Pro někoho, kdo se o fungování Evropské unie se skrze různé projekty zajímá již několik let, byla tato příležitost, podívat se přímo do srdce jedné z jejích hlavních institucí, a poznat tak na vlastní kůži realitu často zmiňovaného „bruselského diktátu“ naprostá výhra v loterii. Společně s kolegou jsme se věnovali všemožným aktivitám nejen přímo v Evropském parlamentu, ale i v jiných, s Českou republikou svázaných, institucích v Bruselu. Navíc jsme každý z nás jednou vyjeli na týden plenárních zasedání ve francouzském Štrasburku.
Každý náš den byl zcela unikátní, tudíž pokoušet se o jakékoliv popsání typického dne na této stáži pozbývá významu. Většinu času bylo spíše potřeba „být k ruce“, když se zrovna protáhla jednání, křížily schůzky apod. V takovém případě jsme měli za úkol na danou akci dorazit a pořídit z ní zápis. Mimo takovéto „povinné“ události jsme velmi často chodili z vlastní iniciativy na debaty, jednání a schůzky v oblastech našich zájmů. Takhle jsme si např. poslechli několik tiskových konferencí s novináři, zasedání výborů a podvýborů, setkání politických skupin a delegací nebo se dostali na unikátní briefing o čínsko-středoevropských vztazích v kontextu rusko-čínského spojení. Díky tomu se nám podařilo osobně se setkat s oborovými kapacitami i politicky známými tvářemi. Z nejoriginálnějších aktivit ráda zmíním zastupování pana europoslance na pracovních snídaních českých europoslanců ve Štrasburku, účast na mezinárodním filmovém festivalu Jeden svět v Bruselu, živé natáčení podcastu Přepište dějiny, doprovázení skupiny českých žáků či návštěvu sídla Evropské komise.
Na stáži jsem tak získala nejen schopnost psát český zápis z anglicko-španělské debaty na mě zcela neznámé téma, cenné kontakty a nová mezinárodní přátelství, ale i možnost vyzkoušet si život ve zcela jiné zemi a kultuře a, co je pro mě asi nejcennější, další velkou praktickou zkušenost s tím, co mám jednou předávat budoucím generacím na půdě vzdělávacích institucí.
Publikované články