Green Deal ve vaší garáži
06.05.2024
Na předvolební mítink na pražské Vinohrady v půli dubna dorazil Andrej Babiš v ráži z předchozího projevu ve sněmovně. Svým obvyklým stylem, kdy rychle střídal postavy, čas i téma, si postěžoval, že mu většina médií nefandí a televize z jeho obsáhlého projevu o nelegální migraci odvysílala živě jen patnáct minut, zatímco když býval premiérem, klidně vysílala proslovy až do šesti do rána.
Další čtvrthodinu předseda ANO vyprávěl zhruba stovce přítomných v zahradní kavárně Pavilonu Grébovka o svých údajných úspěších v boji proti nelegální migraci: podrobněji se to prý popisuje v knize Sdílejte, než to zakážou!. Potom si uvědomil, že zapomněl na lidi sedící nalevo a napravo od něj: na kandidáty hnutí ANO do Evropského parlamentu. „Tentokrát jsme to promysleli dobře,“ líčil Andrej Babiš při jejich představování. „Problém našeho hnutí je, že k nám vždycky někdo naleze, někoho uděláme bohatým nebo slavným a potom se na nás vykašlou. A pak mají ještě pocit, že ty mandáty získali sami,“ postěžoval si předseda ANO. „Ale to tady nebudu řešit,“ dodal.
Jak slíbil, tak neudělal. Během následující hodiny se k tématu velkých očekávání a zklamávání vrátil víckrát. Zklamal ho už první lídr kandidátky ANO do eurovoleb roku 2014, bývalý diplomat a lobbista, Pavel Telička, kterého prý jen „nešťastnou náhodou potkal“, a ve volbách navíc přišel úspěch, který předseda vůbec nečekal. Zklamala i jím prosazená eurokomisařka Věra Jourová. A naposledy zklamaly Andreje Babiše všechny tři europoslankyně zvolené za ANO – Dita Charanzová, Martina Dlabajová a Radka Maxová. Ještě ve zmíněné tři roky staré propagační knize o nich Andrej Babiš vlídně píše v části Mé ženy a já jako o skvělých ženách, s nimiž je výborná domluva a v Evropském parlamentu „makají“.
Ale kdeže ty skvělé kandidátky jsou? I ty jsou pryč. S předsedou se neshodly. Andrej Babiš začal prosazovat konzervativní a národovecké postoje a hnutí se tím výrazně odklonilo od svého programu před pěti lety, uvedly europoslankyně v dřívějších vyjádřeních. Jedna z nich Reportérovi popsala, že se snažila předsedovi vysvětlit, že nemůže své názory najednou změnit a začít hlasovat proti klíčovým návrhům svých kolegů z poslanecké skupiny v Evropském parlamentu. „Nikdy bych v parlamentu už nic neprosadila. Ale místo jakékoliv diskuse se mnou přestal po dvou letech mluvit,“ vzpomíná jedna ze zapuzených europoslankyň. Hnutí ANO je v současném Evropském parlamentu součástí středového uskupení Renew Europe (Obnova Evropy). To sdružuje hlavně liberální strany včetně hnutí Renaissance francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nebo poslance slovenské opoziční strany Progresívne Slovensko.
Andrej Babiš onoho dubnového podvečera svým příznivcům vysvětloval, že další zklamání už tentokrát nehrozí. Trojice neposlušných europoslankyň z kandidátky zmizela a jejich místa zaujaly loajální spolupracovnice. Lídryní se stala Klára Dostálová, poslankyně a bývalá ministryně v Babišově vládě. Pětkou na lístku je Jana Nagyová, bývalá dotační poradkyně, kterou soud společně s předsedou ANO již dvakrát nepravomocně osvobodil v trestní kauze dotace pro farmu Čapí hnízdo. A na volitelném šestém místě je poslankyně a bývalá středočeská hejtmanka Jaroslava Jermanová Pokorná.
Můj čpavek
Hnutí ANO je v nadcházejících červnových volbách do Evropského parlamentu favoritem. Podle průzkumu agentury STEM/MARK zveřejněného počátkem dubna se jeho podpora pohybovala okolo 27,5 procenta. Druhá byla koalice Spolu, sdružující kandidáty ODS, TOP 09 a lidovců, s dvaceti procenty. Okolo deseti procent měli STAN, Piráti a sdružení SPD a Trikolory. Spoluautor průzkumu Radek Pileček ze STEM/ MARK však předem upozorňuje, že s výsledky může zamávat těžko předvídatelná volební účast. Ta bývá u voleb do Evropského parlamentu nízká. Ani jednou nepřišlo více než devětadvacet procent oprávněných voličů. V roce 2019 byla účast zatím nejvyšší – 28,7 procenta, o pět let dříve však k urnám dorazilo jen 18,2 procenta voličů.
