Sankce za Grónsko by Evropu bolely, ale ústupky Trumpovi vedou jen k dalším problémům
21.01.2026
Americký prezident Donald Trump v posledních dnech přitvrdil v tlaku na Dánsko i celou Evropskou unii – chce si přivlastnit Grónsko, které je autonomním dánským územím, a hrozí cly těm evropským státům, jež na takový nátlak nechtějí přistoupit. Trump řekl, že od 1. února zavede dodatečná desetiprocentní cla na dovoz ze všech čtyř skandinávských zemí a z Německa, Nizozemska, Francie a Velké Británie. Zástupci nejen těchto států se přesto shodují, že je potřeba Dánsko podpořit a Trumpovi se postavit. Navrhují ekonomická opatření včetně zavedení takzvané bazuky – balíčku sankcí, který by omezil přístup amerických firem na evropský trh. „Evropa je vývozní supervelmoc a snaží se ten status udržet, ale musí existovat nějaké meze,“ říká europoslanec Luděk Niedermayer z TOP 09.
Jak může Evropská unie v tuhle chvíli odpovědět na Trumpovu snahu zabrat Grónsko?
Myslím si, že věc má dvě dimenze. Zaprvé je potřeba, aby se Evropská unie jasně propojila s Dánskem a s principem její územní celistvosti – Grónsko je autonomní oblast Dánska, takže se bavíme o teritoriu, které je součástí EU. Není pro mě myslitelné, že by Evropská unie v tomto ohledu nebyla zcela jednotná – a je smutné, pokud v tom někdo nemá jasno. Je vidět, že tenhle narativ s velkým nadšením převzalo Rusko (například Sergej Lavrov už prohlásil, že Grónsko není „přirozenou“ součástí Dánska – pozn. red.). V tomhle musí být Evropská unie zcela jasná, čitelná.
A druhá věc je hrozba celních sankcí – Donald Trump zřejmě nechápe, že máme jednotný trh a že je docela složité začít clít vývoz pouze z některých zemí. Ale je možné, že je to prostě jeho snaha rozdělit Evropu – a nejhorší by bylo, kdyby si členské země, které na jeho seznamu nejsou, začaly mnout ruce a říkaly „to jsme tedy šikovní, ať si to ti ostatní vypijí“. Doufám, že dojde k rychlému sjednocení postoje. Je to racionální: Evropa je vývozní supervelmoc a snaží se tenhle status udržet, ale musí existovat nějaké meze.
Takže myslíte, že by EU měla mít připravenou razantní odpověď, ekonomickou protiakci.
Ano, myslím, že jsou potřeba opatření, která na to odpovědí i za cenu eskalace a rizika. Donald Trump prakticky na všechno reaguje cly a my to nemůžeme akceptovat. Samozřejmě nevěřím tomu, že dojde k vojenské eskalaci – to je absurdní. Američané tam mají vojenskou základnu, a kdyby tam chtěli mít víc vojenských základen, tak je mít mohou.
A co s tím EU tedy může reálně dělat?
Francouzský prezident Emmanuel Macron navrhuje, abychom použili nástroj proti ekonomickému nátlaku (přezdívaný obchodní bazuka – jde o odstrašující balíček opatření, jako jsou odvetná cla, daně pro technologické společnosti a tak podobně – pozn. red.). Případně bychom mohli uvalit na USA jednostranná cla. Je možné, že k takové variantě dojde. Jsem si jistý, že pokud takovou reakci Evropa použije, pak se můžeme dostat do ekonomicky velmi nedobré situace. Ale upřímně nevidím žádnou jinou možnost, jak tomu tlaku vzdorovat. Dánsko určitě Trumpovi neřekne: „Tak si Grónsko vezměte i s jeho 50 tisíci obyvateli, i proti jejich vůli.“ Když Trump vyhrožoval prvním balíkem tarifů, dalo se o něčem jednat. A něco se nám také vyjednat povedlo. Dostali jsme se však jen tak daleko, jak to bylo možné. A každopádně musíme být připraveni reagovat i teď.
