Můj cíl během pětitýdenní stáže v Bruselu byl dvojí. Za prvé, poznat práci a postoje ‚našich‘ europoslanců a proniknout za skreslující obraz mediálních článků či jejich příspévků na síti X. Během stáže tuto možnost máte – s panem europoslancem pracujete v jedné kanceláři, můžete tedy probrat nejnovější zprávy i dění v institucích. Je dobré si předem vybrat jedno či dvě témata, která vás zajímají blíže, dobře si je načíst, a pak se jim věnovat v průběhu stáže. Budete psát analýzy, výtahy z článků a vyhledávat informace potřebné k denní agendě. S dalšími zástupci a zástupkyněmi se budete potkávat na chodbách či na jednáních a hlasováních – stáž vám tedy poskytne vhled jak do věcí procesních, tak do těch čistě politických či osobních.
Za druhé, vzhledem k již zajištěné další pozici v jedné z institucí sídlících v Bruselu, jsem stáž bral jako takovou přípravku: poznat místní pracovní kulturu, seznámit se s Čechy v Bruselu a seznat, alespoň trochu bližším pohledem, kam se projekt jednotné Evropy nyní ubírá. Pět týdnů stáže samozřejmě nemůže zajistit nijak detailní vhled – jako úvod je však stáž ideální, obzvlášť, pokud využijete akcí a setkání uvnitř i vně Europarlamentu a nebudete se bát doptat na to, co vás zajímá. Nutno říci, že, po vzoru bruselského počasí, byl můj dojem očekávaně ponurý. Na stáž jsem nastoupil začátkem ledna roku 2026 – tedy v době, kdy prezident Trump unesl prezidenta Madura z Venezuely, jen aby vzápětí vyhrožoval zabráním Grónska. Napříč kolektivy, které jsem v Bruselu v té době potkal, bylo cítit, že Evropa tahá za kratší konec a pomalu jí ujíždí vlak. Nejen kvůli nízké schopnosti užívat vojenskou sílu, ale i kvůli kulturnímu nastavení: elita evropských úředníků (v tom nejlepším i v tom horším slova smylu) jednoduše ještě nepřivykla (staro)novému způsobu vedení mezinárodní politiky. Pro zajímavost, skvěle to popisuje v té době vydaná glosa Financial Times„The impotence of Europe’s governing elite.“ Memy s brýlatým Emmanuelem Macronem sice náladu zvednou, nicméně na situaci nic nemění.
V podobném duchu se neslo i plenární jednání ve Štrasburku. Možnost zúčastnit se plně doporučuji využít! Je to zde, kde se pro europoslance nejintenzivnějším způsobem rozhoduje o politických otázkách. Příležitost část těchto jednání a hlasování sledovat je velice přínosná nejen z hlediska pochopení vnitřních procesů instituce, ale také pro pochopení váhy jednotlivých rozhodnutí a nacítění toho, jak se jednotliví poslanci či jejich asistenti k věci staví. Hlavním bodem bylo hlasování o obchodní dohodě s Mercosurem, jež pro Komisi i EPP skončilo porážkou, respektive rozhodně ne ideálním výsledkem. Člověk tak byl v přímém přenosu svědkem rostoucího vlivu krajně pravicových i krajně levicových stran napříč Evropou, a z něj plynoucích kompromisů, jichž se tradičnější frakce musí dopouštět.
Na druhou stranu člověk potká i takové, kteří se s momentálním stavem Unie opravdu snaží něco dělat. Před nástupem by mě nenapadlo, že bych se po týdnu stáže objevil v kanceláři komisaře Kubiliuse a poslouchal jeho diskusi s panem europoslancem o plánech komise pro společnou evropskou obranu – a to čistě na základě projevení zájmu o dané téma a předložení analýzy. Závěrem rozhovoru pro mě bylo vědomí, že v institucích se opravdu najdou tací, kteří své oblasti hluboce rozumí a zároveň mají tah na branku.