Strany současné vládní pětikoalice by podle dubnového průzkumu volily mladší ročníky a obyvatelé velkých měst. Hnutí ANO mohlo naopak počítat s podporou v menších obcích a od starších lidí. Naznačovalo to i věkové složení publika na zmíněném mítinku ANO v Pavilonu Grébovka. Andrej Babiš svým příznivcům líčil, jak potřebuje získat víc hlasů v Praze a voliče „mobilizovat“. Jeho hlavním tématem pro evropské volby prý bude nelegální migrace. „Mám o tom informace z první ruky,“ vysvětloval na setkání v zahradním pavilonu a se smíchem líčil, že o azyl v České republice prý požádal nedávno jeden Švéd. „Už nemohl ve Švédsku žít, protože tam jsou ty gangy, no-go zóny, kde minule někoho zastřelili, a tak dále. To jsou fakta,“ vyprávěl do zaplněného sálu, jehož trámoví zdobí německý nápis „Kdo nemá rád víno, ženy a zpěv, ten zůstává bláznem celý život“.
Andrej Babiš chce řešit ilegální migraci na evropské úrovni penězi a podporou třetích států, jako jsou Libye a Turecko, aby migranty nepouštěly přes své území do Evropy. Stavět kampaň na ilegálech není prý žádným strašením. Straší podle něj pětikoalice a Miroslav Kalousek, který už před čtrnácti lety hrozil, že nebude na důchody a rozesílal domácnostem předvolební složenky na splacení státního dluhu rozpočítaného na každého občana. „Přesto na penze pořád je,“ vyprávěl dál předseda ANO. Tehdy však bylo na Kalouskově složence 121 tisíc korun, na konci druhé Babišovy vlády by na obdobné složence byla částka dvojnásobná. Reálně, tedy po odečtení inflace, zadlužení Česka vzrostlo za stejné období zhruba o třetinu.
Výsledek eurovoleb v Česku je podle předsedy ANO podstatný ve „hře o trůny“, jak říká postupu při výběru nového šéfa Evropské komise. Toho sice navrhuje Evropská rada, složená z premiérů a prezidentů členských států Unie, ale navrženého kandidáta musí schválit Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Post předsedy Komise je klíčový pro nastavení agendy pro příštích pět let včetně migrační politiky. V novém parlamentu budou mít čeští poslanci dohromady jedenadvacet ze 720 míst. Andrej Babiš kalkuluje s tím, že parlamentní většina pro odsouhlasení šéfa Komise bude velmi těsná a jeho poslanci budou mít šanci do výběru výrazně promluvit. Počítá s tím, že s ním spojí síly někteří poslanci z „véčtyřky“, tedy Maďarska, Slovenska a Polska. Přímé odpovědi na otázku z publika, zda jeho hnutí kvůli tomu opustí liberální parlamentní frakci Renew Europe a spojí se s národoveckými stranami jako maďarský Fidesz Viktora Orbána, se Andrej Babiš vyhnul.
Liberální uskupení Renew, do nějž Babišovo hnutí stále patří, bylo v končícím europarlamentu třetí nejsilnější skupinou. Pokud by ANO získalo aspoň šest křesel jako v minulých volbách, mohlo by získat v rámci skupiny výraznější vliv a pozice ve výborech. O členství však usiluje i hnutí STAN a Piráti.
Pokud nicméně někdo čekal od Andreje Babiše nějaké nacionalistické projevy, byl asi onoho dubnového podvečera zklamaný. Aspoň na tomto setkání s voliči v Praze s nimi šetřil. Teda kromě obvyklých deklarací, že jeho lidé budou v Bruselu prosazovat „české národní zájmy“. Předsedova tvář s českými vlaječkami namalovanými na lících dominovala i v rozdávaných předvolebních novinách. V nich si Andrej Babiš poněkud překvapivě stěžoval i na českou drahotu s tím, že za něj stál obyčejný rohlík korunu sedmdesát a za premiéra Fialy stojí o korunu víc. Nezmínil, že jeho holding je naprosto dominantním výrobcem čerstvého pečiva v Česku včetně rohlíků.
