„Nejhorší je, že učí děti.“
07.02.2018
Při nástupu do prvního zaměstnaní coby poradce v oblasti hospodářské a měnové politiky jedné z politických skupin v Evropském parlamentu (kde výše popsaný názorový směr převažoval stejně jako silný euroskepticismus tolik podporovaný vedením 'mé' fakulty) jsem rychle pochopila, že pro vytvoření stabilní hospodářské i sociální politiky ekonomická teorie (kteréhokoliv směru) nestačí. Její znalost je třeba kombinovat s pevnými osobními hodnotami, konstruktivním a lidským přístupem, kritickým myšlením a vůlí hledat kompromisy a optimální řešení.
Mé názory na politický a veřejný život se tedy za ta léta výrazně odchýlily od směru, kterým se „má“ fakulta ubírala. Na návštěvu jsem však šla ráda, protože byla v první řadě osobní. Pokud na otázky politické a „bruselské“ mělo dojít, věřila jsem, že na akademické půdě najdu prostor pro zajímavou, vyváženou diskusi respektující různost názorů.
Jaké bylo mé procitnutí, když jsem si v kanceláři vedení fakulty vyslechla radikální názory (které v Bruselu slyším od politiků blízkých třeba paní Le Pen), urážky, výsměch a iracionální argumentaci od člověka, který by měl vyzývat studenty k debatě, podporovat odlišnost názorů a provokovat silnou racionální argumentací ke kritickému myšlení. Člověka, který brojí proti 'Bruselu', aniž by byl schopen racionálně odpovědět na mou jednoduchou otázku: "Kdo je to Brusel?" Kdo nebo co je nepřítel, kterým se nejeden Čech tak rád ohání, a jak 'Brusel' funguje? Vždyť ti, co rozhodují, jsou představitelé vlád členských států, včetně té naší, a občany volení poslanci Evropského parlamentu. Odpovědi jsem se nedočkala. Urážky ano.
Brusel nám všem zde pracujícím dle názoru pana děkana vymyl mozek.
Jednou z věci, které mě život v Belgii naučil, je názorová různorodost daná nejen přítomností Evropanů z 28 členských státu EU, silnou postkoloniální komunitou z různých části Afriky (včetně té arabské), ale také parlamentním životem mezi lidmi napříč politickým spektrem. Je to život, který naučí člověka vidět svět z různých úhlů pohledu, a dle mého názoru tak umožní hledat a nalézat odpovídající řešení. A že to není vždy jednoduché, když se zájmy a problémy nejrůznějších skupin obyvatel tolik odlišují nebo si dokonce odporují.
Zásadním aspektem v takovém světě, kterého jsou Češi součástí (přiznejme si, že v dnešním globalizovaném světě můžeme sotva být izolovanou enklávou), je respekt a otevřená mysl. Respektování individuality, různorodosti názorů a základních společenských hodnot umožňuje hlubší debatu i při přetrvávající neshodě, která pak obohatí obě strany. Toto jsem ale při návštěvě děkanátu postrádala.
Je opravdu nepříjemné být konfrontována s takto dramatickou rozpolceností v české společnosti v den zásadních prezidentských voleb. Co mě však děsí nejvíc, je uvědomění si, že tito názorově vyhrocení členové společnosti, kteří křičí, ale nevyslechnou, jsou zároveň zodpovědní za vzdělávání příští generace občanů i lídrů.
Mrzí mě, že vedení akademické instituce, která se vždy vyznačovala učením syrové ekonomicko-libertariánské logiky, otevřeně a hlasitě podpořilo populistického prezidentského kandidáta, který šíří lži a nevraživost, aniž by svůj postoj dokázalo obhájit logickými argumenty. Nerozumím tomu. Kam se poděly akademické hodnoty, břitká logická argumentace akademických lídrů a prostor pro vyváženou debatu na akademické půdě?
Jak denně vidím v Evropském parlamentu, extrémní pravice si dobře rozumí s extrémní levicí. Již na přednáškách politické ekonomie mě učili, že politické spektrum není linie, ale kruh, a stejně jako cestou daleko na západ skončí zbloudilý cestovatel v Číně, cestou směrem k pravicovému radikalismu skončí… v komunismu.
Na změnu, tak jak bych si ji přála já, si tedy ještě počkáme. Osobně však držím vítězi a jeho podporovatelům pěsti a doufám, že jejich cesta přinese České republice jednotnou společnost opírající se o solidní hodnoty, blahobyt, spokojenost občanů, stabilní a respektovanou pozici v evropském i světovém pořádku a odstraní „blbou náladu,“ která Česku tak ráda vládne. Zatím zůstávám skeptická.