Báječný nový EU internet

Pokud se něco zásadního nezmění, v nejbližších dnech schválí Evropský parlament dlouho diskutovanou reformu autorského práva. Některé její části mají velký vliv na fungování internetových služeb a dotknou se stovek milionů evropských uživatelů. 

Příprava reformy se táhne několik let. Teď je ve fázi konečného doladění návrhu v rámci tzv. tripartity, což je jednání mezi europoslanci, Radou EU (tedy zástupců vlád jednotlivých členských zemí) a předsednickou zemí, kterou je momentálně Rumunsko. Tripartita probíhá tento týden. 
Problematickými body reformy jsou články 11 a 13. Oba se snaží řešit reálně existující a závažné problémy. Jejich četní odpůrci však vyjadřují obavu, že nežádoucí vedlejší účinky budou příliš velké. 

BUDE GOOGLE A FACEBOOK PLATIT? 

Podstatou článku 11 je skutečnost, že webové agregátory obsahu, jejichž nejvýraznějším příkladem je Google a Facebook, běžně používají úryvky textů z médií, aniž by za to něco platily. Naopak, tyto firmy samy vydělávají formou prodeje reklamy. Novela to chce změnit. Každý provozovatel webu, který cituje z médií a nespadá pod výjimku ze zákona, by musel odvádět za tyto citace poplatek. V jaké výši, podle jakých konkrétních pravidel a komu, to je zatím nejasné. Stejně tak je nejasné, jakými cestami a podle jakého klíče by se tyto peníze dostaly zpět k médiím. 
Velké evropské mediální domy článek 11 podporují, protože v něm vidí lék na svoje finanční potíže. Stejně tak za touto reformou stojí mnoho novinářů, neboť vnímají jako nespravedlnost, že na jejich práci parazituje někdo jiný – obzvlášť v situaci, kdy média omezují výdaje na náročnější novinářskou práci, reportáže z terénu apod. 
Webové agregátory zatím tvrdí, že se článku 11 vyhnou jednoduše tím, že výňatky z placeného mediálního obsahu přestanou uvádět. Říkají tím médiím: dejte si pozor, potřebujete nás víc než my vás. Zda je tahle věta pravdivá, anebo ne, to nikdo neví. 

KDO ZAPLATÍ FILTRY? 

Existuje mnoho webových platforem, které uživatelům v principu umožňují nahrávat a sdílet nelegální obsah, například knihy či filmy chráněné copyrightem. Týká se to vlastně každého webu, na který se dá něco nahrát, počínaje YouTube a konče stránkami jako Uloz.to, jež se pro tyto účely používají rutinně. Dnešní praxe je taková, že provozovatelé platforem mažou nelegální obsah, jakmile na něj upozorní vlastník práv. Někteří z nich to dělají i z vlastní iniciativy, zejména ve spolupráci s největšími filmovými studii, asociacemi RIAA, IFPI apod. 
Článek 13 ukládá provozovatelům těchto platforem povinnost nelegální obsah likvidovat okamžitě a bez upozornění ze strany majitele práv. Toho se dá dosáhnout jedině nasazením softwaru, který nelegální obsah automaticky rozpozná, tzv. uploadového filtru. Velké společnosti jako Google a Facebook těmito filtry již disponují, všechny ostatní si je budou muset opatřit. Prozatím panuje názor, že půjde o velmi nákladný software. (Hypoteticky se ovšem může objevit např. opensourcové řešení anebo nějaký unifikovaný software, který poskytnou sami majitelé práv.) 
Právě článek 13 se stal předmětem sporu mezi dvěma největšími členskými státy EU. 

