Vláda vzájemné imunity v režimu „my sobě“
17.02.2026
Není tak divu, že bývalý lobbista a dnes šéf kanceláře ministra zemědělství přišel se „stanoviskem“, jehož cílem je zajistit, aby premiérův holding, dnes uložený ve fondu, který nijak neřeší konflikt zájmů, nepřišel ani o přinejmenším sporné dotace (z nichž některé už soud odmítl) a pokud možno získal i další veřejné prostředky.
Nelze dohledat, zda má pan Felčárek formální právní vzdělání (uvádí se u něj titul Ing. a jeho předchozí profesní dráha tomu nenasvědčuje), nebo zda je v této oblasti samoukem. Přesto se na základě ústního pokynu ministra pouští do spekulací o tom, zda byly minulé dotace oprávněné – což by měl posoudit soud. Dokonce zpochybňuje, zda zákonodárce skutečně zamýšlel to, co výslovně schválil: tedy vyloučení dotací v případě konfliktu zájmů, a to jak v české, tak evropské legislativě.
Nabízí se otázka, zda cílem není oslabit ochotu ministerstva předkládat tyto případy soudu, případně vyslat signál relevantnímu fondu (SZIF), aby byl k Agrofertu „laskavý“. Ostatně sám ministr takovou „vstřícnost“ jako šéf SZIF dlouhodobě prokazoval.
Mimochodem, v době, kdy pan úředník Felčárek vyrazil do boje proti textu zákonů a rozhodnutím soudů, stojí za připomenutí jiný dokument. Jak je to s imunitou poslanců, o niž pan premiér s panem předsedou dolní komory Parlamentu vehementně žádá?
Zde se uvádí, že důvodová zpráva k Ústavě (tedy nikoli její text, ale „vysvětlení“ její logiky ze strany zákonodárce) vymezuje důvod, proč je indemnita do právního systému zahrnuta: „Jde o to, aby imunita chránila celý Parlament, tedy jeho členy, aby mohli svobodně a v souladu se svým slibem nerušeně vykonávat svůj mandát. V žádném případě nejde o osobní beztrestnost nebo občanskou neodpovědnost poslanců jako jejich osobní výsadu.“
Je proto pozoruhodné, jak jsou představitelé dnešní vlády schopni kreativně vykládat, co měl zákonodárce svým textem údajně na mysli, a tím se dostávat do rozporu se samotným zněním zákona (alespoň podle mého laického soudu), zatímco v jiných případech jim postup odporující popsané vůli zákonodárce zjevně nevadí.
Můžeme si říct, že jde „jen“ o ochranu před trestním stíháním lidí, kteří „nikoho nezabili“ a kterým hrozí nanejvýš mírný trest (pokud by je soud shledal vinnými), a „jen“ o miliardy, jež by Agrofert, stejně jako jiné velké firmy, rád získal. Ve skutečnosti však jde i o zpochybňování či ohýbání principu právního státu, který má v očích těchto lidí ustoupit tomu, co si přejí. A to může vést leckam…
Celý článek zde.