Příznivcům hnutí dál sdělil, že je proti vystupování z Unie a naopak podporuje další rozšiřování EU na Balkáně a bourání přežívajících bariér brzdících volný pohyb lidí a byznys mezi členskými státy. Během volné diskuse s voliči také brzdil hlasy podporující Rusko a tazateli, který namítal, že Unii stejně ovládají Američané a globalisté prostřednictvím Německa a Francie, Babiš odvětil, že vypráví „totální nesmysly“. Německo a další bohaté země podle něj logicky prosazují v Bruselu své zájmy, když do společné evropské kasy také zdaleka nejvíc přispívají.
Zda bude nelegální migrace jako mobilizační téma na voliče fungovat, se ukáže až na volební účasti a výsledcích. Z ohlasů publika, byť s Babišovými názory souznělo, se zdálo, že uprchlíci a migranti je ze židlí zrovna nezvedají. Daleko větší reakce a někdy potlesk vyvolávaly u účastníků předvolebního mítinku, mezi nimiž převažovali lidé důchodového věku, výroky o drahých energiích a „zelených nesmyslech, které se na nás valí z Bruselu“.
Předseda ANO k tomu divákům dal několik příkladů z byznysů, které dobře zná. „Oni pořád mluví o nějakých nových (bezemisních) technologiích, ale já jsem je ještě neviděl,“ líčil Andrej Babiš. „Mluví o třetí generaci biopaliv, ale ta zatím vznikla jen někde v laboratoři,“ vysvětloval. Biopaliva první generace, vyráběná ze zemědělských plodin a obzvlášť z řepky, byla před lety jedním z důvodů, proč se pustil do politiky. Kvůli jejich zpochybňovanému přínosu ke snižování emisí a očekávanému poklesu prodejů nafty a benzinu, do nichž se biosložky přimíchávají, má tento byznys před sebou hodně nejistou budoucnost.
Kvůli požadavkům na snižování emisí a dražším energiím je pod tlakem i nejlukrativnější část Babišova byznysu – výroba čpavku a hnojiv. „Všichni teď chtějí zelený čpavek a existují propočty, jak se to promítne do cen chleba – bude to dramatický,“ vyprávěl Andrej Babiš potenciálním voličům a dodal: „Jsme v absurdní situaci, kdy se ten čpavek bude dovážet někde z Ománu a vyjde to levněji. To je dopad Green Dealu v Evropě.“
Jeho holding Agrofert, zaparkovaný ve svěřenských fondech, je vůbec největším výrobcem čpavku ve střední Evropě. Závody na Slovensku a v Německu patřily před válkou na Ukrajině k největším dovozcům levného ruského zemního plynu, z něhož se čpavek a následně hnojiva produkují.
Babišem zmíněný Omán, sám producent ropy a zemního plynu, se podle prognóz Mezinárodní agentury pro energii (IEA) brzy stane velkým výrobcem „zeleného“ vodíku a čpavku. Zdrojem však nebude zemní plyn, ale odsolená mořská voda a vodík s čpavkem budou vznikat v provozech poháněných energií z obnovitelných zdrojů. Do těchto továren již západní společnosti podnikající v Ománu, sluncem rozpálené zemi v jihovýchodním cípu Arabského poloostrova, mohutně investují. Takto vyráběný vodík se bude kvůli efektivnější mezinárodní přepravě zpracovávat na čpavek. Ten bude využitelný pro další výrobu hnojiv anebo snadno zpracovatelný opět na vodík pro bezemisní dopravu.
