Pobavme se vážně o přijetí eura. Premiér Petr Fiala už dokonce možná začal
03.08.2023
Mělo by. Nikoliv proto, že se snad podaří dostat naše vysoké deficity postupně pod kontrolu (i když je otázkou, jak moc zlepšení proběhne na „hotovostní bázi“ a zda přepočet dle unijních pravidel ESA část zlepšení neumaže). Ale proto, že se stále množí hlasy a indicie, že naše ekonomika má vážný problém s ekonomickým růstem.
Jakkoliv od zavedení eura nelze čekat, že způsobí obrovskou akceleraci u nás očekávaného spíše pomalého růstu ekonomiky, je zcela zdůvodněné očekávat od toho jistý pozitivní impulz. A to zásadně větší než avizované umožnění účtování v eurech, kterým se zřejmě představitelé zmíněné strany snažili diskusi o euru oddálit. Potřebná novela od slíbeného roku 2024 platit nebude a je jasné, že přínos by byl marginální. Kurzové riziko (třeba mezd v korunách) totiž nevyřeší. Navíc jeho posun „dolů“ v dodavatelském řetězci směrem k menším, slabším firmám, může představovat nárůst celkového rizika v ekonomice. Zato není vůbec jasné, zda možnost dobrat se přes účtování v eurech k jinému zdanitelnému zisku nepovede k daňovým optimalizacím na úkor státu.
Během jednání o revizi vládního prohlášení se navíc zastáncům eura podařilo prosadit do textu novou, důležitou formulaci: „Prověříme přínosy a rizika vstupu ČR do ERM2 z pohledu veřejných financí a celé ekonomiky.“
Zde je totiž třeba pochopit, co vláda může a nemůže pro přijetí eura udělat. Cesta k euru trvá dle platných pravidel de facto tři roky. A až na jejím konci se „testuje“ splnění zmíněných kritérií, může tedy začít i tehdy, nejsou-li plněna. Není v moci vlády euro u nás (jinak než jednostranně) zavést, ale může udělat zásadní krok – vyjednat vstup do „čekárny na euro“, kurzového režimu ERM2. Pobyt v něm po dobu nejméně dvou let, bez nadměrných tlaků, je totiž jednou z podmínek pro přijetí eura (k co možná nejrychlejšímu plnění maastrichtských kritérií se vláda již v původní verzi přihlásila, zjevně bez pochopení, co přesně to znamená). Jinými slovy, vstup do ERM2 touto vládou by otevřel prostor pro vlády další v rámci jejich mandátu euro přijmout. Jinak to je totiž v jednom mandátu, při zohlednění nejméně tříletého trvání procesu, prakticky vyloučeno.
Obsah vládní diskuse na téma ERM2 bude velmi zajímavý, protože lze jen stěží argumentovat, že závazek snažit se držet kurz v pásmu o šířce 30 procent (při dnešním kurzu s ne větší odchylkou než +/- 3,60 koruny za euro, tedy mezi 20,40 a 27,60 koruny za euro) je příliš omezující. Jisté meze pro výkyvy kurzu v ekonomice, která je na změnu kurzu citlivá, jsou naopak spíše užitečné (navíc centrální bod lze v průběhu času změnit).
Tento krok by byl navíc spojen se startem dalšího podstatného procesu, kterým by byl vstup do bankovní unie. Opět lze argumentovat, že co největší harmonizace nejen pravidel, ale i výkonu dohledu nad bankami (včetně přímého dohledu ECB nad těmi největšími) je krok, který vytvoří v bankovním sektoru transparentnější prostředí, a to bez ohledu na další benefity, kterými jsou propracovaný systém řešení možných bankovních krizí v zemích bankovní unie a přístup ke značným zdrojům „rezolučního fondu“, které mohou pomáhat velké krize v bankovní unii snadněji zvládnout (bez zapojení peněz daňových poplatníků).
Odmítání eura u nás dlouhodobě vychází z nepříznivé společenské atmosféry, kterou ve velké míře část politiků vytvořila a přiživovala. Bohužel, ideologie se propsala i do „hodnoticích zpráv“ ohledně možného přijetí eura i v negativním pohledu na vstup do bankovní unie. V obou případech jen těžko ekonomicky podložitelném.
Růstová krize české ekonomiky, která možná začíná, povede u odpovědných vlád k otázce, co mohou v ekonomikách, které v drtivé většině stojí na soukromých subjektech, a v situaci, kdy se dlouhodobě nedaří státu upravit právní předpisy, aby podnikání méně komplikovaly, dělat pro urychlení růstu. Navíc v době, kdy bude stát pokračovat v nápravě „rozpočtových hříchů“. Odpovědi se věru nebudou hledat snadno.
Jasné kroky k přijetí eura jsou jednou z nemnoha oblastí v plné odpovědnosti vlády, kde lze poměrně snadno rozhodnutí činit a ekonomice tím pomoci. Pokud tedy za opatrným, ale vítaným výrokem premiéra byla taková logika, tak tomu tleskám. A čekám na další, brzké jasné následující kroky