Jmenuji se Jakub Šabata a moje cesta na stáž do Evropského parlamentu byla oproti mým vrstevníkům trochu výjimečná. Pocházím z Loun, ale už třináct let žiji přímo tady v Bruselu. Mám česko-belgické občanství a francouzština je pro mě v podstatě druhý mateřský jazyk, takže Brusel vnímám jako svůj domov. Studuji na Lycée Mater Dei v bruselské čtvrti Woluwe-Saint-Pierre a jsem v pátém ročníku této střední školy, ve kterém je pro všechny studenty povinná týdenní profesní stáž. Protože studuji v anglické imerzní třídě se zaměřením na ekonomii, byla pro mě stáž u pana europoslance Niedermayera ideální volbou – mohl jsem totiž sledovat práci jednoho z nejuznávanějších ekonomů v Parlamentu přímo v praxi. I když ty obrovské parlamentní budovy vídám ve městě často, vždycky pro mě byly spíš jen kulisou. Možnost strávit týden v kanceláři pana europoslance Luďka Niedermayera pro mě byla super příležitost konečně zjistit, co se za těmi prosklenými stěnami vlastně děje a jak to vypadá uvnitř.
Hned první den mě fakt dostalo, jak moc je to místo živé. Když vstoupíte dovnitř, připadáte si jako v obrovském moderním mraveništi. Tisíce lidí neustále někam spěchají, v každém rohu se diskutuje v několika jazycích a člověk má pocit, že stojí uprostřed něčeho, co je fakt důležité. Měl jsem navíc štěstí na termín, protože se zrovna konala mini-plenárka v Bruselu. Zažít tu atmosféru naživo, vidět všechna ta jednání a schůze, to mi dalo úplně jinou představu o politice než jakákoliv učebnice. Viděl jsem, že práce europoslance je neskutečně náročná – pan Niedermayer i jeho tým byli v jednom kuse v pohybu a uvědomil jsem si, kolik vyjednávání a trpělivosti je potřeba, aby se na něčem vůbec dohodli.
Kromě samotné práce pro mě bylo skvělé potkat i ostatní stážisty. Byla to fakt fajn parta motivovaných lidí a i když byl program hyper-nabitý a občas to byl docela shon, pořád tam byla dobrá nálada a sranda. Tahle zkušenost mi ukázala, jak fascinující je sledovat tenhle parlamentní cvrkot zblízka a jak moc mě bavilo být aspoň na chvíli součástí týmu. Byl to pro mě v 16 letech opravdu silný zážitek, na který budu vzpomínat ještě dlouho.