Big_loader_ajax

Dobývání Bruselu

07.04.2019

Každému, kdo si myslí, že katastrofy evropských dějin úzce souvisely s neschopností států spolupracovat, může napoprvé ta ranní chůze po hladké dlažbě na prostranství před Evropským parlamentem v Bruselu navodit nečekanou dávku dojetí.
Přichází s uvědoměním, že za zdí ze skla, železa a betonu začíná nový pracovní den instituce, která je naopak nejlepší ukázkou mezinárodního partnerství, jaké kdy svět zažil. Na chodbách uvnitř se s naprostou samozřejmostí míchají zástupci dvaceti osmi států, kteří společně – tu s větším, tu s menším úspěchem – hledají způsob, jak život na starém kontinentě zlepšit. Už patnáct let jsou toho součástí i Češi a krátce před dalšími evropskými volbami může být užitečné nahlédnout, co tam vlastně dělají. Jako modelový příklad může sloužit muž, který do Evropského parlamentu přišel z jiného prostředí než z domácí politiky.
 
Chodba s Tomanem
Malé náměstí před hlavním vchodem do parlamentu možná není nejhezčím veřejným prostorem v Evropě, také ale nevypadá jako místo, jemuž by se chtěl člověk na procházce městem stůj co stůj vyhnout. Od širokého vchodu do budovy se ve výšce několika metrů nad zemí do kruhu stáčí dvě prosklené lávky, které propojují hlavní část parlamentu s budovami na druhé straně náměstí. Hranatý veřejný prostor tak vypadá jako kruhový, ale jen zdánlivě. Veliká okna odrážejí modré nebe, nadzemní chodníky jsou navíc lemované obřími fotografiemi, které ve zkratce dokumentují život v Evropě. Pod nimi na ploše jsou volně postavené barevné plastové židle, aby si z nich mohl každý uspořádat takové posezení, jaké zrovna potřebuje. Auta sem nesmějí, o to bezstarostněji tu projíždějí obyvatelé města na kolech cestou do práce.

Ta poslanecká se dostává do tempa pomaleji, a tak teprve během pondělního dopoledne se tudy začínají trousit první zákonodárci s kufry na kolečkách a mizejí v točitých dveřích hlavní budovy. Občas ranní slunce někoho přiměje, aby se na téměř prázdné ploše před parlamentem zastavil. Dvojice italských filmařů hledá ideální úhel záběru na čelní stěnu budovy, chvíli tu postává i skupina středoškoláků ze Saska a po nich zájezd penzistů z Hannoveru, kteří využili toho, že každý z poslanců si může na účet instituce pozvat hosty, a přijeli do parlamentu na exkurzi.

Možná největší rozruch ale tohle pondělní ráno obstarává čtyřicetiletý Maročan Saidine Bouhia. S cedulí „Zastavte násilí proti mému autistickému synovi v Řecku. Žádám spravedlnost!“ se usadil několik metrů od hlavního vchodu do budovy. Během několika minut je u něj ochranka a odkazuje osamoceného demonstranta asi o padesát metrů dál, kde začíná malé náměstí s restauracemi. Sem chodí poslanci a úředníci na oběd nebo večer na pivo, teď tu ale nikdo není. „Moje rodina zůstala v Řecku a nemůže se odtud dostat dál do Evropy,“ vysvětluje Bouhia a rozhlíží se, komu by svoji ceduli vystavil.

Český poslanec Luděk Niedermayer to být nemůže. Celé pondělí má program v Praze, do Bruselu proto přilétá až v úterý po osmé ráno. Z letiště jede do centra vlakem a míří rovnou do své kanceláře v devátém patře, kde mají své zázemí poslanci Evropské lidové strany (EPP), jejíž frakce je Niedermayer členem. Naproti drží kanceláře Estonci, vedle Slováci. Češi jsou poznat podle výzdoby na chodbě. Je tady přišpendlený plakát k filmu Toman, jehož bruselskou projekci a debatu s autory Niedermayer v únoru pořádal. Vedle pak visí plakát k oslavám stého výročí republiky nebo jiný, oznamující Niedermayerovu nedávnou veřejnou diskusi o americké daňové reformě na půdě parlamentu.

