EU chce rozhýbat své trhy. Nová unie má zadržet odliv peněz za oceán
11.11.2025
Evropa stojí na křižovatce: buď zásadně zmobilizuje soukromý kapitál, nebo zůstane globálně nekonkurenceschopná. K tomuto závěru dospěla zpráva Budoucnost evropské konkurenceschopnosti, kterou loni v září představil bývalý italský premiér a prezident Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi.
Draghiho zpráva upozorňuje, že pro dosažení strategických cílů, jako je masivní transformace ekonomiky či posílení obranného průmyslu, by EU měla do roku 2030 mobilizovat až 800 miliard eur ročně navíc na investice. Takové prostředky nelze pokrýt pouze z veřejných zdrojů.
Jedním z navrhovaných opatření je větší integrace evropských kapitálových trhů. Ta by měla umožnit evropským firmám snadněji získávat peníze od investorů a snížit jejich závislost na bankovních půjčkách. Zatímco ve Spojených státech či Velké Británii firmy běžně financují růst prostřednictvím kapitálových trhů, evropské podniky se stále spoléhají především na bankovní úvěry.
Tento model omezuje dostupnost rizikového kapitálu, což je problém hlavně pro malé a střední podniky, které často potřebují peníze na růst a inovace.
Evropané spoří, Američané investují
Paradoxně mají Evropané úspor dostatek. Celková aktiva držená domácnostmi v EU se pohybují okolo 35 bilionů eur. Problém spočívá v jejich alokaci, jelikož Evropané více spoří a neinvestují s takovou chutí jako Američané.
Velká část těchto peněz navíc neproudí do evropských investic, nýbrž míří na dynamičtější americké trhy, kde investoři vidí vyšší zhodnocení a nižší byrokracii.
Tento jev je přímým důsledkem hluboké fragmentace finančních trhů v EU. Odlišné národní předpisy, daňové režimy a postupy regulátorů napříč 27 státy zvyšují náklady a komplikují přeshraniční investice.
Data ECB jsou v tomto ohledu výmluvná. Agregovaná tržní kapitalizace akcií v EU odpovídá asi 81 procentům HDP, zatímco ve Spojených státech dosahuje 227 procent. Evropské dluhopisové trhy jsou zhruba třikrát menší a objem rizikového (venture) kapitálu je pouze pětinový oproti americkému.
Podle europoslance a ekonoma Luďka Niedermayera (TOP09, EPP) by nová iniciativa mohla firmám usnadnit přístup k rozmanitějším a cenově dostupnějším zdrojům financování. „Posílení charakteru jednotného trhu by též zvýšilo konkurenci na trhu, ku prospěchu občanů a firem,“ dodává.
Odstranění bariér a využití úspor drobných investorů
Komise schválila novou strategii tzv. Unie úspor a investic (Savings and Investment Union, SIU), nástupkyni dosavadní Unie kapitálových trhů (Capital Markets Union, CMU), v březnu 2025. Na rozdíl od původního projektu, který často uvízl na technických detailech, má SIU silnější politickou podporu a klade větší důraz na drobné investory.
Jedním z hlavních cílů je uvolnit kapitál pro přeshraniční investice. Komise proto v rámci tzv. Kompasu konkurenceschopnosti chystá kroky k odstranění zbývajících národních restrikcí pro distribuci fondů napříč EU.
Cílem je, aby investoři mohli snadno kupovat fondy z jakékoliv evropské země bez zbytečných administrativních překážek.
Zásadní novinkou je také větší zaměření na běžné občany a drobné investory. „Navrhovaná opatření dávají Evropanům příležitost, aby jejich úspory pracovaly pro ně – aby jim přinášely výnosy a zároveň financovaly evropské firmy,“ vysvětluje Niedermayer. V současnosti totiž peníze často zůstávají na bankovních účtech s minimálním zhodnocením.
Evropská komise proto plánuje opatření pro jednodušší otevírání investičních účtů napříč EU a zároveň slibuje kroky na posílení finanční gramotnosti.
„Nabídnutím bezpečných, transparentních a dostupných investičních možností Unie kapitálových trhů zároveň pomáhá naplnit jejich snahu o zhodnocení úspor a přispívá k reálné ekonomice,“ dodává europoslanec. „Vyšší konkurence na jednotném trhu by měla nabízet atraktivnější produkty. Diverzifikace do jiného typu aktiv, pokud bude nabídka širší, by byla pro investory výhodou.“
Do konce letošního roku se chce Komise zaměřit i na revizi pravidel pro penzijní fondy (IORP) a vylepšení Panevropského osobního penzijního produktu (PEPP). Cílem je, aby penzijní fondy a pojišťovny mohly více investovat do dlouhodobých a rizikovějších aktiv, včetně evropských akcií a venture kapitálu.
Oživení sekuritizace a posílení dohledu
Důležitým prvkem plánu je také oživení trhu sekuritizace. Jde o převod balíků bankovních úvěrů (např. hypoték nebo firemních půjček) na obchodovatelné cenné papíry. Jak upozorňuje Luděk Niedermayer, dobře nastavený rámec by mohl pomoci bankám a pojišťovnám uvolnit kapitál pro nové úvěry a investice.
