Štrasburk. Kancelář europoslance Luďka Niedermayera. Všude papíry. Asi důležité. Propagační předměty EU. Snad užitečné. Části šatníku europoslance. Nebo jsou ostatní věci části kanceláře v šatníku? Velikost prostoru by tomu odpovídala. Vedro. U počítače sedí asistentka Zuzana. Na další židli druhá stážistka Ema. Na další Luděk Niedermayer. Páni, no, teda, kam si mám sednout? Další židle tu není. Že stojím je trapné, nebo ne? Asi jo, je to trapné. Musím si sednout. Baví se o daních, baví se s Emou o daních. Ona tomu rozumí, mluví jako profík. Já ne, o čem se to baví? Uf, jsou tu Niedermayerovy děti, ty se na mě aspoň usmívají, nebo ne? Dobře vědí, v jak trapné jsem situaci. Chtějí, abych řekl něco k daním? Nekoukejte se tak na mě! Sedí. Oni sedí. Na pohov... posteli? Co to je? Každopádně je to nízko, nad nimi je police. Pokud si sednu vedle nich, nevejdu se tam. Ach jo, proč nejsem menší? Stát nemůžu. Dobře. Sedám si vedle dětí. Skrčím se, shrbím. To je ještě trapnější, co? Teď už se ale nemůžu zvednout, to by bych umřel studem. Musím přece působit aspoň trochu sebejistě, no ne? V Evropském parlamentu, no ne? Ale před chvíli jsme se se spolustážistkou Emou ztratil i na chodbě, sebejistota stranou. Ale ona mluví o daních, cože chce reformovat, daňové ráje... jo, to jsem už někde zaslechl. Jsi moje hrdinka, Emo. Niedermayer přikyvuje. Asi je spokojený. Dobře si vybral. Emu si vybral skvěle. Já shrbený pod policí. Čtou mi ty děti myšlenky? Řekl bych že jo, dobře se baví.
„A čemu se tady ve Štrasburku chcete věnovat vy, Tomáši?“
Co? Někdo řekl moje jméno? Asi jsem zrudl. Ajaj, někdo mě oslovil. Nejsem spocený? Je vedro, člověk by si měl nosit náhradní košili. Ještě že jsem si jich koupil před cestou do sídel EU dost, chodit bez košile by bylo trapné. Tady jde o osud Evropy. Tak čemu bych se chtěl věnovat? Ale jistě, to je snadné, budu pokračovat v rešerši reformy autorského práva, kde je mnoho podstatných témat, přičemž hlavní je pochopitelně autorské právo na internetu. Vyhraje Google nebo nakladatelství, které obsah reálně vytvářejí? To jistě stojí za hlubší pozornost. Krom toho bych se více zaměřil na brexitové vyjednávání a samozřejmě mohu použít svých autorských schopností na propagaci Unie. Krásně, to zní skoro jako Eminy daně. Vzhlédnu na europoslance a sebevědomě upřesním, čemu bych se rád věnoval.
„Ehm.... no... no.... já bych.... já... já... no.... asi, ani... nevím?“
Zeptal jsem se ho, zeptal jsem se ho, jestli nevím, třeba mi odpoví, třeba ví. Otáčí se ke stolu a pak zpět.
„Dá si někdo hroznové víno?“
Beru si. Proč si ho beru? Vždyť já nechci hroznové víno.
Jeden z krátkých textů o EU na kterých jsem během stáže pracoval je Sbohem, a díky za tresky.