Kritizovat prezidenta je nespravedlivé. Do svízelné situace ho dostal Babiš sám
20.11.2025
České i unijní zákony jasně určují pravidla pro předcházení střetu zájmů. Je proto dobře, že pan Babiš slibuje, že je naplní. Zatím se tak ale nestalo a jsme tak v situaci, kdy se vítěz voleb není s to ujmout moci, což je situace nedobrá.
Mezitím zaplavují média různé komentáře, které hledají viníka na jedné či druhé straně – u šéfa hnutí ANO nebo u prezidenta. A zaznívají i názory, zejména od některých politologů, že „voliči promluvili“ a prezident by to měl prostě respektovat. Právě absence věcných argumentů a tendence stavět volební výsledek nad zákony – možná inspirovaná stylem vládnutí Donalda Trumpa – narušují diskusi, která by měla být racionální. A vedou veřejnost k mylným závěrům.
Objektivním a nijak nezjednodušujícím faktem však je, že svět „zákonů“ bývá méně přehledný a méně jednoznačný. O výsledku tam nerozhoduje dedukce či formální důkaz jako v matematice, ale až názor soudu, který není správné předjímat. Přesto stojí za to do této nejasné skládačky, tvořící celkový obraz dnešní vážné situace, přidat několik snad srozumitelných střípků.
Prvním je zásadní, zákonem daná odpovědnost prezidenta. Ta nevychází jen z jeho ústavních povinností dbát na právní fungování státu, ale i ze zcela konkrétního nálezu Ústavního soudu. Dle něj je prezident povinen při zvažování, koho jmenovat předsedou vlády, přihlédnout k tomu, zda jmenováním může vzniknout střet zájmů a zda může být řešen postupem, který zákon předvídá. Stejně tak finanční nařízení EU vyžaduje, aby členské státy zamezily vzniku konfliktu zájmů – a to velmi široce pojatému.
Z tohoto pohledu nejde o osobní rozhodnutí prezidenta, zda v případě Andreje Babiše požadovat řešení možného střetu zájmů. Je to jeho zákonná povinnost. Konflikt v jeho případě totiž může snadno nastat, například pokud firma, z níž má Andrej Babiš prospěch, získá dotaci. Dle evropské legislativy musí situaci možného konfliktu zájmu řešit nadřízený osoby v možném konfliktu. Ale protože premiér ve vládě žádného nadřízeného nemá, nese odpovědnost za jeho případný střet zájmů, který by po jeho jmenování vznikl, výhradně prezident. Jakmile premiéra jmenuje, už tento stav nemůže změnit.
Kritizovat prezidenta za to, že chce mít před jmenováním jistotu, že střet zájmů nevznikne, je proto nespravedlivé. A stejně nesprávný je i požadavek Andreje Babiše, aby byl nejprve jmenován a teprve potom problém řešil. Pokud ale i tak někomu současná debata o tom, zda má prezident jmenovat Babiše premiérem ještě před vyřešením možného střetu zájmů, či až poté, připomíná hašteření kluků na písku – přičemž je zjevné, že z právního hlediska je v tomto případě v právu prezident – skutečný problém leží jinde: jak má Andrej Babiš tento střet zájmů vůbec vyřešit.
Je dobře, že si pan Babiš uvědomuje, že jde o požadavky českých i unijních zákonů – tedy o úkol, který rozhodně není jednoduchý. Zcela jasné ale je, že odpovědnost za nalezení řešení v souladu s těmito pravidly leží výhradně na něm. A je to složitější, než se možná zdá. Například často zmiňovaná možnost převést majetek na manželku nebo děti problém neřeší. Pravidla střetu zájmů totiž zahrnují i osoby blízké, takže by se tím situace nijak nezměnila.
Stejně tak neobstojí ani možnost „odložit Agrofert“ do fondu, nad nímž by Babiš formálně či fakticky neměl mít vliv. Je zřejmé, že takový fond nebude schopen podniky prodat, a jejich hodnota asi bude růst – a to za přispění dotací, které mohou být během vlády pana Babiše firmám přiděleny. Z těchto rozhodnutí by tedy měl přímý ekonomický prospěch, což je přesně to, čemu mají pravidla o střetu zájmů zabránit. V souladu s tímto hovoří i judikatura Nejvyššího správního soudu, podle níž Babišovo uspořádání majetku pomocí svěřenských fondů nevedlo k zániku jeho postavení ovládající osoby a neřešilo jeho konflikt zájmů. „Slepý fond“ může konflikt zmírnit pouze tehdy, pokud obsahuje peníze nebo snadno obchodovatelná aktiva. Pokud jsou do něj vloženy celé velké podniky, jejichž vlastnictví či prodej je veřejně dohledatelný, odporuje to samotné logice takového fondu.
Neobstojí ani varianta prodeje Agrofertu „naoko“ spřízněné osobě s dohodou o pozdějším zpětném odkupu. Ekonomický prospěch z rozhodnutí vlády by i v tomto případě směřoval zpět k dnešnímu vlastníkovi. Skutečnému prodeji pak brání ekonomická realita – prodej tak složité entity, jako je Agrofert, trvá velmi dlouho.
Stejně tak není řešením ani to, aby se Andrej Babiš snažil vyloučit z vládních rozhodnutí, která ovlivňují zisky jeho firem. Premiér vyjednává a schvaluje rozpočet EU – zdroj většiny dotací Agrofertu. Doma pak vláda navrhuje pravidla, podle nichž se rozdělují. Nad to vláda ovlivňuje celou řadu oblastí, které mohou hodnotu firem zvýšit. V souhrnu je zřejmé, že šíře pravomocí premiéra v kombinaci se šíří podnikání jeho holdingu vylučuje řešit střet zájmů metodou „čínské zdi“.
Jedním z mála možných kroků by bylo, že by jako vlastník Agrofertu vydal závazný pokyn, aby firmy během jeho vládnutí o dotace nežádaly. I to je však problematické – jednak ekonomicky, jednak právně, a hlavně by to neřešilo všechny oblasti, v nichž může vláda hodnotu firem ovlivnit.
Možná někoho napadne, že řešením je prostě zákon o střetu zájmů zrušit. O etice tohoto postupu si snad každý udělá představu sám, ale nic by to nezměnilo na platnosti unijní úpravy. Její porušení by mohlo mít vážné právní i finanční důsledky pro celou zemi.
Je samozřejmě možné, že kreativní právníci přijdou s konstrukcí, která střet zájmů premiéra skutečně zásadním způsobem omezí. Je však zjevné, že je to velmi, velmi složité. Mezi tím by běžel čas, a je opravdu potřeba, aby počínající krize bránící nástupu vítěze voleb k moci, kterou si nikdo nepřeje a kterou způsobuje nepřipravenost zákonných povinností pana Babiše, byla rychle vyřešena a vítězná strana voleb mohla začít vládnout.
Interpretovat nynější konflikt jako „zlomyslnost“ ze strany prezidenta je zcela nepravdivé. Naopak do svízelné situace dostal prezidenta Andrej Babiš tím, že nebyl schopen připravit podmínky, které by mu otevřely zákonnou cestu k premiérské funkci.
Prezident si proto zaslouží podporu – ne za to, že dosud Babišovi neotevřel cestu do Strakovy akademie, ale za to, že postupuje tak, aby dostál svým zákonným povinnostem. A protože princip vlády práva je alfou a omegou fungování svobodné demokratické společnosti, je důležité, aby jej prezident v dalších dnech a týdnech obhájil.
Celý si můžete přečíst zde.