Big_loader_ajax

Energetická pomoc se v EU změnila v soutěž o to, kdo dá více. A je to závod, který prohrajeme všichni

18.10.2022

To, čeho jsem se obával, se bohužel stalo. Vlády EU zahájily souboj o to, kdo slíbí svým firmám (a občanům) větší „energetickou podporu“. Je to závod, ve kterém ale možná prohrajeme v Evropě všichni. Politicky i ekonomicky.

Politicky proto, že se většina zemí dostane do pozice, kdy „nepomohou tak“, jak pomůže někdo jiný. Přičemž ne každý si může dovolit zaplatit pomoc, jakou platí (pro ilustraci) třeba Lucembursko. A tak budou kvůli „škudlivosti“ své vlády občané řady zemí naštvaní a vznikne animozita části lidí vůči vládám, které svým občanům „daly více“. A ta již napříč Evropou startuje.

Ekonomicky prohrajeme dvakrát. Poprvé tím, že razantní zlevnění energie, hlavně plynu, povede ke zvýšení spotřeby. Ano, letošní zimu (a další) můžeme zvládnout, ale jen když budeme energiemi šetřit. A bez vysokých cen to nepůjde. Komu nestačí „zdravý selský rozum“, může se odkázat na mnoho jasných názorů uznávaných ekonomů. Povinné zastavení dodávek pro část ekonomiky by přitom bylo pravděpodobně dražší než vyšší cenou vynucené úspory.

Další prohra pak bude makroekonomická. Vysoké dotace vyčerpají státní pokladny a posílí inflaci. I když je možné, že vysokou inflací snížená kupní síla již proces snižování inflace nastartovala, jisté to není. A proto je masivní fiskální impulz nemalým inflačním nebezpečím. Díky vyšším úrokům na státní dluh je navíc rozhodnutím (pro další léta) velmi nákladným.

Bohužel, naše země byla na čele stropujícího pelotonu. A to i při vědomí, že díky špatnému stavu rozpočtu patříme k těm, kteří mají (třeba na rozdíl od Německa) s velikostí podpory váhat. Ale hlavním defektem českých stropů, aspoň v dnešním pojetí, je, že spoléhají na to, že zastropovaná cena je dost vysoká na to, aby vedla k dost velké úspoře energií. Žádné jasné stimuly pro úspory na stole zatím nejsou. Nejsem si jistý, zda tato sázka může vyjít.

Navíc je legitimní otázkou, zda třeba dokonce nižší (a ještě více nebezpečně špatný) německý strop pro plyn, který kritizuje kde kdo, tím, že se asi má vztahovat jen na 70 procent spotřeby, není z hlediska motivace k úsporám efektivnější. A z hlediska rozpočtu levnější.

Je tedy vážnou a možná velmi nákladnou chybou, že vlády přistoupily k roli EU v otázce regulace veřejné podpory (což je unijní právo, jinak by byl společný trh v troskách) tak „jako obvykle“. Tedy chtěly pro sebe co největší prostor, aby mohly učinit vše, „co chtějí“. I proto třeba došlo k rozvolnění podmínek pro podporu malých a středních firem (původně měl být využitelný strop jen na 80 procent dodávek a možná hrozí i snížení omezení pro firmy větší).

Poté, co v této logice země „dělají, co chtějí“, jsou pak zaskočeny, že stejně postupují i ostatní. Logický výsledek, že bohaté a dobře hospodařící země „mohou pomáhat“ opravdu hodně, se jim nelíbí. Pokud nejde jen o podporu domácností (kde kompetence EU není), ale o státní pomoc firmám, je obava, že dojde k závažnému porušení férové konkurence na trhu, zcela opodstatněná. Bohužel, asi je pozdě bycha honiti, neb vlak se rozjel směrem k soutěži o to, kdo dá více. Tedy nebezpečně špatným směrem.

Bylo by velmi žádoucí, aby se tento nebezpečný závod zastavil. Pokud se v něm dostaneme k nedostatku plynu v zimě, bude ekonomická i společenská cena enormní. I v případě, že „jen“ narostou dluhy a obejde se to bez krátkodobého „průšvihu“, budeme cenu platit další roky. Jen náš plánovaný deficit, bez dopadů energetické krize, nás bude v dalších letech stát kolem 15 miliard korun ročně, při dnešních úrocích.

Takže, bylo by dobře zachraňovat, co se dá. A naše země jako země předsedající by k tomu mohla mít příležitost. A odnést si z toho navíc poučení, že první nápad (pomohu tak, jak chci já) může být nápadem špatným.

Mimochodem, nehotový německý plán, který se stal hromosvodem kritiky, má mít velikost 200 miliard eur na dva roky. Tedy 100 miliard na rok. Kolik má celkem stát plán český, je nejasné, ale jen podpora domácností bude mít, odhadem, třícifernou cenovku (v miliardách). A podpora firem zní také velmi velkoryse. A k tomu pak jistě přijdou i opatření typu kurzarbeitu...

Německému plánu odpovídající částka pro nás je necelých 300 miliard korun. To je částka odpovídající plánovanému deficitu na příští rok. Bez dotací za vysoké ceny energií.

https://archiv.hn.cz/c1-67126280-energeticka-pomoc-se-v-eu-zmenila-v-soutez-o-to-kdo-da-vice-a-je-to-zavod-ktery-prohrajeme-vsichni

Autor článku : Luděk Niedermayer
Zdroj : Hospodářské noviny