Ve dvou kancelářích propojených průchodem pracuje už od pondělního rána Niedermayerův poslanecký tým. Zuzana Zahradníková, absolventka studia ekonomie a mezinárodních vztahů, později slovenská vládní úřednice, přesídlila do Bruselu před jedenácti lety, napřed k slovenským poslancům, později se na doporučení přesunula k českým. Niedermayerovi se stará o pracovní program, vedlejší poslanecké akce, jako bylo zmíněné filmové promítání, nebo o stážisty, kteří se v kanceláři střídají. Peníze na ně dostává každý evropský poslanec a je pouze na něm, jakou zvolí pro jejich najímání taktiku. Niedermayer dělá každý rok výběrová řízení pro studenty nebo čerstvé absolventy škol, nabízí měsíční pobyty se stipendiem ve výši tisíc eur, za které se dá v Bruselu pořídit bydlení i další nutné výdaje.

Druhá asistentka, Petra Prášilová, řeší stěžejní poslaneckou agendu, hlavně ekonomická a finanční témata, kterým se bývalý viceguvernér České národní banky věnuje. V Bruselu je Prášilová sedm let, během nichž jako vystudovaná ekonomka zastávala expertní pozici v parlamentním ekonomickém výboru ECON a práci v byznysu jako konzultantka se specializací na tvorbu evropské legislativy.

Právě tyto její zkušenosti se Niedermayer chystá využít teď v úterý dopoledne, kdy pospíchá na své nejdůležitější jednání tohoto týdne. Cestu z kanceláře si zkracuje po nouzovém schodišti v útrobách budovy. Pak vyběhne zpět do oficiálních prostor, sjíždí po eskalátoru do foyer a odtud míří jednou z dlouhých chodeb k malé zasedací místnosti. V té se sešli zástupci všech osmi politických frakcí současného parlamentu, aby jednali o finální podobě návrhu legislativní zprávy o finanční kriminalitě, daňových únicích a praní špinavých peněz, o které má už za týden hlasovat celý parlament na plénu. Niedermayer pracuje na dokumentu už zhruba rok a považuje jej za jeden z hlavních výsledků svého pětiletého působení v Bruselu. Na něm se dá ukázat, co vlastně práce v europarlamentu obnáší.

Jak sestavit koalici
Bývalý viceguvernér České národní banky a analytik společnosti Deloitte Niedermayer přijal v roce 2014 nabídku kandidovat do europarlamentu od liberální TOP 09. Do té doby politiku nedělal, a i teď si drží v parlamentu spíš odborné než politické návyky. Stal se členem dvou výborů – finančního a ekonomického –, ponořil se do jejich agendy. „Ještě žádné práci jsem nevěnoval tolik času jako tady v parlamentu,“ prohodí, když se snaží vysvětlit, co přesně dělá.

Menší politické rutinérství ho také vede k vybočování z obvyklých ideologických nebo národních kolejí. Podporuje snahu šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera na ukončení práva veta členských zemí v Evropské radě. „Všichni na to koukají jako na hrozbu, že nebudeme moci něco zablokovat. Ve skutečnosti je to ale naopak, i nám může kdokoli cokoli blokovat,“ myslí si Niedermayer.
 
Tweetni to
Před časem podpořil směrnici o zbraních, která v Česku vyvolala velký rozruch. Neodmítl s ostatními uprchlické kvóty, protože považoval za rozumné, aby EU řešila uprchlickou krizi společně. V EPP pomáhal vytvořit skupinku zeleně laděných pravicových poslanců, začal se s nimi scházet a vyměňovat si názory. K tomu Niedermayer zmiňuje, že vzhledem k enormnímu množství projednávané legislativy je výhodné být součástí formálních i neformálních skupin poslanců, podle nichž se lze při posuzování návrhů orientovat. „Když oni na něco upozorňují, tak je to pro mě signál, že tam je pravděpodobně nějaký problém a že budu chtít hlasovat s nimi proti EPP jako celku,“ říká Niedermayer o své skupince. Ze zkušenosti ví, že tradiční proud v EPP přivírá oči nad chováním starého průmyslu vůči životnímu prostředí, zatímco on v tomto směru někdy hlasuje i se zelenými. Lze to i proto, že v Evropském parlamentu politické frakce disentní hlasování tolerují, pokud se nahlásí a odůvodní.

