Digitální euro: alternativa, nikoli hrozba. Návrh má jasnou ekonomicko-bezpečnostní logiku
02.08.2025
Nicméně není od věci si uvědomit, že tento návrh má jasnou ekonomicko-bezpečnostní logiku. A to hned z několika pohledů.
Elektronické platby jsou extrémně populární a jejich obliba dále roste. Jejich zajištění dnes probíhá, zjednodušeně řečeno, kombinací služeb komerčních bank, soukromých institucí podílejících se na platbách a oligopolu ovládajícího většinu trhu s platebními kartami. Oligopol, v tomto případě de facto duopol, není prakticky nikdy prospěšný pro spotřebitele, a proto bývá často regulován, aby nezneužíval své postavení k účtování vysokých cen.
Nedá se ale říct, že by byla bezpečnost systému, například v oblasti odolnosti použitých technologií, zcela pod kontrolou. Podstatným faktorem bývá i to, že bezhotovostní platby jsou dnes provázány s uložením peněz u bank, což v době krize vede k hromadnému vybírání vkladů a k riziku ztráty přístupu k těmto prostředkům v případě vážné krize jedné nebo více bank.
Ovšem neplatí, že by cílem možného zavedení digitálního eura bylo „stáhnout“ prakticky veškeré vklady do centrální banky a tím zasáhnout do obchodního modelu finančního sektoru. Naopak, nástroje digitálního eura budou zcela jasně a významně omezeny, aby bylo zřejmé, že jsou toliko alternativou „peněz v peněžence“, a nikoliv náhradou produktů, které nabízí finanční sektor.
Oběh hotovosti je nákladný
S tím, jak v dnešním světě roste globální nekooperace, je stále častěji vnímáno jako rizikový faktor, pokud je pro bezpečnost klíčový sektor ovládán zahraničními firmami – v tomto případě z USA, které jsou dnes bohužel lídrem této nekooperace. Vzhledem k tomu, že silná pozice dnešního duopolu efektivně brání vzniku tržního konkurenta, představuje digitální euro nástroj k zajištění strategické bezpečnosti a obrany proti účtování oligopolních cen.
Je důležité si uvědomit, že oběh hotovosti, tedy bankovek a mincí, představuje velmi vysoký ekonomický náklad (často padá odhad nákladu kolem 1,5 procenta HDP ročně, což u nás odpovídá 120 miliardám korun ročně). Umožnění občanům a firmám více využívat levnější cestu k zajištění plateb, včetně digitální měny centrální banky (která umožní i anonymní off-line transakce), představuje cestu ke snížení tohoto značného ekonomického nákladu, který stěží představuje efektivně využité prostředky. A záměrně uvádím „snížení“, protože opravdu není ve hře zákaz hotovosti, ale jen rozšíření možnosti pro bezhotovostní, maximálně bezpečné platby. Ale i to by snížení nákladů přineslo.
Digitální euro by tedy nebylo povinností, ale jen jednou z alternativ, která zajistí vysoce bezpečné provádění plateb off i on-line, s nízkými náklady na tyto platby. A eliminuje tak riziko strategické závislosti na duopolu, ovládajícím většinu bezhotovostních plateb.
Bezpečně a ekonomicky efektivně
Dle mého soudu lze považovat za prokázané, že soukromá alternativa k dnešním poskytovatelům, která by v dohledné době získala relevantní podíl na unijním trhu a tím snížila riziko technologické závislosti, nevznikne. Osobně nevěřím, že teoreticky možné řešení přes vznik stablecoinu vázaného na euro – tedy kryptoměny vydávané soukromým subjektem proti „záruce“ v eurech či bezpečných aktivech – představuje skutečnou alternativu k uvedeným technologiím. A tak se mi zdá, že digitální euro, tedy digitální měna centrální banky, je nejvíce slibná cesta k řešení dnešní situace, která si zaslouží dostat šanci.
Zjednodušeně řečeno, digitální euro by přineslo více bezpečnosti i ekonomické efektivity do evropské ekonomiky. Samozřejmě, stojíme na začátku posouzení všech detailů, nákladů a rizik. Ale tyto argumenty by měly být postaveny vůči někdy až hysterickému odporu, který se snaží někteří lidé proti projektu rozpoutat.
Celý článek si můžete přečíst zde.