Komentář k projevu italského premiéra v Evropském parlamentu: jsme s Itálií dostatečně solidární?
19.02.2019
Současná situace v Itálii
Conte je nestranickým předsedou italské vlády složené ze dvou politických stran, a to Hnutí pěti hvězd a Ligy severu. Obě strany jsou považovány za populistické, prohlášení jejich předsedů Mattea Salviniho a di Maia bývají často předmětem veřejné kritiky, stejně jako vládní kroky koalice.
V Itálii obě strany vládnou od poloviny loňského roku, kdy ve volbách společně získaly s výsledkem 50,6 % těsnou většinu v dolní komoře italského parlamentu. Prakticky od začátku vláda čelila veřejné kritice za svoji kontroverzní politiku, zahrnující populistické slibování nižších daní a vyšších sociálních dávek či naplánování rozpočtu s deficitem ve výši 2,4 % italského HDP, který by závažným způsobem porušil rozpočtová pravidla Evropské unie, a za který by Itálii hrozily až sankce ze strany EU (nakonec došlo ke kompromisu a vláda deficit snížila). Vláda se ale také nechvalně proslavila tím, že v reakci na prohlášení jejích předních představitelů o nepotřebnosti očkování rezignoval předseda přední italské výzkumné organizace Národní zdravotnický institut Walter Ricciardi s tím, že vláda podkopává vědecky dokázané fakty.
Jedním z důvodů, proč se v Itálii dostaly populistické strany k moci v takové síle, je špatná situace v zemi, a to na mnoha frontách. Itálie čelí finančním problémům, má extrémně vysokou nezaměstnanost mladých lidí mezi 15 a 24 lety v EU (ve výši 31,9 %, pro srovnání výše v ČR je 5,8 % - data z prosince 2018) a celkovou nezaměstnanost s 10,3 % třetí nejvyšší v EU (po Řecku a Španělsku). Do země navíc stále připlouvají další migranti, o které se Itálie musí postarat, což ji v už tak špatné ekonomické situaci zatěžuje (mezi lety 2014-2017 připlulo do země celkem téměř 625 tisíc migrantů, v roce 2018 potom číslo podstatně kleslo na 23 370).
Conteho projev
Napříč Conteho slovy výše zmíněné aktuální italské problémy výrazně rezonovaly. Poté, co v úvodu zmínil některé dosavadní úspěchy evropské integrace a vyzval k jejímu hlubšímu upevňování, se pustil do rozboru aktuálních unijních problémů. Navzdory tomu, že Conte je předsedou koaliční vlády dvou populistických stran, byl projev umírněný, v mnoha částech poukazoval na relevantní evropské problémy, které je skutečně třeba začít řešit.
Italský premiér mluvil například o tom, že se Unie vzdaluje svým občanům. Že občané už necítí takovou hnací sílu směrem k integraci v rámci Evropy jako dříve, že evropský sen z druhé půlky 20. století „vyblednul“. Také zmiňoval, že Unie se více soustředí na ekonomiku než na blaho lidí a sociální otázky, což je podle něj špatně a jeden z důvodů vzdalování Unie a obyčejných občanů. Během projevu Conte také mluvil o tom, že nezaměstnanost a špatné životní podmínky vedou k nárůstu nacionalismu a extremismu. V této části projevu jako kdyby se přímo věnoval situaci ve své zemi, kde mnoho lidí opravdu trpí chudobou, jsou nezaměstnaní a možná i právě proto se obrací k populistickým hnutím.
Ačkoliv jsou Conteho slova značně abstraktní, vzdálenost EU a jejích občanů je problém, kterému je třeba se věnovat. Těžko se definuje, ale cítit ho, alespoň v České republice, můžeme – na stále klesající účasti ve volbách do Evropského parlamentu, na nezájmu o dění na evropské úrovni, na neochotě pomoci s řešením celoevropských problémů. Na druhou stranu z průzkumu z roku 2018, ve kterém bylo zkoumáno, zdali občané jednotlivých států považují celkově EU za přínos, vyplynulo, že celounijně si 68 % lidí myslí, že EU je přínosem, naopak 24 % že nikoliv, zbytek neví. Nejlépe z této ankety vyšlo Irsko, kde EU za prospěšnou považuje 92 % lidí, ale zajímavé je, že nejhůře vychází právě Itálie, s pouhými 43 % občanů, kteří si myslí, že Itálie ze členství v EU benefituje. Conteho slova tak sice pravdivá byla, ale je otázkou, zdali ne pouze v Itálii, celkový výsledek je totiž nejlepší za celou dobu měření tohoto faktoru od roku 1983. Česká republika skončila pod celounijním průměrem s 64 % pozitivních reakcí.
Conte mluvil také ke společné zahraniční politice EU, kde spatřoval možnost jejího rozšíření, například v podobě společného zástupce v Radě bezpečnosti OSN. Itálie podle něj také podporuje zformování společné evropské armády, koexistující s NATO, které by mělo být vedle evropského obranného projektu zachováno kvůli partnerství s USA. Vytvoření společné zahraniční politiky EU by podle něj mohlo posílit vliv EU ve světě.
