Jedním z požadavků pro přihlášku na stáž k panu europoslanci bylo napsat, který měsíc stáže by mi nejvíce vyhovoval. Červenec pro mě byl jasnou volbou ze tří důvodů. Zaprvé, chtěl jsem být v epicentru dění, když vypukne české předsednictví v Radě EU. Za druhé, chtěl jsem využít svých posledních studentských prázdnin před tím, než dokončím Právnickou fakultu, abych načerpal zkušenosti z pobytu v cizí zemi a vyzkoušel si něco úplně jiného, než na co jsem byl doposud zvyklý. A za třetí, červenec se mi zdál jako ideální měsíc pro to se vyhnout notoricky známému deštivému počasí v Bruselu.
Musím říct, že jsem své volby nelitoval. Být při českém předsednictví byla skvělá zkušenost, získal jsem možnost poznat Belgii a belgickou kulturu a kuchyni (zejména mohu doporučit místní specialitu mušle) a prakticky po celou dobu stáže jsme měli krásné a slunečné počasí.
V průběhu stáže jsem měl možnost se zabývat naprosto aktuálními problémy spojenými s energetickou krizí zapříčiněnou omezováním dodávek plynu z Ruska, či s dlouhodobějším cílem Evropské unie, tj. přechodem na zelenou ekonomiku prostřednictvím zpracování materiálů a článků na témata RePowerEU či FitFor55. Zároveň jsem však měl možnost prostřednictvím českého předsednictví být u toho, když jednotliví čeští ministři předsedali výborům evropského parlamentu či se účastnili přednášek a konferencí v Bruselu. Pomyslnou třešničkou na dortu byla možnost být přítomen ve Štrasburku u toho, když český premiér Fiala přednesl projev před Evropským parlamentem, za který sklidil nadšený aplaus publika. Při pozdějším zpracovávání článku o tomto projevu pro pana europoslance mě znovu a znovu přepadával pocit hrdosti na to, že můžu být občanem země, která se nemusí stydět za svou zahraniční politiku, a kterou ostatní země Evropské unie považují za rovnocenného a cenného partnera.
V průběhu stáže jsme měli s ostatními dvěma skvělými stážisty možnost užívat si doprovodných akcí k českému předsednictví, jako například účastnit se běhu ve dvojicích na legendárním bruselském stadionu, na kterém Emil Zátopek v roce 1954 překonal rekord v běhu na 10 kilometrů, či navštívit inauguraci květinové výstavy v budově Rady EU. Na těchto akcích jsem s překvapením zjistil, jak neuvěřitelně aktivní a přátelská je česká komunita lidí žijících a pracujících v Bruselu.
Prostřednictvím stáže jsem dostal možnost setkat se se skvělými lidmi, věnovat se zajímavým a rozmanitým tématům a získat nové poznatky. Velmi si vážím této zkušenosti a chtěl bych touto formou velmi poděkovat panu Niedermayerovi a jeho týmu, zejména pak Zuzce L.