Ano, pane ministře…
21.03.2017
- ProFrost prý vznikl kvůli tomu, že se jeho „management“ bál Agrofertu (ve vlastnictví pana Babiše), zatímco pana Babiše samotného se nebál. To mi přijde jako zábavná historka.
- 20% akcií ProFrostu prý managmentu prodal na základě opční smlouvy. Určitě nebude problém ji ukázat. Možné to je a je zajímavé, že asi předjímala, že dojde k navýšení kapitálu Agrofertem i to, že pokud management měl na začátku projektu „hluboko do kapsy“ a nemohl si koupit 20% akcií za 400 tisíc, za 3 roky na stůl vysázel přes 20 milionů.
- To, že se hodnota investice pana Babiše do ProFrostu zvýšila ze 2 milionů během pár let na 659 milionů (tedy více než 300x), prý určil „soudem určený znalec“. Pokud ale vím, znalecké posudky si zadávají účastníci transakce, nikoliv soud.
- Je také zajímavé, jak se firmě s pouhými 2 miliony kapitálu podařilo vybudovat velký fungující podnik, který měl stamilionové úvěry. Pokud za ně ručil Agrofert, je docela zajímavá otázka (i pro finanční úřad), jakou protihodnotu za ručení od podkapitalizovaného start-upu dostal.
Přitom pravda je jednoduchá. Pan podnikatel Babiš si zřejmě na radu poradců připravil různé cesty, jak se „levně“ dostat k penězům ze své prosperující firmy. Zdanění dividend (15%) se mu zdálo mnoho. A to, aby si peníze „vybral“ ve formě odměny za práci, která je subjektem značného, násobně vyššího zdanění, tím méně. Jednou z cest je založení firmy, která je „věcně součástí jeho skupiny“ (jinak by nemohla fungovat), ale drží jí „osobně“. A pak, v případě úspěchu firmy (kterému může Agrofert pomoci) její přeprodej za násobnou sumu. Tím se peníze z firmy přesunou do osobní kapsy „bez daně“ (úsporou je u prodeje ProFrostu něco přes 70 milionů na dani z dividend).
Pan ministr, disponující dle svých prohlášení miliardovým majetkem, nepohrdl ani „drobnými“ za emisi korunových dluhopisů (Agrofert zatíží úroky podstatně vyššími, než by byly bankovní a vyššími, než jakými by majetek zhodnotil, pokud by tedy nezaložil dalších 750 ProFrostů. Navíc pan ministr bral úroky bez daně – ušetřil dále něco přes 10 milionů ročně).
Morální otázky jsou na posouzení každého z nás (jistě neplatí, že poplatníci mají hledat cesty, jak platit co nejvyšší daně). Pokud se některé z těchto „agresivních daňových praktik“ dostanou za hranu zákona, má zasáhnout daňová správa, panem ministrem řízená. Jistě to udělá.
Panu podnikateli, který se takto chová, ani nemusí vadit, že jeho „snaha mít ještě více“ na úkor placení daní, radikalizuje část společnosti, která to považuje za nespravedlnost a ráda by věci „obrátila vzhůru nohama“. Což obvykle většina lidí zaplatí kvůli rozvratu ekonomiky.
Pan ministr ale jistě ví, že jeho úspora na korunových dluhopisech může znamenat, že například 1000 malých podnikatelů bude muset na dani zaplatit ročně o 10 tisíc víc. Jeho 70 milionů ušetřených na dani z dividend u ProFrostu odpovídá třeba 50 sociálním bytům, jednomu nebo dvěma novým domovům pro seniory či několika set (cca 700) pacientům lečených „drahou“ biologickou léčbou…