Velká penzijní chyba
14.11.2014
Pokus minulých vlád stabilizovat důchodový systém přijde o svůj podstatný element. Po ekonomicky obtížně vysvětlitelném, a dokonce i politicky neracionálním zrušení zdravotních poplatků (nápadu socialistů, který bohužel podpořilo ANO i lidovci) vyplouvá další vládní politický parník - zrušení druhého penzijního pilíře (který opět na jejich podpoře bude stát).
Je to další zásadní ekonomická chyba. A nebude zadarmo. Reforma provedená minulou vládou byla řekněme z 90 procent správná. Ekonomická nestabilita a politická manipulovatelnost hluboce deficitního státního „pay as you go“ pilíře měla dostat protiváhu v nárůstu úspor, které si občané budou ve druhém (a třetím) pilíři tvořit. Žádná z metod ekonomického zajištění na penzi není prosta rizik, ale právě rozložení úspor do různých nástrojů je nejlepší cesta, jak riziko snížit.
Ještě větší náklad může být opět demonstrovaná neschopnost českých politiků dohodnout se na pro společnost klíčových, potřebných, dlouhodobých politikách. A poté, co vzniknou, je držet při životě. I proto je smutné, že vláda si právě zrušení druhého pilíře, dobrovolného, leč využívajícího část povinného odvodu občanů, zvolila jako politický cíl. A je na cestě ho realizovat.
Nové údaje říkají, že lidé o své peníze nepřijdou, což je dobrá zpráva pro ty, kdo se do systému připojili (i když není jasné, jak bude řešena situace, kdy dlouhodobě směrované investice budou mít v krátkém horizontu, po kterém vláda systém násilně ruší, záporný výnos). Je dokonce otázkou, do jaké míry se dokonce neotvírá šance na „vytažení“ pár tisícovek ze státního pilíře tím, že se do něj lidé na zbývající rok přihlásí.
Špatně to skončí pro fondy, které do systému vstoupily. Jejich náklady na rozjetí systému nebudou kompenzovány budoucími zisky a nevím, jak se vláda chce bránit jejich „nespokojenosti“ (doufám, že ne způsobem „a la Orbán“, který si do firem chodí občas pro peníze jako do kasičky). Kromě těchto ztrát potkají firmy „ztráty“ z neefektivního užití kapitálu (kapitálový požadavek na fondy byl velmi vysoký). To je od státu v době, kdy finanční instituce mají kapitálu nedostatek, opravdu špatná politika. V obecné rovině je toto varování pro firmy, které chtějí u nás do strategických, dlouhodobých projektů investovat.
Náklady jsou i na straně státu - uvidíme, kolik peněz nakonec 2. pilířem „proběhne“ a v rozporu s očekáváním se nestanou penzijní úsporou, ale „rychlou hotovostí“, do stoupy půjdou i náklady státu, vynaložené na komplikovaný systém administrace systému.
Nic než nejistota Nejhorší však je, že vláda kromě boření existujícího vůbec nenaznačuje, co občanům nabídne, aby snížila jejich obavy z ekonomické situace v penzi. Sen některých politiků o „tichém“ přerozdělení penzí ve prospěch těch, kdo do systému málo odvádějí, Ústavní soud (doufejme) definitivně rozbil. A realitu toho, že odchod do penze musí být v souladu s očekávanou délkou života, neporazí na dlouho žádná ideologie. A bez rozložení penzijních úspor mezi průběžný a fondový systém občany nic než nejistota, spojená s neustále napjatým stavem rozpočtu, který průběžný systém drží nad vodou, nečeká.
Vládě se nabízí větší podpora třetího, plně dobrovolného pilíře, ale jeho fiskální podpora ve svém důsledku bude stejně drahá jako částečný opt out, který teď vláda s velkou slávou ruší. Jinými slovy, ani na ni zřejmě peníze nebudou. Třeba i proto, že ty se pod vlivem nepromyšlených vládních rozhodnutí z rozpočtu vesele kutálejí. A proto zřejmě třetí pilíř nezůstane ničím jiným než rezervou pro penzisty na nákup pračky a televize, nikoliv na podporu slušné životní úrovně...
Shrnuto a podtrženo, málo elegantní a zdaleka ne dokonalý pokus, kterým se minulé vlády pokusily do jisté míry úspěšně stabilizovat penzijní systém a zvýšit jistotu (i možnost volby) pro občany, přijde o svůj podstatný element. Ten, jehož význam měl dále růst. Pro následující vlády pak vzniká úkol toto špatné rozhodnutí odčinit. V situaci, kdy velké a důležité věci se z čistě politických či „mediálních“ důvodů ruší, to bude ještě obtížnější, než tomu bylo u pokusu minulého. Neměli bychom proto mít z toho, co vláda chystá, vůbec radost.