Co čeká Green Deal
Vůbec nejvíc dotazů a připomínek na mítinku ANO padlo k elektromobilům a konci aut se spalovacími motory. Unijní státy a Evropský parlament loni odsouhlasily faktický zákaz prodeje nových aut jezdících na benzin a naftu, a to od roku 2035. Této regulaci se přezdívá zákaz spalovacích motorů, protože od té doby by se směla vyrábět už jen auta nevypouštějící oxid uhličitý. Starší vozidla se spalovacími motory půjde dál používat, kupovat a prodávat na trhu s ojetinami. Jeden z účastníků předvolebního setkání, který se představil jako dvacetiletý sympatizant hnutí, vyslovil přání, že by chtěl, aby si mohl koupit nové dieselové auto i v době, kdy mu bude tolik jako Babišovi. Další diskutující chtěli vědět, co se zákazem může Babiš a jeho europoslanci vůbec udělat. Lídryně ANO do eurovoleb Klára Dostálová k tomu uvedla, že se průmyslníci musí chystaným změnám postavit. Podobně jako to udělali velcí zemědělci, kteří si organizovanými protesty vymohli úlevy z požadavků na udržitelnější hospodaření. U již přijatých pravidel je to však podle Dostálové komplikovanější. U zákazu spalovacích motorů se čeká na analýzu možných dopadů na trh. „Ale Komise už teď bere zpátečku,“ říká k tomu Klára Dostálová. Odcházející Komise navrhla, aby auta se spalovacím motorem vyrobená po roce 2035 mohla jezdit na syntetická paliva s nulovou uhlíkovou stopou.
Zákaz spalovacích motorů má přitom potenciál stát se štěpným tématem evropských voleb ve vícero státech. Jde o nejméně populární klimatickou politiku ve třech velkých evropských zemích, jak vyplývá z průzkumu Oxfordské a dvou berlínských univerzit. Patnácti tisícům účastníků v Německu, ve Francii a Polsku dali výzkumníci na výběr ze čtyřiceti opatření směřujících k ochraně klimatu, aby je seřadili od nejvíce k nejméně populárním. Ve všech třech státech byl zákaz spalovacích motorů na posledním místě, a to napříč politickým spektrem. Jako nejpopulárnější vyšly investice do zateplování veřejných budov a ekologičtější hromadné dopravy.
Postupné snižování emisí oxidu uhličitého v dopravě – u nově vyráběných aut až na nulu do roku 2035 – je součástí obrovského balíku změn, kterému se v Česku častěji říká anglicky Green Deal než česky Zelená dohoda pro Evropu. Základním cílem je dosáhnout do roku 2050 takzvané uhlíkové neutrality, tedy aby v atmosféře přestal přibývat oxid uhličitý a další skleníkové plyny. A konkrétně u aut dát jejich výrobcům jasný investiční horizont, odkdy se mají soustředit jen na elektřinu, případně zelený vodík nebo jiná než fosilní paliva.
Ve vědeckém světě panuje silná shoda, že v souvislosti s rostoucí produkcí skleníkových plynů dochází k nebývale rychlému oteplování planety. Stránky americké NASA už nějakou dobu uvádějí, že 97 procent aktivně publikujících klimatologů se shoduje, že za globálním oteplováním a klimatickými změnami stojí lidé.
I o tom, zda by se Green Deal měl měnit, tempo změn zpomalit, nebo naopak urychlit, se bude hlasovat v letošních evropských volbách. Názory na to jsou pestré. Na panelové diskusi ekonomických expertů největších politických frakcí v Evropském parlamentu, kterou v půlce dubna organizoval bruselský think-tank Bruegel s listem Financial Times, byl pro zrušení Green Dealu jen zástupce euroskeptické skupiny ID. Naopak levice a Zelení byli pro jeho urychlení. Názor zástupců největších frakcí tvořících jádro současného parlamentu – evropští lidovci, socialisté a liberálové – by se dal zjednodušeně shrnout do věty: „Nic nového nerozjíždět, dotáhněme, na čem jsme se dohodli.“
Dělá to EU správně?
Alexandr Vondra, europoslanec a zároveň lídr kandidátky Spolu pro nadcházející evropské volby, říká, že současná Evropa je nastavená hlavně na omezování emisí, ale zapomíná se na ochranu přírody. Starost o půdu, uchování vody v krajině, omezení chemických hnojiv by se dotkly řady zemědělců, což je podle něj v mnoha evropských zemích stále významná voličská skupina. „Proto je jednoznačně preferována dekarbonizační větev s cílem omezit globální oteplování. Ta však zároveň přinese velkou redistribuci bohatství, vlivu a moci v Evropě i ve světě,“ říká europoslanec, který patří do skupiny Evropských konzervativců a reformistů.
