Evropa potřebuje posílit stárnoucí sítě. Dálnice pro elektřinu brzdí byrokracie
09.07.2026
Evropské elektrizační sítě patří mezi nejstarší na světě, přibližně 40 procent z nich bylo vybudováno před více než 40 lety. Většina stávající struktury, která vznikla pro centralizované uhelné či jaderné elektrárny, má nyní sloužit pro miliony solárních panelů a větrníků. Síť nestíhá přenášet elektřinu tam, kde je potřeba. Odborníci se shodují, že distribuční a přenosová soustava v Evropě potřebuje masivní modernizaci a rozšíření.
V rámci balíčku pro elektrizační soustavy (Grids Package), jejž Evropská komise oficiálně představila v prosinci 2025 a který se nachází ve fázi legislativního vyjednávání v Radě EU a Evropském parlamentu, si investice do energetických sítí vyžádají do roku 2040 odhadem 1,2 bilionu eur (29,07 miliardy Kč). V Evropě je aktuálně v plánu na 180 nových přenosových projektů.
Okolí italské Cortiny d’Ampezzo se v rámci příprav na letošní zimní olympijské hry dočkalo instalací moderních sloupů vysokého napětí s minimalistickým designem. Italská společnost Terna, spravující elektrickou síť v zemi v rámci posílení energetické bezpečnosti regionu, odstraňovala stovky starých a nevzhledných stožárů, velká část vedení byla v citlivých pasážích svedena kompletně pod zem do kabelových tras. Tradiční obří mřížové stožáry nahradily moderní jednosloupové s kompaktními konzolemi, které na zemi zabírají minimum místa, okolo 10 m2. Kompozitní izolátory záměrně tónované do šedých a zelených barev okolních skalních masivů a lesů ladí s tamním prostředím.
Novým sítím v Cortině a přilehlým obcím výrazně pomohla olympiáda. V Evropě trvá povolení a výstavba jednoho dálkového elektrického vedení v průměru 8 až 12 let. Samotná stavba zabere přitom jen 2 roky, zbytek padá na byrokracii.
Podle statistiky více než polovina projektů přenosových soustav v zemích EU plánovaných do roku 2030 stále čeká na povolení. Podle oficiální monitorovací zprávy Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) není ani jejich výstavba jednoduchá.
Velké projekty mají zpoždění
Příkladem může být energetická dálnice, tzv. „SuedLink“ budovaná v sousedním Německu. Po dokončení má tento podzemní kabelový systém o délce přibližně 700 kilometrů přenášet obrovské množství větrné energie ze severu země do průmyslového jihu, konkrétně do Bavorska a Bádensko-Württemberska. I když se projekt plánuje od roku 2012, kvůli masivnímu odporu veřejnosti a politickému tlaku v Bavorsku bylo v roce 2015 rozhodnuto, že namísto výstavby nových stožárů se vysokonapěťové vedení položí kompletně pod zem. Původní trasy musely být zcela překresleny, vznikly nové tisícistránkové posudky vlivu na životní prostředí a geologické průzkumy pro tisíce parcel. Projekt nabral několikaleté zpoždění a současný odhad jeho dokončení je 2028, jeho cena stoupla na trojnásobek.
Druhým příkladem může být propojení mezi Španělskem a Francií přes Pyreneje. Španělsko má obrovský instalovaný výkon v solárech, ale nemůže elektřinu vyvážet do zbytku Evropy, protože jeho přeshraniční kapacita dosahuje přibližně pouhých 3,6 procenta. Kritický problém by měl vyřešit podmořský a podzemní kabel v Biskajském zálivu. Projekt byl sice schválený jako unijní priorita, nicméně se zasekl na složité koordinaci francouzských a španělských úřadů při posuzování dopadů na unikátní podmořský kaňon Capbreton. Schvalování environmentálních výjimek a technické změny trasy kvůli ochraně mořského ekosystému posunuly spuštění z roku 2025 až na přelom let 2028 až 2029.
