Big_loader_ajax

Politika slabé koruny ČNB omezuje

03.08.2015

Zlepšení stavu ekonomiky postupně přinese poptávkovou inflaci i narovnání cen. Centrální banka bude muset zase svoji měnovou politiku zpřísnit.
Za pár měsíců, v listopadu, oslaví politika ČNB „za euro 27 korun nebo více“ k radosti exportérů druhé narozeniny. A nemusí to být konec. Před pár týdny centrální banka sdělila, že se slabá koruna „dožije“ konce roku 2016. Přesto se něco změnilo. Po dlouhém období, kdy byl kurz bez protestů nad 27 korunami, koruna pevně zakotvila u sedmadvacítky a dealing ČNB musel eura z trhu kupovat. Otázka „co bude dál“ je tak na stole. 

Doposud vypadá politika ČNB jako úspěch. Oslabení koruny nevyvolalo vysokou inflaci. Naopak, až do poloviny roku 2014 se index spotřebitelských cen vlnil lehce nad nulou a vrátil se tam opět počátkem roku. Bez oslabení kurzu bychom zažili pokles cenové hladiny se všemi negativy (například oslabením konkurenceschopnosti kvůli nečekanému růstu reálných mezd). Slabý kurz také postupně pomohl ekonomice k růstu. Uvolněná měnová politika, kterou ČNB zajistila oslabením koruny, byla jistě namístě. Minulost se nepočítá a po době, kdy se „závazek ČNB plnil sám“, nastává pro bankovní radu těžší období. K udržení slabé koruny může být třeba intervencí, neboť ekonomika vypadá lépe a to mění vnímání i očekávání. A kritickým momentem politiky ČNB, jak ukazuje švýcarský příklad, bude opuštění závazku „euro za 27“. 
 
Co je tedy ve hře a jak a kdy se to odehraje? Zlepšení stavu ekonomiky oslabuje důvod pro slabou korunu a postupně přinese poptávkovou inflaci i narovnání cen, které slabou korunu plně nezahrnují, například nízké ceny aut proti dalším zemím EU. Při dnešní uvolněné měnové politice a oživení ekonomiky se růst cen „sám“ nezastaví (ani u 2 %, kde ČNB vidí inflaci za rok a půl). Centrální banka bude dříve či později muset politiku trochu utáhnout. Může zvýšit úroky, což by při „zafixovaném kurzu“ posílilo příliv peněz ze zahraničí a vyvolalo intervence. Proto ČNB říká, že první „padne“ slabá koruna, pak až porostou úroky. Mírné posílení kurzu by zbrzdilo inflaci, ale problémem bude, že „všeho moc škodí“. Pokud koruna posílí příliš, začneme směřovat k poklesu inflace a hrozbě „podražení“ začínajícího růstu ekonomiky. To vyvolá potřebu uvolnit měnovou politiku. Neboť  úroky budou blízko nuly (vyšší úrok by posílení koruny jen zvýšil), vrátíme se k situaci potřeby slabé koruny. Řešení problému jej může znovu vyvolat. 
 
ČNB tedy při opuštění dnešní politiky bude potřebovat, aby kurz posílil málo a postupně. A to není způsob, jakým trhy na „uvolnění kurzu“ obvykle reagují. Na hrozící „přestřelení“ může banka reagovat „porcováním“ výstupu z dnešní politiky – posouváním cílené hranice 27 korun za euro pomalu dolů. Cestou však bude ČNB čelit přílivu kapitálu, neboť  bude zřejmé, že posílení není u konce. 
 
Data o české ekonomice toto riziko naznačují. Při 27 korunách za euro jsme vysoce konkurenceschopní. Loni jsme dosáhli 150 miliard přebytku obchodní bilance a ten letos dále roste. V plusu je i běžný účet platební bilance. Přední český analytik David Marek (který jako jeden z mála odhadl to, co ČNB udělá v listopadu 2013) říká, že si „můžeme dovolit“ kurz u 25 korun za euro. Prodávat eura za 27 tedy dává smysl. 

Firmy i finančníci je zatím neprodávají. Možná proto, že „dříve bylo lépe“, nebo kvůli závazku ČNB kurz nad 27 dlouho držet. V jednom momentu ale zřejmě masivní prodeje eur přijdou a vystaví ČNB dilematu, zda se trhu postavit a intervenovat, či nikoliv. 
 
Není to snadná volba. Politiku slabé koruny banka zavedla s akcentem na transparenci a predikovatelnost. Důrazem na tuto politiku banka omezuje své možnosti rozhodování, například o rychlejším opuštění dnešní politiky. Šlo by to proti kredibilitě ČNB a osobní reputaci členů vedení banky. Možná že „exit“ půjde „nešvýcarsky“ hladce, ale úvaha nad různými možnostmi může být namístě. Například nečekané opuštění politiky ušetří bance ztráty za draze nakoupená eura v intervencích. Postupné opuštění dnešní politiky, třeba posunem hranic pro intervence „níže“, nákupy eur zlevní a „zajistí“ pro ekonomiku vhodný „exitový“ kurz. 
 
Doufejme, že si vedení ČNB s problémem dobře poradí. Je však pravděpodobné, že debata o tom, zda plovoucí koruna představuje pro naši ekonomiku spíše přínos, nebo převážně náklad, dostane v následujících měsících nový impulz. 
Autor článku : Luděk Niedermayer
Zdroj : Hospodářské noviny