Conte se dále vyjadřoval k privilegiu lidských práv, k měnové unii, lehce se dotkl i výzvy ochrany životního prostředí či ochrany spotřebitele. V projevu často opakoval vůli Itálie k užší integraci, díky které by byl celý evropský projekt „udržitelnější, efektivnější, soudržnější a kredibilnější“.
Solidarita, solidarita, solidarita
Během svého projevu Conte také v různých kontextech několikrát zdůraznil potřebu větší vzájemné solidarity unijních států. Vedle pochopitelného výkřiku země, která se topí v problémech, zatímco jí část ostatních vlád jakožto populistické gesto tvrdohlavě odmítá pomoci např. převzetím odpovědnosti za pár stovek migrantů, to ale opravdu můžeme označit za reálný problém současné Evropské unie.
Podívejme se na případ Česka. Mnoho českých politiků a velká část společnosti je ochotná EU akceptovat snad jenom protože jsme čistými příjemci z evropského rozpočtu, což také často slyšíme jako hlavní argument pro nevyvolávání referenda o setrvání v EU. Pomoc z Evropy se nám vždy hodila, ale jakmile máme něco dát na oplátku, velká část politického spektra začne dosti hlasitě protestovat, a to bohužel mnohem hlasitěji než kdykoliv dřív za všechnu podporu děkovala. Takto ale Unie nefunguje a fungovat nemůže. Projekt evropské integrace nás mezi sebe přijmul jako partnera s důvěrou, že jím dokážeme být, a ne jako sobeckou, sebestřednou zemi, která se nedokáže za žádných okolností vzdát vlastních zájmů ve prospěch vyššího celku.
Stížnosti Itálie a volání po solidaritě například v oblasti migrace jsou pochopitelné. Jako země v podobné situaci bychom po ní volali taky a byli bychom naštvaní, kdyby se k nám Evropa otočila zády. Tento problém nedostatečné solidarity některých států se projevil právě na migrační krizi, nicméně zdaleka se s ní nevypařil a je třeba s ním dále pracovat, protože může mít dalekosáhlé důsledky a může kdykoliv postihnout kteréhokoliv člena. Itálie, Řecko, Malta a další mají závažné problémy s nadmírou imigrantů, jaký je náš argument nevzít si ani jednoho? Nejde o podporu migrace, jde o pomoc členovi evropského společenství, který to potřebuje. Co budeme mít z toho, když necháme státy, aby se utopily ve vlastních problémech? Odpovědností všech států je postavit se za sebe navzájem a prokázat onu solidaritu, o které Conte ve svém projevu hovořil. Bez ní chybí Unii základní prvek, a jeho absence by mohla vést ke katastrofální budoucnosti.
Najít řešení na problém absence solidarity není jednoduché. Solidarita by měla být stavební hodnotou EU, na které by stály vztahy mezi jednotlivými zeměmi i přijaté dokumenty, nicméně nelze k ní už z principu nikoho donutit. Co s tím tedy například v Česku můžeme dělat? Je potřeba dostat co nejvíce lidem do povědomí pozitiva evropského projektu, nikoliv mluvit pouze o problémech a kontroverzních nařízeních a směrnicích Evropské unie. Při argumentování, proč je naše členství v EU důležité, se nelze odvolávat na to, že jsme čistými příjemci z evropského rozpočtu, je důležité odkázat na naši sounáležitost a sdílenou odpovědnost s ostatními evropskými státy, na dlouhotrvající mír v Evropě, na hodnoty lidských práv, demokracie a právního státu chráněné Evropskou unií, na výhody volného pohybu a další pozitiva integrace. Pokud je totiž v současné chvíli hlavním používaným argumentem pouhé přijímání evropských peněz či ekonomické dopady případného vystoupení, potom se nemůžeme divit, že solidarita v rámci země chybí. Zároveň čelíme nebezpečí, že jakmile jednou čistým příjemcem být přestaneme, volání po referendu o Czexitu se opět obnoví, a tentokrát mnohem hlasitěji.
Závěrem
Z projevu italského premiéra je třeba vzít si to podstatné a začít na tom pracovat, a to nejen na evropské úrovni, ale i na úrovni jednotlivých členských států. Evropská unie se v současnosti nepotýká s většími problémy ohrožující její existenci, ale to neznamená, že žádné takové nemá. Problémy tu jsou a je jenom otázkou času anebo další krize, než je poznáme. Pokud si ovšem dokážeme vypracovat dostatečnou solidaritu mezi jednotlivými státy, budeme mít při jejich řešení na čem stavět.
Zdroje:
https://www.youtube.com/watch?v=pu0F-_fkFPg
http://a2larm.cz/2019/01/italska-vlada-zavedla-obcansky-prijem-chudobu-ale-nezrusi/
https://tradingeconomics.com/italy/unemployment-rate
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Unemployment_statistics
https://www.respekt.cz/tydenik/2019/7/cim-drive-tim-lepe
http://www.europarl.europa.eu/elections2014-results/en/turnout.html