Ostatní části světa mají podle něj konkurenční výhodu proti Evropě, která je svázána omezeními a regulacemi. Spojené státy mají vlastní verzi Green Dealu pod názvem Inflation Reduction Act (IRA). Tento zákon, přijatý v roce 2022, v mnoha směrech zvýhodňuje „čistou energii“ a obnovitelné zdroje, místy ještě více než evropská pravidla. „Rozdíl je v tom, že v Evropě je systém sankcí a dotací, zatímco americký Green Deal stojí na daňových pobídkách,“ říká Alexandr Vondra. „V Americe je lepší přístup k financování přes fondy rizikového kapitálu, jsou tam výrazně levnější energie a k tomu ty daňové pobídky. Ti, kdo chtějí rozvíjet nové technologie, logicky míří spíše tam,“ vyzdvihuje lídr kandidátky Spolu.
Evropa podle něj ztrácí výhodu plynoucí z lepších technických a inženýrských schopností. „Spalovací motory vyžadovaly mnohem komplexnější technickou expertizu, než je tomu u aut s elektrickým pohonem,“ říká Vondra s tím, že to je vidět na nástupu čínských výrobců na evropský trh. Čína podle něj dělá všechno pro to, aby se stala dominantním dodavatelem baterií do elektromobilů, a následně je tak mohla evropským automobilovým výrobcům prodávat. „Mají pod kontrolou suroviny, to je náskok, který se prakticky nedá dohnat,“ říká.
V Evropě pak podle Vondry získávají díky dekarbonizačním předpisům výhodu země s přirozeně snazším využitím obnovitelných zdrojů jako Nizozemci, Dánové či Irové, disponující větrnými parky na moři. Jižní země zase mohou těžit ze slunečního svitu. „Naopak Češi, Poláci nebo Němci měli energetiku tradičně postavenou na fosilních palivech a k tomu navíc vysoký podíl náročnější průmyslové výroby,“ líčí Vondra.
Ekonom a europoslanec Luděk Niedermayer, Vondrův kolega na třetím místě kandidátky Spolu za TOP 09, argumentuje, že se málo díváme, co se děje za humny. „Ta u nás proklínaná elektromobilita běží všude ve světě,“ říká s tím, že největší riziko vidí v dalším otálení, protože pak okolní svět Evropě skutečně ujede. „My sice budeme dalších pět, možná deset let vyrábět nejlepší spalovací auta na světě, ale jejich prodeje budou beznadějně klesat,“ říká Niedermayer. Evropské automobilky podle europoslance nyní patří ke špičce v nejvyšším segmentu elektromobility, střední ovládá americká Tesla, vyrábějící auta v Berlíně, a nejlevnější část trhu zatím obsadili Číňané.
Niedermayer uvádí, že svá hlasování o automobilovém průmyslu v europarlamentu konzultoval s automobilkami a zpětná vazba od těch hlavních, mainstreamových značek byla vždy stejná: „Hlavně už neměňte ta pravidla, my jsme tomu všechno přizpůsobili, my uvažujeme v horizontu deseti patnácti let, nezaveďte nám do toho nejistotu,“ říká ekonom. V Evropském parlamentu je členem nejpočetnější politické skupiny Evropské lidové strany a Křesťanských demokratů.
V české diskusi se podle Niedermayera „drží pod pokličkou“, že velká část světa má u emisí skleníkových plynů podobné cíle jako Evropská unie. Tedy jejich výrazné snížení do roku 2030 a uhlíkovou neutralitu okolo roku 2050 až 2060. Platí to i o Indii a Číně, ačkoli staví další a další uhelné elektrárny: potřebují totiž flexibilní zdroje energií, aby zvládly obrovský nárůst spotřeby a výroby z obnovitelných zdrojů – uhelné elektrárny vyrovnávají poptávku ve špičce, když třeba tolik nefouká nebo nesvítí slunce.
„Čína a Indie ale budou v řadě oblastí dekarbonizovat rychleji než my, protože některé technologie, které my tady používáme, přeskočí a přejdou rovnou k technologiím, které jsou efektivnější,“ domnívá se Luděk Niedermayer. Stejně se prý málo připomíná, že na snižování emisí byla mezi evropskými státy jednomyslná shoda a za Česko ke Green Dealu přistoupil jeho současný velký kritik Andrej Babiš.
Akce „Sedmička“
Lídr Spolu Alexandr Vondra je přesvědčen, že k hladkému schválení řady dekarbonizačních opatření přispělo vedle hrozby klimatické katastrofy i to, že pro některé země je taková transformace ekonomicky výhodná.
