Jelikož jsem se na bakaláři zaměřovala na Evropská studia a ekonomii, něco jsem o fungování EU, a zvláště pak EP věděla. To vše však bylo pouze po teoretické rovině – věděla jsem, že se na plenárních zasedáních hlasuje, ale nevěděla jsem, co každého poslance vede k jeho rozhodnutí. Když chce jeden europoslanec v EU něco prosadit, může to dokázat? A jak? Zajímal mě skutečně celý proces – od zrodu myšlenky, přes formování koalice, lobbying, až po napjaté chvíle při hlasování. Chtěla jsem zkrátka zažít EP!
Během stáže jsem na to přišla především díky jednáním s panem Niedermayerem, který nám obětavě vysvětloval celý proces a bral nás na různé schůzky – např. jsem ho doprovázela na přípravnou schůzku českých europoslanců na české předsednictví v Radě EU. Také bylo zajímavé vidět pozdvižení, které budí vzácnější návštěvy, jako byl např. Mario Draghi (Italský premiér, jehož debata proběhla na téma This is Europe), a interní hodnocení jejich projevů.
Co se týče průběhu stáže a mých nejen pozorovacích povinností, velice jsem ocenila, že jsem se nezabývala pouze jednou užší agendou, ale tak nějak jsem proplouvala mezi tématy, která mě zajímala. Ať už jsem o daném tématu věděla hodně nebo málo, tým pana europoslance mi vždy umožnil práci v daném oboru. Takto jsem například připravovala materiál o inflaci v ČR (což mě jako studentku ekonomie zaujalo), probírala schválení minimální globální daně (o čemž jsem psala finální esej do jednoho z předmětů), zapisovala poznatky konference s názvem Co brání rozvoji jaderné energetiky v Evropě? (o čemž jsem měla dost načteno z francouzského i českého tisku – ale co se nakonec ukázalo jako velmi povrchní informace), či psala post o svobodě médií (o čemž můžu debatovat v podstatě pouze díky mé kamarádce studentce žurnalistiky). Díky globálnějšímu pohledu na věc je také zajímavé dávat vše do perspektivy. Např. i když se v Česku spíše mluví o porušování svobody tisku, tak si naše vlast letos polepšila v žebříčku svobody tisku o 20 míst.
Přestože jsem velmi energická, málokdy jsem na stáži musela na začátku vyvinout tolik úsilí. Zatímco jsem dodělávala zkoušky, začal mi první týden stáže, a to hned ten Štrasburský. Od rána jsem tedy bloudila labyrintem, obdivovala sebejistotu lidí, kteří věděli kam a proč jdou, důmyslnost stavby (např. jsem zjistila, že díky absenci stínů v plenárce se tam lidé tolik neunaví, a že téměř každý metr stavby skrývá nějakou symboliku). Během komentované prohlídky jsem se dozvěděla, že Parlament je takový svět sám pro sebe, který svým dočasným obyvatelům nabízí nejen zázemí pro práci, ale i veškeré služby okolo – školku, kadeřnictví, poštu, supermarket… Není divu, že tam člověk ani nemrkne a zjistí, že už je 22h a on pořád ještě pracuje a pořád ho to ještě baví. Další týdny v Bruselu byly sice klidnější, ne však méně zajímavé. Úkoly byly delší a šlo se více do hloubky, práce se již neomezovala na monitorování a krátké komentování dění v EP, ale spíše na dlouhodobé trendy ve směřování EU. Zkrátka, bylo to jedno velké Bruselské dobrodružství, na které nelze vzpomínat než s úsměvem a které nelze než doporučit všem zajímajícím se jedincům.