Niedermayerova kolegyně, lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová, říká, že jí zpočátku vadil bruselský model práce. „Z českého parlamentu jsem byla zvyklá, že se dá snadno dohledat, jak kdo hlasuje a co navrhuje. V Evropském parlamentu mi taková přehlednost na začátku chyběla,“ uvádí Šojdrová. Chvíli jí trvalo, než si zvykla, že v bezmála čtyřikrát větším sboru (bruselský sněm má 751 křesel, pražský 200), navíc v prostředí bez striktně definované koalice a opozice je méně podstatné, jak hlasují jednotliví poslanci. Důležitější je vyjednávat a skládat dohromady delegáty se společným názorem, a sestavovat tak hlasovací koalice. Poslankyně a poslanci přitom mají možnost vyniknout jako ti, kteří tyhle koalice dojednávají a pak s nimi pracují na konkrétních normách. O takovou práci je zájem a nemusí být ve velké konkurenci snadné se k ní dostat. To zažil i Niedermayer při tvorbě zmíněné legislativní zprávy o finanční kriminalitě.
 
O to nám jde
Každá zmínka o daních je v malých unijních zemích včetně Česka citlivá věc, za níž se krčí obava, že Německo a Francie nadiktují zbytku EU vyšší míru zdanění, aby se zbavily daňové konkurence. Niedermayer však tvrdí, že jde z velké části o nedorozumění.

V Bruselu se přesvědčil, že především západní polovina EU považuje daňové úniky velkých firem za klíčové téma unijní politiky. A sám má k těmto názorům blízko. „Bez nadsázky si myslím, že zdanění firem je největší ekonomický problém současnosti, který musí Unie řešit společně,“ říká. Něco podobného už roky tvrdí evropská levice a dění v bruselském parlamentu ukazuje, že evropská pravice se k tomuto názoru přibližuje.

Poslanci proto řeší, jak znemožnit sofistikované daňové úniky, které se dějí třeba díky nenápadným odlišnostem v daňových systémech národních států. Například osvobození dividend od daní v jedné zemi motivuje firmy k účelovému založení malé pobočky v jiném státě, kam přesouvají zisk, aby se vyhnuly v domovské zemi placení daní.

Evropští delegáti se snaží potírat i tzv. transfer pricing. Niedermayer jej vysvětluje na vztazích mezi Volkswagenem a Škodou. „Škoda vyrábí převodovky, VW motory. Podle toho, jak se nastaví cena převodovky uvnitř koncernu, se rozhodne, jak bude česká Škodovka zisková, a jaké tedy bude platit daně.“ K daňovým únikům dochází i pomocí přesunu ochranné známky do jiného státu a umělými poplatky za její využívání. Tak se dá vynulovat zisk firmy v jedné zemi a nenápadně jej přesunout do země jiné. „Jde o legální nebo pololegální aktivity a úpravou pravidel je lze komplikovat nebo jim zabránit. O to nám jde,“ vysvětluje Niedermayer.

Podobné je to s praním špinavých peněz. K němu přistupují evropské státy s různou mírou zaujetí, zkušenost přitom je, že problémové firmy umějí najít slabé místo v podobě právního systému byť jediného unijního státu, tudy pronikat na trhy Unie a prát špinavé peníze, které pak například zvyšují ceny nemovitostí.

Třetí a podle Niedermayera nejhůře zvládnutelnou oblastí, na níž parlament v rámci zmíněné zprávy začal pracovat, je zdanění digitální ekonomiky. „V té se pohybují firmy, které nedisponují klasickou provozovnou, kterou je možné odhalit a zdanit,“ říká poslanec. Zákony proto musí přijít s novými metodami, jak od digitálních firem vybrat daně. Přitom daňové úniky, praní špinavých peněz i existence digitální ekonomiky mají zřetelně nadnárodní ráz a z pozice národních států se účinně řešit nedají.
 
