, ale zjevně i způsobem, který je mnohem méně přijatelný, a to tím, že se snaží jednotlivé země přetáhnout zdanitelné příjmy do své země tím, že slíbí, že budou daněni méně. Ta druhá cesta je velmi komplikovaná na to, aby se do ní Evropská komise, respektive Evropská unie, vlámala, a proto Evropská komise zvolila tu cestu, ve které má plnou kompetenci, to znamená ochranu hospodářské soutěže. Jakkoliv já vůbec nepochybuji, že ty daňová nastavení, ujednání v Irsku byla nastavena s cílem, aby velké firmy převedly zisky, které by měly být daněny někde jinde do Irska, protože jim bylo přislíbeno, že budou danění velmi nízko, tak se ukázalo, že tato cesta prostě má své limity a Evropská komise zdá se zatím neuspěla, ale zároveň se tím otvírá diskuze, jestli není třeba hledat nástroje jiný.
Viktor DANĚK, moderátor
Právě tady se možná ukazuje, jestli to, co Evropská komise dělá, potom má vlastně šanci obstát u soudu, protože ten spor s Applem byl největší zdaleka, pokud jde o tu výši sporné částky, ale nebyl zdaleka jediným případem, kdy Evropská komise potom měla potíže se svým postupem to obhájit u soudu.
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
Já si myslím, že Evropská komise měla povinnost se o toto pokusit, protože je to její kompetence, které jí daly členské země dbát na hospodářskou soutěž a není pochyby o tom, že některá ty daňová ujednání jednotlivých zemí poškozují hospodářskou soutěž.
Viktor DANĚK, moderátor
Margrethe Vestagerová ten prohraný spor komentovala slovy, že boj za placení daní není sprint, ale je to maraton, který se vede po velmi kopcovitém terénu. Pane Jánský, z vašeho pohledu, neukazuje ten spor přece jenom, že jde spíše o politické tažení, které má ale, řekněme, slabou právní oporu?
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
Politickým tažením bych to nenazval a pokud, pokud ano, tak jde jenom o tento konkrétní případ. To, že Evropská komise se rozhodla dát tu potenciálně neoprávněnou pomoc v podobě daňového zvýhodnění k soudu. Ale Evropská komise a Evropská unie a jednotlivé členské státy toho dělají mnohem víc proti agresivnímu daňovému plánování, takže s tím pohledem jakoby, když odstoupíme tedy od toho jednoho případu, tak vidíme řadu dalších opatření. Vidíme řadu dalších reformních snah, kterým se Evropská komise snaží o to, aby nadnárodní společnosti platily daně tam, kde je mají platit, a aby neulívaly své zisky do daňových rájů. 1 z dalších konkrétních případů, které se Evropská komise snaží prosadit také celkovější reforma zdanění společností a to například prostřednictvím takzvaného společného korporátního základu daně konsolidovaného, který již opakovaně navrhovala, ale který nebyl schválen jednotlivými členskými státy. Takže i v těch dalších oblastech často ta Evropská komise, která je v těch otázkách zdanění progresivní, tak naráží na realitu, ať už v podobě soudu nebo v podobě členských států.
Viktor DANĚK, moderátor
Proč to přesně je, že nakonec narazí v některých těch případech na realitu třeba soudu? Je to, jak říkáte, čistě jenom tím, že na to nemá dost pravomocí a musí zkrátka hrát v nějakém omezeném hracím poli, anebo je to do nějaké míry věcí té taktiky vlastně? Jestli na to jde vlastně správně?
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
To u toho soudu, tak je to ten první případ. /nesrozumitelné/ omezené právní nástroje a i jelikož nejsem právník, tak nechci to nějak blíže komentovat, kromě toho že opravdu ten soud říká, že to nebyla neoprávněná pomoct, ale to neznamená, že se nejednalo o případ vyhýbání se daní. O tom ten soud nerozhodoval a já mnozí další experti si myslí, že ano. Jednalo se o vyhýbání se placení daní. U těch, u těch jinačích, u těch větších reformních snach, jako je například společný konsolidovaný daňový zákon, tak tam naráží na tu realitu v podobě zájmu jednotlivých členských států. Pokud v rámci Evropské unie máme některé daňové ráje, které jsou členskými státy, jako například Irsko, Kypr nebo Malta, pak tyto státy budou většinou hlasovat proti čemukoliv, co by šlo proti jejich zájmům.