Je tedy reálné, že by se bazuka zavedla?
Ve vzduchu samozřejmě visí omezení zejména pro velké technologické firmy. Mluvilo se také o zavedení celoevropské digitální daně, některé země ji zavedly individuálně. V souvislosti s loňskými rozhovory s Američany a nalezení dohody o clech bylo vše odloženo. Ale pořád tahle varianta existuje – nicméně je potřeba si uvědomit, že nasazení cel nebo daní na digitální ekonomiku je technicky složitější než na zboží. Donald Trump se fixuje na pohyb zboží, ale záměrně či nevědomě ignoruje služby, v nichž má Amerika vůči Evropě velký přebytek. Tradičně se tato část obchodu dostává pod daňový nebo celní režim velmi složitě, nicméně za určitých okolností by k tomu mělo a muselo dojít.
Trump podle vás počítá s tím, že by Evropa mohla reagovat ekonomickými odvetnými opatřeními? A pokud k tomu dojde, mohlo by to Ameriku skutečně ohrozit?
Mně se nezdá, že by Donald Trump předem své kroky plánoval. Když jsem byl na misi v Americe, jeho nejbližší spolupracovníci nám říkali, že když jdou do jeho kanceláře pro závěrečné rozhodnutí, tak nevědí, s čím vyjdou. Myslím, že za tím žádný dlouhodobý plán není. Slyším od řady kolegů, kteří jsou v zahraniční politice zběhlejší, že on vždy čeká na okamžik slabosti – a v momentě, kdy se tahle slabost projeví, pokračuje v nastoupeném kurzu. Pokud se neprojeví, hledá, jak se z toho dostat ven.
A co se týče ohrožení samotné Ameriky: když se kdysi dělalo hodnocení všech strategických položek, se kterými se napříč světem obchoduje, největší zastoupení měla samozřejmě Čína – ta má spoustu komodit i základních technologií a materiálů, jež všichni potřebují. Ale Evropa jich má víc než Amerika, proto není pochyb, že totální obchodní válka by byla pro Ameriku velmi špatná, stejně jako pro Evropu. Doufejme, že se nedostaneme až do tohoto scénáře, ale myslím, že metoda ústupků vůči Trumpovi vede jen k dalším a dalším problémům.
Má EU alternativu, pokud by k tomu došlo? Na koho se obrátit a s kým začít obchodovat?
Myslím si, že Evropě by mohlo pomoci nejvíc posílení společného trhu. To nás nejvíc brzdí, protože nefunguje dostatečně. Existují na něm překážky – Evropská centrální banka nedávno zveřejnila statistiku, která říká, že klesá obchod uvnitř Evropské unie.
EU nicméně začala – možná i s ohledem na Trumpa – posilovat obchodní spolupráci se zbytkem světa. Po 25 letech se podařilo najít politický konsenzus na podpis a finalizaci dohody s Mercosurem. Mluví se o obchodní smlouvě s Indií…
Tyhle obchodní smlouvy mají dvě roviny – první je ekonomická. Jistě, když se zkomplikuje obchod s jednou zemí a usnadní s druhou, tak to části firem umožní přesměrovat vývoz a případně kompenzovat ztráty. Ale ještě důležitější je politická dimenze, která říká, že kromě té části světa, jež chce používat hrubou sílu a porušuje uzavřené dohody, existuje i část světa, která chce opak – uzavírat dohody, jež se budou dodržovat. A to je hrozně důležité. Nicméně jakkoli krutě to zní, faktem pořád je, že Amerika je pro Evropu nenahraditelná. Je to náš velmi důležitý spojenec. Velká část vojenské kapacity NATO stojí na Spojených státech.
Spatřujete v situaci kolem Grónska i něco pozitivního?
Je velmi povzbudivé, jak viditelná část americké politiky se odvažuje postavit prezidentovi. A netýká se to pouze demokratů, ale rovněž republikánů. To je podle mě hrozně důležité. Trump si myslí, že zabrání většího či menšího území by mohl prezentovat jako politický úspěch – ale tohle teď běžní Američané nechtějí. A zdá se, že senátoři a kongresmani jsou těmhle lidem přece jen blíž – také to může souviset s blížícími se midtermy.