Šest zájemců
Jedním z důležitých kroků se mělo stát i přijetí legislativní zprávy. Nejde o zákon, ale o jakousi deklaraci, s jejíž pomocí chce Evropský parlament zdůraznit kroky, které by se měly v Unii prosadit – například právě potírání daňových úniků a praní špinavých peněz.

Sepsání a schválení takové zprávy je složitý proces. Vedení parlamentu napřed rozhodlo o ustavení asi padesátičlenné pracovní skupiny, která měla zprávu připravit. V ní se přiděluje počet míst jednotlivým frakcím podle jejich síly, vedení parlamentu také rozhoduje, z jaké frakce bude předseda komise a zpravodajové. Kolem toho bývá největší rozruch. „Předseda je jen procedurální pozice. Je sice vidět, zásadní roli ale hrají zpravodajové, kteří zprávu píší a dojednávají kompromisy,“ říká Niedermayer, proč měl právě o tuhle pozici zájem. Využil svého dobrého postavení v EPP a účastnil se vyjednávání. Požádal o místo zpravodaje a navrhl, aby druhou takovou pozici dostala druhá nejsilnější frakce – socialisté. „Finanční kriminalita je jejich silné téma a já chtěl, aby na zprávě co nejvíc spolupracovali, a ona tak měla větší šanci na schválení,“ vysvětluje.

To se mu povedlo prosadit: EPP a socialisté získali posty zpravodajů, liberální frakce ALDE předsedu komise. Do výběru zpravodaje za EPP se přihlásilo šest lidí. Čtyři později odstoupili, zůstali dva: Niedermayer a rakouský lidovec Othmar Karas. V rámci frakce proběhlo tajné hlasování, Niedermayer vyhrál.
 
Pokud chce poslanec podobu evropských zákonů aktivně ovlivnit, musí v rámci parlamentu vyjednávat a bez dobré znalosti angličtiny se neobejde
 
Tím se rozběhla zhruba roční práce. Kolotoč vyjednávání, sepisování zprávy a hledání kompromisů. Na řadě schůzek může poslance doprovázet, nebo dokonce zastupovat asistent, bez dobré znalosti angličtiny se však nedá obejít, pokud chce poslanec získat takovou práci v budoucnu znova. Kromě dohadování mezi členy parlamentu pořádá výbor, jemuž je příprava zprávy přidělena, slyšení s experty, kteří dodávají poslancům informace a odborné názory. Pořádají se zjišťovací cesty do zahraničí, v tomto případě do Dánska a Estonska, kde se nedávno řešily skandály s praním špinavých peněz, a poslanci si o tom jeli promluvit přímo na místo. Další cesta vedla do Ameriky, kde Niedermayer a spol. jednali s Kongresem, zástupci think tanků a regulátory finančního trhu.

Konečné znění zprávy dával Niedermayer dohromady se svojí asistentkou Petrou Prášilovou. Nejvíc mohl využít odborné zázemí, které svým poslancům zprostředkovává EPP. Základ je získat podporu vlastní frakce, její postoj zajímá ostatní poslance a rozhoduje o celkovém hlasování. Niedermayer proto znění zprávy ve dvěstěpadesátičlenné EPP průběžně konzultoval, dvě schůzky měl i s předsedou frakce Manfredem Weberem. V závěru pak přišlo zmíněné úterní jednání nad posledními rozpory.

Maglajz
Do jednací místnosti pro zhruba dvacítku diskutérů, kde se zpráva o finanční kriminalitě finalizuje, může přijít každý, tedy i nečlen parlamentu (pokud má platné povolení ke vstupu do budovy, které je si potřeba vyjednat předem a vysvětlit důvod návštěvy), a posadit se na židle rozmístěné podél stěny. Zákonodárci jsou rozesazeni za stolky ve dvou řadách a na programu je detailní dohadování nad textem. Některé pozměňovací návrhy zkusil Niedermayer jako zpravodaj už před jednáním spojit do kompromisní varianty. S asistentkou sepsali návrh nového textu, nechali si jej odsouhlasit u socialistů a dokument postoupili k jednání zbytku pracovní skupiny.

