Evropská obrana mezi vlastní suverenitou a potřebou společného financování
20.02.2026
Plány Evropské komise jsou zasazeny do širšího rámce tzv. Niinistö reportu, který zdůrazňuje potřebu celkové připravenosti na bezpečnostní, finanční i zdravotnické krize. Přesto jsou za klíčové impulzy dnešní proměny považovány právě kroky Ruska a Spojených států. Tento důraz se promítá do všech zásadních dokumentů i veřejných vystoupení představitelů evropských institucí.
Čtyři možné cesty evropské obrany
Evropa dnes stojí před čtyřmi základními variantami organizace a financování obrany.
První možností je čistě národní model. Vzhledem k rozsahu současných hrozeb, vysokým nákladům a technologické náročnosti moderních obranných systémů je však tato varianta prakticky nerealistická. Samostatné budování plnohodnotných odstrašujících kapacit by bylo pro většinu členských států finančně i technologicky neudržitelné.
Druhou variantou je obrana organizovaná v rámci NATO a financovaná národními státy. I zde se však objevují významné nejistoty. Postoje Trumpovy administrativy, potenciální geopolitické spory (včetně otázky Grónska) i strukturální potřeba větší americké přítomnosti v Indo-Pacifiku vyvolávají pochybnosti o dlouhodobé stabilitě tohoto modelu. Někteří členové NATO, například Kanada či Francie, již otevřeně hovoří o nenávratných škodách. Samotné národní financování by navíc pravděpodobně nestačilo.
Třetí možností je koordinovaná obrana v rámci NATO i EU, doplněná o evropské úvěry a pobídky. Tento model, který dnes sleduje Evropská komise, představuje kompromis. Zachovává princip národní suverenity, ale vytváří lepší podmínky pro společné zakázky a sdílené kapacity. Hlavní otázkou zůstává ochota členských států – případně i Kanady a Velké Británie prostřednictvím mechanismu SAFE – skutečně investovat a tyto pobídky využívat.
Čtvrtou variantou je výrazně hlubší integrace: jednotná evropská obrana financovaná primárně z úrovně EU, částečně prostřednictvím společného dluhu podobně jako fond NextGenerationEU. Tento model by mohl řešit problém nedostatečné schopnosti členských států dosáhnout závazku 3,5 % HDP na obranu. Současně by však narážel na odpor části států kvůli dalšímu společnému zadlužení a citlivým otázkám suverenity. Komisař pro obranu a vesmír Andrius Kubilius již hovoří o možnosti evropské armády či Rady bezpečnosti EU, lze však očekávat výrazný odpor Rady. Alternativou by mohlo být řízení prostřednictvím koalice ochotných.
Defence Readiness Roadmap 2030
Současná politika Komise odpovídá třetí variantě a je rámována plánem Defence Readiness Roadmap 2030. Jeho cílem je do roku 2030 odstranit klíčové nedostatky v obranných schopnostech (capability gaps).
Komise stanovila, že alespoň 35 % obranných zakázek má být realizováno společně a minimálně 55 % vojenských zakázek má pocházet z Evropy. Všechny potřebné programy mají být spuštěny do konce roku 2028.
Mezi identifikované priority patří protivzdušná obrana, dronové systémy, dělostřelectvo, rozvoj umělé inteligence a elektronického boje i tzv. strategic enablers. Otevřenou otázkou zůstává, jak rychle dokáže Evropa tyto technologicky náročné systémy vyvinout či získat.
Čtyři klíčové iniciativy
Tyto priority jsou soustředěny do čtyř tzv. European Readiness Flagships.
European Drone Defence Initiative má do konce roku 2027 vytvořit vícevrstvý a interoperabilní systém protidronové obrany a schopností přesných úderů. Eastern Flank Watch má propojit protivzdušnou obranu, boj proti dronům, námořní bezpečnost v Baltském a Černém moři a průzkumné systémy v souladu s NATO; plné funkčnosti má dosáhnout do konce roku 2028. European Air Shield má chránit vzdušný prostor EU prostřednictvím raketových systémů a letectva a být plně kompatibilní se strukturou velení NATO. European Space Shield se zaměřuje na ochranu evropských vesmírných systémů, včetně programů Galileo a IRIS.
Obranný průmysl a jednotný trh
Komise zdůrazňuje, že bez rychlého rozvoje obranného průmyslu nelze stanovené cíle naplnit. Plán počítá s rozšiřováním výrobních linek, zkracováním dodacích lhůt, využíváním ukrajinských zkušeností, posílením dodavatelských řetězců a zajištěním přístupu ke kritickým surovinám. Do konce roku 2026 má být rekvalifikováno až 200 000 pracovníků.
Tento proces má řídit Defence Industry Transformation Roadmap z listopadu 2025. Součástí je také balíček Defence Readiness Omnibus, který má zjednodušit zadávání veřejných zakázek, harmonizovat transfer obranných produktů a odstranit administrativní překážky na evropském trhu.
Ukrajina jako první obranná linie
Plán výslovně označuje Ukrajinu za první obrannou linii EU. Unie se má nadále podílet na vyjednáváních o míru a bezpečnostních zárukách, včetně budoucího přijetí Ukrajiny do EU.
Finanční a institucionální podpora zahrnuje například Ukraine Support Loan ve výši 90 miliard eur na roky 2026–2027, probíhající Ukraine Facility až do 50 miliard eur, výcvikovou misi EUMAM či plánovanou Drone Alliance with Ukraine.
Financování: čísla a limity
V roce 2025 dosáhly bezpečnostní výdaje členských států přibližně 392 miliard eur. Pro dosažení cíle 3,5 % HDP by bylo potřeba asi 653 miliard eur ročně, tedy o 261 miliard více. Komise chce do roku 2030 mobilizovat až 800 miliard eur, avšak i při plném úspěchu zůstane významná část nákladů na bedrech členských států.
Hlavním nástrojem má být European Competitiveness Fund s alokací 409 miliard eur v rámci VFR 2028–2034. Jeho pilíř Resilience and Security, Defence Industry, Space disponuje částkou 125,2 miliardy eur a zahrnuje i krizový mechanismus umožňující až 400 miliard eur v půjčkách. Dalšími nástroji jsou SAFE (až 150 miliard eur v úvěrech), European Defence Fund a program EDIRPA na podporu společných zakázek.
Alternativa: obrana financovaná společným dluhem
V lednu 2026 předložili Philip Hildebrand, Hélène Rey a Moritz Schularick návrh vytvořit „European Team“ – koalici ochotných států, která by financovala vývoj technologií nové generace prostřednictvím každoroční emise společných dluhopisů ve výši 1 % HDP po dobu deseti let. Kumulativní výdaje by mezi lety 2026–2035 dosáhly přibližně 1,8 bilionu eur.
Dluhopisy by měly desetiletou splatnost s refinancováním, přičemž splácení by bylo řešeno později, například prostřednictvím DPH. Organizace by byla založena na mezivládní smlouvě a inspirována modelem DARPA.
Otevřená otázka evropské suverenity
Evropa se dnes nachází mezi národní odpovědností a hlubší integrací. Současný plán Komise představuje kompromisní cestu, která vytváří pobídky, nikoli však garance. Klíčové zůstává, zda budou členské státy ochotny investovat, sdílet část rozhodování a přijmout nové finanční závazky.
Bez jasné politické vůle a bez rychlé modernizace průmyslu zůstane evropská strategická autonomie nedokončeným projektem.
Článek napsal stážista Richard Křesina