Ta naše povolenka česká. ETS2 není nic nového a není to ani „bruselský diktát“
09.12.2025
Toto a mnoho dalšího způsobí emisní povolenka „dvě“ (ETS2), kolem které se rozšířilo neobvyklé množství mystifikací, ne-li manipulací. A přitom jde jen o logickou extenzi politiky, kterou již dlouhá léta naše vlády podporují nebo alespoň akceptují.
Proč si to myslím a co v této debatě nejvíce chybí? Především chybí připomenutí, že ETS2, které pokrývá emise z dopravy, provozu nemovitostí a malých firem, není žádný nový a nezávislý nástroj, jímž by „Brusel vynucoval“ snižování emisí – a tedy i pokles spotřeby fosilních paliv, která Evropa ke své škodě masivně dováží. Snižování emisí z dopravy a vytápění je totiž závazek, který z rozhodnutí členů unie platí už od konce první dekády tohoto století, a to v rámci mechanismu vzájemného sdílení (ESR).
Nejprve byl cíl stanoven pro období 2010–2020 a ještě před koncem období, tedy už za vlády Andreje Babiše, byl určen nový cíl pro další dekádu. Ten byl později – při stanovování celkového emisního cíle pro roky 2030 a 2050, který mimochodem schválila Babišova vláda – navýšen (za vlády Petra Fialy) tak, aby odpovídal ambici snížit emise o 55 procent. A tak vznikly dnes platné závazné cíle pro jednotlivé země. Pro Českou republiku jde o relativně nízký závazek: snížit emise o 26 procent proti roku 2005, zatímco některé státy mají stanovené snížení až o polovinu.
K dosažení dohodnutého snížení emisí musí jednotlivé vlády zavést opatření, která odpovídají podmínkám jejich země – v případě ČR navíc s možností čerpat miliardy korun z unijních fondů. Tento mechanismus spoléhá na to, že státy své závazky splní (což se v roce 2020 stalo); a pokud ne, obsahuje různé nástroje, jak neplnění jednotlivých zemí vykompenzovat.
Jaká bude cena
Systém ETS2 není ničím jiným než dodáním transparentního a účinného celounijního mechanismu, který bude „dohlížet“ na to, že emise klesnou plus minus tak, jak země v rámci ESR určily, a to tím, že do oběhu dá objem povolenek, který (se značnou rezervou) odpovídá dohodnutému tempu snižování emisí. Pokud někdo (často velmi hlasitě) soudí, že cena povolenky „proletí komínem“, neboť snižování emisí – zejména těch „na konci“ – je nákladné, jen to ukazuje, že není sto spojit relevantní informace. Existuje totiž jasný a zeměmi odsouhlasený plán, jak moc emise snížit, a s ním je ETS2 spojené. K výraznému růstu ceny povolenky by došlo jen tehdy, pokud by se země od závazků, které přijaly, zásadně odchýlily, anebo pokud by na trhu zavládlo velmi silné přesvědčení, že cena povolenky rychle poroste (a pak má smysl ji koupit „brzy“ anebo na růst ceny spekulovat).
První z těchto rizik se nezdá velké. Poté co před pár týdny zpracovala komise nová data předložená členskými zeměmi, se zdá, že jakkoliv zatím nejsou všechny země na cestě ke splnění svých cílů, podstatná část, včetně ČR, k nim směřuje. A v souhrnu dokonce data ukazují, že emisí by mohlo být méně, než kolik cílům ESR odpovídá. A tak by povolenek nebyl nedostatek, ale spíše přebytek (spojení nadbytku vydaných povolenek a snížení emisí víc, než je cíl). Proti druhému riziku zase bude působit značný objem dodatečných povolenek v „rezervě“, které budou na trh dodány, pokud cena spekulací na růst přesáhne dohodnutou hranici.
Obě tyto politiky vytvářejí silný předpoklad, že povolenka bude tam, kde ji politické rozhodnutí chce mít, tedy kolem 45 eur za tunu. Ne-li ještě níž. Cílená cena by znamenala zvýšení ceny benzinu a nafty zhruba o desetinu, tedy o něco přes tři koruny. Stejným způsobem, přibližně o desetinu, by ETS2 zdražilo i dodávky zemního plynu pro domácnosti a malé výtopny. Nejvíce by se prodražilo topení uhlím, odhadem zhruba o čtvrtinu.
U dnešních cen paliv pro dopravu je toto navýšení poměrně mírné – výsledná cena paliv by zůstala hluboko pod maximy posledních let, a to nemluvě o výrazném reálném zlevnění benzinu a nafty vlivem vysoké inflace. Je také dobré připomenout, že právě vnitrounijní doprava je dnes sektorem s nejvyššími emisemi. Z hlediska klimatu i energetické bezpečnosti je proto nutné, aby doprava postupně přecházela na elektrický pohon. Ačkoli zvýšení ceny benzinu a nafty o desetinu samo o sobě nepovede k dramatickému poklesu emisí ze silniční dopravy, představuje alespoň určitý posun od nelogicky nízké, zejména reálně nízké, ceny fosilních paliv.
