Energetický paradox Česka: čistá soběstačnost zdražuje a špinavý dovoz zlevňuje
19.02.2026
Debata o české energetice se obvykle točí kolem velkých otázek: kolik jaderných bloků stavět, jak rychle opouštět uhlí, zda investovat do obnovitelných zdrojů. Shoda napříč politickým spektrem panuje na tom, že základ českého energetického mixu tvoří jádro. Otevřená zůstává otázka, čím jádro doplnit – zda uhlím, které sice máme na vlastním území, ale jehož spalování má environmentální i zdravotní dopady a časem bude končit, nebo obnovitelnými zdroji, které vyžadují investice, ale nepotřebují dovoz paliva. Česká republika nemá vlastní zásoby ropy ani zemního plynu, a tak musí oboje odebírat ze zahraničí. Právě v tomto kontextu stojí za pozornost cenový vývoj poslední dekády. Data ukazují, že energie, kterou Česko musí získávat reálně zlevnila. Naopak elektřina, kterou máme potenciál vyrábět doma, zdražila. Cenové nůžky se mezi elektřinou a fosilními palivy rozevřely o 64procentních bodů. To otevírá prostor pro diskusi: proč se spoléhat na to, co musíme dovážet a co škodí životnímu prostředí, tedy fosilní paliva, zatímco nepodporujeme budování a investice do obnovitelných zdrojů energie (OZE), které přispějí k energetické soběstačnosti České republiky?
Pro zjištění vývoje skutečných cen energií jsem provedl analýzu pokrývající období od roku 2015 do prvního pololetí 2025. Ceny elektřiny pro domácnosti pochází z databáze Eurostat, konkrétně z datasetu pro spotřebu v pásmu 2500–4999 kWh ročně (který reflektuje spotřebu domácností), včetně všech daní a poplatků (zdroj). Stejný zdroj byl využit pro ceny zemního plynu, kde se pracovalo s pásmem D2 odpovídajícímu roční spotřebě 20–199 GJ (zdroj). Ceny pohonných hmot: benzínu Natural 95, motorové nafty a LPG byly převzaty z Českého statistického úřadu, který sleduje průměrné spotřebitelské ceny pohonných hmot v ČR (zdroj).
Nelze porovnávat cenu elektřiny v korunách za kilowatthodinu s cenou benzínu v korunách za litr. Proto jsem všechny komodity převedl na společnou jednotku – korunu za kilowatthodinu. U kapalných paliv byly použity standardní přepočtové koeficienty vycházející z jejich energetického obsahu: benzín Natural 95 obsahuje 9,7 kWh na litr (zdroj), motorová nafta 10,7 kWh na litr (zdroj) a LPG 6,9 kWh na litr (zdroj). Tyto hodnoty zároveň odpovídají metodice Intergovermental pannel for climate change IPCC(zdroj) (zdroj). Elektřina a zemní plyn přepočet nevyžadují, protože Eurostat je již uvádí přímo v korunách za kilowatthodinu (zdroj) (zdroj).
Samotné nominální ceny komodit během jednotlivých let však nezohledňují inflaci. Jednoduše řečeno, koruna v roce 2015 měla jinou kupní sílu než koruna dnes. Proto jsem všechny ceny očistil o inflaci pomocí bazického indexu spotřebitelských cen (CPI) z ČSÚ s referenčním rokem 2015 (zdroj). Výsledkem jsou reálné ceny vyjádřené v hodnotě koruny roku 2015, které umožňují férové srovnání napříč celým sledovaným obdobím mezi jednotlivými komoditami a ukazují, o kolik procent komodity buď zlevnily (záporné procento) či zdražilo (kladné procento).
Výsledky této analýzy jsou zachyceny v následujícím grafu, který zobrazuje vývoj reálných cen pěti energetických komodit: elektřina, Natural 95, nafta, LPG a zemní plyn, které jsem podrobil zkoumání, jak bylo zmíněno v období 2015–2025. Jednoduše, křivky nám ukazují, jestli dané komodity zdražovaly nebo zlevňovaly v průběhu deseti let.
