Neshody v Evropě a USA ohrožují průlomovou celosvětovou daňovou dohodu
08.07.2021
Dohoda vznikla na půdě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), ta o dohodě mluví jako o historickém přelomu, jak napravit nedostatky stávajícího systému, který „už není vhodný pro globalizovanou a digitalizovanou ekonomiku 21. století“.
Devět zemí, včetně jurisdikcí, kde daňový systém stojí právě na nízkých sazbách, dohodu odmítlo. V Evropě se jednalo o Estonsko, Maďarsko a Irsko, ty se postavili proti dohodě, kvůli obavám, že by stanovení 15% celosvětové efektivní sazby daně z příjmů právnických osob oslabilo jejich schopnost přilákat potencionálné mezinárodní obchod na jejich území. Přitom dohoda nebrání zemím stanovit si nízkou daňovou sazbu, jen stanoví, že v případě nadnárodních firem (které tento stav využívají často k zbavení se daňové povinnosti) bude zisk do této sazby dodaněn.
Proto je hlavním cílem zbrzdit účetní přelévání zisků (nesouvisejících s reálnou ekonomickou aktivitou) do daňových rájů. Část lidí též věří, že dohoda povede k zastavení trendu, kdy země mezi sebou soutěží a snižují své sazby postupně níž a níž (a musí se při výběru daně soustředit na jiné položky, než je daň z příjmu firem). Jelikož schválení daňových otázek v EU vyžaduje jednomyslnost ve všech členských zemích, představuje postoj zmíněných zemí nelehký úkol pro budoucí vyjednávání na evropské půdě.
Paolo Gentiloni, evropský komisař pro hospodářství, uvedl, před vyvrcholením zasedání Organizace zemí pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), že by se jednalo o více než trapnou situaci, pokud se země EU nedokáží shodnout. Rovněž v tomto kontextu dodal, že si neumí představit vznik tak důležitého nového globální pravidlo bez účasti Evropské unie.
Nový plán podpořily všechny velké ekonomiky sdružené v G20. Dohodu by měli tento týden v Benátkách schválit ministři financí zemí skupiny G20. Otevřela se tak cesta k novému daňovému systému (či spíše doplnění systému jednotlivých zemí), jehož cílem je výrazně omezit účetní přelévání zisků do daňových rájů a zajistit, aby nadnárodní společnosti (a to včetně amerických technologických gigantů) zaplatily svůj spravedlivý podíl na daních v zemích, kde dané firmy skutečně podnikají a vydělávají. Vyjednávání a ladění finální verze textu budou pokračovat až do října tohoto roku.
Nejen mezi státy Evropské unie panují přetrvávající rozdíly v přístupu ke globální dani. V současné době eskaluje napětí též v americkém Kongresu. Demokratická strana, v čele s ministryní financí Janet Yellen, bude muset protlačit směrnici Kongresem, ke schválení globální daňové dohody bude zapotřebí dvě třetiny amerického Senátu. Senát je v současné době rovnoměrně rozdělen mezi demokraty a republikány, přičemž rozhodující hlas viceprezidentky Kamaly Harris dává demokratům úzkou kontrolu nad horní komorou.
Pokud by Spojené státy nová pravidla nepřijaly, znamenalo by to velkou ránu hlavně pro největší ekonomiky EU. Zejména pak pro Francii, která dlouhodobě bojuje za zdanění amerických technologických společností působících v rámci Evropské unie. Američtí zákonodárci jsou v současné době ohledně globální daňové dohody zdrženlivý právě z důvodu daně z digitálních služeb, a požadují, aby některé evropské země, včetně Itálie a Velké Británie, zrušily své domácí daně z digitálních služeb, které jsou zaměřené výhradně na americké technologické giganty. Například francouzský systém této daně však předpokládá, že po vzniku unijního řešení (které by mělo stát na dohodě z OECD) francouzská daň zanikne. Dohoda OECD stojící na dvou pilířích zahrnuje koncept minimálního zdanění právě proto, že USA ho již jednostranně pro některé zisky zavedly, a jejich zájem je, aby jeho obdoba platila globálně. Proto šance nato, že tento zásadní koncept nakonec neskončí v koši stále existuje.