Komise proto zatím navrhla zjednodušit pravidla due diligence a reportingu u sekuritizací. Experti odhadují, že oživení evropského trhu by mohlo uvolnit stovky miliard eur ročně pro nové investice, pokud by se EU přiblížila podmínkám ve Spojených státech.
Někteří odborníci varují, že oživení trhu se sekuritizací by mohlo narušit stabilitu finančního trhu. Niedermayer však upozorňuje, že tyto obavy bývají často přehnané, protože evropský regulační rámec je dnes výrazně robustnější a problémy spojené se sekuritizací během krize se týkaly především USA.
Dalším a zároveň nejcitlivějším bodem je otázka efektivnějšího dohledu. Komise zvažuje přesun části pravomocí z národních regulátorů na evropský orgán ESMA (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy).
Česká národní banka (ČNB), která odpovídá za dohled nad finanční stabilitou v Česku, k tomuto záměru zaujímá opatrný postoj.
Centrální banka podporuje rozumné a omezené přenosy pravomocí na ESMA tam, kde to dává smysl z hlediska efektivity. Podporuje omezené přenosy pravomocí tam, kde to zvyšuje efektivitu, například u ústředních protistran (CCP), které fungují přeshraničně. „Rozhodně se nedomníváme, že by plošná centralizace dohledu byla řešením podpory kapitálového trhu,“ uvádí ale mluvčí ČNB Petra Vlčková.
S tímto názorem se shoduje i Niedermayer: „Rizikem větší pravomoci pro ESMA je nadměrná centralizace a oslabení národního dohledu – zejména pokud jde o specifika jednotlivých zemí. Osobně zde ale vidím jako racionální spíše evoluci než revoluci.“
Nemělo by se tedy jednat o vytvoření jednoho „superregulátora“, ale spíše o lepší koordinaci a efektivnější dohled nad přeshraničními aktivitami.
Ambice narážejí na národní zájmy a byrokracii
Unie kapitálových trhů byla dosud „během na dlouhou trať“ a ani tentokrát není jisté, zda se návrh podaří prosadit.
„Překážek je mnoho,“ konstatuje Niedermayer. „Začíná to odporem členských států k přijetí jednotných souborů pravidel v oblastech, které byť jen vzdáleně zasahují do jejich národních zájmů, či spíše domnělých národních zájmů. Toto byl důvod, proč projekt CMU z mého pohledu neuspěl, na rozdíl od podobně směřované Bankovní unie.“
Jedním z dalších rizik je paradoxně přílišná regulace a centralizace.
„ČNB dlouhodobě upozorňuje na přílišnou administrativní zátěž pro firmy, zejména ty menší, a přivítala by významné zjednodušení regulatorní zátěže a deregulaci některých zbytečně zatěžujících pravidel,“ uvádí Vlčková. Roztříštěnost je tedy problém, ale přeregulovanost může být ještě větší.
Pokud by došlo k přílišné centralizaci dohledu, priority menších trhů, jako je český, by mohly zůstat stranou. „Centralizovaný dohled by měl z povahy věci širší dohledovou odpovědnost a odlišné priority než národní dohled,“ upozorňuje mluvčí ČNB.
„Dohled z evropské úrovně také může narážet na omezené znalosti o specifikách menších trhů, například pokud jde o místní právní prostředí, jazyk nebo fungování domácích institucí. Riziko nižší prioritizace dohledu nad menšími trhy proto nelze předem vyloučit,” dodává.
Odborníci se shodují, že klíčem k úspěchu není více regulace, ale její lepším způsobem nastavená harmonizace a odstranění duplicit. „Klíčem k úspěchu CMU je větší harmonizace pravidel, včetně třeba i insolvenčních řízení,“ souhlasí Niedermayer. Za užitečné považuje i doprovodné iniciativy, jako je DEBRA či tzv. 28. režim.
Zlomový test pro evropské kapitálové trhy
Unie úspor a investic má ambiciózní cíle. Chce zpřístupnit financování evropským firmám, učinit EU atraktivním místem pro dlouhodobé spoření a skutečně propojit národní kapitálové trhy. Pokud se to podaří, evropské podniky získají snazší přístup k přeshraničním investorům i k veřejným trhům a budou moci více využít dlouhodobé financování od penzijních fondů či pojišťoven.
„Obávám se, že SIU bude čelit stejným problémům a pokud členské země nezmění svůj přístup, může bohužel dopadnout obdobně,“ varuje však Niedermayer s odkazem na předchozí neúspěch.
Otázkou tak zůstává, zda tentokrát naléhavost situace, jako je potřeba masivních investic do obrany, digitalizace či zelené transformace, přiměje členské státy ke kompromisu. Pokud ne, evropské peníze budou i nadále putovat za oceán a místní firmy budou hledat kapitál v zahraničí.
Celý článek si můžete přečíst zde.