U vytápění – mimo to, že část domácností má možnost přejít na paliva, která nejsou novou povolenkou zatížena (například z plynu na elektřinu nebo z uhlí na dřevo) – velká část rodin už dnes povolenku v ceně tepla platí. Velké teplárny, které zásobují stovky tisíc domácností, totiž za fosilní paliva nakupují dokonce „drahou“ povolenku ETS1. Zavedení ETS2 tak pouze částečně srovnává situaci na trhu, kde jsou často málo efektivní či emisně velmi nevhodná řešení, jako lokální plynové kotle nebo domácí spalování uhlí, dosud výrazně a nelogicky zvýhodňována.
Populistická logika
Pečlivý čtenář přesto zřejmě dojde ke dvěma otázkám zpochybňujícím ETS2. První z nich je, zda je povolenka vlastně třeba, když snižování emisí zajistí (a zjevně v praxi zajišťuje) popsané ESR. Druhou je námitka, že systém ETS2 je natolik svázán a cílená cena je natolik nízká, že snížení emisí nezajistí a je spíše formou mírné uhlíkové daně.
Jde o relevantní otázky, na které ale existuje rozumná odpověď. Ano, systém ETS2 na rozdíl od staršího bratříčka ETS1 není zamýšlen tak, aby problém emisí v sektoru dopravy, bydlení a malých firem (které jsou odpovědné za jen o něco méně než polovinu všech emisí) sám vyřešil. Na jedné straně je to „jen“ doprovodný mechanismus závazků členských zemí v rámci ESR, který dává najevo, že „free riding“, tedy rezignace některých zemí na plnění přijatých cílů, bude mít pro všechny důsledky. Na druhé straně stojí důležitá sociální role ETS2. Příjmy z něj budou nejen recyklovány do ekonomik výhradně na podporu snižování emisí v dopravě a bydlení, ale nad to vzniká sociální klimatický fond, který je v tomto ohledu ještě cílenější.
Zjednodušeně řečeno, prostředky vybrané za emisní povolenky „od všech“ musí být směrovány ve prospěch těch, pro které je snižování spotřeby fosilních paliv složité. Třeba kvůli tomu, že nemají peníze na změnu vytápění, snížení energetických ztrát budov, nebo kvůli faktu, že ke svému životu (hlavně na vesnici) potřebují auto a pořízení úsporného vozidla je pro ně nákladné. Desítky miliard korun, které tímto naše země ve prospěch chudších občanů rozdělí, musí a budou mít zásadní vliv. Je trochu smutné vidět, že zatímco naše země „experimentuje“ s opravami domů po babičce či s opatřeními směřujícími na rodiny s (nejméně) průměrnými příjmy, v řadě zemí unie jsou již připraveny a někde i běží programy, které jasně cílí na chudší domácnosti či občany, u kterých je snížení spotřeby fosilních paliv nákladné.
Mimochodem to, že toto je hlavní motivace velké části zemí k podpoře ETS2, potvrzuje požadavek, aby prostředky, které budou vybrány z prodeje povolenek, mohly země použít již předtím. Tento trochu paradoxní, ale politicky logický cíl zajistí finanční aranžmá prostřednictvím Evropské investiční banky. Jistě lze namítnout, že alternativou proti zajištění těchto peněz je „domácí daň“, ale je to cesta jak politicky, tak věcně složitější, navíc bez benefitu posílení dosažení společných unijních cílů.
Hledat jinou než populistickou logiku v nekompromisním boji většiny českých politiků proti ETS2 snad ani nelze. A to i bez ohledu na velké náklady, které by Jiráskovo „proti všem“ přineslo. Především, nezavedení ETS2 nijak neomezuje náš závazek emise v této oblasti snižovat. Nezahrnutí ETS2 do naší legislativy způsobí, že v situaci, kdy budou zřejmě skoro všechny země unie podporovat své „slabší domácnosti“ ve snižování spotřeby fosilních paliv, a tedy budou směřovat k úspoře peněz, čistšímu vzduchu a snížení dovozu fosilních zdrojů, nebude naše země tyto peníze mít k dispozici a v našem velmi napjatém rozpočtu je těžko najde. Poté co bude systém – předpokládejme bez nás – spuštěn, budeme hradit pokutu za neplnění unijní legislativy. Ta by mohla být třeba v rozsahu blízkém tomu, kolik bychom za emisní povolenky od domácností vybrali.
Tedy jinými slovy: náklad budeme (z rozpočtu, tedy peněz všech) hradit, ale peníze, které bychom v rámci ETS2 získali na potřebné investice, nezískáme. Někdo v tom vidí odvahu, někdo racionalitu, jiný potřebný protest proti Bruselu. Ale mně to vůbec žádný smysl nedává.
Celý článek si můžete přečíst zde.