Kdyby vše došlo do otevřené obchodní války, mělo by to vliv nejen na ekonomiku, ale i na každodenní život. Jak by Evropa mohla fungovat například v případě, že by došlo k zablokování služeb Googlu, Microsoftu či Applu?
Určitě by to znamenalo obrovské narušení. A bylo by to opravdu složité – nesmíme nicméně zapomínat, že Evropská unie už velmi dlouho tlačí na to, aby se data ukládala tady, a ne v zámoří. Takže si nemyslím, že by došlo vyloženě ke zhroucení. Vezmu jednoduchý příklad: Mnoho lidí dodnes využívá systém Windows XP. Už dávno nemá bezpečnostní záplaty, podporu, je instalovaný na jejich počítači. Stále však běží. Je to extrémní příklad, ale ukazuje to, že nemusí jít o úplný kolaps. A samozřejmě tohle není něco, co by chtěly samy globální technologické firmy. Jednoduše proto, že by to snížilo jejich mezinárodní uplatnitelnost. Pokud by z rozhodnutí prezidenta přestaly Evropě poskytovat služby, lidé po celém světě, v Indii, Číně, Japonsku, by viděli, že tohle se může stát i jim, a mohli by se od jejich technologických řešení začít odklánět. Jistě, primární postižení by se týkalo nás. Ale to sekundární by bylo zcela fatální pro ty firmy samotné jako pro dominantní hráče v řadě oblastí na světě.
A máte třeba informace, že tyhle firmy na Donalda Trumpa tlačí, aby zmírnil svůj nátlak na Evropu a přistoupil na nějaká jednání a diskusi?
Nemám, můžeme jen spekulovat. Není však absolutně pochyb o tom, že loni mu daly zadání, aby na Evropu zatlačil. Aby nezaváděla digitální daně. Stejně tak je jasné, že tlak na větší svobodu, respektive menší omezování AI, rovněž vychází od těchto firem. Donald Trump ovšem teď na Grónsko vsadil opravdu hodně. A nevím, jestli pořád bude dbát o zájmy big tech průmyslu, který ho podporoval. Nikde není řečeno, že jej prostě v dané chvíli nehodí přes palubu. Koneckonců – to se stalo i s Elonem Muskem, jenž byl jeho nejvěrnější spojenec. Jestli se na něco můžeme spolehnout, tak na to, že se nemůžeme spolehnout na nic.
Jak si vlastně vy jeho zájem o Grónsko vysvětlujete? Jde skutečně o bezpečnost, touhu získat nerostné suroviny, je to megalomanství, nebo snaha odvést pozornost od dění doma?
Můžeme zase pouze spekulovat. Jeho mentalita realitního makléře je stále vidět. Ale je zajímavé, že to, co dělá, se často míjí se zájmem těch, kvůli nimž to podle svých slov dělá. Podívejme se na Venezuelu: Ropné firmy řekly, že si nedovedou představit, že by do země šly a investovaly tam. Je to podle nich extrémně riskantní projekt, zároveň zvyšování nabídky ropy vede k poklesu ceny. Podobné věci slyším od odborníků ohledně Grónska. Přestože globální oteplení je tam velmi rychlé, těžba pod ledem je extrémně náročná – a velká většina Grónska je pořád pokryta ledem. Slyšel jsem i argument, že Trumpova logika získávání nerostných surovin se dá aplikovat také na Aljašku. Ta by mohla sehrát stejnou roli, ale on ví, že vůči obyvatelům Aljašky si to dovolit nemůže. Zároveň jsou Grónsko i Dánsko velmi otevřené tomu, aby Američané měli v Grónsku mnohem větší zastoupení. Takže když se na to člověk dívá s odstupem, opravdu to může vypadat jako film Vrtěti psem. Tedy že si chce Trump vytvořit téma, kterým vytlačí téma jiné.
Celý rozhovor zde.