Větrníky po česku: draze, nebo vůbec. Vládní výsměch Bruselu zavírá cestu k levné elektřině
05.09.2026
Výmluvným signálem je názor investorů, že může být výhodnější stavět mimo tyto pro výstavbu údajně předurčené zóny. Vláda chce tímto kočkopsem zachránit miliardy z rozpočtu EU, jejichž čerpání je existencí zón podmíněno. Tato „česká“ metoda zdviženého prostředníčku na Brusel ale připomíná střelbu do vlastní nohy. Poškodí totiž především naši zemi.
Dle potenciálních investorů je s vymezenými akceleračními zónami spojeno několik problémů. Kromě toho, že byly radikálně omezeny velikosti zón na zlomek původně navrhované rozlohy, došlo v řadě zón i k omezení maximální výšky větrníků.
Nižší stožáry přitom dosahují do míst s pomalejším a nestálejším prouděním vzduchu, takže vyrábějí méně elektřiny za stejných nákladů, proto se dnes již běžně nestaví a zřejmě nebudou dostupné ani v budoucnu. K tomu přistupuje požadavek na zpomalení či úplné zastavení elektrárny při pohybu ptáků, který zásadně komplikuje odhad skutečného výkonu elektrárny, a tedy i její rentabilitu.
Otázka bezpečnosti a ekonomiky
To, zda opravdu dojde k umrtvení rozvoje v této oblasti, se ukáže velmi brzy. Podstatou unijních pravidel je, že povolení by mělo být možné získat za zhruba rok, a tak by přínosy akceleračních zón měly být brzy vidět. Ale víme, jaký je dnešní stav. Náš stát totiž již formou nabídky „provozní podpory“ větrníky pro naši energetiku poptával.
V několika aukcích uspěly projekty s výkonem několika desítek megawattů (MW) instalovaného výkonu, a pokud se investorům podaří větrníky postavit (což není jasné), budou dostávat provozní podporu mírně pod státem určeným maximem 3 500 korun za megawatthodinu (MWh). Rozhojnily by tak naši větrnou flotilu, která má instalovaný výkon necelých 400 MW (to by teoreticky při plném využití dodalo kolem pěti procent průměrné spotřeby České republiky).
Pro porovnání, třeba Rakousko má instalovány větrníky s více než desetinásobným výkonem. A to je stále málo proti Německu, které disponuje celkovým výkonem větrného parku (včetně větrníků na moři) přes 80 gigawattů. Při průměrné hodinové spotřebě kolem 54 gigawatthodin by tento výkon teoreticky dokázal pokrýt více než sto procent spotřeby. Fakticky větrné elektrárny pokrývají již zhruba čtvrtinu.
Pro někoho jsou větrníky otázkou ideologie či dobrým tématem politického boje. Je to ale především otázka bezpečnosti a ekonomiky. Letošní aukce na nové větrné zdroje v Německu (na pevnině) skončila průměrným akceptovaným požadavkem na podporu (rozdílový kontrakt) 50,6 eura za MWh, což odpovídá ceně zhruba 1,2 koruny za kilowatthodinu.
Nutno podotknout, že německý systém docela smysluplně bonifikuje projekty v oblastech s méně příhodnými podmínkami. Snaží se tím dosáhnout rovnoměrnějšího geografického rozložení větrných elektráren. Někteří investoři tak dostanou garantovanou cenu až o pár desítek procent vyšší. Podobně jako u nás pak celkový příjem investora zahrnuje i prodej elektřiny za cenu vyšší, než je vysoutěžená.
Jiná vládní agenda
U nás se zatím podařilo postavit jen několik větrníků a cena státní podpory se zdá nejméně dvaapůlkrát vyšší než kousek od nás v Německu. Což zdaleka není dáno tím, že u nás málo fouká, příklad Rakouska ukazuje opak. Vypadá to, že navzdory oficiálním plánům naší země (jako je Národní klimaticko-energetický plán) u nás větrníky nechceme, anebo máme nastavená taková pravidla, která je činí až absurdně drahými.
Pokud nastavené podmínky naplní chmurný pohled investorů, dosáhneme buď toho, že elektřinu z větru budeme stejně jako nyní nesmyslně moc dotovat a do dokončení stavby nové jaderné elektrárny bude jedním z nejdražších zdrojů v mixu. Anebo větrnou elektřinu u nás mít nebudeme. Obojí bude pro naše občany a firmy nákladné.
Data ukazují, že německé větrníky aktuálně představují nejlevnější dostupný nový zdroj elektřiny na dnešním trhu našeho regionu, který navíc vhodně doplňuje solární elektrárny. Jejich vysoký podíl na mixu stlačuje průměrnou, tedy pro občany a firmy relevantní, cenu elektřiny výrazně dolů (již dnes je silová elektřina v Německu levnější než u nás a nůžky se rozevírají). Zjednodušeně řečeno, čím více cenově efektivně postavených větrníků (vhodně doplněných úložišti a flexibilitou) v mixu budeme mít, tím levnější může být elektřina.
Zdá se, že vláda má pod ideologickou vlajkou Motoristů a SPD jinou agendu, jež fakticky zajistí, že cena elektřiny bude vysoká. A tak si lidé připlatí a firmy budou mít vyšší náklady. To může vést k omezení aktivit nebo vyplácení nižších mezd. Což je jiná forma nákladu pro občany.
Navíc možná někteří politici nadále sní o penězovodech, které budou na úkor všech ostatních podporovat pro ně přátelské podnikatele ze staré energetiky. Podle prvních reakcí na vládní rozhodnutí o akceleračních zónách dosáhli tito politici svého. Na potvrzení, zda tomu tak skutečně je, si ale ještě chvíli počkáme.
Celá komentář zde.