Dvě cesty k bezpečné a levné elektřině?
01.02.2023
Minulý týden spustila Evropská komise veřejnou konzultaci ke změnám ve fungování unijního trhu s energií. Po ní bude následovat návrh, jehož cílem bude mimo jiné dále zlepšit pozici zákazníků nebo snížit dopady výkyvů cen surovin na účty zákazníků. Samozřejmostí je rozvoj a zapojení vysokého podílu obnovitelných zdrojů (OZE) či podpora alternativ k zajištění špičkových zdrojů k dnes převažujícímu plynu.
Cesta vede mimo jiné přes posílení role dlouhodobých dodávek s fixní cenou skrze podporu rozvoje smlouvy o nákupu elektřiny (PPA - power purchase agreement) či zajištění vzniku nových potřebných kapacit pomocí obousměrných rozdílových smluv (CfD - contract for difference). Při zajištění bezpečnosti dodávek se zřejmě budou více zapojovat mechanismy typu kapacitních plateb či strategických rezerv.Opakovaně je zdůrazněna role transparence a aukčních postupů, neb ty chrání zákazníky před tím, aby byla “z moci úřední” elektřina moc drahá a fungování trhu bylo ad hoc rozhodnutími poškozeno. Velkou roli hraje i prohloubení již fungujícího unijního trhu, což umožní lepší využití levně vyrobené elektřiny tím, že se dostane k širšímu spektru zákazníků.
Oproti tomu v Česku startuje ne zrovna transparentní “debata” o možnosti, že by stát zestátnil část či celý ČEZ, největší energetickou firmu u nás, ve které stát vlastní 70%. Účel je údajně podobný jako u unijního návrhu, neb v textu lex ČEZ (kterým by mohl stát toto udělat) je uvedeno, že jde o “opatření vedoucí k provedení energetické koncepce České republiky při zohlednění mezinárodních, aktuálně především evropských závazků ke zmírnění dopadů energetické krize”. Je to pozoruhodné, energetickou koncepci máme z roku 2015, a tak v ní toto, troufám si tvrdit, není.
A absentuje i diskuse. Kromě jednotlivých “nápadů” (od vystoupení z jednotného evropského trhu po vytvoření státního systému dodávek elektřiny) třeba o tom, jak státní vlastnictví starších, leč ziskových jaderných elektráren a starých, brzy zřejmě nekonkurenceschopných uhelných elektráren, budou řešit budoucnost naší energetiky (úmyslem postavit jeden jaderného bloku kolem roku 2040, nyní již zestátněnou firmou, to opravdu neřeší). Nejen špatná zkušenost se státním vlastnictvím (viz třeba naše české lesy a pošty), ale právě absence plánu, jak naši zastaralou energetiku uvedeme do světa 21. století, mluví jasně proti. K tomu navíc proponenti různých “nápadů” zřejmě nedisponují znalostí toho, že stejně jako další trhy v EU, i trh s elektřinou regulován poměrně striktními pravidly, které mimo jiné ingerenci státu (naštěstí) omezují.
O návrhu Evropské komise se povede diskuse, ale celounijní cíle i politiky jednotlivých zemí jasně směřují k tomu, že výrobě elektřiny postupně budou dominovat obnovitelné zdroje (OZE). A cílem států bude efektivně využít jejich potenciál a zároveň zajistit, že systém s vysokým podílem na počasí závislých zdrojů bude bezpečně a levně fungovat. Cesta k tomu vede přes dobrá pravidla státní regulace (kombinovaná se zmíněnými nástroj využívanými transparentní cestou) tohoto důležitého trhu a využití možností, kterou dává vysoká konkurence na trhu. Proto se zdá, že návrh na zestátnění jedné z firem na existujícím konkurenčním trhu a posílení role státu nejen jako regulátora a tvůrce pravidel, ale též jako jednoho z regulovaných účastníků trhu, je nejen nehodný středo-pravicové vlády, ale prostě míří úplně špatným směrem.