NĚMECKO-FRANCOUZSKÝ KOMPROMIS 

Zjednodušeně se dá říci, že němečtí vyjednavači se snažili uhájit zájmy startupů a malých firem, zatímco francouzští bránili pozici velkých vydavatelských společností a majitelů autorských práv. Výsledkem jejich vyjednávání je kompromis, který má v důsledcích blíž k výchozí pozici Francie. 
Článek 13 nyní připouští výjimku. Aby se jím webová platforma nemusela řídit, musí splňovat tři následující podmínky: za prvé, nesmí být v provozu déle než tři roky. Za druhé, musí mít roční tržby nižší než 10 milionů euro. Za třetí, musí mít méně než pět milionů unikátních návštěvníků měsíčně. 
Všechny tři podmínky musí být splněny současně. To znamená, že stačí, aby web poskytoval služby déle než tři roky, a už mu nepomůže, že je neziskový a má malou návštěvnost. Článek 13 ho bude týkat. 
Možné důsledky článku 11 jsou zatím naprosto nejasné. Záleží na detailech právní normy a na obchodním vyjednávání mezi agregátory a médii. Pozice médií bude bezpochyby silnější než dosud, zda se však dá skutečně využít k prospěchu čtenáře a uživatele – aby dostával kvalitnější obsah –, to se teprve ukáže. 
Článek 13 je jasnější a problematičtější zejména kvůli situaci malých firem, amatérských provozovatelů webů apod. Mohou se dostat do potíží bez sebemenší zlé vůle. Neodpovědný (nebo záškodnický) uživatel, který na takovou platformu nahraje nelegální obsah, na ni může přivolat nepříjemnosti a možná likvidační postih. 
Nelze ovšem přehlédnout, že podobné obavy se vyskytovaly i před zavedením GDPR. Záleží na tom, jak se bude zákon uplatňovat v praxi. 

ČEŠTÍ EUROPOSLANCI SPÍŠE SKEPTIČTÍ 

Deník N se na postoj k reformě autorského zákona zeptal několika českých europoslanců. Luděk Niedermayer (TOP 09) nám sdělil: „Byl bych rád, kdyby změny přinesly změnu dnešního nevyhovujícího stavu, kdy autoři obsahu – novináři, filmaři a umělci – přicházejí o férovou odměnu za svou práci a na jejich produktech se velmi dobře živí různé jiné firmy. Obecně zastávám názor, že je třeba posílit odpovědnost platforem za to, aby nedocházelo ke krácení práv autorů.“ 

Jiří Payne (Svobodní) je zásadně proti reformě: „EU přesouvá povinnosti státu na soukromé subjekty. (…) Již nyní se můžeme přesvědčit, že některé služby vyhledávačů fungují podstatně hůř na území EU než ve zbytku světa. A tato regulace povede k ještě většímu zhoršení. Přestanou se zobrazovat záhlaví či perexy článků, takže student v EU bude potřebovat několikanásobně více času na svou diplomovou práci než studenti v Americe nebo v USA. Budu hlasovat jak proti diskutovaným článkům, tak proti celé regulaci.“ 

Dita Charanzová (nestraník za ANO): „Za špatné považuji zejména ustanovení, která směřují k povinnému filtrování obsahu internetu ještě před jeho zveřejněním, což je technicky i finančně nedostupné řešení pro naprostou většinu provozovatelů. Zůstanou nám na trhu jen ti největší hráči, a i oni přiznávají, že jim toto může působit problémy. Jsem spíše příznivcem toho, aby platformy a online weby řešily probČlánek lémy ve chvíli, kdy vzniknou. K něčemu takovému ale není nutné přijímat taková razantní opatření, zde podle mne už dochází k porušení svobody internetu. Za dobré považuji to, že se podařilo vyjednat podmínky pro užití děl novinářů. Anebo také výjimky pro vědecké účely nebo výzkum. (…) Autorská práva by neměla být překážkou dalšího rozvoje digitálních technologií.“ 