Viktor DANĚK, moderátor
Právě Irsko, Kypr, Malta, ale třeba také Nizozemsko, ty se považují, řekněme, za daňové ráje právě kvůli tomu, jak výhodné podmínky nabízejí některým velkým nadnárodním firmám. Ono to není tady tak, že by nabízely přímo explicitně nižší sazbu, je to trochu komplikovanější, ale pane Niedermayere, je to skutečně tak, že postup těchto států je neférový vůči ostatním státům?
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
Neférový určitě je, protože vidíme ty výsledky. Třeba spoustu českých firem bezesporu nemá své centrály nebo nějaké organizační jednotky v Holandsku proto, protože je to taková krásná země, kde je dobré si pronajmout kanceláře a jsou tam šikovní právníci, ale protože danění určitých forem příjmu přes právě holandské entity, připomeňme tady, že třeba PPF vlastní velkou část svého globálního byznysu nikoliv z České republiky, ale právě z holandského ústředí, tak dělají to proto, protože tam opravdu možné dosáhnout nízké daně. Samozřejmě velká otázka je, kde je hranice mezi férovou konkurencí a neférovou konkurencí. Proto já osobně jsem velký fanda do toho projektu vytvoření nějakého společného přístupu k nastavování daňové báze napříč Evropskou unií proto, aby ta konkurence byla transparentní a holt byly země, které mají, například rozpočet v dobrém pořádku, mají poměrně nízké státní výdaje a ty si mohou dovolit mít nízkou daň z příjmu pro právnické firmy, a to znamená, aby jim poskytli určitou výhodu, ale ta výhoda by byla transparentní. Čili, právě hledání toho rozhraní mezi tou férovou a neférovou konkurencí je ten velký problém, ale možná, že by tady mělo padnout, že v kontextu toho případu Applu, my se bavíme o historii starší než 10 let, za tu dobu ty evropské země, o kterých tady byla řeč provedly spoustu změn, kterými opravdu ořezaly některé ty stanovení, které byly zjevně pro ostatní nepřijatelné. Ale opět je tady ta otázka té míry, jak daleko by tady tohle mělo jít. Já si myslím, že zejména v kontextu té dnešní ekonomické situace si nemůžeme dovolit to, aby Evropa ztrácela desítky miliard euro ročně právě kvůli tomu, že máme nastavený ne úplně dobře, ne úplně kooperativně daňové systémy.
Viktor DANĚK, moderátor
Když právě mluvíme o té hranici, tak nabízí se samozřejmě námitka, že daňová konkurence v zásadě je asi prospěšná, protože vytváří tlak na státy, aby byly spíše úsporné. Pokud jde třeba o vládní výdaje, tak nedá se zkrátka namítnout, že pokud by třeba Česko chtělo, aby firmy jako Apple, platily daně v Česku, tak stačí nabídnout nižší daňovou sazbu?
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
No, ale tam je ta otázka právě jaká nízká daňová sazba to je. Myslím si, že je jasně nepřijatelné a to by nemohlo obstát u žádného soudu, kdyby země nabízely konkrétním firmám nízké daňové sazby proto, aby do té země převedly právě zdanitelné zisky. To je samozřejmě absolutně nepřijatelné. Ta transparentní a férová konkurence je právě konkurence založena na nízké sazbě, která je fakticky dostupná všem firmám, které působí v té zemi. No a mezitím je taková šedá zóna, kdy ono na jednu stranu to vypadá, jako že ta nízká sazba je dostupná pro všechny firmy, ale zároveň fakticky se týká jenom velmi úzkého spektra firem. Já, kdybych použil analogii, která byla v České republice diskutovaná před pár lety, například ty slavné oddaněné korunové dluhopisy, tak bezesporu teoreticky 1 každý český občan mohl touto cestou se dostat k nízko zdaněným penězům, ale v praxi to byly jenom sotva desítky lidí, které tady tohle byly schopni využít, které měli, kteří měli dostatek peněz, kteří měli šikovné právníky a poradce a ty transakce nastrukturovali tak, že daňová správa nerozporovala. Čili, to je právě ta zóna mezi tím.
Viktor DANĚK, moderátor
Posloucháte Evropu Plus s europoslancem TOP 09 Luďkem Niedermayerem a ekonomem Petrem Jánským. Pane Janský, abychom si udělali představu, my jsme mluvili teď o konkrétním případu Applu, ale když to zobecníme, jak velký problém vlastně vyhýbání se placení daní v Evropě je, pokud mluvíme tedy o těch velkých nadnárodních firmách?