O slovo se hlásí zástupce frakce liberálů a britská zelená, nelíbí se jim několik formulací v textu. Niedermayer prohlašuje, že výhrady přijímá. Druhý zpravodaj, dánský socialista Kofod, naopak váhá a rozhodnutí si nechává na později.

Další rozpor se točí kolem toho, jak ve zprávě zohlednit brexit. Nesoulad vyvolala britská premiérka svojí výhrůžkou, že její vláda promění Británii v případě odchodu z EU bez dohody v daňový ráj. Hlavně levicoví poslanci se bojí, že Británie v takovém případě začne komplikovat unijní boj proti daňovým únikům a tolerovat praní špinavých peněz, především z Ruska. „Je tady zřetelná obava, že Britové budou Unii komplikovat život, EU proti nim bude muset zakročit a vzejde z toho špatná atmosféra,“ komentuje to Niedermayer.

Poslanec z frakce Evropských konzervativců a reformistů však trvá na změně a navrhuje, aby se místo formulace „Evropský parlament se obává tohoto prohlášení premiérky May“ dodala do textu slova „Evropský parlament zaznamenal prohlášení premiérky May“. Socialisté oznamují, že by naopak uvítali ostřejší formulaci ve stylu „Evropský parlament je velmi znepokojen prohlášením premiérky May“.

Britovi vadí také formulace, že Evropská komise bude po brexitu zkoumat, jestli Británie není daňovým rájem (každý daňový ráj totiž provokuje v širokém okolí snahu o daňové úniky). Niedermayer namítá, že EU takto sleduje i další země mimo své hranice, proč tedy ne Británii, která vyhrožuje nízkými daněmi. Požadavky konzervativce padají pod stůl. Zhruba hodinové jednání je u konce, Niedermayer míří na schůzi své politické frakce a pak na oběd do jedné z okolních restaurací.

„Návrh se vyvíjí dobře, jsem spokojený,“ hodnotí později. Vítá kompromisy se socialisty a souhlasí s tím, aby Unie nasadila v potírání finanční kriminality přísnější metr. „To žádnému státu nebrání zavést nízké daně. Bylo by ale užitečné, aby státy vypočítávaly daně podle společných pravidel. To firmám zásadně zjednoduší práci a každá země by si mohla nechat vlastní daňovou sazbu,“ dodává.
 
Sepisováním finálního návrhu zprávy strávil podle svého odhadu nějakých padesát hodin, spolu s asistentkou a dalšími odborníky vyřizovali 1240 pozměňujících návrhů. „Samozřejmě o nich můžete nechat hlasovat na plénu, tím ale riskujete, že extrém EPP se nebude schopný dohodnout s extrémem socialistů a povede to ke sporům,“ říká Niedermayer. „Tím vznikne nepředvídatelná situace, přidají se komunisti, zelení, část liberálů a vznikne totální maglajz, z něhož bude těžit krajní levice. To nechci připustit, a proto jsem se snažil dohodnout nový kompromisní text.“
 
Posledním bodem poslancova úterního programu je jednání české skupiny v rámci Evropské lidové strany, kam patří lidovci, TOP 09 a STAN, celkem sedm poslanců. Skupinu vede právě Niedermayer, každý ze sedmi poslanců zastupuje nějaký výbor, v rychlém sledu tedy padají stručná sdělení, o čem se bude rozhodovat a jaká je pozice daného poslance. „V parlamentu se řeší neskutečné množství věcí. Já jsem schopen pojmout tak pět procent z nich pořádně a dalších patnáct procent tak, že o nich vím,“ vysvětluje Niedermayer, proč je taková orientace k chystaném hlasování užitečná.
 