Odborníci se shodují, že Evropa potřebuje větší energetickou bezpečnost a nižší ceny elektřiny. Nejnovější posun ohledně balíčku k energetickým sítím nastal 26. června, kdy ekonomičtí ministři členských zemí odsouhlasili jeho kompromisní verzi. Ta mimo jiné upravuje pravidla pro zrychlení povolovacích procesů včetně maximální lhůty 1 rok pro klíčové infrastrukturní projekty a zavádí také novou kategorii prioritních projektů na ochranu kritické infrastruktury proti sabotážím a kybernetickým útokům. Rada zaujala svou pozici, čímž se otevřela cesta k tzv. trialogům. Jde o třístranná vyjednávání mezi Evropským parlamentem, Radou EU a Evropskou komisí, kde se bude ladit finální, závazné znění legislativy týkající se energetiky.
Komise prosazuje centrálně řízený scénář
“Grids Package adresuje problém, který byl dlouho podceňovaný. Evropa potřebuje mimo jiné kvůli své bezpečnosti přidat v oblasti elektrifikace. Obnovitelné zdroje rychle rostou a hlubší společný trh by byl cestou k urychlení tohoto procesu i lepšímu využití jeho přínosů,“ sdělil pro MF DNES europoslanec Luděk Niedermayer, místopředseda Hospodářského a měnového výboru EP. Jak zdůrazňuje, sítě, které mají tuto energii přenášet, byly z velké části navrženy pro zcela jiný, centralizovaný a státem řízený model výroby z minulého století. „Brzdí tak další investice i využívání jejich přínosů,“ dodává.
Podle kritiků se Komise prostřednictvím tohoto balíčku snaží o výraznou centralizaci plánování a řízení energetické infrastruktury, což se však řadě států nelíbí. Brusel argumentuje tím, že polovina potřebné kapacity pro přeshraniční přenos elektřiny do roku 2030 stále není vyřešena a národní přístupy selhávají. Komise by chtěla sama vytvářet dlouhodobý centrální scénář pro rozvoj energetických sítí v celé EU, podle kterého by se musely národní státy řídit. Brusel navrhoval kromě jiného povinně odevzdávat část příjmů, které jinak plynou národním provozovatelům sítí, jako je v Česku státem vlastněná akciová společnost ČEPS (Česká elektroenergetická přenosová soustava), na celoevropské projekty. Pokud má projekt přeshraniční dopad a přinese jinému členskému státu alespoň 10 procent zisků, musel by se tento stát povinně podílet na financování.
Řada států se však obává, že pokud bude Komise příliš diktovat, jak a kde se mají stavět sítě, omezí to jejich vlastní energetickou strategii. Podle kritiků by přílišná centralizace a byrokracie transformaci spíše zpomalila a prodražila, protože neodpovídá regionálním specifikům. Exportní země jako například Švédsko se navíc domnívají, že přílišné nucené propojování jim zvedne domácí ceny elektřiny. Tranzitní země naopak odmítají nuceně financovat sítě, které slouží jen pro přenos elektřiny skrz jejich území.
Energetické dálnice EU
V souvislosti s Grids Package Evropská komise navrhla v novém dlouhodobém rozpočtu EU pro období 2028–2034 navýšit rozpočet fondu pro energetickou infrastrukturu CEF-E z původních 5,8 miliardy eur na 29,9 miliardy eur (725 miliard Kč). Tyto peníze mají jít přednostně na strategické přeshraniční projekty tzv. Energy Highways. Balíček se nyní přesouvá do Evropského parlamentu, kde se očekává, že zákonodárci budou prosazovat přísnější pravidla a silnější koordinaci na úrovni EU. To, na čem se Rada shodla, je podle europoslance Niedermayera politický kompromis. „Není to ideální řešení, ale věřím, že je to krok, který umožní pokračovat správným směrem. Oceňuji zejména dohodu na lepším plánování evropské energetické infrastruktury, rychlejším povolování energetických projektů a větších investicích do přeshraničních propojení,“ říká. Jak dodává, zavádí se jejich povinný podíl 10 procent od roku 2028, který postupně vzroste na 25 procent do roku 2031.