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
Jedná se o hrozně velký problém. Podle existujících odhadů tak desítky procent nad 40 % všech zisků tak jsou deportovány v daňových rájích, oproti tomu tam v těch zemích, v kterých by měly být deportovány a země po celém světě tak tratí procentní, případně desítky procent bodů, procent z, ze svých příjmů na dani z příjmů právnických osob. Což je pro Českou republiku se ty ztráty každoročně pohybují někde v řádech miliard, případně až nízkých desítek miliard korun. Což u celkových příjmů z této daně 150-200 miliard je relativně výrazný podíl. A nejedná se jenom o ty částky, které jsem teď jmenoval, a kterých se snažím upřesnit ve svých výzkumech, ale jedná se i o tu vnímanou nespravedlnost. Pokut nadnárodní společnosti, které těží z globalizace, neplatí tam, kde by je měly platit, pak celý ten systém globalizace může být vnímán nespravedlivě ostatními daňovými poplatníky. A pak samozřejmě to jsou tito ostatní daňoví poplatníci, jako například já nebo vy, kteří pokud nadnárodní společnosti neplatí své daně v České republice, tak my přirozeně platíme o něco málo více, abychom doplatili to, to, co oni nezaplatili. Takže tahle ta vnímaná nespravedlnost je čím dál tím silněji cítěna nejen v České republice, ale i v ostatních evropských zemích a to je jeden z důležitých důvodů, proč Evropská komise se snaží ať už dílčími kroky nebo velkými reformami dosáhnout toho, aby firmy byly daněny spravedlivěji a efektivněji.
Viktor DANĚK, moderátor
V tom vyhýbání se placení daní mají skutečně IT firmy jakési výsadní postavení? Je to skutečně u nich větší problém než u jiných?
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
Ne, ne neřekl bych. Je jen na ně, je jim věnována velká pozornost a svým způsobem tak, tak mají usnadněnou pozici v tom, pokud chtějí převádět své zisky, například do daňových rájů, ale v dnešní době je tak čím dál tím víc společností, tak se podobá těm IT společnostem. Velká část společností také opravdu stává se digitálními a umožňuje jim to jednoduše převádět její duševní vlastnictví, ať už se jedná o patenty nebo o software do zemí, kde někde dochází k té opravdové ekonomické aktivitě, ale kde je pro ně výhodné danit své korporátní zisky.
Viktor DANĚK, moderátor
V tom bylo vlastně trochu i jádro toho spolu s Applem, pokud jsem správně pochopil ten komplikovaný rozsudek, že většinu příjmů danila firma, která neměla ani jednoho zaměstnance, tím, že na ni byly převedené právě ty licenční, licenční práva.
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
To je krásný příklad toho, kdy opravdu je to, je to rozhodnutí nejspíš manažera nebo poradce, který sedí někde v Americe a rozhoduje se, jak mi, ta společnost Apple, zaplatíme co nejméně daní a uděláme to podle toho všeho například tím, že budeme mít schránku firmy prázdnou se sídlem v Irsku.
Viktor DANĚK, moderátor
Pane Niedermayere, Vy máte možnost přímo evropskou legislativu ovlivňovat. Myslíte, že je správný postup Evropské komise, který se zaměřuje, zvláště právě na té, na ty velké IT firmy, pokud jde o placení daní? Připomeňme debatu o dani z digitálních služeb, třeba.
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
Já si myslím, že Evropská unie se nechce zaměřovat na digitální firmy a notabene ne na několik málo digitálních firem z Ameriky. Evropská unie je jedním z těch, kteří volají po celkovém přenastavení daňového řádu z hlediska danění firem, protože tady bych možná trošinku s Petrem nesouhlasil v tom, že ty digitální firmy opravdu do toho daňového řádu znamenají velký průlom. Ta tradice danění firem, která už je stará víc než 100 let, idea založená na tom, že firma má nějakou trvalou provozovnu, má nějaké místo, kde se odehrává nějaká ekonomická aktivita. Ta ekonomická aktivita se dá podchytit, dají se zjistit příjmy, dají se zjistit náklady. Z toho nám vyjde zisk a ten zdaníme. Bohužel u těch digitálních firem to objektivně není možné, protože je otázka, co je tedy tím jádrem aktivity této firmy? Je to místo, kde má své servery, které jsou většinou rozstrkané po celém světě? Je to místo, kde jsou její vývojáři, kteří také už čím dál více pracují, pracují v nějakých virtuálních kanceláří po celém světě? Nebo je to místo, kde právě sídlí nebo bydlí její zakladatel? Opravdu, ano najít férový koncept danění těchto firem je velmi, velmi komplikované, a proto Evropská unie je jedním z motoru toho celosvětového jednání v rámci OECD, kteří, které by právě mělo vést k tomu, že se do tohoto zavede nějaký větší pořádek a bude to prostě férovější. V tom digitálním světě se velmi těžko v tomto sjednává pořádek, jakkoliv je zřejmé, že ty firmy typu Googlu, Facebooku mají obrovský profit nejenom z toho, že vymysleli know how, ale právě že to know how uplatňují na jednotlivých trzích, kde získávají peníze od firem a od spotřebitelů, a právě ten nový koncept zdanění by měl více abstrahovat od té trvalé provozovny a více klást důraz na to, kde jsou ti lidé, kteří umožňují těm firmám vytvářet profit. A to je, myslím si, ten hlavní cíl Evropské unie, cíl, ke kterému se ale dobíráme velmi, velmi komplikovaně.