Kdo je pro, ale rychle
Jsme o týden dál, je opět pondělí ráno, Luděk Niedermayer odvezl děti do školy, kolem osmé opouští Prahu a po dálnici směřuje do Štrasburku. V alsaské metropoli, v druhém sídle Evropského parlamentu, probíhá jako každý měsíc od úterka do čtvrtka plenární zasedání a Niedermayer na něj stejně jako většina českých poslanců jezdí autem, protože přímé letecké spojení z Česka není. Schvalovat se bude i zpráva o finanční kriminalitě.

Štrasburská budova by zřejmě nedělala ostudu v žádné evropské metropoli. Stojí na volném prostranství na kraji města, a její působivý válcovitý tvar je tedy vidět zdaleka. Se začátkem plenárního zasedání míří dovnitř davy návštěvníků, často organizovaných zájezdů, pro které funguje v horních patrech hlavního sálu veliká galerie a mohou zajít i do velké parlamentní kantýny, obchodu se suvenýry nebo si prohlédnout expozici s parlamentní tematikou. Kousek od hlavní brány je palouk, kde se demonstruje, dnes je tu vidět a slyšet demonstrace za propuštění kurdských činovníků z tureckého vězení, a hned po nich vystoupení odborářů za více peněz na výplatních páskách.

Poslanecké zázemí uvnitř je skromnější než v Bruselu. Členové Niedermayerova týmu se musí spokojit s podstatně menší kanceláří, kde není ani dost pracovních stolů pro všechny. Niedermayer zjišťuje, že mu jeden ze stážistů zapomněl objednat ubytování, v kanceláři tedy propuká náznak paniky a rychlé hledání volného místa na Airbnb. Ve čtyři hodiny se poslanec odchází uklidnit na jednání své politické frakce, kde podává poslední upřesnění, jak o den později hlasovat o finanční kriminalitě.

V úterý v půl deváté se scházejí čeští poslanci v jedné z parlamentních místností na společné snídani, což je vlastně jediná společná národní akce. Tentokrát jako host doráží ministryně pro místní rozvoj Kateřina Dostálová. Mluví se o čerpání peněz z evropských fondů, už v devět ale někteří poslanci českou oázu opouštějí a směřují na plénum, kde se rozbíhá sledované jednání o ochraně autorských práv na internetu.
Projednávání zprávy o finanční kriminalitě začíná v úterý dopoledne. Niedermayer má jako zpravodaj přesně vyměřených šest minut na krátkou obhajobu. Následuje debata. Sál je téměř prázdný, přišli jen ti, kdo se přihlásili do diskuse nebo je téma nad rámec jiné agendy zajímá. Přesto se čas přísně vyměřuje. Poslanci dostávají minutu. Debatu řídí český místopředseda parlamentu Pavel Telička a bez sentimentu vypíná po vypršení limitu zvuk.

Celou středu se hlasuje a tempo by možná zaskočilo i nejprotřelejší parlamentní veterány z Malé Strany. Sál je najednou plný, hlasovacích položek jsou stovky, především kvůli množství pozměňovacích návrhů. Poslanci dostávají doporučení, jak hlasovat, od svých týmů nebo z frakcí, přímo v sále se orientují podle vybraných kolegů a podle smluvených signálů. Jiná možnost vzhledem k záplavě bodů není. „Kdo je pro, zdržel se, proti, schváleno… Kdo je pro, zdržel se, proti, schváleno…“ odříkává předsedající, pokud se hlasuje orientačně zvednutím ruky. Když se objeví námitky, že výsledek byl možná jiný, než zněl odhad, jde se k elektronickému hlasování a výsledek ukáže tabule u stolu. Jedna hlasovací položka vychází tak na pět vteřin, parlamentní stroj běží jako švýcarské hodinky, jen hlasování o výsledných dokumentech prodlužuje potlesk spokojených frakcí.

Potlesk sklízí i Luděk Niedermayer. Dokument, na kterém strávil rok práce, získal 505 hlasů pro, 63 se vyslovilo proti a 87 zvolilo „zdržel se“. Evropa se přiblížila poznání, že otázka daní nemůže zůstat výlučně národním tématem. Ve čtvrtek odpoledne odjíždí Niedermayer zpět do Prahy.
Autor článku : Marek Švehla
Zdroj : Respekt