Graf 1
Na představeném grafu vidíme, že rok 2015, jak již bylo zmíněno, je výchozím bodem analýzy. Všech pět křivek se na svislé ose protíná v nule, a tedy všechny komodity startují ze stejné referenční úrovně. První tři roky přinášejí relativní stabilitu. Elektřina osciluje v úzkém pásmu mezi -2 % a +1 %. Pohonné hmoty zlevňují – nafta a benzín se pohybují kolem -5 až -15 %, LPG klesá na -16 %. Zemní plyn pozvolna ztrácí a dostává se na -10 %. Zlom přichází v roce 2019. Křivka elektřiny se poprvé viditelně odděluje od ostatních komodit a stoupá na +9 %. V roce 2019 tedy pozorujeme zdražení elektřiny o 9 % oproti roku 2015. Fosilní paliva mezitím pokračují v kontinuálním poklesu ceny. V roce 2020 se tento trend prohlubuje. Začíná se formovat charakteristický obraz rozevírajících se nůžek. Rok 2022 bychom mohli z energetického pohledu nazvat turbulentním až krizovým. V první polovině roku elektřina skokově roste na +22 % a pohonné hmoty poprvé od roku 2015 krátce vstupují do kladného pásma (+4 až +6 %). To všechno je důsledek cenového šoku po ruské invazi na Ukrajinu (zdroj). Zemní plyn, který do té doby setrvale klesal až na -24 %, prudce obrací směr a zdražuje ještě třikrát více než oproti benzínu a naftě.
Jelikož jsou ceny v grafu znázorněny včetně daní, je nutné okomentovat druhou polovinu roku 2022, kdy se elektřina náhle zlevňuje, a to až o –20 %. Tento pokles však neodráží tržní vývoj, nýbrž intervenci české vlády, která se rozhodla pro zavedení cenového stropu a dotačního programu tzv. Úsporný tarif, který dočasně snížil koncové ceny pro domácnosti (zdroj). Od roku 2023 nastupuje nová fáze. Po ukončení mimořádných opatření cena elektřiny prudce roste až na maximum +47 % v první polovině roku 2024. Hlavní příčinou bylo ukončení mimořádných vládních opatření a návrat poplatků za obnovitelné zdroje (POZE), které v roce 2023 hradil stát. Jak uvádí Energetický regulační úřad, regulovaná složka ceny kvůli tomu meziročně vzrostla o 65,7 %, což se promítlo do konečných cen pro domácnosti. Pohonné hmoty naopak pokračují v sestupném trendu a zemní plyn zůstává v kladném pásmu a pohybuje se mezi +14 a +17 %. První polovina roku 2025 uzavírá sledované období. Graf ukazuje, že elektřina je ve výsledném porovnání o 35 % dražší než v roce 2015. Zemní plyn se vrací prakticky na výchozí úroveň (-1 %). Fosilní paliva dosahují historických minim: nafta -29 %, benzín -28 %, LPG -21 %. Výsledný obraz je tedy jednoznačný. Mezi křivkou elektřiny a křivkou nafty se za deset let vytvořil rozestup 64procentních bodů. Komodity, které v roce 2015 startovaly ze stejné pozice, se na konci sledovaného období nacházejí na opačných pólech cenového spektra.