Viktor DANĚK, moderátor
Právě jedním z pokusu o řešení je ta zmíněná daň z digitálních služeb. Pane Jánský, myslíte, že by v tom skutečně mohla být efektivním řešením? Tím, že by se zaměřovala na to, kde firmy zkrátka vyrábějí svůj zisk a ne, kde mají sídlo?
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
Ta daň z digitálních služeb jestli to je efektivní nástroj, tak to záleží s čím to porovnáváme. Pokud bychom dál měli být bez ničeho dalšího, pokud ta alternativa je status quo, pak myslím, že se jedná o nástroj, který bychom měli využít. Pokud ale porovnáme tady tu dílčí daň, která má i řadu nevyžádaných efektů, tak pak preferuji samozřejmě komplexní daňovou reformu, ale v tom nedokonalým světě, v kterém žijeme, tak je velmi málo pravděpodobné, že, že té komplexní reformy bude dosaženo v nějakém krátkém čase, a proto v rámci toho mezičasí, a bychom změnili aspoň ten status quo, který není dobrý, tak myslím, že takováto daň dílčí, tak může nám pomoci, ať už v tom, že ty společnosti budou více zdaněny než mají být, tak i v tom, že to vytvoří politický tlak právě, zvýší to pravděpodobnost nějaké té větší reformy, že to získá i podporu státu, které by jinak byly pravděpodobně proti.
Viktor DANĚK, moderátor
Pane Niedermayere, Vy jako europoslanec byste pro daň z digitální služeb, jako to přechodné řešení, zvedl ruku?
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
Ano, určitě bych pro něj zvedl ze stejných důvodů jako Petr Janský, ale zároveň připomínám, že Evropská unie velmi tlačila na to, aby byla nalezena dohoda na platformě pařížské OECD a hlavní problém je, že Amerika před pár týdny oznámila, že z tohoto jednání odstupuje. To znamená, ta dohoda se nám trochu vzdaluje.
Viktor DANĚK, moderátor
V posledních týdnech jsme hodně mluvili o rozpočtu. Evropská unie chce velký důraz klást na digitalizaci. Říká, že to je zkrátka budoucnost evropské ekonomiky a není to trochu zase v rozporu? Na jednu stranu podporovat digitalizaci a na druhou stranu, digitalizaci vlastně zdaňovat?
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
V žádném případě, protože právě to daňové zvýhodnění těch digitálních gigantů vede ke snížení konkurence na tom digitálním trhu. Čili, v okamžiku, kdy máte nějaký velký segment, na kterém velké firmy jsou výrazně poddaněny, v porovnání s malými firmami, tak ten segment vám nefunguje efektivně. Čili, já si myslím, že v žádném případě v rozporu není a docela důležité je také si uvědomit, že před pár týdny vlastně probíhala strašně tvrdá debata o tom, jakým způsobem najít pár miliard euro nebo respektive desítky miliard euro na to, abychom podpořili ekonomiku, která se dostala opravdu do bezprecedentně špatné situace, pravděpodobně nejhorší od 2. světové války. A ty peníze se hledaly velmi těžko, ale jak už tady Petr Jánský zmiňoval, ty údaje pro Evropskou unii říkají, že na dani z přidané hodnoty ročně přicházíme až o 150 miliard euro. Na korporátních daní tam jsou ty odhady podstatně komplikovanější. Se mluví o nějakém rozmezí 50 až řekněme 150 miliard euro, pokud by se podařilo vybrat jenom část těchto peněz, tak samozřejmě by to také zemím usnadnilo řešit tady tuto velmi obtížnou, po krizovou, ekonomickou situaci.
