„Komisař střet zájmů nahlásí, a tím je to vyřešené.” Babiš mluví o dvojím metru, pravidla ale ukazují opak
01.10.2026
Evropská komise v dopise potvrdila, že po posouzení uspořádání kolem Agrofertu považuje premiéra Andreje Babiše nadále za osobu v potenciálním střetu zájmů a že svěřenský fond, do kterého byly akcie společnosti převedeny, podle ní situaci dostatečně neřeší.
Andrej Babiš reagoval tím, že „Agrofert nevlastním, nikdy už vlastnit nebudu a nemám z něj ani žádný prospěch. Nevím, co bych měl udělat víc.” Dodal také: „U mě by ale zřejmě ani nestačilo, kdybych se zastřelil.”
Místopředseda hnutí ANO Radek Vondráček v nedělní debatě České televize ho podpořil. Babiš prý vložením majetku do svěřenského fondu udělal více, než vyžadují běžné povinnosti eurokomisaře, natož premiéra.
Jenže právě srovnání s eurokomisaři ukazuje, že Evropská unie klade na své vysoko postavené politiky požadavky, které by Andrej Babiš splňoval jen těžko.
Proklepnutí před nástupem
Střet zájmů v Evropské komisi získal pozornost veřejnosti v roce 2019, kdy se stal eurokomisařem pro vnitřní trh Thierry Breton, šéf francouzské technologické společnosti Atos. Breton zároveň vlastnil akcie Atosu v tehdejší hodnotě přibližně 40 milionů eur a akcie její dceřiné společnosti Worldline v hodnotě přibližně 5,7 milionu eur.
Jeho budoucí evropské portfolio zahrnovalo právě ty oblasti, ve kterých měla jeho bývalá společnost významné obchodní zájmy. Šlo mimo jiné o digitální politiku, průmysl, obranu nebo vesmír.
Pokud by platila představa Andreje Babiše, že evropskému komisaři stačí střet zájmů nahlásit, Bretonův postup by mohl skončit tady – bez dalšího prověřování a jakýchkoliv zásahů. Jenže to se nestalo a ani stát nemohlo.
Ačkoli první krok před nástupem do funkce eurokomisaře skutečně spočívá v nahlášení potenciálního střetu zájmů, proces zde zdaleka nekončí. Poté, co kandidáti na členy Evropské komise předloží prohlášení o svých zájmech, přezkoumá je stálý Výbor Evropského parlamentu pro právní záležitosti (JURI).
Členové výboru posoudí, zda je prohlášení kandidáta úplné a zda z něj nevyplývá střet zájmů. Při posuzování se přitom zohledňují i relevantní zájmy manžela, manželky, partnera či dětí kandidáta. Pokud nejsou s výsledkem spokojení, mohou si vyžádat další informace a navrhnout řešení – například aby se kandidát finančního zájmu zcela vzdal.
Vzdal se funkcí, akcií i pobírání penze
Aby střetu zájmů předešel, prodal Breton celé své akciové portfolio už před nástupem do funkce. Také ukončil své vedoucí a poradní funkce, a to nejen v Atosu a Worldline, ale například i v Carrefouru nebo Bank of America – a to už před svým slyšením před Evropským parlamentem.
„Aniž bych čekal na své slyšení před Evropským parlamentem, prodal jsem celé své portfolio akcií a rezignoval jsem na veškeré mandáty ve společnostech či sdruženích. Dnes nevlastním žádné akcie a nemám žádný mandát jakéhokoli druhu,” uvedl.
Nárok na podnikovou penzi si sice nechal, ale po dobu mandátu se jejího vyplácení vzdal. Podle prohlášení Atosu mu tyto peníze definitivně propadly.
Přestože své akcie prodal, ani zde proces neskončil. Po celou dobu, kdy komisař svou funkci vykonává, musí také dodržovat Kodex chování členů Evropské komise. Ten stanovuje, že komisaři se mají vyvarovat nejen skutečného střetu zájmů, ale i situace, která může jako střet zájmů působit.
Z tohoto důvodu vydala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen zvláštní rozhodnutí. Pokud by Komise rozhodovala přímo o finanční, smluvní či obdobné otázce týkající se Atosu nebo jeho skupiny, Breton i jeho kabinet by se museli automaticky vyloučit z rozhodování o nich.
Prakticky se toto omezení projevilo například v roce 2020 při veřejné zakázce na superpočítač LEONARDO. Zakázku s celkovým rozpočtem 120 milionů eur získal právě Bretonův bývalý zaměstnavatel Atos. Evropská komise tehdy výslovně uvedla, že Breton nebyl zapojen ani do rozhodnutí o vyhlášení tendru, ani do hodnocení nabídek, a odkázala právě na jeho dřívější závazky a rozhodnutí předsedkyně Komise.
Bretonův příklad zároveň ukazuje, že evropská pravidla střetu zájmů nekončí ani nástupem do funkce. I po odstranění přímých majetkových vazeb mohou následovat další pojistky pro situace, kdy by se bývalé či zbývající zájmy mohly ovlivnit konkrétní rozhodování. Vedle vyloučení komisaře z konkrétního spisu umožňuje kodex předsedovi Komise také převést danou agendu na jiného komisaře nebo požadovat prodej konfliktního finančního zájmu či jeho vložení do blind trustu.
Slepé investice vs. Babišův Trust
Smyslem blind trustu je oddělit komisaře od správy jeho investic tak, aby nemohl výkon své funkce přizpůsobovat konkrétním ekonomickým zájmům. Investiční rozhodování přechází na nezávislého správce a funkcionář nemá průběžnou kontrolu ani informace nad tím, jak správce s portfoliem nakládá.
Babišův RSVP Trust je naproti tomu svěřenský fond vytvořený ke správě a zachování konkrétního majetku. Majetek je sice po dobu, kdy je Babiš premiérem, v režimu nezávislé správy, zásadní rozdíl ale zůstává: zatímco u blind trustu komisař nemá informace o tom, do čeho je jeho majetek investován, Babiš ví, že fond vlastní Agrofert.
Babišovi stejným metrem
Výčet tím ale nekončí. Vedle pravidel pro samotné eurokomisaře je důležité také evropské finanční nařízení. Konflikt zájmů evropské právo definuje velmi široce – může vyplývat nejen z ekonomických zájmů samotného politika, ale také z rodinných vazeb nebo jakéhokoliv jiného nepřímého osobního zájmu.
Právě na tomto základě nyní Evropská komise tvrdí, že současné nastavení svěřenského fondu Andreje Babiše potenciální střet zájmů dostatečně neřeší. Podle nastavení trustu totiž připadne Agrofert v budoucnu jeho potomkům.
Bretonovi jeho dřívější podnikání cestu do politiky neuzavřelo, protože přesvědčivě oddělil své soukromé ekonomické zájmy od výkonu veřejné funkce. Pokud tedy Andrej Babiš tvrdí, že eurokomisaři stačí střet zájmů oznámit, a tím je vyřešený, evropské právo říká dostatečně jasně opak. Pouhé oznámení nestačí. Střetu zájmů je třeba předejít, a pokud vznikne, musí dotyčný přijmout opatření, která zabrání tomu, aby ovlivnil výkon jeho veřejné funkce.