Z grafu vyplývá paradox, který si zaslouží pozornost. Energie, kterou Česká republika musí dovážet (ropu, zemní plyn, a v jejich podobě i pohonné hmoty) za poslední dekádu reálně zlevnily. Naopak elektřina, kterou máme potenciál vyrábět z domácích zdrojů, zdražila o více než třetinu. Česko disponuje podmínkami pro rozvoj čisté energetiky: fungující jadernou infrastrukturou a rostoucím počtem fotovoltaických instalací. Řečí čísel: ke konci roku 2024 dosáhl instalovaný výkon FVE 4 430 MW, meziročně se zvýšil o 28 % (zdroj). Je důležité zmínit také nevyužitý potenciál větrné energie na našem území. Podle studie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR (2020) by větrné elektrárny mohly v tuzemsku kolem roku 2040 ročně vyrábět až 18,8 TWh elektřiny, přitom dnes pokrývají pouhé 1 % domácí výroby (zdroj) (zdroj). Podle dat Eurostatu za rok 2024 platí české domácnosti za elektřinu v přepočtu na kupní sílu nejvíce z celé Evropské unie (zdroj). Mimochodem, pro Česko jako zemi je přitom strategicky zásadní spoléhat na zdroje, které máme na vlastním území a které jsou zároveň čisté. U fosilních paliv je cenový vývoj určován světovým trhem a Česko na něj má minimální vliv. Závislost na dovozu ropy a plynu představuje riziko hlavně z toho důvodu, že ceny těchto komodit mohou kdykoli a nečekaně opět skokově vzrůst, ať už v důsledku geopolitických krizí, přerušení dodávek nebo budoucího zpoplatnění emisí.
Nízké ceny fosilních paliv působí jako dobrá zpráva pro spotřebitele. V krátkodobém horizontu skutečně šetří peněženky domácností i firem. Jenže právě tato cenová výhoda se může stát pastí. Levná nafta a benzín totiž vysílají signál, že není třeba nic měnit. Z perspektivy dlouhodobých zájmů země je však situace opačná, protože to způsobuje ztrátu příležitosti budovat energetickou soběstačnost Česka. Ještě v roce 2021 pocházelo téměř 100 procent dováženého zemního plynu z Ruska (zdroj). Česko má tedy s důsledky energetické závislosti čerstvou zkušenost. Když v roce 2022 Moskva omezila dodávky, ceny vyletěly do absurdních výšin a země musela v řádu měsíců hledat alternativy, které předtím nepotřebovala. Situace se nakonec vyřešila za cenu stovek miliard korun z veřejných rozpočtů na dotace a cenové stropy. U ropy a pohonných hmot je situace obdobná: Česko je plně závislé na dovozu, protože tyto suroviny nemá na svém území, ale potřebuje je. Zatím to nevadí, protože ceny jsou nízké a dodávky spolehlivé. Ale právě to byl stav i u plynu před rokem 2022.
Představením dat jsem chtěl pouze upozornit na fakt, že energie, kterou dovážíme, zlevnila. Energie, kterou bychom mohli vyrábět doma, zdražila. Pokud bychom v Česku investovali do vybudování kvalitní infrastruktury, pomohlo by to hladšímu přechodu k elektrifikaci aut, průmyslu i domácností. Vyžadovalo by to značné náklady ze státního rozpočtu, ovšem z dlouhodobého pohledu by takové řešení posílilo bezpečnost a nezávislost České republiky.
Podle loňské studie společnosti Deloitte a výpočtu Českého sdružení regulovaných elektroenergetických společností (ČSRES) si modernizace elektroenergetických sítí v Česku spojená s nástupem takzvané zelené energetiky do roku 2035 vyžádá zhruba 475,7 miliardy korun (zdroj). Nejde o to, mít 100 % podíl OZE v energetickém mixu České republiky, jde o to využít stávající vysoký podíl jádra (asi 40 %), na jehož důležitosti v energetickém mixu se shodne široká veřejnost, a posílit podíl OZE místo končících uhelných elektráren (zdroj) (zdroj). Čistá energie je budoucnost a je to směr, kterým se EU chce ubírat. Pokud tedy Evropa využije možnosti stát se lídrem v oblasti čisté energetiky, ovlivní to pozitivně životy nejenom Evropanů, ale následně bude Evropa schopná tyto technologie a know-how exportovat také za hranice Unie. Tím by získala nejenom ekonomickou výhodu, ale přispěla by tím k prosperitě naší planety. Buďme tedy tou Evropou, která udává směr v oblasti čisté energetiky na globální úrovni, inspiruje další hegemony a pomáhá jim k tranzici (Brussels effect: zdroj).
Autorem článku je stážista Filip Daniel.