Pro Česko a jeho průmysl bylo podle Vondry klíčové, že se v uplynulém volebním období podařilo vyjednat a prosadit, aby i jaderná energie byla zařazena mezi uhlíkově čisté (a tedy neznevýhodněné) energetické zdroje.
Za důležité Vondra považuje i to, že se zmírnily podmínky normy Euro 7, která určuje pravidla pro snižování emisí spalovacích motorů v automobilech. Právě za tímto krokem český europoslanec za ODS – a spolu s ním i ministr dopravy Martin Kupka – osobně stojí. První návrh normy Euro 7 zveřejnila Evropská komise na podzim 2022 – v době, kdy Česká republika předsedala Evropské unii. Vláda věděla, že s tímto návrhem nesouhlasí, představitelé státu však nejprve váhali nad tím, zda je vhodné formulovat odmítavé stanovisko právě v době českého předsednictví. Nakonec tak ještě před Vánocemi 2022 učinili.
Postavili se pak do čela koalice osmi zemí, které byly proti původnímu znění normy Euro 7. Vedle Česka tam patřila také Francie, Itálie, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Vesměs tedy země, pro které je automobilový průmysl důležitou součástí ekonomiky. Tyto země dohromady vytvořily v Radě EU takzvanou blokační menšinu, bylo tedy jasné, že pokud zachovají jednotu, původní návrh neprojde. Rada EU je název pro shromáždění resortních ministrů ze všech 27 zemí EU (na rozdíl od Evropské rady, což je summit Unie, jehož se účastní šéfové vlád sedmadvacítky). V konkrétním případě normy Euro 7 se jednalo o radu ministrů dopravy, kde Česko zastupuje Martin Kupka (ODS).
Zároveň však bylo potřeba vyjednat návrh nový, takový, který by měl šanci na přijetí. Zde je namístě říct, že pro takový návrh musí v Radě EU hlasovat nejméně 55 procent zemí EU (v praxi tedy nejméně 15 ze sedmadvaceti) a tyto země zároveň musejí reprezentovat nejméně 65 procent obyvatelstva EU. Návrh rovněž musí získat nadpoloviční většinu hlasů v Evropském parlamentu. Ve vyjednávání kompromisního návrhu se tak společně angažovali Alexandr Vondra, který byl zpravodajem návrhu v Evropském parlamentu, a ministr dopravy Kupka.
Na akci „Euro 7“ se dá dobře ilustrovat chod a fungování Evropského parlamentu. Už to, aby se konkrétní europoslanec stal zpravodajem dané legislativy, vyžaduje značné úsilí. Euro 7 spadá do gesce výboru pro životní prostředí, jehož členem je i Alexandr Vondra. Jeho strana, ODS, patří v europarlamentu do politické skupiny ECR, Evropští konzervativci a reformisté. Jednotlivé frakce pak ve výboru soutěží o to, která z nich získá funkci zpravodaje pro příslušný legislativní návrh. Je to poměrně složitý proces, ale zjednodušeně si jej lze představit jako pomyslnou aukci, kde frakce „utrácejí“ kredity, které mají přidělené podle toho, jak silné jsou.
„Proto je potřeba si dobře rozmyslet, kdy se o roli zpravodaje ucházet. Mělo by to být v záležitosti, kterou považujete za opravdu důležitou, a kde navíc cítíte, že můžete v roli zpravodaje skutečně něco smysluplného vyjednat,“ popisuje Alexandr Vondra. Říká, že norma Euro 7 v jeho případě obě tyto podmínky rozhodně splňovala. Ve chvíli, kdy získal roli zpravodaje, se mohl pustit do aktivního politického vyjednávání.
Zde je potřeba ještě jedna krátká exkurze do politických poměrů v Evropském parlamentu. I tam funguje něco jako „vládní koalice“, tedy sdružení stran, o jejichž hlasy se opírá Evropská komise a které společně hlasují pro většinu návrhů. Na rozdíl od národních parlamentů je však mnohem volnější a konečné návrhy jsou výsledkem řady kompromisů. V nyní dosluhujícím europarlamentu, zvoleném v roce 2019, tvořily tuto vládnoucí koalici tři hlavní frakce: lidovci (EPP), socialisté (S&D) a liberálové (Renew), k nimž se obvykle přidávali Zelení (Greens-EFA).