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL): „Facebook a Google z mého pohledu opravdu až zneužívají svého dominantního postavení na trhu, kdy neúměrně snižují ceny za reklamu a na zpravodajských serverech se tak inzeruje stále méně. Chybí i proklikovost, protože lidem stačí přečíst si nadpis a perex, který jim rovnou zdarma nabídnou. Pokud si chceme udržet kvalitní žurnalistiku, je potřeba se v tomto vydavatelů rozumně zastat, současná právní úprava nestačí. Nicméně nějaké placené licence, které např. zmiňuje článek 11, nezajistí, že nově získané zdroje půjdou třeba přímo ke konkrétním novinářům. Navíc zavedení nových práv může snížit množství zdrojů informací, protože velké vyhledávače mohou uzavřít smlouvy jen s velkými vydavateli. Kvalita médií by tak tedy nejspíše nevzrostla. Co se týká článku 13, tak ten je z mého pohledu příliš široce a represivně definován, a chápu proto označení cenzorní. (…) Stavím se za to, že v článku 11 musí být zahrnuty i malé platformy a článek 13 by měl nejraději úplně vypadnout. Pokud tyto podmínky nebudou zcela splněny, budu hlasovat proti.“ 

SEZNAM: MÉDIA TEĎ PROPAGUJEME ZDARMA 

Jak se na chystanou reformu dívá firma, které se u nás případná změna týká asi nejvíce? Odpovídá Věra Průchová, specialistka pro kontakt se státní správou ze společnosti Seznam.cz: „Domníváme se, že oba články razantně zasáhnou do stávajícího fungování na internetu a největší dopad pocítí obyčejní uživatelé digitálních služeb. Článek 11 svými výkladovými nejasnostmi způsobí nerovnováhu na digitálním trhu. Vydavatelé díky tomu mohou získat dojem, že svá exkluzivní práva budou moci požadovat i například po službě vyhledávání. Tento požadavek ale naprosto ztrácí v případě vyhledavače racionální podstatu, neboť služba vyhledávání vydavatelům zdarma přináší návštěvnost na jejich stránky a díky přehlednému výčtu výsledků vyhledávání opět zdarma propaguje autorská díla vydavatelů. Článek 13 je motivován zejména frustrací vlastníků autorských práv. Princip ‚notice and take down‘ funguje více než 18 let a je prakticky jediným technickým i racionálním řešením, jak bránit nelegální šíření autorských děl na internetu za asistence samotných online platforem. Bohužel některé platformy stávající znění zákonů zneužívají nebo nerespektují. Řešením by však neměla být komplexní změna legislativy, která dopadne především na většinu poctivých platforem, ale zefektivnění vymáhání práva a zpřísnění režimu pro ty, kteří stávající pravidla porušují.“ 

MACH: PLATFORMY SI NEDOVOLÍ BLOKOVAT MEDIÁLNÍ OBSAH 

Názor části médií shrnuje Václav Mach, ředitel Unie vydavatelů. Ta aspiruje na postavení kolektivního správce, který by jménem médií jednal s Facebookem, Googlem a dalšími platformami. Ne všichni vydavatelé však jsou jejími členy. Pan Mach nám odpověděl na dvě otázky. 

Co podle vás reforma přinese dobrého a co špatného? 
„Nesporným přínosem reformy autorského práva na jednotném digitálním trhu, tedy pokud jde o článek 11, je přiznání autorských práv také vydavatelům obsahu periodicky publikovaných tiskovin. Jedná se o všechny vydavatele obsahu – novin, časopisů nebo zpravodajských či jiných vydavatelských webových portálů, jejichž obsah je v současné době šířen buď v tištěné papírové podobě, nebo elektronicky na internetu. Stejnou míru ochrany již požívají autoři hudby, spisovatelé a nakladatelé literárních děl nebo producenti filmů a televizní tvorby. Bylo tedy logické, že stejnou míru ochrany autorských práv bylo potřeba přiznat také těm autorům, kteří jsou svou profesí novináři nebo vydavatelé. 
V současné době bohužel ještě neznáme konečné kompromisní znění návrhu článku 11 a 13. Snaha o jakékoliv obecné znění nebo všezahrnující formulace, případně naopak snaha o definování nejrůznějších výjimek, nepřiměřené zkrácení doby ochrany, atd. může být často zcela kontraproduktivní. Po přijetí směrnice bude totiž ještě následovat národní implementace v jednotlivých členských zemích EU. Bylo by tedy velice nepraktické, pokud by se přístup zemí nějakým zásadním způsobem lišil.“ 