Viktor DANĚK, moderátor
Říká Luděk Niedermayer. Petře Jánský, vraťme se ještě k těm pravomocem, které má Evropská komise skutečně v daňové oblasti velmi omezené, protože cokoliv co chce Evropská komise přenést na unijní úroveň, musí jednomyslně potvrdit všechny členské státy. Což, jak vidíme právě u daně z digitálních služeb, je leckdy nemožné. No a vlivný deník Financial Times píše o tom, že Evropská komise teď chystá změnu taktiky. Použití, řekněme, až obskurního článku 117 smluv, který umožňuje s argumentem, že státy jako Irsko, Nizozemsko a další narušují vnitřní trh, žádat nápravu, o které se hlasuje pouhou kvalifikovanou většinou. To znamená, že by většina států mohla ty daňové ráje fakticky přehlasovat, pokud by skutečně komise dokázala, že narušují vnitřní trh. Bylo by to z vašeho pohledu obhajitelné řešení?
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
Moje jednoduchá odpověď na to je, že nevím. Je to podobné jako, kdybyste se mě před pár lety ptal na ten případ Evropské komise a Apple a Irska. A tak myslím, že to nejspíš bude, pokud se ta Evropská komise takto rozhodne, bude to kontroverzní rozhodnutí a nejspíš to bude i rozhodnuto v konečném důsledku soudem, nějakým způsobem. Takže, jestli to bude úspěšné, tak nevím, ale rozumím, že Evropská komise z těch důvodů, které jsme diskutovali, tak se snaží využít jakýkoliv funkční právní rámec k tomu, aby dosáhla toho cíle a přinutila země v rámci Evropské unie chovat se k sobě férově v oblasti zdanění. Je to vlastně velmi zvláštní, že Evropská unie, která tak úzce spolupracuje v mnoha oblastech v poslední době, jak zmínil pan europoslanec, tak dokonce si půjčuje Evropská unie společně, ale ne není schopná zamezit tomu, aby si navzájem země v rámci Evropské unie víceméně kradly daňové základy pro /nesrozumitelné/ firem.
Viktor DANĚK, moderátor
Pane europoslanče, ještě závěrem váš pohled. Ten jistě velmi neortodoxní chystaný postup napadnout státy jako Irsko, Kypr, Malta a další s argumentem, že svými daňovými podmínkami narušují vnitřní trh měl by, podle vás, správný základ?
Luděk NIEDERMAYER, místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu /TOP 09/
O této možnosti se velmi intenzivně diskutovalo v Evropské unii v minulých letech, kdy vlastně existovaly, řekněme, 3 varianty, jakým způsobem se dostat z toho problému, který brzdí možnosti Evropské unie z té vést k nějakému zlepšení situace. Já, kdybych mohl zlepšení situace, tak to není jenom o tom, že velké firmy budou platit férový díl daní v zemích, ve kterých působí, ale je to také o tom, že třeba často velmi malé a střední firmy čelí problému dvojího zdanění. Tím, že vlastně buďto se v tom systému dobře nepohybují anebo jednotlivé členské země při zdanění nespolupracují. Já jsem se setkal s mnoha případy, kdy to vede k tomu, že jeden zisk je daněný ve dvou různých zemí a ti daňoví poplatníci se velmi těžko dovolávají spravedlnosti a někdy je to vlastně nemožné. Čili, já si myslím, že tato snaha je oprávněná. Ten problém je obrovský. To řešení bude velmi složité, protože ta ekonomika se dramaticky změnila a daňový systém uvázl někde hluboce v minulém století. Ale neměli bychom zapomínat, že se nám postupně nějaké kroky daří. Čili, není to tak, že je to dlouhý maraton a pak je to cílová páska. Je to spíš taková turistická tůra, na které zdoláváme jednotlivé vrcholy a snad se nám něco povedlo, ale spousta nás toho ještě čeká.
Viktor DANĚK, moderátor
Říká europoslanec TOP 09, Luděk Niedermayer, díky za váš čas pro Evropu Plus, na slyšenou.
Viktor DANĚK, moderátor
A hostem Evropy Plus byl také ekonom Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Petr Jánský, i vám díky.
Petr JÁNSKÝ, ekonom; IES FSV UK
Někdy opět na slyšenou.
Viktor DANĚK, moderátor
Děkuji, že jste Evropu Plus poslouchali. Pokud vás dění v Evropské unii zajímá, připomínám, že tento pořad můžete poslouchat také jako podcast ve vašich čtečkách, kde vám žádný díl neuteče. Příjemný poslech dalšího vysílání přeje a od mikrofonu se z Bruselu loučí Viktor Daněk.
Celý rozhovor v audio verzi si můžete poslechnout zde.