Alexandr Vondra si pro jednání o normě Euro 7 naplánoval jinou sestavu. „Zašel jsem za šéfem výboru pro životní prostředí Pascalem Canfinem, což je Francouz zvolený za Macronovy liberály, a řekl jsem mu, že bych chtěl pro tento účel dát dohromady liberály, lidovce, naši ECR a také ID,“ popisuje Vondra. Tento krok byl poměrně neobvyklý, protože s poslanci z frakce Identita a demokracie (ID) – u jejíhož vzniku stála Marine Le Penová a do které vedle jejího Národního sdružení patří například také rakouští Svobodní, italská Liga nebo německá AfD – řada ostatních politiků hlasovat nechce.
Český europoslanec vysvětluje, že ve svých úvahách výrazně počítal s národními tlaky a zájmy jednotlivých poslanců. Například „macronovci“ se společnému hlasování s poslanci ze strany Le Penové důsledně vyhýbají, aby stranu, která je na domácím hřišti největším a nesmiřitelným soupeřem, nelegitimizovali. „Zároveň jsou zde ale významné zájmy koncernu Renault, pro který bylo navrhované znění normy Euro 7 mimořádně bolestivé,“ líčí Alexandr Vondra. Ještě přísnější limity na emise by podle něj výrazně zdražily zejména malé vozy, méně majetní zájemci by si je nemohli dovolit. Což by jak pro Renault, tak i pro koncern Stellantis, kam patří tradiční francouzské značky Peugeot a Citroën nebo italský Fiat, znamenalo citelný zásah.
„A nejsou to jen byznysové zájmy automobilek, možná ještě větší roli by hrála nespokojenost voličů. Ve Francii, ale i v Itálii nebo Španělsku jsou malá auta velmi rozšířená, pro tamní vlády by jejich omezení představovalo politický problém,“ míní Alexandr Vondra. Mluví dokonce o tom, že by se Macronova vláda mohla dočkat dalších protestů podobných těm, jaké provozovalo hnutí „žlutých vest“.
„Věděl jsem, že Francie patřila na Evropské radě spolu s námi k odpůrcům návrhu, takže jsem odhadoval, že by mohl být postoj Francouzů podobný i v parlamentu,“ vysvětluje své tehdejší úvahy. Tento odhad se ukázal jako správný. Pascal Canfin, přestože je politikem výrazně zelené orientace, na Vondrův návrh slyšel. Francouzští poslanci z Macronovy strany jsou zároveň nejsilnější součástí liberální frakce Renew, a mají tak významný vliv na celou tuto frakci. Jednou z jejich podmínek bylo, že se má Vondra a jeho tým snažit sehnat co nejvíce jednotlivců z dalších frakcí, aby nebylo tak zřetelné společné hlasování „macronovců“ a „lepenovců“.
Lidovci, v jejichž frakci hrají významnou roli zejména němečtí politici z CDU, prý souhlasili velmi rychle. A Konzervativci a reformisté, stejně jako europoslanci sdružení v ID bývají často v opozici vůči návrhům Evropské komise, když je považují za „příliš jednostranně zelené“.
297 hlasů pro
Pro jaký kompromisní návrh vlastně český europoslanec tuto koalici sháněl? Upravená podoba Eura 7 nezavádí přísnější limity pro emise spalovacích motorů pro osobní auta a dodávky, než měla předchozí norma Euro 6. To je asi ta nejpodstatnější změna. Zpřísnil se limit pro nákladní vozy a autobusy. Zároveň platí nová omezení pro emise mikročástic z pneumatik a brzd a zavede se „ekologický pas vozidla“, který bude obsahovat informace o vlivu na životní prostředí.
„Považuji za nesmyslné, abychom dále zpřísňovali emisní limity pro spalovací motory v době, kdy se je automobilky stejně snaží nahradit jiným pohonem,“ argumentuje Alexandr Vondra. Obdobně argumentovala už delší dobu řada automobilových výrobců. Podle nich by další úpravy limitů vyžadovaly obrovské investice do vývoje, což nedává velký smysl ve chvíli, kdy se stejně hovoří o konci éry spalovacích motorů.
Ekologické organizace zabývající se dopravou s tím nesouhlasí. Například Anna Krajinska, manažerka organizace Transport & Environment, říká, že evropské orgány upřednostnily zisky automobilek před zdravím všech obyvatel. Zároveň obvinila evropské politiky z „greenwashingu“, což je termín, který označuje falešná zelená tvrzení, která mají oklamat spotřebitele.