Jak by podle vás měl vypadat mechanismus vybírání a následného rozdělování plateb za citace? 
„Předně je potřeba uvést na pravou míru, že se nejedná o žádný mechanismus platby za používání výňatků ani za citace z publikovaného textu. Cílem reformy autorského práva je zajistit spravedlivý mechanismus přerozdělení komerčních aktivit nad vydavatelským obsahem, tedy finančních příjmů, které by digitálním platformám (Google nebo Facebook) nikdy nevznikly, pokud by nebyl na internetu dostupný důvěryhodný vydavatelský obsah. Ten čtenáři vyhledávají, konzumují, navzájem sdílejí a komentují. Díky tomuto obsahu si digitální platformy uživatele profilují, sbírají osobní a marketingová data o jejich chování a cílí na ně příslušná reklamní sdělení. 

 

Vyhledávací algoritmus by měl velice omezené možnosti, pokud by na internetu nebyl dostupný žádný důvěryhodný vydavatelský obsah. Musel by vycházet pouze z neověřeného obsahu tvořeného samotnými uživateli internetu a nejrůznějšími bloggery. Uživatelé sociálních platforem by měli velice omezené možnosti, pokud jde o nová témata k diskusi a jejich sdílení s dalšími uživateli. Náklady na vytvoření tohoto původního obsahu přitom nesou právě vydavatelé, kteří zaměstnávají novináře, editory a další pracovníky v oblasti distribuce obsahu. Internet tvoří pouze jeden z komunikačních a distribučních kanálů. Stejně tak budoucí příjmy vydavatelů z náhradních odměn za komerční využívání vydavatelského obsahu od digitálních platforem budou tvořit pouze další dílčí zdroj financování nezávislé žurnalistiky. Hlavním zdrojem příjmů vydavatelů stejně zůstane prodej předplatného nebo obsahu jednotlivých článků, příjmy z inzerce, z organizování doprovodných akcí atd. Bylo definováno 11 hlavních zdrojů financování vydavatelského obsahu a úhrada licenčních poplatků za komerční využívání vytvořeného obsahu je pouze jedním z nich. 

Předpokládám, že nárok na příspěvek z fondu financování vydavatelů budou mít pouze důvěryhodní vydavatelé, kteří projdou akreditačním procesem. Budou muset pravidelně reportovat kolektivnímu správci jednotlivé klíčové parametry (zejména audit a měření celkového nákladu, čtenosti, velikost a složení profesionálního redakčního týmu, vykazovat poměr původních a převzatých publikovaných článků, měření jejich rozsahu a kvality, případně i důvěryhodnost redaktorů atd.) Přesné parametry budou nepochybně předmětem dalších jednání, na jejichž základě bude stanoven poměrný klíč pro financování jednotlivých oprávněných vydavatelů. 

Unie vydavatelů je členem evropských vydavatelských asociací ENPA a EMMA. Budeme se proto chtít inspirovat funkčními modely kolektivní správy autorských poplatků za vydavatelský obsah, které již jsou v současné době v některých členských zemích aktivně připravovány. Pro digitální platformy by bylo přitom mnohem jednodušší se dohodnout s jednou národní organizací, která bude v členském státě zastupovat všechny oprávněné menší i větší vydavatele, než vyjednávat samostatně pouze s vybranými vydavateli. V žádném případě však nepřipouštím možnost, že by se vydavatelé nebo legislativci měli obávat, že reakce digitálních platforem povede k úplnému zablokování vydavatelského obsahu. Jednalo by se o zcela zřejmé zneužití dominantního postavení na relevantním trhu a zároveň by tak platformy výrazně znehodnotily své vlastní služby a snížily si tak své budoucí příjmy.“