Evropská asociace podporující využívání větrné energie WindEurope kritizuje fakt, že si členské státy samy připsaly silnější roli při formování scénáře plánování celoevropské sítě. Podle asociace se tím riskuje opětovné zavedení právě té fragmentace, kterou mělo centrální plánování scénářů překonat. „V sázce je hodně. Více než 500 gigawattů větrných elektráren uvázlo, čekají na schválení připojení k síti a povolovací postupy zůstávají pomalé, složité a z velké části papírové. Každý měsíc zpoždění brzdí průmyslový růst, elektrifikaci a snižování účtů za energie pro domácnosti a podniky. Evropa nepotřebuje více byrokracie. Potřebuje postavit více větrných elektráren,“ zdůrazňuje WindEurope.
Europoslankyně Jana Nagyová, která je také členkou Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v EP zdůrazňuje, že návrh Komise šel výjimečně správným směrem, jen bylo podle ní potřeba vyjasnit některé věci, aby se netloukly s národní legislativou. „V případě transevropských sítí (TEN-E) nesouhlasíme s tím, aby se navyšovaly kompetence Evropské komisi, aby se vytvořený seznam klíčových energetických koridorů v Evropě měnil co dva roky, protože to bude kontraproduktivní a za tu dobu to nebudeme schopni ani vyhodnotit efektivitu,“ říká. Naopak oceňuje, že se jedná o návrh na vytvoření jedné integrované strategie, tedy plán pro všechny energetické sítě (plyn i elektřina). „Transevropská síť je nezbytná, a pokud chceme, aby Evropa byla energeticky soběstačná, je nutné nastavit jednotná pravidla napříč státy,“ dodává.
Dohoda měla v Radě údajně podporu více než 20 členských států, tedy více, než je třeba, a zjevně zahrnuje státy s různou situací jejich energetiky i různými krátkodobými preferencemi. Europoslanec Niedermayer to považuje za dobrý signál. To, že některé země upřednostňují krátkodobý status quo, který má pro ně zdánlivé krátkodobé benefity, je situace obvyklá a ukazuje, jak nesnadné je prosazovat řešení, která jsou ve střednědobém horizontu jasně výhodnější. I když se obává, že i v jednání v Evropském parlamentu se projeví někdy poměrně ostré národní pozice, nicméně očekává, že se podaří najít potřebnou shodu, zřejmě napříč frakcemi, a to včetně Evropské lidové strany (EPP), která je v EP největší a nejsilnější, ale také liberální a proevropské skupiny Obnovme Evropu, Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů (S&D) i Zelených.
„Postup Rady naznačuje, že hlavní otázkou nebude, zda balíček projde, ale nakolik bude zachován jeho rozsah, který reflektuje aktuální potřeby unijní elektroenergetiky, nebo do jaké míry bude oslaben,“ říká Niedermayer.
Europoslankyně Nagyová si netroufá predikovat, co přesně projde Evropským parlamentem, protože podle ní je v obou případech týkajících se Grids Package pozice sociálnějšího a zelenějšího EP vzdálená pozici Rady EU. „Cílem je urychlit výstavbu energetických sítí,“ zdůrazňuje.
Odborníci upozorňují, že poprvé od roku 2010 v Evropě strukturálně roste poptávka po elektřině. Tento hlad po energii pohání masivní rozvoj datových center, zejména kvůli boomu umělé inteligence, pokračující elektrifikaci vytápění a nástup elektromobility. Podle analytiků z BloombergNEF se elektřina stane dominantním palivem v Evropě do roku 2043.
Celý článek zde.