Vondrova neobvyklá koalice nakonec uspěla. Letos v březnu Evropský parlament schválil upravený návrh většinou 297 hlasů, 190 europoslanců bylo proti a 37 se zdrželo. Proti byli například i čeští poslanci z hnutí ANO, které je součástí liberální frakce Renew. Pro naopak hlasovali někteří socialisté, například ze Španělska, kde sídlí automobilka Seat.
Europoslanec Alexandr Vondra i ministr dopravy Martin Kupka po schválení upravené verze říkali, že dění kolem emisní normy Euro 7 bylo ukázkou toho, jak může Česko v rámci Unie prosazovat své ekonomické zájmy. „Pokud si definujeme jasný cíl, budeme aktivně hledat spojence a dokážeme nalézat dobré kompromisy, můžeme i ze své pozice řadu věcí významně ovlivnit,“ říká Alexandr Vondra, který se letos znovu uchází o zvolení z prvního místa kandidátky Spolu. Další automobilové diskuse v Evropském parlamentu přijdou za dva roky. V roce 2026 se má vyhodnocovat, zda je adekvátní konec spalovacích motorů od roku 2035. Z posledních diskusí se zdálo, že se nová auta se spalovacími motory budou smět dál prodávat, pokud budou zvládat jezdit na nově vyvíjená syntetická paliva. Kolik budou takové vozy stát a zda bude o nové „spalováky“ za více než deset let stále zájem, je nyní těžké předjímat.
Příštích pět let
Z červnových voleb vzejdou poslanci Evropského parlamentu na dalších pět let. V letošní kampani je prý daleko snazší než kdykoliv předtím voličům vysvětlit, k čemu Unie a parlament jsou.
Luděk Niedermayer to prezentuje například na covidu. Dokud jednotlivé země nezačaly spolupracovat, přes noc se zavíraly hranice a premiéři soutěžili v tom, „kdo se líp pokloní čínskému komunistovi, aby dostali o krabici roušek víc“. Chaos podle něj skončil v okamžiku, kdy vznikla jednotná pravidla, Unie se dohodla na společných nákupech a solidárním přerozdělování léků a vakcín. Jednotná už byla reakce na energetickou krizi a ruskou agresi na Ukrajině. „Řada současných problémů ve světě daleko přesahuje možnosti i těch silných a velkých evropských zemí. Ukázalo se, že když problémy řešíme spolu, zvládneme je až překvapivě dobře,“ říká Luděk Niedermayer.
Pozice nově zvolených europoslanců bude v mnohém komplikovanější než dosud. Rozhodování v Unii a práce v parlamentu fungují na základě hledání shody a kompromisů. U všech navržených změn obvykle platí, že se v danou chvíli někomu líbí, někoho víc bolí, jinde zase mají vládu s odlišnou politickou orientací a ideologií. Hledání shody v parlamentu je podle Niedermayera čím dál pracnější a složitější. Zásadní rozhodnutí nyní procházela v sedmisethlavém parlamentu často jen o desítky hlasů, někdy však jde jen o jednotky poslanců. „Velká otázka je, zda vznikne fungující parlament. Když bude potřeba vyřešit něco velkého, něco nad rámec toho, co jsme dělali v minulosti, zda se v parlamentu taková většina, která to umožní, vůbec najde,“ říká Luděk Niedermayer a dodává, že „na stole toho je hodně“.
Na již dříve zmíněné panelové diskusi spolupořádané Financial Times se ekonomičtí experti nejvýznamnějších frakcí v Evropském parlamentu vzácně shodli, že Unie potřebuje vytvořit společnou obrannou a hospodářskou politiku. Francouzský prezident Emmanuel Macron, v současnosti nejvýraznější evropský státník, mluví podobně. Ve dvouhodinovém projevu na pařížské Sorbonně vyzval koncem dubna k vytvoření „evropské mocnosti“, která bude schopná bránit se ruské agresi a zároveň čelit americkému a čínskému hospodářskému protekcionismu. Zároveň s tím navrhl, aby se společný evropský rozpočet navýšil na dvojnásobek. Zda bude zrovna taková vize průchodná a jak odvážný bude program nové Evropské komise, se ukáže právě až na základě výsledků nadcházejících voleb do Evropského parlamentu.
Do těch mohou už popáté promluvit i Češi, hlasovat se bude v pátek a sobotu 7. a 8. června.