Big_loader_ajax

Řecká loterie v 10 bodech

03.07.2015

Co se tedy děje a co se nedělním hlasováním změní, či nezmění?

Počátkem týdne zástupci eurozóny, jednající o nových úvěrech pro Řecko, ukončili své jednání. Záhy totéž učinil i president komise Juncker. Tsiprasova vláda se totiž rozhodla „poradit se s lidem“ a nijak jí nevadilo, že tím „prošvihla“ možnost vyčerpat přes 2 miliardy eur z dříve schváleného programu. 
Co se tedy děje a co se nedělním hlasováním změní, či nezmění? Z průjezdu vlakem napříč Českem nabízím k úvaze těchto 10 bodů (pokud jsem na něco zapomněl, přijměte omluvu):
1. Řecká vláda nechá svůj lid hlasovat o pro laika nesrozumitelném a navíc již nerelevantním dokumentu. Nesrozumitelném proto, že až na výjimky jde o složité a obecné ekonomické formulace a cíle, které mají omezit schodek tamního rozpočtu, a nerelevantní proto, že jde jednak stále o pracovní dokument a hlavně se týkal programu, který v úterý skončil.
2. Lidé si myslí, že hlasují o euru, nebo o Tsiprasovi, ne-li dokonce o otevření zavřených bank. Ani jedno z toho není pravda. Stejně jako Tsiprasem podporované odmítnutí TÉTO dohody neznamená konec jednání, ani ANO nic neřeší. Tato dohoda již k podpisu není a navíc lid nemůže donutit parlament, aby ji odhlasoval a plnil. Ale jednání o dohodě nové je vždy možné.
3. V hlavní roli jsou banky a ECB. Týden bez otevřených bank s omezením hotovosti drtí nebývale lidi a firmy. Pokud bude tento stav trvat déle, dojde ke kolapsu části ekonomiky. Klíč k provozu bank drží Evropská centrální banka, která doposud nahrazovala odplynulé vklady „záchrannými úvěry“. ECB v tom bude pokračovat zřejmě jen, pokud Tsipras a spol dojedná úvěry pro svou vládu (čímž zvýší bonitu zástav za úvěry ECB). Naopak, pokud ECB s úvěry skončí, banky budou směřovat do komplikované „rezoluce“ (formy likvidace), při níž vkladatelé přijdou o část peněz. Nepomůže ani pojištění vkladů, to nepochybně nemá dostatek zdrojů a nikdo mu nutné peníze nepůjčí. 
4. Tsiprasův slib, že v úterý otevře banky, je úsměvný (bez peněz ECB je to vyloučeno) a pozice ECB je nezáviděníhodná. Supluje totiž rozhodnutí ministrů financí. O tom, zda se banky otevřou, nerozhodne referendum, ale následující jednání. Euroskupina v případě NE nemusí nátlaku na „lepší dohodu“ vůbec podlehnout, a ani ANO dohodu nezajistí. Demise řecké vlády může vést k dlouhému bezvládí a poté k další politické krizi…
5. Dohoda zřejmě je možná. A možná byla. Ale bohužel ani jedna ze stran nebyla sto udělat poslední, finančně málo významný krůček. Navíc je zřejmě Tsipras pod tlakem různých skupin ve „své“ vládě, a tudíž neustále mění názory. Referendem v absolutně nevhodnou dobu, jeho nesmyslnou formulací a svou podporou NE, dohodu spíše oddálil. Naštvanost mezi věřiteli roste.
6. Není vůbec jasné, zda by v případě nedohody Řecko opustilo eurozónu nebo Unii. Nebylo by to v jeho zájmu (například kvůli rozpočtovým transferům a nekredibilitě nové drachmy). Vyloučit ho z jednoho či druhého není právně možné a mohlo by to znamenat nežádoucí precedent, oslabující Unii. Navíc plnohodnotná účast „zbankrotovaných“ Řeků u jednacího stolu jistě rozhodování Rady neusnadní…
7. Není jasné, že o peníze, které Řecku půjčili, věřitelé musí přijít. Tedy pokud dojde k dohodě. Řecký dluh je obrovský, ale souvisí nemálo s poklesem ekonomiky (HDP na hlavu kleslo o čtvrtinu). Pokud by ekonomika začala růst a rozpočet byl „dobrý“ (stačí kolem vyrovnaného), bude podíl dluhu na HDP klesat k úrovním, které jiné země zvládají. Navíc, vlády dluhy nesplácejí, ale „obsluhují“. Díky extrémně nízkému úroku v dalších letech dluh řecký rozpočet nedrtí. Nicméně, další rozložení splátek či jejich obnovení půjčkami, by asi bylo na místě, pokud Řekové nezískají zpět vstup na finanční trh za „slušnou cenu“.
8. Pokud dojde ke krachu jednání a ECB přestane podporovat banky, je splácení úvěru prakticky vyloučené. Pokud dojde k propadu ekonomiky (což je pravděpodobné, a ne o desetinky procent), bude sice pohledávka věřitelů vůči Řecku existovat, ale nebude „obsloužitelná“ ani teoreticky. Očekávám, že část z necelých 300 miliard euro (včetně půjček ECB), postupně věřitelé odepíší. Ovšem závěr, že v situaci podobné Řecku je třeba směrovat země do bankrotu, je špatný. Všichni ostatní příjemci pomoci podobné té, kterou obdrželo Řecko, v boji s hrozbou bankrotu uspěli, některé země (třeba Irsko) dokonce velmi dobře. A bankrot zemí má někdy i velmi významné a rychlé ekonomické dopady na okolí.
9. Finanční, právní a politický chaos, který by provázel nenalezení dohody, se nedotkne zbytku Unie (mimo blízkých zemí) okamžitě a přímo. Ale zpochybní jak robustnost Unie, tak její schopnost řešit problémy. Za krátký čas lidé zapomenou, že hlavním viníkem je extrémně levicová vláda Řecka, která zřejmě brzy dovládne, ale vinit budou do značné míry Unii, která to „přežije“. Otázka také bude, jak se zbytek Evropy postaví k masivnímu stěhování Řeků na severozápad, ke kterému je krize může donutit. 
10. Ať se stane v další dnech cokoliv, Řecko nezmizí z povrchu světa, a to stejné platí pro dlouhou hlubokou recesí frustrované Řeky. Nenalezení dohody je selháním obou stran, i když větší vinu nese pochopitelně Syriza. Diskuse, která by kolaps Řecka vyvolala, by otevřela otázky budoucí podoby Unie, míry solidarity a vzájemné podpory. Nedovedu si představit, že pro malé ekonomiky, které benefitují ani ne tak z finančních transferů od bohatých zemí jako spíše z přístupu na trh, a které navíc disponuji politickým vlivem, který notně převyšuje jejich politickou i ekonomickou váhu, to přinese cokoliv dobrého.

Autor článku : Luděk Niedermayer