Big_loader_ajax

Barbora Urbanová

Očekávání od Stáže
Očekávala jsem, že budu mít další zkušenosti, že více poznám, jak EU doopravdy funguje, že poznám, jak vypadá denní program poslanců, co je zásadní, co méně. V tomto směru byla očekávání rozhodně naplněna.
Přínos Stáže
Myslím, že všeobecně největším přínosem, na mém žebříčku ještě výše, než je nějaká zkušenost, jsou lidé. Každý člověk, kterého potkáme a se kterým můžeme pracovat, nás nějakým způsobem obohatí a ovlivní. Takže je pro mě největším přínosem, že jsem měla možnost potkat, trošku poznat, a chvilku taky s nimi pracovat, skvělé lidi, kteří žijí a tvoří v Bruselu, které mohu respektovat, a kterým se mohu sem tam ozvat, protože jsou moc fajn.
Foto
Absolventka oboru Politologie na VŠE, původem z Dolních Břežan.

Stáž jsem získala v roce 2016. V prosinci. Nějak to pak nevycházelo termínově, do kanceláře pana europoslance jsem se dostala až v lednu 2018. Nevěřili byste, kolik se toho za tu dobu změnilo. Začala jsem se věnovat občanskému vzdělávání, měla jsem už zaměstnání (v oboru), ale o stáži všichni věděli dlouho dopředu – tvrdila jsem, že do Bruselu prostě pojedu, že přes to nejede vlak. A taky že jo.

Leden samozřejmě není ideální měsíc pro návštěvu snad žádného města. Tedy, když nepočítám ta alpská, kde je ještě vánoční výzdoba, lidi tam chodí v lyžařském a těší se na některý ze závodu Světového poháru. Ani Brusel nebyl nic extra. Ne že by byly závěje, bylo spíš furt mokro a studeno. Bydlení drahé, jídlo taky dražší, ale jinak je to hodně příjemné město k životu. Všechno blízko, autobusy jezdí, metro taky, moc hezké historické centrum, něco potřebujete a máte to za rohem. Bydlela jsem blízko Parlamentu a zbožňovala jsem, že jsem mohla každý den chodit pěšky. Ještě lepší byly místní kavárny. Práce to byla taková zvláštní, vlastně pokud jste nechtěli být aktivní, nemuseli jste být, pokud jste nechtěli být přímo v Parlamentu, málokdy jste skutečně být fyzicky museli. Občas stačilo dorazit na nějaký výbor, nějakou schůzi a pamatovat si co se tam řešilo. Pan poslanec zadával úkoly, my na tom dělaly s ostatními stážistkami v týmu. To bylo moc fajn a myslím, že jsme odváděly dobrou práci. A snažily jsme se být akční.

Víte, jestli mě Brusel (a i další život) něco naučil, pak že člověk by měl být aktivní, měl by být nějak přirozeně sebevědomý, měl by se však ptát, protože neexistují hloupé otázky, pouze hloupé odpovědi. Měl by se usmívat, ke všemu přistupovat pozitivně, s pokorou. Celý tým pana europoslance mi byl strašně sympatický, tímto jim děkuji za přijetí, za pomoc se vším, za úsměv kdykoliv jsme jim vpadli do kanceláře. To bylo strašně fajn.

Co se týče nějaké profesní zkušenosti – jo, jděte do toho. Zkušenost je to skvělá. Nejen v tom, že poznáte „jak to reálně funguje“. Prostě jste u toho. A o Evropské unii by neměli mluvit lidé, kteří tam, resp. studováním jejích procesů, toho, co se tam děje, nestrávili ani jeden den (a jo, uvědomuji si, že to je velmi přísné hodnocení). 

Články, které jsem během stáže publikovala:

Evropa na cestě k citlivému řešení Fake News?​

Dezinterpretace novoročního projevu prezidenta Emmanuela Macrona​

Zásady Evropského pilíře sociálních práv